Více než 50 tisíc žáků z celé České republiky si vyslechlo přednášku o druhé světové válce v podání jejích pamětníků. Výjimkou nebyli ani žáci z Frýdku-Místku, kteří besedovali s pamětnicí v zastupitelstvu radnice.
Paní Michaela Vidláková bude mít brzy 90 let, přesto objíždí města po celé České republice a vypráví dětem o tom, co zažila za druhé světové války.
Michaela Vidláková, pamětnice holocaustu: "Protože si myslím, že je to moje povinnost, protože ti zavraždění mluvit nemohou. Já jsem jeden z posledních svědků, který vlastně ani nezažil to nejhorší, ty horší tábory. Ale přeci jenom je to moje povinnost. Dokud můžu svědčit, dokud mohu něco říkat. Protože u téhle mládeže se teprve vytváří světový názor. A tak se snažím o tom hovořit, aby se prostě dokázali orientovat v tom, co se děje, v tom, co se dělo a v tom, co by se mohlo dít."
Pamětníků bohužel ubývá, kdysi jich takto jezdilo po školách dvacet, dnes je paní Vidláková jednou z posledních.
Radek Hejret, koordinátor besed: "Vidíme ten dopad z těch reakcí, právě z těch dotazů, které potom žáci pokládají, protože z toho je jednoznačné, že pro ně je to největší přínos. Je výborné, že můžou číst o historii, že můžou vidět nějaký dokument, ale živého člověka, který zažil ty události, jen tak nezažijí a navíc se ho můžou na cokoliv zeptat. Takže za mě ten přínos tkví hlavně v tomto."
Z vašich zkušeností, co ty žáky nejvíce zajímá?
Radek Hejret, koordinátor besed: "To je různé. Někdy je zajímá ten kontext doby, protože dnešní 14, 15, 17letí žáci, pro ně je pravěk i sametová revoluce. Takže zajímá je kontext doby, ten rámec, co se událo, proč se událo, jak se to stalo, ale pak se to většinou překlápí do takových těch úplně osobních pozic, kdy třeba ty děti se ptají, jak to měly děti v té době, co jedly? S čím si hrály? Jak dopadly takové rodiny? Takže většinou ty dotazy jsou potom velmi osobní."
Lenka Drahotuská, spoluorganizátorka besed: "Můžeme učit o dějinách, můžeme učit dějiny, ale nikdy těm dětem nedáme tu vlastní zkušenost, což může opravdu jenom pamětník. Takže dlouhodobě pracujeme i s organizací Paměť národa a paní Vidlák ková mě kdysi oslovila, považuji za top toho, co jsem kdy dětem mohla předat, a proto ji pořád ještě zvu, když je ochotná mluvit."
A co tedy současné žáky nejvíce zaujalo?
anketa: účastníci besedy: "Jak poprvé jeli do Terezína, jak se museli balit, jak to bylo všechno narychlo a jak neměli prostě čas a nemohly vzít všechno, co potřebovali."
anketa: účastníci besedy: "Mě zajímalo, jak oni žili v terezínském ghettu, jaké měli jídlo a jak se osprchovali."
anketa: účastníci besedy: "Nedokážu si třeba představit, že bych tohle měla zažít. A fakt se mi líbí, že ta paní dokáže o tom takhle mluvit. Fakt mě to docela fascinuje."
---
Volby do obecních zastupitelstev, které nás čekají, se od všech ostatních typů voleb v České republice formálně liší. Všichni kandidáti jsou v jejich případě na jednom volebním lístku. Voliči ozančují svou stranu nebo kandidáta křížkováním. Jinak vyplněný lístek je neplatný.
Unikátnost komunálních voleb je dána jednak způsobem volby, a jednak použitím systému poměrného zastoupení, který voličům umožňuje kombinovat hlasy napříč politickými stranami.
