Beskydský endoskopický workshop je tradičním setkáním špičkových lékařů z oboru gastroenterologie, chirurgie a endoskopie. Je zaměřené na výměnu nejnovějších poznatků, sdílení zkušeností a přímou ukázku moderních diagnostických a terapeutických metod.
Nemocnice Frýdek-Místek pořádala už dvacátý ročník Beskydského endoskopického workshopu a jako vždy se jí podařilo přitáhnout pozornost laické i odborné veřejnosti.
Petr Vítek, primář Interního oddělení, Beskydské Gastrocentrum: "Cílem tohoto workshopu je sdílet zkušenosti a nové trendy v endoskopii, jak diagnostické, tak terapeutické, s kolegy v Moravskoslezském kraji i z přilehlých krajů, kteří náš workshop hojně navštěvují. Letos také slavíme 20 let od vytvoření Beskydského gastrocentra, což je centrum vysoce specializované péče Ministerstva zdravotnictví zaměřené na léčbu pankreatu, biliárních a hepatobiliárních chorob. Takže ten workshop nám umožňuje prezentovat některé nové techniky a ukázat možnosti pro pacienty některých spolupracujících kolegů, aby to viděli takzvaně přímo, v reálném životě."
Do Frýdku-Místku dorazily lékařské kapacity z celé republiky, které prezentovaly svou práci z poslední doby.
Tomáš Hucl, přednosta Kliniky hepatogastroenterologie, IKEM: "Já jsem měl teď akorát příležitost dokončit jeden výkon, který pro mne kolegové připravili. Léčili jsme pacientku, která prodělala akutní pankreatitidu a vyvinula kolekci tekutiny jako komplikaci té pankreatitidy. A v léčbě takovýchto kolekcí endoskopie doznala obrovského rozmachu. V poslední době nahradila jiné, více invazivní přístupy, jako chirurgické, a dokáže miniinvazivním způsobem takovouto kolekci v té dutině břišní, která vznikne vedle té slinivky po tom zánětu, vyřešit elegantně endoskopicky. Takže během několika minut jsme byli schopni udělat takové spojení mezi žaludkem a tou tekutinou kolekcí a vydrénovat tu kolekci právě do toho žaludku. A pacientka tím je vyřešena. Odchází bez jakékoliv jizvy na břiše, s vyřešenou takovouto komplikací té pankreatitidy."
Lékaři také upozorňovali na důležitost prevence.
Ivana Mikoviny Kajzrlíková, vedoucí endoskopie, Beskydské Gastrocentrum: "Od ledna letošního roku došlo k výrazným změnám v oblasti screeningu, a to posun do nižších populací. Doposud byl screening určen pro osoby nad 50 let věku, ale vzhledem k tomu, že celosvětově přibývá nádorů, nejen nádorů tlustého střeva, i v mladších věkových skupinách, tak ta věková hranice pro screening je od ledna posunuta již na 45 let věku. Takže nově v tomto roce už přicházejí i mladší jedinci a z těch dalších screeningových programů tak nově běží i screening karcinomu pankreatu pro vysoce rizikové skupiny."
Z endoskopických sálů byly letos zajištěny také přímé interaktivní přenosy.
---
Koupelna, tekoucí voda nebo toaleta přímo v bytě. Dnes samozřejmost, ještě před několika generacemi ale rozhodně ne. Jak se v Opavě bydlelo v 19. a na začátku 20. století, ukázala jedna z komentovaných procházek Dne architektury.
Po stopách bydlení se vydali zájemci přímo do ulic Opavy. Letošní ročník Dne architektury totiž patří právě tématu bydlení. A komentované procházky tradičně patří k tomu, co návštěvníky láká nejvíc.
Petra Peterková, hlavní organizátorka, spolek Architektury města: “Letošním mottem a tématem je Bydlím tedy jsem, čili o tématu bydlení. Připravili jsme si různé procházky například o nájemních a bytových domech, komentované procházky panelovými sídlišti, přednášky o komunitním bydlení.”
