Nový informační systém ve Slezské nemocnici

Návštěvníci Slezské nemocnice v Opavě se mohou v rozlehlém areálu lépe orientovat díky novému navigačnímu systému. Na elektronické tabuli, která se nachází u vstupu, si mohou v 3D zobrazení vyhledat cestu na konkrétní oddělení či do ambulance.

Elektronická tabule je umístěna u hlavního vstupu do areálu Slezské nemocnice, na budově vrátnice. Lidem, kteří nevědí, kudy přesně se vydat, může tento informační systém pomoci.

Karel Siebert, ředitel Slezské nemocnice v Opavě: „Naše nemocnice je tvořena víc jak 25 pavilony a je na ploše asi 10 hektarů. Z důvodu zlepšení orientace pro naše pacienty jsme se rozhodli vybudovat nový navigační systém."

Způsob vyhledávání je jednoduchý a podobá se vyhledávání na internetu. Obrazovka je dotyková, takže najít správný směr je otázkou několika kliků.

Jan Vaněk, provozně-technický náměstek, Slezská nemocnice v Opavě: „Požadované pracoviště vyhledáme zadáním klíčového slova do vyhledávacího řádku, a otevře se nám klávesnice.“

Pak je možné sem napsat nejen konkrétní ambulanci či oddělení, ale také vyplnit třeba název vyšetření nebo úkonu, kvůli kterému se dotyčný chystá zařízení navštívit. Poté se v 3D plánu celého areálu zobrazí cesta k cíli.

návštěvnice nemocnice: „Hledala jsem infekční oddělení, nevěděla jsem kudy jít, tak jsem si to našla tady, na informační tabuli.“

Způsobů, jak zadávat hledaná místa, je několik. Praktickým pomocníkem je našeptávač, tedy nabídka výrazů, které lze použít.

Jan Vaněk, provozně-technický náměstek, Slezská nemocnice v Opavě: „Náš informační systém umožňuje vyhledávat požadované pracoviště zadáním přímo názvu oddělení, případně zadáním klíčového slova, včetně slangových a obecně známých výrazů.“

Ve spodní liště obrazovky mohou být zveřejňovány aktuální informace. Např. o zákazu návštěv či uzavření určitých oddělení. A to se bude nyní hodit. Tento čas je ve Slezské nemocnici totiž ve znamení hned několika rekonstrukcí. Úpravy čekají např. infekční a dětské oddělení nebo onkologii. O uzavření či přestěhování může systém informovat.

Elektronický informační systém vyvinula TV Polar ve spolupráci se Slezskou nemocnicí. Prozatím je jedna obrazovka nainstalována u hlavního vstupu do nemocnice z ulice Rybova. Pokud se osvědčí, bude mít své místo také u bočního vchodu z ulice Olomoucké.

---

Duševně nemocní se učí prát prádlo

Charita Opava otevřela novou prádelnu. Obsluhují ji klienti Sociálně terapeutické dílny Radost. Kromě toho, že pomohou s praním prádla dalším charitním zařízením, naučí se také sami ovládat pračku nebo prádlo žehlit. Klienti s mentální postižením tak mají možnost naučit se větší samostatnosti.

Malá prádelna vznikla v nevyužívaných prostorách Sociálně terapeutické dílny Radost, kterou provozuje opavská Charita.

Lucie Švejdíková, ved. sociálně terapeutické dílny Radost: „Co se týká vybavení, tak jsme museli koupit sušičku a dvě pračky, abychom to všechno stíhali.“

Nejvíce prádla do nově zřízené prádelny putuje z nedalekého charitního wellness centra. Maséři potřebují každý den čisté oblečení a spoustu čistých ručníků a prostěradel. Prádlo k vyprání sem dodává také charitní cateringové centrum.

Eva Porebská, pracovník v sociálních službách, Radost – sociálně terapeutická dílna : „V šest hodin donese prádlo provozní pracovník, uživatelé s pracovníkem ho roztřídí, vyperou, vysuší, vyžehlí. Za hezkého počasí prádlo věšíme ven. Potom se prádlo zase roztřídí o regálu, odkud si ho zákazníci vyzvednou."

Celý tento proces musí bý dokončený během jednoho dne. Takže pokud zrovna není venku příznivé počasí, prádlo po vyprání míří do sušičky.

Někteří klienti potřebují přesné instrukce jak postupovat. Jiní pracují samostatně.

Eva Porebská, pracovník v sociálních službách, Radost – sociálně terapeutická dílna : „Někteří uživatelé už umí prát, protože pocházejí z chráněného bydlení, příp. to znají ze svých rodin. Ale někteří se učili prvně prát i žehlit.“

Díky této aktivitě mohou klienti získat nové dovednosti. Naučí se správně používat pračku, sušičku a také žehlit i skládat prádlo. Mnozí třeba doposud tuto možnost neměli.