Renáta Kelnarová, vedoucí odboru správních agend, MěÚ Nový Jičín: “Komunální volby jsou specifické mimo jiné tím, že voliči dává svůj hlas takzvaným křížkem do příslušného čtverečku. Pokud volič označí hlasovací lístek jiným způsobem, to znamená fajkou, kolečkem, podtržením nebo vybarvením, stává se tento hlasovací lístek neplatný.”
obyvatelé a návštěvníci Nového Jičína:
“Ano vím jak, křížkem.”
“Zase křížkem.”
V komunálních volbách má volič přesně tolik hlasů, kolik je členů zastupitelstva v jeho obci, například v Novém Jičíně 29. Hlasy lze přidělit třemi způsoby.
Renáta Kelnarová, vedoucí odboru správních agend, MěÚ Nový Jičín: “První varianta je označení jedné jediné strany. Jakékoliv další křížkování v té straně už se neprovádí. Druhá varianta je, že může volič označit až 29 kandidátů napříč celým hlasovacím lístkem. Třetí varianta je kombinace obou způsobů.”
V tomto případě volič označí jednu stranu a zároveň dát křížky jednotlivcům z jiných subjektů. Tím se odečítají hlasy kandidátům zespodu zvolené strany.
V Moravskoslezském kraji je ve 300 obcích registrováno přes 957 tisíce voličů. Před čtyřmi i osmi lety tu byl zájem o volby podobný, kolem 42 procent.
---
BUDOUCÍ TRUHLÁŘI MAJÍ DALŠÍ NOVÉ DÍLNY
Budoucí truhláři, tesaři a další řemeslníci mají nové dílny ve Frýdlantu nad Ostravicí. Odloučené pracoviště zrekonstruovala Střední škola řemesel ve Frýdku-Místku. Budova získala nové zateplení, okna, moderní větrání i fotovoltaické panely. Na rekonstrukci za téměř 33 milionů korun přispěl 25 miliony Moravskoslezský kraj.
---
Koupelna, tekoucí voda nebo toaleta přímo v bytě. Dnes samozřejmost, ještě před několika generacemi ale rozhodně ne. Jak se v Opavě bydlelo v 19. a na začátku 20. století, ukázala jedna z komentovaných procházek Dne architektury.
Po stopách bydlení se vydali zájemci přímo do ulic Opavy. Letošní ročník Dne architektury totiž patří právě tématu bydlení. A komentované procházky tradičně patří k tomu, co návštěvníky láká nejvíc.
Petra Peterková, hlavní organizátorka, spolek Architektury města: “Letošním mottem a tématem je Bydlím tedy jsem, čili o tématu bydlení. Připravili jsme si různé procházky například o nájemních a bytových domech, komentované procházky panelovými sídlišti, přednášky o komunitním bydlení.”
Jedna z vycházek zamířila k obytným a nájemním domům. Historici na nich ukazovali, jak se způsob bydlení v Opavě během 19. a 20. století měnil. S modernizací města přicházelo i to, bez čeho si dnes domácnost dokážeme jen těžko představit.
Martin Strakoš, památkář a historik: “Až právě v průběhu druhé poloviny 19. století se do bytu dostává voda. A třeba toaleta, to je vyloženě moderní záležitost. Do té doby se často chodilo buď to na Pavlač, kde byly záchody, nebo doslova na suchý záchod někam ven.”
Ani kuchyně nevypadala tak, jak ji známe dnes. Často byla zároveň hlavní obytnou místností. Vodu si lidé nosili z kašen a první vodovody v domech končily třeba jen na chodbě nebo pavlači. Samostatné koupelny a toalety přicházely až postupně.
Martin Strakoš, památkář a historik: “Teprve o pár desetiletí později vznikají samostatné místnosti, které známe v tom pojetí koupelny nebo kuchyně s kuchyňskou linkou. To je taky vlastně moderní vynález.”
Procházka ale nezůstala jen v centru. Pokračovala také do vilových čtvrtí. Právě ty začaly růst hlavně na okrajích města od druhé poloviny 19. století a později za první republiky.