Jedna z vycházek zamířila k obytným a nájemním domům. Historici na nich ukazovali, jak se způsob bydlení v Opavě během 19. a 20. století měnil. S modernizací města přicházelo i to, bez čeho si dnes domácnost dokážeme jen těžko představit.
Martin Strakoš, památkář a historik: “Až právě v průběhu druhé poloviny 19. století se do bytu dostává voda. A třeba toaleta, to je vyloženě moderní záležitost. Do té doby se často chodilo buď to na Pavlač, kde byly záchody, nebo doslova na suchý záchod někam ven.”
Ani kuchyně nevypadala tak, jak ji známe dnes. Často byla zároveň hlavní obytnou místností. Vodu si lidé nosili z kašen a první vodovody v domech končily třeba jen na chodbě nebo pavlači. Samostatné koupelny a toalety přicházely až postupně.
Martin Strakoš, památkář a historik: “Teprve o pár desetiletí později vznikají samostatné místnosti, které známe v tom pojetí koupelny nebo kuchyně s kuchyňskou linkou. To je taky vlastně moderní vynález.”
Procházka ale nezůstala jen v centru. Pokračovala také do vilových čtvrtí. Právě ty začaly růst hlavně na okrajích města od druhé poloviny 19. století a později za první republiky.
Romana Rosová, památkářka: “Takže jsme vybrali takové typické zástupce těch jednotlivých časových období a měli jsme tam třeba vilu z druhé poloviny 19. století, z 80. let. To byla taková činžovní vila, Bayerova vila na Hradecké ulici, pak byla taková vila, nebo spíš obytný dům lékaře také na Hradecké ulici a měli jsme tam i zástupce vlastně 20. a 30. let, což byla vila právníka Radima Hesse a potom Kalitova vila, zvaná Trautensheim.”
Den architektury se v Opavě konal už posedmé. Letos organizátoři připravili osmnáct akcí. A kdo procházku nestihl, může se za opavskou architekturou vydat i sám. Pomůže mu databáze Opavský architektonický manuál s fotografiemi, historickými plány a připravenými trasami.
Romana Rosová, památkářka: “Máme třeba stezku Kylešovský kopec nebo zase architektura první republiky v historickém jádru třeba.”
Další komentované vycházky pak organizátoři plánují na jaro.
---
REKONSTRUKCE LODIČEK V KARVINÉ ZAČALA
V karvinském parku Boženy Němcové se naplno rozběhla rekonstrukce oblíbeného areálu Lodičky. Přestavba za 46,5 milionu korun má skončit v květnu příštího roku.
---
Ostravští sokolové si připomněli své členy, které před 85 lety zatkli nacisté. Archivářky už dohledaly 85 jmen a jejich příběhy zpřístupnily na internetu. V Čapkově sokolovně ale zazněly také vzpomínky na společné cvičení a celoživotní přátelství.
Protažení, společné cvičení i setkání s přáteli. Tak vypadá Sokol pro lidi, kteří mu zůstávají věrní desítky let. V ostravské Čapkově sokolovně si ale připomněli také jeho tragickou historii. Památný den sokolstva odkazuje na nacistické zatýkání členů a vedení organizace v říjnu roku 1941.
Jaroslava Novotná, historička, Archiv města Ostravy: „Tato akce probíhala také na území města Ostravy a v rámci Ostravy bylo zatčeno 85 lidí. Je to 85 lidí, který my jsme do dnešního dne dohledali. Takže to číslo nemusí být v tuto chvíli konečné. S kolegyněmi v Archivu města Ostravy od ledna letošního roku se podílíme na tom, že hledáme informace k těmto zatčeným lidem.“
Letos od akce Sokol uplynulo 85 let. Medailonky dohledaných Ostravanů jsou v internetové encyklopedii města. Zatčené nejprve věznili v Brně. Někteří se odtud dostali domů, další čekala cesta do Osvětimi.
