Zcela přeměněná bazénová hala areálu Vodní svět SAREZA neboli Čapkárna se znovu otevírá veřejnosti. Po desetiměsíční rekonstrukci přináší návštěvníkům nejen komfort a moderní vzhled, ale i bezpečnostní technologické novinky, které automaticky odhalí tonoucího.
Rekonstrukce populární Čapkárny začala loni koncem srpna 2024 a vyšla na asi 83 milionu korun. Přinesla nejen opravu havarijního stavu konstrukce, ale i nové služby, technologie a estetický vzhled.
David Kotek, architekt: "Jedna z věcí byla opět zpátky prosklít fasádu, která tomu dodává úplně jiný punc."
Novinkou je systém, který plavčíka upozorní na tonoucího tedy na osobu, která se nějakou dobu nehýbe.
Jaroslav Kovář, jednatel společnosti SAREZA: "To je takový pilotní projekt, kamerový systém, který hlásí nepohyb plavců a dává informaci plavčíkům do věže."
Původní bazénová vana byla nahrazena novou 25metrovou vanou z nerezu. Rozměr bazénu zůstal zachován, plavci mají k dispozici 5 plaveckých drah, v šesté dráze je v rohu umístěna masážní lavice a schody do vody.
Jan Dohnal (ODS), primátor Ostravy: "Lidi se na to těší a já se strašně těším na to, že to zařízení prostě je v tom stavu, jak je dneska, bude fungovat mnoho dalších let."
Proti původním plánům musela být vyměněna i venkovní terasa, která spojuje venkovní a vnitřní část bazénu.
Mojmír Homola, majitel stavební firmy: "Terasa byla v havarijním stavu, musela se zbourat, museli jsme přistoupit k celkové rekonstrukcí."
Otevření bazénu se chystá v nejbližších dnech, jakmile se uskuteční kolaudace nových prostor.
---
Lávka, která přemosťuje řeku Ostravici u Dolních Vítkovic, byla oficiálně pokřtěna po Janu Balabánovi. Texty a odkazy z děl ostravského spisovatele jsou zvěčněny přímo na zábradlí lávky.
Nápad pojmenovat novou lávku přes Ostravici po ostravském patriotovi, spisovateli Janu Balabánovi vznikl v roce 2024 a všem se hned zalíbil. Nyní byla lávka slavnostně pokřtěna a cyklisté nebo chodci si tak mohou na zábradlí přečíst i některé odkazy na jeho dílo.
Lucie Baránková Vilamová (ANO), náměstkyně primátora Ostravy: "Uprostřed Lávka je ztvárněno "Jsem tady, nebo možná odcházím." Vlastně koresponduje to i s tím, že se přechází ta Lávka a koresponduje to i s tím, že jsme chtěli, aby se lidé třeba na chviličku na té Lávce zastavili."
Na podobě jednoho z textů, který lávku zdobí, se podílel Balabánův blízký přítel básník Petr Hruška.
Petr Hruška, básník, přítel Jana Balabána: "Pokud by Honza ve své skromnosti chtěl, aby něco neslo jeho jméno, tak právě Lávka je, myslím, dobrý nápad."
Křest mostu si nenechali ujít ani příbuzní Jana Balabána. Jeho syna Lukáše to potěšilo.
Lukáš Balabán, syn Jana Balabána: "Já si myslím, že je to fajn, že je to dobře, protože cítím, že Ostrava má v mém otci rodáka, který by si něco takového zasloužil."
Křest nebyl jedinou připomínkou osobnosti Jana Balabána. Ve stejném týdnu probíhal také projekt Balabán?! Balabán!, který připravilo Jazykové gymnázium Pavla Tigrida. Cílem dvoudenního setkání bylo přiblížit Balabánovu literární tvorbu širší i odborné veřejnosti.
---
Třináct odsouzených z heřmanické věznice utíkalo do Komenského sadů. Byli ale pod dozorem a měli na sobě triko se žlutou stužkou – symbolem druhé šance a návratu do společnosti. Běh se žlutou stužkou se v Ostravě uskutečnil úplně poprvé.
Vrátit se po výkonu trestu do běžného života není žádný med. Cílem už desátého ročníku Běhu se žlutou stužkou je proto opět bořit předsudky vůči těm, kteří si vězením prošli. Kromě třinácti odsouzených se v Ostravě na startovní čáru postavilo i několik desítek dalších lidí.