Romana Rosová, památkářka: “Takže jsme vybrali takové typické zástupce těch jednotlivých časových období a měli jsme tam třeba vilu z druhé poloviny 19. století, z 80. let. To byla taková činžovní vila, Bayerova vila na Hradecké ulici, pak byla taková vila, nebo spíš obytný dům lékaře také na Hradecké ulici a měli jsme tam i zástupce vlastně 20. a 30. let, což byla vila právníka Radima Hesse a potom Kalitova vila, zvaná Trautensheim.”
Den architektury se v Opavě konal už posedmé. Letos organizátoři připravili osmnáct akcí. A kdo procházku nestihl, může se za opavskou architekturou vydat i sám. Pomůže mu databáze Opavský architektonický manuál s fotografiemi, historickými plány a připravenými trasami.
Romana Rosová, památkářka: “Máme třeba stezku Kylešovský kopec nebo zase architektura první republiky v historickém jádru třeba.”
Další komentované vycházky pak organizátoři plánují na jaro.
---
Beskydský endoskopický workshop je tradičním setkáním špičkových lékařů z oboru gastroenterologie, chirurgie a endoskopie. Je zaměřené na výměnu nejnovějších poznatků, sdílení zkušeností a přímou ukázku moderních diagnostických a terapeutických metod.
Nemocnice Frýdek-Místek pořádala už dvacátý ročník Beskydského endoskopického workshopu a jako vždy se jí podařilo přitáhnout pozornost laické i odborné veřejnosti.
Petr Vítek, primář Interního oddělení, Beskydské Gastrocentrum: "Cílem tohoto workshopu je sdílet zkušenosti a nové trendy v endoskopii, jak diagnostické, tak terapeutické, s kolegy v Moravskoslezském kraji i z přilehlých krajů, kteří náš workshop hojně navštěvují. Letos také slavíme 20 let od vytvoření Beskydského gastrocentra, což je centrum vysoce specializované péče Ministerstva zdravotnictví zaměřené na léčbu pankreatu, biliárních a hepatobiliárních chorob. Takže ten workshop nám umožňuje prezentovat některé nové techniky a ukázat možnosti pro pacienty některých spolupracujících kolegů, aby to viděli takzvaně přímo, v reálném životě."
Do Frýdku-Místku dorazily lékařské kapacity z celé republiky, které prezentovaly svou práci z poslední doby.
Tomáš Hucl, přednosta Kliniky hepatogastroenterologie, IKEM: "Já jsem měl teď akorát příležitost dokončit jeden výkon, který pro mne kolegové připravili. Léčili jsme pacientku, která prodělala akutní pankreatitidu a vyvinula kolekci tekutiny jako komplikaci té pankreatitidy. A v léčbě takovýchto kolekcí endoskopie doznala obrovského rozmachu. V poslední době nahradila jiné, více invazivní přístupy, jako chirurgické, a dokáže miniinvazivním způsobem takovouto kolekci v té dutině břišní, která vznikne vedle té slinivky po tom zánětu, vyřešit elegantně endoskopicky. Takže během několika minut jsme byli schopni udělat takové spojení mezi žaludkem a tou tekutinou kolekcí a vydrénovat tu kolekci právě do toho žaludku. A pacientka tím je vyřešena. Odchází bez jakékoliv jizvy na břiše, s vyřešenou takovouto komplikací té pankreatitidy."
Lékaři také upozorňovali na důležitost prevence.
Ivana Mikoviny Kajzrlíková, vedoucí endoskopie, Beskydské Gastrocentrum: "Od ledna letošního roku došlo k výrazným změnám v oblasti screeningu, a to posun do nižších populací. Doposud byl screening určen pro osoby nad 50 let věku, ale vzhledem k tomu, že celosvětově přibývá nádorů, nejen nádorů tlustého střeva, i v mladších věkových skupinách, tak ta věková hranice pro screening je od ledna posunuta již na 45 let věku. Takže nově v tomto roce už přicházejí i mladší jedinci a z těch dalších screeningových programů tak nově běží i screening karcinomu pankreatu pro vysoce rizikové skupiny."