Šárka Glombíčková, historička, Archiv města Ostravy: "V té encyklopedii nejsou jenom ti, kteří zahynuli v koncentračním táboře, ale také ti, kteří byli propuštění......Zbytek těch vězňů potom byl odeslán do koncentračního tábora v Osvětimi, kde valná většina z nich zahynula. My víme pouze o devíti z nich, kteří byli propuštění, a bylo to po intervenci prezidenta Emila Háchy.“
Vzpomínky dnešních členů už patří jiným desetiletím. Někteří do sokolovny přišli jako děti a vracejí se dodnes. Společné cvičení pro ně znamená také přátelství.
anketa, sokoli: „Jde o všechno, jde o cvičení, protože potřebujeme cvičit, ale jde i o tu partu, to je pravda. Potřebujeme být někde s někým, pohovořit si.“
„Ano, skoro 50 let já jsem v Sokole. A ještě jsem se vlastně dostala nejen ke cvičení seniorů, ale i nacvičuji skladby na všesokolský slet. A měla jsem za sebou už vlastně čtvrtý slet v roce 2024.“
„Jako dítě jsem tu byl, dělali jsme sokolské dny, cvičilo se, běhalo se venku.“
V Moravské Ostravě ale necvičí jen pamětníci. Jednota nabízí rekreační pohyb i sportovní oddíly a sdružuje děti, dospělé i seniory.
Vít Kostecký, místostarosta TJ Sokol Moravská Ostrava 1: „Teďka jenom tady v rámci naší jednoty sdružujeme přibližně 600 členů všech věkových kategorií, ale my jsme jenom jedna jediná jednota v rámci Ostravy, v rámci celé Ostravy je to samozřejmě víc, v rámci kraje ještě víc.“
V Ostravě působí přibližně dvacet sokolských jednot a v celém Moravskoslezském kraji je jich pak 64 ve dvou župách.
---
Zajímavou pomocí přispěli zámku Hošťálkovy na Krnovsku děti z dětského domova společně s uměleckými kováři. Nejprve společně vykovali velké ocelové hřeby a poté se pustili do opravy dlouhé dřevěné podlahy kolem celého zámku. A bylo jich opravdu hodně.
Spolupráce kovářů a dětí z dětského domova v Hodoníně při společných akcích funguje již nejméně 5 let.
Andrea Šírová, kastelánka zámku: „Na chodbě, kterou jsme renovovali někdy v roce 2015-16, chybělo pár kovaných hřebů. Ti kováři se rozhodli, že ve spolupráci s dětským domovem, se kterým spolupracují již myslím 5 let, že je doplní. Že je ukovou a dneska je tady slavnostně zabíjejí.“
Pobyt dětí na zámku i společná výroba kovaných hřebů byla pro ně také zajímavým zážitkem.
Andrea Šírová, kastelánka zámku: „Nejenom, že tady přijely zabít hřebíky, ale včera absolvovaly prohlídku s hraběnkou, pak tady přespaly, dneska tedy mají to slavnostní zabíjení hřebíků a ještě jim program nachystali ti kováři.“
Radek Medřický, kovář: „Já jsem byl takový strůjce té myšlenky spojení s dětským domovem v Hodoníně, udělali jsme první sympózium před 5 lety ve Ždánicích u Kyjova, co jsme utržili na tom šperkování, protože u mě se kují šperky, které se vydražily a ta částka se darovala dětskému domovu v Hodoníně. Tak vlastně začala naše spolupráce a trvá vlastně do dneška. S těmi dětmi jsme ve spojení, jezdí na naše akce a jsme rádi, když přijedou.“
David Moravec, kovář: „Máme podíl na tom obrovský, protože jsme pozvaly děti, které si ty hřebíky ukovaly vlastnoručně. Ta myšlenka je to, že vlastně děti tady na tomto zámku přespaly a vlastnoručně si ty vykované hřebíky zatlučou do té podlahy. Dělaly to na kovářských akcích, kde dojíždějí za námi a tam si kovaly ty hřebíky.“
Práce na zámku je opakovaně pro děti vítanou aktivitou i zpestřením života.