---

Joy Adamsonová očima Zuzany Beranové

Teď vám nabídneme rozhovor s opavskou rodačkou Zuzanou Beranovou, spisovatelkou a popularizátorkou života a díla další opavské rodačky Joy Adamsonové. Ta se proslavila jako autorka bestselleru Příběh lvice Elsy a ochránkyně zvířat. A většinu svého života prožila v Africe.

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: Určitě se nepletu, když řeknu, že ochránkyně přírody a spisovatelka Joy Adamsonová vás provází celým životem. A možná, že vaše životy jsou si i podobné. Je to tak?

Zuzana Beranová, spisovatelka a popularizátorka díla J. Adamsonové: „Ano, je to tak. J. Adamsonová mne provází už od dětství, kdy jsem jako malá holka chodila kolem jejího domu na cestě do základní školy. A tehdy ve mne vyklíčil sen podívat se do Afriky a stát se spisovatelkou. A protože to jsou dětská přání, která jsou naivní, bezelstná a mají tendenci se splnil, ale o mnoho let později.“

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: Pracovala jste na české ambasádě v Keni. To byla jistě velká příležitost jít ve stopách opavské rodačky. Co zajímavého jste objevila?

Zuzana Beranová, spisovatelka a popularizátorka díla J. Adamsonové: „Když jsem se řízením osudu dostala jako konzulka na českou ambasádu, tak jsem okamžitě uspořádala z vděčnosti obrovskou výstavu o Joy, o jejím inspirujícím dětství. A ta pak putovala po keňských národních parcích. Na výstavy chodili lidé, kteří Joy znali. A přinášeli mi historky, dokumenty, vzpomínky. Já jsem si všechno zapisovala a dozvěděla jsem se mnoho nového.“

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: Jste autorkou životopisu s názvem Setkání se smrtí a také komiksu Dlouhé safari z Opavy do Keni. Je ještě něco, co o ní nevíte? Nejaké bílé místo v jejím životě?

Zuzana Beranová, spisovatelka a popularizátorka díla J. Adamsonové: „Bílých míst je spousta. Pro mne jsou největší záhadou poslední minuty jejího života, kdy byla brutálně ubodána rukou vraha v keňské rezervaci Shaba v r. 1980. Za vraždu byl odsouzen Afričan. Ale je jasné, že musel mít komplice. Ten mohl být s velkou pravděpodobností běloch. Tato záhada mne nepřestala zajímat.“

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: Myslíte si, že ji odhalíte?

Zuzana Beranová, spisovatelka a popularizátorka díla J. Adamsonové: „Když jsem žila ve Keni, mluvila jsem se všemi lidmi, se kterými jsem mluvit mohla. Vyzkoumala jsem vše, co jsem mohla vyzkoumat. Pak jsem narazila na zvláštní bariéru mlčení, za kterou mne nikdo nepustil. Takže nějaké tajemství tam je. Ještě řeknu jedno: bílý asistent, který byl v soudním procesu nejdříve veden jako obžalovaný a později byl jeho status změněný na svědka, po soudním procesu rychle odjel z Keni do Botswany. A po dvou letech ho našli mrtvého pod koly jeho vlastního auta. To byla záhadná smrt. Já si myslím, že souvisí se smrtí Joy Adamsonové.“

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: Možná zůstává stranou Adamsonové malířská tvorba. Vytvořila botanické ilustrace a zdokoumentovala portréty afrických kmenů. Proč to dělala?

Zuzana Beranová, spisovatelka a popularizátorka díla J. Adamsonové: „Tady se můžeme trochu opřít o její původ. Joy se narodila v Opavě, jako sudetská Němka. Odnesla si do vínku německou touhu uchovávat mizející hodnoty. A když je nelze uchovat fyzicky, tak je nutné je aspoň zdokumentovat, prosazovala. Víceméně botanické a kmenové kresby vycházejí z tohoto principu. Objevila v sobě malířský talent a rozhodla se, že získá peníze od britské koloniální vlády a zmapuje jak keňské kmeny, tak keňskou květenu.“

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: Vy sama píšete. Napsala jste nejen životopis, ale také dvě beletristické knihy, jichž příběhy se odehrávají na africkém kontinentě: Všechny vůně Afriky a Poslední nosorožec. Chystáte nějakou další?

Zuzana Beranová, spisovatelka a popularizátorka díla J. Adamsonové: „Já se zatím neustále věnuji Joy Adamsonové. Chtěla bych ale pokročit dál. Chtěla bych o ní napsat scénář k filmu. Myslím si, že vizuální médium by jí nejlépe slušelo. Pak mám už pět let rozepsanou knihu ze Zambie, z prostředí královské rodiny, která je podložena mým dlouhodobým výzkumem. Ale ještě jsem se nedostala k tomu, abych ji dokončila.“

---