Z endoskopických sálů byly letos zajištěny také přímé interaktivní přenosy.
---
PŘES 60 % ODPADU V NOVÉM JIČÍNĚ BY ŠLO VYTŘÍDIT
Více než polovina odpadu, který lidé v Novém Jičíně vyhazují do běžných popelnic, by tam vůbec nemusela skončit. Ukázal to rozbor odpadků, podle kterého lidé stále málo třídí například plasty, papír, sklo nebo kovy. Oproti roku 2020 se ale situace zlepšila u textilu a zbytků jídla. Lepší třídění navíc šetří městu peníze. Jen loni za vytříděný odpad získalo pět milionů korun.
---
Zajímavou pomocí přispěli zámku Hošťálkovy na Krnovsku děti z dětského domova společně s uměleckými kováři. Nejprve společně vykovali velké ocelové hřeby a poté se pustili do opravy dlouhé dřevěné podlahy kolem celého zámku. A bylo jich opravdu hodně.
Spolupráce kovářů a dětí z dětského domova v Hodoníně při společných akcích funguje již nejméně 5 let.
Andrea Šírová, kastelánka zámku: „Na chodbě, kterou jsme renovovali někdy v roce 2015-16, chybělo pár kovaných hřebů. Ti kováři se rozhodli, že ve spolupráci s dětským domovem, se kterým spolupracují již myslím 5 let, že je doplní. Že je ukovou a dneska je tady slavnostně zabíjejí.“
Pobyt dětí na zámku i společná výroba kovaných hřebů byla pro ně také zajímavým zážitkem.
Andrea Šírová, kastelánka zámku: „Nejenom, že tady přijely zabít hřebíky, ale včera absolvovaly prohlídku s hraběnkou, pak tady přespaly, dneska tedy mají to slavnostní zabíjení hřebíků a ještě jim program nachystali ti kováři.“
Radek Medřický, kovář: „Já jsem byl takový strůjce té myšlenky spojení s dětským domovem v Hodoníně, udělali jsme první sympózium před 5 lety ve Ždánicích u Kyjova, co jsme utržili na tom šperkování, protože u mě se kují šperky, které se vydražily a ta částka se darovala dětskému domovu v Hodoníně. Tak vlastně začala naše spolupráce a trvá vlastně do dneška. S těmi dětmi jsme ve spojení, jezdí na naše akce a jsme rádi, když přijedou.“
David Moravec, kovář: „Máme podíl na tom obrovský, protože jsme pozvaly děti, které si ty hřebíky ukovaly vlastnoručně. Ta myšlenka je to, že vlastně děti tady na tomto zámku přespaly a vlastnoručně si ty vykované hřebíky zatlučou do té podlahy. Dělaly to na kovářských akcích, kde dojíždějí za námi a tam si kovaly ty hřebíky.“
Práce na zámku je opakovaně pro děti vítanou aktivitou i zpestřením života.
Vlastimil Kluďák, ředitel DD Hodonín: „Musím říct, že když ta akce před 5 lety začínala, myslel jsem si, že to bude jednorázová záležitost. Ale navázali jsme úžasné vztahy, už je to vlastně 5 let a rádi za kováři jezdíme, děti se učí manuální práci a jak je vidět dneska, už se něco naučily a jsou zručné a jde jim to od ruky.“
Veronika Poláková, maminka: „Děti si to úplně užívají, jsou nadšení a my jsme rádi, že se jim to líbí a že s nimi takhle můžeme spolupracovat. Já sama za sebe nezkoušela, ale syn mi vykoval krásné srdíčko.“
Karina, obyvatelka domova: „Není to až tak těžké, je to s kovářema sranda a je to takhle.“
Kuba, obyvatel domova: „Jsme rádi, že máme tady ty kováře a rádi s nimi kováme, tady děláme ty hřebíky. Je to takové lehké.“
Na zámku Hošťálkovy připravují v brzké době i další kulturní akce pro návštěvníky. Kromě nedávného svatováclavského koncertu se mohou těšit i na předvánoční a adventní akce.