Vlastimil Kluďák, ředitel DD Hodonín: „Musím říct, že když ta akce před 5 lety začínala, myslel jsem si, že to bude jednorázová záležitost. Ale navázali jsme úžasné vztahy, už je to vlastně 5 let a rádi za kováři jezdíme, děti se učí manuální práci a jak je vidět dneska, už se něco naučily a jsou zručné a jde jim to od ruky.“
Veronika Poláková, maminka: „Děti si to úplně užívají, jsou nadšení a my jsme rádi, že se jim to líbí a že s nimi takhle můžeme spolupracovat. Já sama za sebe nezkoušela, ale syn mi vykoval krásné srdíčko.“
Karina, obyvatelka domova: „Není to až tak těžké, je to s kovářema sranda a je to takhle.“
Kuba, obyvatel domova: „Jsme rádi, že máme tady ty kováře a rádi s nimi kováme, tady děláme ty hřebíky. Je to takové lehké.“
Na zámku Hošťálkovy připravují v brzké době i další kulturní akce pro návštěvníky. Kromě nedávného svatováclavského koncertu se mohou těšit i na předvánoční a adventní akce.
---
STAVBA PŘELOŽKY I/57 U LINHARTOV POKRAČUJE
Výstavba nové silnice I/57 mezi Krnovem a Městem Albrechtice pokračuje zemními pracemi. Stavbaři v Linhartovech vytvářejí zářez do kopce a budují násypy pro budoucí komunikaci. Provoz zatím není omezen. Přeložka za 154 milionů korun má odstranit nebezpečné zatáčky a její dokončení se předpokládá v roce 2028.
---
Střední odborná škola Educa slaví 35 let. Byla první soukromou vzdělávací institucí v novojičínském okrese. Z původního textilního odborného učiliště se vypracovala k robotice a k digitální a grafické tvorbě.
První soukromá škola v okrese Nový Jičín vznikla v roce 1991, sídlila na Dvořákově ulici, v domě, kde je dnes bar Medúza, a byla Soukromým odborným učilištěm při společnosti Tonak. Dnes ji najdeme na ulici Bohuslava Martinů, vzdělává studenty jako Střední odborná škola Educa.
Aleš Medek, ředitel SOŠ Educa Nový Jičín: “Ten rok 1991 byl spjatý s obory jako plsťař, kloboučník a podobně, to znamená bylo to spojeno se společností Tonak. Dneska jsme se za těch 35 let posunuli k robotice, ke smart technologiím, od tabule a křídy jsme se posunuli k digitální tvorbě a od toho regionálního vzdělávání jsme se díky programu Erasmus + posunuli k tomu, že naše žáci můžou pravidelně odjíždět do zahraničí.”
Co se týče aktuální nabídky, škola má pět maturitních a dva učební obory.
Petr Tvardek, obor Robotika SOŠ Educa Nový Jičín: “Tento obor studuju třetím rokem a dává mi to do budoucna hodně, zejména v programování.”
Vendula Kališová, obor Reprodukční grafik SOŠ Educa Nový Jičín: “Mně se líbí, že tady vlastně propojujeme různé techniky. Pracujeme jak na počítačích, tak i vlastně ručně tady malbou.”
Aleš Medek, ředitel SOŠ Educa Nový Jičín: “My se opravdu snažíme o to, abychom reagovali na ty změny ve společnosti, abychom reagovali na to, že se mění trošičku průmysl a ta pracovní sféra, to znamená těmi obory, které teď si myslím, že by měly nejvíce lákat naše budoucí absolventy, tak to je obor robotika, obor multimédia, no a dále tradiční obory, které my už tady máme docela dlouho, to je cestovní ruchy, animační služby, management sportu a zdravý životní styl a byznys a právo.”
Květoslava Harvánková, učitelka jazyků a dějepisu SOŠ Educa Nový Jičín: “Od roku 1994 tady učím a ten posun je vidět opravdu velký. Nebylo to vždycky růžové, co si budeme povídat, ale to je v každém zaměstnání. Ale když přišly nějaké těžkosti, tak většinou jsme byli tak dobrý kolektiv, že jsme to překonali. Jsem tady ráda.”
Na připomínku výročí vzniku pozvala škola spolupracující partnery a organizace, veřejnost, zejména zájemci o studium, budou vítání na Dni otevřených dveří 5. listopadu.