Gabriela Slováková, ředitelka Probační a mediační služby: „Poběží odsouzení, poběží pan soudce krajského soudu, já jsem tady za Probační a mediační službu, věznice, přijdou rodiny odsouzených. Chceme tím dát najevo, že člověk by se měl posuzovat podle toho, jak se chová venku, jak chce začít znovu. Měl by dostat šanci na práci, na bydlení.“
Zbyněk Pražák (KDU-ČSL), náměstek primátora Ostravy: „Je snahou poskytnout právě těm odsouzeným druhou šanci, protože život je taky nějakým během a často člověk zaběhne do slepé uličky a je třeba se umět vrátit a říct si ‚tady už nikdy ne‘.“
Petr Čtvrtníček, herec, ambasador projektu Yellow Ribbon Run: „Ti odsouzení, kteří jednou vyjdou ven – a vyjdou, nebudou tu všichni na doživotí – tak oni potřebují dostat druhou šanci, protože budou mezi námi žít, budou sedět vedle vás v tramvaji, nebo v šalině, jak kdo chce. No a když nedostanou druhou šanci, nedostanou práci, nebudou mít bydlení, tak se chtě nechtě budou zase věnovat tomu svému řemeslu a budou páchat.“
Z Heřmanické věznice vyběhlo v pondělí kolem druhé hodiny třináct odsouzených. Jejich cílem byly Komenského sady, kde se většina z nich setkala taky se svými rodinami. Na běh se pečlivě připravovali.
Ladislav, odsouzený z Věznice Heřmanice: „Příprava trvala měsíc, co jsme na to takhle měli, co nám věznice umožnila. Byli jsme si i jednou zaběhat venku. Okruh byl delší než tady ten, takže jsme na to připravení dost. Myslím si, že to zvládneme.“
Pavel Horák, ředitel Věznice Heřmanice: „Ti vězni byli vybráni pečlivě. Jsou to vězni, kteří mají nižší rizika, jsou to majetkové trestné činy, jsou to vězni, kteří chodí na nestřežená pracoviště, takže pohybují se i v určitý čas mimo věznici. Takže to nebyli žádní vězni s vysokým rizikem.“
Třináct vězňů i ostatní zúčastnění doběhli po čtyřech kilometrech úspěšně do cíle.
Marie Čopáková, matka odsouzeného: „Přišla jsem za svým synem, mám tady syna. Chci, aby se vrátil domů, dělal všechno pro rodinu, aby se nám vrátil a už nedělal nic. Fandila jsem mu od Heřmanic až sem.“
Vladimír, odsouzený z Věznice Heřmanice: „Jo, dobrý, venku na svobodě konečně. Trénovali jsme na to, připravovali se a dá se to.“
Ladislav, odsouzený z Věznice Heřmanice: „Myslím, že to bylo dobré. Snažili jsme se, jak jsme mohli. Počasí bylo, jaké bylo. Lepší to být nemohlo. Snažil jsem se, co jsem mohl.“
Hlavní Yellow Ribbon Run neboli Běh se žlutou stužkou se uskuteční 10. června v pražské oboře Hvězda.
---
Zcela přeměněná bazénová hala areálu Vodní svět SAREZA neboli Čapkárna se znovu otevírá veřejnosti. Po desetiměsíční rekonstrukci přináší návštěvníkům nejen komfort a moderní vzhled, ale i bezpečnostní technologické novinky, které automaticky odhalí tonoucího.
Rekonstrukce populární Čapkárny začala loni koncem srpna 2024 a vyšla na asi 83 milionu korun. Přinesla nejen opravu havarijního stavu konstrukce, ale i nové služby, technologie a estetický vzhled.
David Kotek, architekt: "Jedna z věcí byla opět zpátky prosklít fasádu, která tomu dodává úplně jiný punc."
Novinkou je systém, který plavčíka upozorní na tonoucího tedy na osobu, která se nějakou dobu nehýbe.
Jaroslav Kovář, jednatel společnosti SAREZA: "To je takový pilotní projekt, kamerový systém, který hlásí nepohyb plavců a dává informaci plavčíkům do věže."
Původní bazénová vana byla nahrazena novou 25metrovou vanou z nerezu. Rozměr bazénu zůstal zachován, plavci mají k dispozici 5 plaveckých drah, v šesté dráze je v rohu umístěna masážní lavice a schody do vody.
Jan Dohnal (ODS), primátor Ostravy: "Lidi se na to těší a já se strašně těším na to, že to zařízení prostě je v tom stavu, jak je dneska, bude fungovat mnoho dalších let."
Proti původním plánům musela být vyměněna i venkovní terasa, která spojuje venkovní a vnitřní část bazénu.
Mojmír Homola, majitel stavební firmy: "Terasa byla v havarijním stavu, musela se zbourat, museli jsme přistoupit k celkové rekonstrukcí."
Otevření bazénu se chystá v nejbližších dnech, jakmile se uskuteční kolaudace nových prostor.
---
Lávka, která přemosťuje řeku Ostravici u Dolních Vítkovic, byla oficiálně pokřtěna po Janu Balabánovi. Texty a odkazy z děl ostravského spisovatele jsou zvěčněny přímo na zábradlí lávky.
Nápad pojmenovat novou lávku přes Ostravici po ostravském patriotovi, spisovateli Janu Balabánovi vznikl v roce 2024 a všem se hned zalíbil. Nyní byla lávka slavnostně pokřtěna a cyklisté nebo chodci si tak mohou na zábradlí přečíst i některé odkazy na jeho dílo.