---
Více než 50 tisíc žáků z celé České republiky si vyslechlo přednášku o druhé světové válce v podání jejích pamětníků. Výjimkou nebyli ani žáci z Frýdku-Místku, kteří besedovali s pamětnicí v zastupitelstvu radnice.
Paní Michaela Vidláková bude mít brzy 90 let, přesto objíždí města po celé České republice a vypráví dětem o tom, co zažila za druhé světové války.
Michaela Vidláková, pamětnice holocaustu: "Protože si myslím, že je to moje povinnost, protože ti zavraždění mluvit nemohou. Já jsem jeden z posledních svědků, který vlastně ani nezažil to nejhorší, ty horší tábory. Ale přeci jenom je to moje povinnost. Dokud můžu svědčit, dokud mohu něco říkat. Protože u téhle mládeže se teprve vytváří světový názor. A tak se snažím o tom hovořit, aby se prostě dokázali orientovat v tom, co se děje, v tom, co se dělo a v tom, co by se mohlo dít."
Pamětníků bohužel ubývá, kdysi jich takto jezdilo po školách dvacet, dnes je paní Vidláková jednou z posledních.
Radek Hejret, koordinátor besed: "Vidíme ten dopad z těch reakcí, právě z těch dotazů, které potom žáci pokládají, protože z toho je jednoznačné, že pro ně je to největší přínos. Je výborné, že můžou číst o historii, že můžou vidět nějaký dokument, ale živého člověka, který zažil ty události, jen tak nezažijí a navíc se ho můžou na cokoliv zeptat. Takže za mě ten přínos tkví hlavně v tomto."
Z vašich zkušeností, co ty žáky nejvíce zajímá?
Radek Hejret, koordinátor besed: "To je různé. Někdy je zajímá ten kontext doby, protože dnešní 14, 15, 17letí žáci, pro ně je pravěk i sametová revoluce. Takže zajímá je kontext doby, ten rámec, co se událo, proč se událo, jak se to stalo, ale pak se to většinou překlápí do takových těch úplně osobních pozic, kdy třeba ty děti se ptají, jak to měly děti v té době, co jedly? S čím si hrály? Jak dopadly takové rodiny? Takže většinou ty dotazy jsou potom velmi osobní."
Lenka Drahotuská, spoluorganizátorka besed: "Můžeme učit o dějinách, můžeme učit dějiny, ale nikdy těm dětem nedáme tu vlastní zkušenost, což může opravdu jenom pamětník. Takže dlouhodobě pracujeme i s organizací Paměť národa a paní Vidlák ková mě kdysi oslovila, považuji za top toho, co jsem kdy dětem mohla předat, a proto ji pořád ještě zvu, když je ochotná mluvit."
A co tedy současné žáky nejvíce zaujalo?
anketa: účastníci besedy: "Jak poprvé jeli do Terezína, jak se museli balit, jak to bylo všechno narychlo a jak neměli prostě čas a nemohly vzít všechno, co potřebovali."
anketa: účastníci besedy: "Mě zajímalo, jak oni žili v terezínském ghettu, jaké měli jídlo a jak se osprchovali."
anketa: účastníci besedy: "Nedokážu si třeba představit, že bych tohle měla zažít. A fakt se mi líbí, že ta paní dokáže o tom takhle mluvit. Fakt mě to docela fascinuje."
---
Volby do obecních zastupitelstev, které nás čekají, se od všech ostatních typů voleb v České republice formálně liší. Všichni kandidáti jsou v jejich případě na jednom volebním lístku. Voliči ozančují svou stranu nebo kandidáta křížkováním. Jinak vyplněný lístek je neplatný.
Unikátnost komunálních voleb je dána jednak způsobem volby, a jednak použitím systému poměrného zastoupení, který voličům umožňuje kombinovat hlasy napříč politickými stranami.