---
Beskydský endoskopický workshop je tradičním setkáním špičkových lékařů z oboru gastroenterologie, chirurgie a endoskopie. Je zaměřené na výměnu nejnovějších poznatků, sdílení zkušeností a přímou ukázku moderních diagnostických a terapeutických metod.
Nemocnice Frýdek-Místek pořádala už dvacátý ročník Beskydského endoskopického workshopu a jako vždy se jí podařilo přitáhnout pozornost laické i odborné veřejnosti.
Petr Vítek, primář Interního oddělení, Beskydské Gastrocentrum: "Cílem tohoto workshopu je sdílet zkušenosti a nové trendy v endoskopii, jak diagnostické, tak terapeutické, s kolegy v Moravskoslezském kraji i z přilehlých krajů, kteří náš workshop hojně navštěvují. Letos také slavíme 20 let od vytvoření Beskydského gastrocentra, což je centrum vysoce specializované péče Ministerstva zdravotnictví zaměřené na léčbu pankreatu, biliárních a hepatobiliárních chorob. Takže ten workshop nám umožňuje prezentovat některé nové techniky a ukázat možnosti pro pacienty některých spolupracujících kolegů, aby to viděli takzvaně přímo, v reálném životě."
Do Frýdku-Místku dorazily lékařské kapacity z celé republiky, které prezentovaly svou práci z poslední doby.
Tomáš Hucl, přednosta Kliniky hepatogastroenterologie, IKEM: "Já jsem měl teď akorát příležitost dokončit jeden výkon, který pro mne kolegové připravili. Léčili jsme pacientku, která prodělala akutní pankreatitidu a vyvinula kolekci tekutiny jako komplikaci té pankreatitidy. A v léčbě takovýchto kolekcí endoskopie doznala obrovského rozmachu. V poslední době nahradila jiné, více invazivní přístupy, jako chirurgické, a dokáže miniinvazivním způsobem takovouto kolekci v té dutině břišní, která vznikne vedle té slinivky po tom zánětu, vyřešit elegantně endoskopicky. Takže během několika minut jsme byli schopni udělat takové spojení mezi žaludkem a tou tekutinou kolekcí a vydrénovat tu kolekci právě do toho žaludku. A pacientka tím je vyřešena. Odchází bez jakékoliv jizvy na břiše, s vyřešenou takovouto komplikací té pankreatitidy."
Lékaři také upozorňovali na důležitost prevence.
Ivana Mikoviny Kajzrlíková, vedoucí endoskopie, Beskydské Gastrocentrum: "Od ledna letošního roku došlo k výrazným změnám v oblasti screeningu, a to posun do nižších populací. Doposud byl screening určen pro osoby nad 50 let věku, ale vzhledem k tomu, že celosvětově přibývá nádorů, nejen nádorů tlustého střeva, i v mladších věkových skupinách, tak ta věková hranice pro screening je od ledna posunuta již na 45 let věku. Takže nově v tomto roce už přicházejí i mladší jedinci a z těch dalších screeningových programů tak nově běží i screening karcinomu pankreatu pro vysoce rizikové skupiny."
Z endoskopických sálů byly letos zajištěny také přímé interaktivní přenosy.
---
Koupelna, tekoucí voda nebo toaleta přímo v bytě. Dnes samozřejmost, ještě před několika generacemi ale rozhodně ne. Jak se v Opavě bydlelo v 19. a na začátku 20. století, ukázala jedna z komentovaných procházek Dne architektury.
Po stopách bydlení se vydali zájemci přímo do ulic Opavy. Letošní ročník Dne architektury totiž patří právě tématu bydlení. A komentované procházky tradičně patří k tomu, co návštěvníky láká nejvíc.
Petra Peterková, hlavní organizátorka, spolek Architektury města: “Letošním mottem a tématem je Bydlím tedy jsem, čili o tématu bydlení. Připravili jsme si různé procházky například o nájemních a bytových domech, komentované procházky panelovými sídlišti, přednášky o komunitním bydlení.”