Lucie Baránková Vilamová (ANO), náměstkyně primátora Ostravy: "Uprostřed Lávka je ztvárněno "Jsem tady, nebo možná odcházím." Vlastně koresponduje to i s tím, že se přechází ta Lávka a koresponduje to i s tím, že jsme chtěli, aby se lidé třeba na chviličku na té Lávce zastavili."
Na podobě jednoho z textů, který lávku zdobí, se podílel Balabánův blízký přítel básník Petr Hruška.
Petr Hruška, básník, přítel Jana Balabána: "Pokud by Honza ve své skromnosti chtěl, aby něco neslo jeho jméno, tak právě Lávka je, myslím, dobrý nápad."
Křest mostu si nenechali ujít ani příbuzní Jana Balabána. Jeho syna Lukáše to potěšilo.
Lukáš Balabán, syn Jana Balabána: "Já si myslím, že je to fajn, že je to dobře, protože cítím, že Ostrava má v mém otci rodáka, který by si něco takového zasloužil."
Křest nebyl jedinou připomínkou osobnosti Jana Balabána. Ve stejném týdnu probíhal také projekt Balabán?! Balabán!, který připravilo Jazykové gymnázium Pavla Tigrida. Cílem dvoudenního setkání bylo přiblížit Balabánovu literární tvorbu širší i odborné veřejnosti.
---
Třináct odsouzených z heřmanické věznice utíkalo do Komenského sadů. Byli ale pod dozorem a měli na sobě triko se žlutou stužkou – symbolem druhé šance a návratu do společnosti. Běh se žlutou stužkou se v Ostravě uskutečnil úplně poprvé.
Vrátit se po výkonu trestu do běžného života není žádný med. Cílem už desátého ročníku Běhu se žlutou stužkou je proto opět bořit předsudky vůči těm, kteří si vězením prošli. Kromě třinácti odsouzených se v Ostravě na startovní čáru postavilo i několik desítek dalších lidí.
Gabriela Slováková, ředitelka Probační a mediační služby: „Poběží odsouzení, poběží pan soudce krajského soudu, já jsem tady za Probační a mediační službu, věznice, přijdou rodiny odsouzených. Chceme tím dát najevo, že člověk by se měl posuzovat podle toho, jak se chová venku, jak chce začít znovu. Měl by dostat šanci na práci, na bydlení.“
Zbyněk Pražák (KDU-ČSL), náměstek primátora Ostravy: „Je snahou poskytnout právě těm odsouzeným druhou šanci, protože život je taky nějakým během a často člověk zaběhne do slepé uličky a je třeba se umět vrátit a říct si ‚tady už nikdy ne‘.“
Petr Čtvrtníček, herec, ambasador projektu Yellow Ribbon Run: „Ti odsouzení, kteří jednou vyjdou ven – a vyjdou, nebudou tu všichni na doživotí – tak oni potřebují dostat druhou šanci, protože budou mezi námi žít, budou sedět vedle vás v tramvaji, nebo v šalině, jak kdo chce. No a když nedostanou druhou šanci, nedostanou práci, nebudou mít bydlení, tak se chtě nechtě budou zase věnovat tomu svému řemeslu a budou páchat.“
Z Heřmanické věznice vyběhlo v pondělí kolem druhé hodiny třináct odsouzených. Jejich cílem byly Komenského sady, kde se většina z nich setkala taky se svými rodinami. Na běh se pečlivě připravovali.
Ladislav, odsouzený z Věznice Heřmanice: „Příprava trvala měsíc, co jsme na to takhle měli, co nám věznice umožnila. Byli jsme si i jednou zaběhat venku. Okruh byl delší než tady ten, takže jsme na to připravení dost. Myslím si, že to zvládneme.“
Pavel Horák, ředitel Věznice Heřmanice: „Ti vězni byli vybráni pečlivě. Jsou to vězni, kteří mají nižší rizika, jsou to majetkové trestné činy, jsou to vězni, kteří chodí na nestřežená pracoviště, takže pohybují se i v určitý čas mimo věznici. Takže to nebyli žádní vězni s vysokým rizikem.“
Třináct vězňů i ostatní zúčastnění doběhli po čtyřech kilometrech úspěšně do cíle.
Marie Čopáková, matka odsouzeného: „Přišla jsem za svým synem, mám tady syna. Chci, aby se vrátil domů, dělal všechno pro rodinu, aby se nám vrátil a už nedělal nic. Fandila jsem mu od Heřmanic až sem.“
Vladimír, odsouzený z Věznice Heřmanice: „Jo, dobrý, venku na svobodě konečně. Trénovali jsme na to, připravovali se a dá se to.“
Ladislav, odsouzený z Věznice Heřmanice: „Myslím, že to bylo dobré. Snažili jsme se, jak jsme mohli. Počasí bylo, jaké bylo. Lepší to být nemohlo. Snažil jsem se, co jsem mohl.“
Hlavní Yellow Ribbon Run neboli Běh se žlutou stužkou se uskuteční 10. června v pražské oboře Hvězda.
---