Renáta Kelnarová, vedoucí odboru správních agend, MěÚ Nový Jičín: “Komunální volby jsou specifické mimo jiné tím, že voliči dává svůj hlas takzvaným křížkem do příslušného čtverečku. Pokud volič označí hlasovací lístek jiným způsobem, to znamená fajkou, kolečkem, podtržením nebo vybarvením, stává se tento hlasovací lístek neplatný.”
obyvatelé a návštěvníci Nového Jičína:
“Ano vím jak, křížkem.”
“Zase křížkem.”
V komunálních volbách má volič přesně tolik hlasů, kolik je členů zastupitelstva v jeho obci, například v Novém Jičíně 29. Hlasy lze přidělit třemi způsoby.
Renáta Kelnarová, vedoucí odboru správních agend, MěÚ Nový Jičín: “První varianta je označení jedné jediné strany. Jakékoliv další křížkování v té straně už se neprovádí. Druhá varianta je, že může volič označit až 29 kandidátů napříč celým hlasovacím lístkem. Třetí varianta je kombinace obou způsobů.”
V tomto případě volič označí jednu stranu a zároveň dát křížky jednotlivcům z jiných subjektů. Tím se odečítají hlasy kandidátům zespodu zvolené strany.
V Moravskoslezském kraji je ve 300 obcích registrováno přes 957 tisíce voličů. Před čtyřmi i osmi lety tu byl zájem o volby podobný, kolem 42 procent.
---
BUDOUCÍ TRUHLÁŘI MAJÍ DALŠÍ NOVÉ DÍLNY
Budoucí truhláři, tesaři a další řemeslníci mají nové dílny ve Frýdlantu nad Ostravicí. Odloučené pracoviště zrekonstruovala Střední škola řemesel ve Frýdku-Místku. Budova získala nové zateplení, okna, moderní větrání i fotovoltaické panely. Na rekonstrukci za téměř 33 milionů korun přispěl 25 miliony Moravskoslezský kraj.
---
Koupelna, tekoucí voda nebo toaleta přímo v bytě. Dnes samozřejmost, ještě před několika generacemi ale rozhodně ne. Jak se v Opavě bydlelo v 19. a na začátku 20. století, ukázala jedna z komentovaných procházek Dne architektury.
Po stopách bydlení se vydali zájemci přímo do ulic Opavy. Letošní ročník Dne architektury totiž patří právě tématu bydlení. A komentované procházky tradičně patří k tomu, co návštěvníky láká nejvíc.
Petra Peterková, hlavní organizátorka, spolek Architektury města: “Letošním mottem a tématem je Bydlím tedy jsem, čili o tématu bydlení. Připravili jsme si různé procházky například o nájemních a bytových domech, komentované procházky panelovými sídlišti, přednášky o komunitním bydlení.”
Jedna z vycházek zamířila k obytným a nájemním domům. Historici na nich ukazovali, jak se způsob bydlení v Opavě během 19. a 20. století měnil. S modernizací města přicházelo i to, bez čeho si dnes domácnost dokážeme jen těžko představit.
Martin Strakoš, památkář a historik: “Až právě v průběhu druhé poloviny 19. století se do bytu dostává voda. A třeba toaleta, to je vyloženě moderní záležitost. Do té doby se často chodilo buď to na Pavlač, kde byly záchody, nebo doslova na suchý záchod někam ven.”
Ani kuchyně nevypadala tak, jak ji známe dnes. Často byla zároveň hlavní obytnou místností. Vodu si lidé nosili z kašen a první vodovody v domech končily třeba jen na chodbě nebo pavlači. Samostatné koupelny a toalety přicházely až postupně.
Martin Strakoš, památkář a historik: “Teprve o pár desetiletí později vznikají samostatné místnosti, které známe v tom pojetí koupelny nebo kuchyně s kuchyňskou linkou. To je taky vlastně moderní vynález.”
Procházka ale nezůstala jen v centru. Pokračovala také do vilových čtvrtí. Právě ty začaly růst hlavně na okrajích města od druhé poloviny 19. století a později za první republiky.