Jedna z vycházek zamířila k obytným a nájemním domům. Historici na nich ukazovali, jak se způsob bydlení v Opavě během 19. a 20. století měnil. S modernizací města přicházelo i to, bez čeho si dnes domácnost dokážeme jen těžko představit.
Martin Strakoš, památkář a historik: “Až právě v průběhu druhé poloviny 19. století se do bytu dostává voda. A třeba toaleta, to je vyloženě moderní záležitost. Do té doby se často chodilo buď to na Pavlač, kde byly záchody, nebo doslova na suchý záchod někam ven.”
Ani kuchyně nevypadala tak, jak ji známe dnes. Často byla zároveň hlavní obytnou místností. Vodu si lidé nosili z kašen a první vodovody v domech končily třeba jen na chodbě nebo pavlači. Samostatné koupelny a toalety přicházely až postupně.
Martin Strakoš, památkář a historik: “Teprve o pár desetiletí později vznikají samostatné místnosti, které známe v tom pojetí koupelny nebo kuchyně s kuchyňskou linkou. To je taky vlastně moderní vynález.”
Procházka ale nezůstala jen v centru. Pokračovala také do vilových čtvrtí. Právě ty začaly růst hlavně na okrajích města od druhé poloviny 19. století a později za první republiky.
Romana Rosová, památkářka: “Takže jsme vybrali takové typické zástupce těch jednotlivých časových období a měli jsme tam třeba vilu z druhé poloviny 19. století, z 80. let. To byla taková činžovní vila, Bayerova vila na Hradecké ulici, pak byla taková vila, nebo spíš obytný dům lékaře také na Hradecké ulici a měli jsme tam i zástupce vlastně 20. a 30. let, což byla vila právníka Radima Hesse a potom Kalitova vila, zvaná Trautensheim.”
Den architektury se v Opavě konal už posedmé. Letos organizátoři připravili osmnáct akcí. A kdo procházku nestihl, může se za opavskou architekturou vydat i sám. Pomůže mu databáze Opavský architektonický manuál s fotografiemi, historickými plány a připravenými trasami.
Romana Rosová, památkářka: “Máme třeba stezku Kylešovský kopec nebo zase architektura první republiky v historickém jádru třeba.”
Další komentované vycházky pak organizátoři plánují na jaro.
---
REKONSTRUKCE LODIČEK V KARVINÉ ZAČALA
V karvinském parku Boženy Němcové se naplno rozběhla rekonstrukce oblíbeného areálu Lodičky. Přestavba za 46,5 milionu korun má skončit v květnu příštího roku.
---
Ostravští sokolové si připomněli své členy, které před 85 lety zatkli nacisté. Archivářky už dohledaly 85 jmen a jejich příběhy zpřístupnily na internetu. V Čapkově sokolovně ale zazněly také vzpomínky na společné cvičení a celoživotní přátelství.
Protažení, společné cvičení i setkání s přáteli. Tak vypadá Sokol pro lidi, kteří mu zůstávají věrní desítky let. V ostravské Čapkově sokolovně si ale připomněli také jeho tragickou historii. Památný den sokolstva odkazuje na nacistické zatýkání členů a vedení organizace v říjnu roku 1941.
Jaroslava Novotná, historička, Archiv města Ostravy: „Tato akce probíhala také na území města Ostravy a v rámci Ostravy bylo zatčeno 85 lidí. Je to 85 lidí, který my jsme do dnešního dne dohledali. Takže to číslo nemusí být v tuto chvíli konečné. S kolegyněmi v Archivu města Ostravy od ledna letošního roku se podílíme na tom, že hledáme informace k těmto zatčeným lidem.“
Letos od akce Sokol uplynulo 85 let. Medailonky dohledaných Ostravanů jsou v internetové encyklopedii města. Zatčené nejprve věznili v Brně. Někteří se odtud dostali domů, další čekala cesta do Osvětimi.
Šárka Glombíčková, historička, Archiv města Ostravy: "V té encyklopedii nejsou jenom ti, kteří zahynuli v koncentračním táboře, ale také ti, kteří byli propuštění......Zbytek těch vězňů potom byl odeslán do koncentračního tábora v Osvětimi, kde valná většina z nich zahynula. My víme pouze o devíti z nich, kteří byli propuštění, a bylo to po intervenci prezidenta Emila Háchy.“
Vzpomínky dnešních členů už patří jiným desetiletím. Někteří do sokolovny přišli jako děti a vracejí se dodnes. Společné cvičení pro ně znamená také přátelství.
anketa, sokoli: „Jde o všechno, jde o cvičení, protože potřebujeme cvičit, ale jde i o tu partu, to je pravda. Potřebujeme být někde s někým, pohovořit si.“
„Ano, skoro 50 let já jsem v Sokole. A ještě jsem se vlastně dostala nejen ke cvičení seniorů, ale i nacvičuji skladby na všesokolský slet. A měla jsem za sebou už vlastně čtvrtý slet v roce 2024.“
„Jako dítě jsem tu byl, dělali jsme sokolské dny, cvičilo se, běhalo se venku.“
V Moravské Ostravě ale necvičí jen pamětníci. Jednota nabízí rekreační pohyb i sportovní oddíly a sdružuje děti, dospělé i seniory.
Vít Kostecký, místostarosta TJ Sokol Moravská Ostrava 1: „Teďka jenom tady v rámci naší jednoty sdružujeme přibližně 600 členů všech věkových kategorií, ale my jsme jenom jedna jediná jednota v rámci Ostravy, v rámci celé Ostravy je to samozřejmě víc, v rámci kraje ještě víc.“
V Ostravě působí přibližně dvacet sokolských jednot a v celém Moravskoslezském kraji je jich pak 64 ve dvou župách.
---
Zajímavou pomocí přispěli zámku Hošťálkovy na Krnovsku děti z dětského domova společně s uměleckými kováři. Nejprve společně vykovali velké ocelové hřeby a poté se pustili do opravy dlouhé dřevěné podlahy kolem celého zámku. A bylo jich opravdu hodně.
Spolupráce kovářů a dětí z dětského domova v Hodoníně při společných akcích funguje již nejméně 5 let.
Andrea Šírová, kastelánka zámku: „Na chodbě, kterou jsme renovovali někdy v roce 2015-16, chybělo pár kovaných hřebů. Ti kováři se rozhodli, že ve spolupráci s dětským domovem, se kterým spolupracují již myslím 5 let, že je doplní. Že je ukovou a dneska je tady slavnostně zabíjejí.“
Pobyt dětí na zámku i společná výroba kovaných hřebů byla pro ně také zajímavým zážitkem.
Andrea Šírová, kastelánka zámku: „Nejenom, že tady přijely zabít hřebíky, ale včera absolvovaly prohlídku s hraběnkou, pak tady přespaly, dneska tedy mají to slavnostní zabíjení hřebíků a ještě jim program nachystali ti kováři.“
Radek Medřický, kovář: „Já jsem byl takový strůjce té myšlenky spojení s dětským domovem v Hodoníně, udělali jsme první sympózium před 5 lety ve Ždánicích u Kyjova, co jsme utržili na tom šperkování, protože u mě se kují šperky, které se vydražily a ta částka se darovala dětskému domovu v Hodoníně. Tak vlastně začala naše spolupráce a trvá vlastně do dneška. S těmi dětmi jsme ve spojení, jezdí na naše akce a jsme rádi, když přijedou.“
David Moravec, kovář: „Máme podíl na tom obrovský, protože jsme pozvaly děti, které si ty hřebíky ukovaly vlastnoručně. Ta myšlenka je to, že vlastně děti tady na tomto zámku přespaly a vlastnoručně si ty vykované hřebíky zatlučou do té podlahy. Dělaly to na kovářských akcích, kde dojíždějí za námi a tam si kovaly ty hřebíky.“
Práce na zámku je opakovaně pro děti vítanou aktivitou i zpestřením života.