Romana Rosová, památkářka: “Takže jsme vybrali takové typické zástupce těch jednotlivých časových období a měli jsme tam třeba vilu z druhé poloviny 19. století, z 80. let. To byla taková činžovní vila, Bayerova vila na Hradecké ulici, pak byla taková vila, nebo spíš obytný dům lékaře také na Hradecké ulici a měli jsme tam i zástupce vlastně 20. a 30. let, což byla vila právníka Radima Hesse a potom Kalitova vila, zvaná Trautensheim.”
Den architektury se v Opavě konal už posedmé. Letos organizátoři připravili osmnáct akcí. A kdo procházku nestihl, může se za opavskou architekturou vydat i sám. Pomůže mu databáze Opavský architektonický manuál s fotografiemi, historickými plány a připravenými trasami.
Romana Rosová, památkářka: “Máme třeba stezku Kylešovský kopec nebo zase architektura první republiky v historickém jádru třeba.”
Další komentované vycházky pak organizátoři plánují na jaro.
---
Beskydský endoskopický workshop je tradičním setkáním špičkových lékařů z oboru gastroenterologie, chirurgie a endoskopie. Je zaměřené na výměnu nejnovějších poznatků, sdílení zkušeností a přímou ukázku moderních diagnostických a terapeutických metod.
Nemocnice Frýdek-Místek pořádala už dvacátý ročník Beskydského endoskopického workshopu a jako vždy se jí podařilo přitáhnout pozornost laické i odborné veřejnosti.
Petr Vítek, primář Interního oddělení, Beskydské Gastrocentrum: "Cílem tohoto workshopu je sdílet zkušenosti a nové trendy v endoskopii, jak diagnostické, tak terapeutické, s kolegy v Moravskoslezském kraji i z přilehlých krajů, kteří náš workshop hojně navštěvují. Letos také slavíme 20 let od vytvoření Beskydského gastrocentra, což je centrum vysoce specializované péče Ministerstva zdravotnictví zaměřené na léčbu pankreatu, biliárních a hepatobiliárních chorob. Takže ten workshop nám umožňuje prezentovat některé nové techniky a ukázat možnosti pro pacienty některých spolupracujících kolegů, aby to viděli takzvaně přímo, v reálném životě."
Do Frýdku-Místku dorazily lékařské kapacity z celé republiky, které prezentovaly svou práci z poslední doby.
Tomáš Hucl, přednosta Kliniky hepatogastroenterologie, IKEM: "Já jsem měl teď akorát příležitost dokončit jeden výkon, který pro mne kolegové připravili. Léčili jsme pacientku, která prodělala akutní pankreatitidu a vyvinula kolekci tekutiny jako komplikaci té pankreatitidy. A v léčbě takovýchto kolekcí endoskopie doznala obrovského rozmachu. V poslední době nahradila jiné, více invazivní přístupy, jako chirurgické, a dokáže miniinvazivním způsobem takovouto kolekci v té dutině břišní, která vznikne vedle té slinivky po tom zánětu, vyřešit elegantně endoskopicky. Takže během několika minut jsme byli schopni udělat takové spojení mezi žaludkem a tou tekutinou kolekcí a vydrénovat tu kolekci právě do toho žaludku. A pacientka tím je vyřešena. Odchází bez jakékoliv jizvy na břiše, s vyřešenou takovouto komplikací té pankreatitidy."
Lékaři také upozorňovali na důležitost prevence.
Ivana Mikoviny Kajzrlíková, vedoucí endoskopie, Beskydské Gastrocentrum: "Od ledna letošního roku došlo k výrazným změnám v oblasti screeningu, a to posun do nižších populací. Doposud byl screening určen pro osoby nad 50 let věku, ale vzhledem k tomu, že celosvětově přibývá nádorů, nejen nádorů tlustého střeva, i v mladších věkových skupinách, tak ta věková hranice pro screening je od ledna posunuta již na 45 let věku. Takže nově v tomto roce už přicházejí i mladší jedinci a z těch dalších screeningových programů tak nově běží i screening karcinomu pankreatu pro vysoce rizikové skupiny."