Vlastimil Kluďák, ředitel DD Hodonín: „Musím říct, že když ta akce před 5 lety začínala, myslel jsem si, že to bude jednorázová záležitost. Ale navázali jsme úžasné vztahy, už je to vlastně 5 let a rádi za kováři jezdíme, děti se učí manuální práci a jak je vidět dneska, už se něco naučily a jsou zručné a jde jim to od ruky.“
Veronika Poláková, maminka: „Děti si to úplně užívají, jsou nadšení a my jsme rádi, že se jim to líbí a že s nimi takhle můžeme spolupracovat. Já sama za sebe nezkoušela, ale syn mi vykoval krásné srdíčko.“
Karina, obyvatelka domova: „Není to až tak těžké, je to s kovářema sranda a je to takhle.“
Kuba, obyvatel domova: „Jsme rádi, že máme tady ty kováře a rádi s nimi kováme, tady děláme ty hřebíky. Je to takové lehké.“
Na zámku Hošťálkovy připravují v brzké době i další kulturní akce pro návštěvníky. Kromě nedávného svatováclavského koncertu se mohou těšit i na předvánoční a adventní akce.
---
STAVBA PŘELOŽKY I/57 U LINHARTOV POKRAČUJE
Výstavba nové silnice I/57 mezi Krnovem a Městem Albrechtice pokračuje zemními pracemi. Stavbaři v Linhartovech vytvářejí zářez do kopce a budují násypy pro budoucí komunikaci. Provoz zatím není omezen. Přeložka za 154 milionů korun má odstranit nebezpečné zatáčky a její dokončení se předpokládá v roce 2028.
---
Střední odborná škola Educa slaví 35 let. Byla první soukromou vzdělávací institucí v novojičínském okrese. Z původního textilního odborného učiliště se vypracovala k robotice a k digitální a grafické tvorbě.
První soukromá škola v okrese Nový Jičín vznikla v roce 1991, sídlila na Dvořákově ulici, v domě, kde je dnes bar Medúza, a byla Soukromým odborným učilištěm při společnosti Tonak. Dnes ji najdeme na ulici Bohuslava Martinů, vzdělává studenty jako Střední odborná škola Educa.
Aleš Medek, ředitel SOŠ Educa Nový Jičín: “Ten rok 1991 byl spjatý s obory jako plsťař, kloboučník a podobně, to znamená bylo to spojeno se společností Tonak. Dneska jsme se za těch 35 let posunuli k robotice, ke smart technologiím, od tabule a křídy jsme se posunuli k digitální tvorbě a od toho regionálního vzdělávání jsme se díky programu Erasmus + posunuli k tomu, že naše žáci můžou pravidelně odjíždět do zahraničí.”
Co se týče aktuální nabídky, škola má pět maturitních a dva učební obory.
Petr Tvardek, obor Robotika SOŠ Educa Nový Jičín: “Tento obor studuju třetím rokem a dává mi to do budoucna hodně, zejména v programování.”
Vendula Kališová, obor Reprodukční grafik SOŠ Educa Nový Jičín: “Mně se líbí, že tady vlastně propojujeme různé techniky. Pracujeme jak na počítačích, tak i vlastně ručně tady malbou.”
Aleš Medek, ředitel SOŠ Educa Nový Jičín: “My se opravdu snažíme o to, abychom reagovali na ty změny ve společnosti, abychom reagovali na to, že se mění trošičku průmysl a ta pracovní sféra, to znamená těmi obory, které teď si myslím, že by měly nejvíce lákat naše budoucí absolventy, tak to je obor robotika, obor multimédia, no a dále tradiční obory, které my už tady máme docela dlouho, to je cestovní ruchy, animační služby, management sportu a zdravý životní styl a byznys a právo.”
Květoslava Harvánková, učitelka jazyků a dějepisu SOŠ Educa Nový Jičín: “Od roku 1994 tady učím a ten posun je vidět opravdu velký. Nebylo to vždycky růžové, co si budeme povídat, ale to je v každém zaměstnání. Ale když přišly nějaké těžkosti, tak většinou jsme byli tak dobrý kolektiv, že jsme to překonali. Jsem tady ráda.”
Na připomínku výročí vzniku pozvala škola spolupracující partnery a organizace, veřejnost, zejména zájemci o studium, budou vítání na Dni otevřených dveří 5. listopadu.
---