Z endoskopických sálů byly letos zajištěny také přímé interaktivní přenosy.
---
PŘES 60 % ODPADU V NOVÉM JIČÍNĚ BY ŠLO VYTŘÍDIT
Více než polovina odpadu, který lidé v Novém Jičíně vyhazují do běžných popelnic, by tam vůbec nemusela skončit. Ukázal to rozbor odpadků, podle kterého lidé stále málo třídí například plasty, papír, sklo nebo kovy. Oproti roku 2020 se ale situace zlepšila u textilu a zbytků jídla. Lepší třídění navíc šetří městu peníze. Jen loni za vytříděný odpad získalo pět milionů korun.
---
Zajímavou pomocí přispěli zámku Hošťálkovy na Krnovsku děti z dětského domova společně s uměleckými kováři. Nejprve společně vykovali velké ocelové hřeby a poté se pustili do opravy dlouhé dřevěné podlahy kolem celého zámku. A bylo jich opravdu hodně.
Spolupráce kovářů a dětí z dětského domova v Hodoníně při společných akcích funguje již nejméně 5 let.
Andrea Šírová, kastelánka zámku: „Na chodbě, kterou jsme renovovali někdy v roce 2015-16, chybělo pár kovaných hřebů. Ti kováři se rozhodli, že ve spolupráci s dětským domovem, se kterým spolupracují již myslím 5 let, že je doplní. Že je ukovou a dneska je tady slavnostně zabíjejí.“
Pobyt dětí na zámku i společná výroba kovaných hřebů byla pro ně také zajímavým zážitkem.
Andrea Šírová, kastelánka zámku: „Nejenom, že tady přijely zabít hřebíky, ale včera absolvovaly prohlídku s hraběnkou, pak tady přespaly, dneska tedy mají to slavnostní zabíjení hřebíků a ještě jim program nachystali ti kováři.“
Radek Medřický, kovář: „Já jsem byl takový strůjce té myšlenky spojení s dětským domovem v Hodoníně, udělali jsme první sympózium před 5 lety ve Ždánicích u Kyjova, co jsme utržili na tom šperkování, protože u mě se kují šperky, které se vydražily a ta částka se darovala dětskému domovu v Hodoníně. Tak vlastně začala naše spolupráce a trvá vlastně do dneška. S těmi dětmi jsme ve spojení, jezdí na naše akce a jsme rádi, když přijedou.“
David Moravec, kovář: „Máme podíl na tom obrovský, protože jsme pozvaly děti, které si ty hřebíky ukovaly vlastnoručně. Ta myšlenka je to, že vlastně děti tady na tomto zámku přespaly a vlastnoručně si ty vykované hřebíky zatlučou do té podlahy. Dělaly to na kovářských akcích, kde dojíždějí za námi a tam si kovaly ty hřebíky.“
Práce na zámku je opakovaně pro děti vítanou aktivitou i zpestřením života.
Vlastimil Kluďák, ředitel DD Hodonín: „Musím říct, že když ta akce před 5 lety začínala, myslel jsem si, že to bude jednorázová záležitost. Ale navázali jsme úžasné vztahy, už je to vlastně 5 let a rádi za kováři jezdíme, děti se učí manuální práci a jak je vidět dneska, už se něco naučily a jsou zručné a jde jim to od ruky.“
Veronika Poláková, maminka: „Děti si to úplně užívají, jsou nadšení a my jsme rádi, že se jim to líbí a že s nimi takhle můžeme spolupracovat. Já sama za sebe nezkoušela, ale syn mi vykoval krásné srdíčko.“
Karina, obyvatelka domova: „Není to až tak těžké, je to s kovářema sranda a je to takhle.“
Kuba, obyvatel domova: „Jsme rádi, že máme tady ty kováře a rádi s nimi kováme, tady děláme ty hřebíky. Je to takové lehké.“
Na zámku Hošťálkovy připravují v brzké době i další kulturní akce pro návštěvníky. Kromě nedávného svatováclavského koncertu se mohou těšit i na předvánoční a adventní akce.
---
