Koncerty, výstavy nebo svatby by na Slezskoostravském hradě měly získat nové zázemí. Připravovaný sál pro 150 až 200 lidí má umožnit i propojení akcí s nádvořím. Město teď poskytne čtyři a půl milionu korun na projektovou dokumentaci.
Slezskoostravský hrad vznikl ve druhé polovině třináctého století. Kvůli poddolování se postupně změnil ve zříceninu. Definitivně zastavila chátrání velká obnova v roce 2004, kdy se hrad znovu otevřel veřejnosti. Teď se chystá další proměna areálu. Současný velký sál, do kterého zatéká, má nahradit nová budova.
Jiří Šimon, jednatel společnosti Černá louka, která hrad provozuje: „Ta situace by se dala řešit jedině demolicí a výstavbou nového objektu. Opravdu bohužel není a nemá smysl do této budovy víc investovat a další věc je, že i jako další provozní a provozní záležitosti jsou opravdu jako špatně řešené. Neumožňuje nám ten velký sál využívat tak, jak bychom chtěli a tak, jak by hlavně chtěli naši klienti a zájemci o pronájmy v tomto sálu.“
Nový sál má pojmout 150 až 200 lidí. Otevřením prosklené stěny se propojí s nádvořím a při dešti nabídne návštěvníkům akcí úkryt. Jeho podobu navrhli architekti z Atelieru 38.
Tomáš Bindr, architekt: „Ale tu novostavbu jsme pojali tak, že jsme se zamysleli, jaké jsou sémantické znaky středoevropského gotického hradu a na základě těchto sémantických znaků jsme vytvořili novostavbu.“
Architekti zachovají historickou hradební zeď za sálem. Na podobu středověkých hradů odkazují i jednotlivé části návrhu.
Alžběta Varyš Majnušová, architektka: „Náš návrh pracuje se čtyřmi motivy, které se objevovaly na středověkých hradech. Tím prvním motivem je motiv hradby. To znamená, my znova uzavíráme ten areál, doplňujeme tu severní hradbu, která tam byla a umožňujeme návštěvníkovi se znovu po těch hradbách procházet, dostat se i do různých výškových úrovních. Druhým motivem je motiv klenby. Je to právě místo vstupu do velkého sálu. Je to takové místo stísnění komprese, kdy vás ten prostor vtáhne a pozve dovnitř. A z tohoto klenutého prostoru pod klenbou se dostáváte dál do velkého sálu, což je vlastně třetí motiv, se kterým pracujeme. Motiv kazetového sálu, který je typicky právě v reprezentativních prostorech hradů.“
Čtvrtým motivem je vinice. Réva na střeše má přirozeně stínit terasu, ze které budou návštěvníci dál sledovat dění na nádvoří. Nový výtah zpřístupní také hradní věž. Toalety budou fungovat i při uzavřeném sálu. Město poskytne na projektovou dokumentaci čtyři a půl milionu korun a samotná stavba má podle odhadu stát asi 100 milionů. Termín realizace zatím stanovený není.
---
Jak se bavilo, jedlo a pracovalo ve středověku? Letošní ročník tradičního Hodokvasu na Slezskoostravském hradě přiblížil návštěvníkům středověk. Nechyběli kejklíři, rytíři ani princezny.
Slovo hodokvas označuje dobu hojnosti, dobrého jídla, pití a bujaré zábavy. Přesně taková atmosféra ovládla Slezskoostravský hrad. Na své si přišli milovníci historie, rodiny s dětmi i všichni, kteří si chtěli užít netradiční víkendový program. Hrad se proměnil ve středověké městečko plné života, řemesel a hudby.
Jaroslav Nitka, produkční Společnost pro historii a romantiku GRYFF : "Nehledejme v tom bůhvíjaký staroslovanský zvyk, hledejme v tom zkrátka jen obyčejné milé setkání krásných usměvavých lidí, ale hlavně a především k příležitosti dobře se najíst, dobře se napít a pakliže jsme najezení a napití, tak také máme náladu i zhlédnout krásný program."
Miriam Čechová, kastelánka Slezskoostravského hradu: "Je tady spousta dílniček. Děti si mohou vytvořit například náramky z kůže, nakreslit si svůj obrázek na tašku, můžou si tak vytvořit třeba i svoji čarodějnickou hůlku. Jsou tady soutěže pro děti, různé hrátky, můžou si děti také zahrát, pohrát a pomazlit se se zvířátky. Máme tady živé králíčky, křečky, morčata přímo ve volném výběhu, ke kterým se mohou dostat."
I když hodokvas představoval čas oslav, běžný život ve středověku rozhodně nebyl jednoduchý. Lidé museli tvrdě pracovat a čelit mnoha nástrahám i nemocem.
Jaroslav Nitka, produkční Společnost pro historii a romantiku GRYFF : "Středověk, říkejme spíše historie jako taková, protože ať chceme, nebo ne, lidé se chtěli vždy bavit od pradávných dob napříč staletími a historickými událostmi."
Středověk mohli návštěvníci zažít všemi smysly, a to včetně chutí. Součástí akce byla totiž i ukázka dobové kuchyně. Lidé tak ochutnali pokrmy, které se připravovaly podle starých receptur z tehdy dostupných surovin.
Anna Moravcová, historička, obsluha stánku: "Tady máme ukázku středověké kuchyně. V horní části jsou nejstarší recepty 12. století. Spodní část je 15. století, tady je středověká paštika. To nebylo, jak známe my to, co mažeme na chleba, ale maso zapečené v těstě buď vcelku, nebo takhle krásně rozdrcené a míchané s mandlemi, rozinkami a podobnými přísadami."
Slunečný den přilákal na hrad stovky lidí ze Slezské Ostravy i širokého okolí.
Anketa, návštěvníci akce: "Jo, úplně dobřé. Jakože je to fakt fajná akce. A jako přijdu tu stoprocentně znova."
Anketa, návštěvníci akce: "Kdybych se narodila ve středověku, byla bych pejsek od mojí ségry."
Anketa, návštěvníci akce: "Užíváme všeho možného. Vítězné klání bylo pěkné. Jojo, pivečko je dobré."
Akce opět ukázala, že historie může být zábavná, poučná a chutná pro všechny generace.
---
Ujít tisíc mil skrz Českem a Slovenskem po vlastních. Přesně to dokázali manželé Alena a Václav Zachodilovi z Heřmanic. Během extrémního dálkového závodu překonali náročný terén i obrovské převýšení a do cíle dorazili jako první v chodcké kategorii. Alena navíc stanovila nový rekord na jižní trase. V tréninku jim výrazně pomáhá i krajina Slezské Ostravy.
Více než 1600 km a přes 25 000 výškových metrů v nohách. Extrémní výzvu, kterou většina lidí nezvládne ani na kole, zdolali manželé Zachodilovi z Heřmanic po svých.
Alena Zachodilová, vítězka jižní trasy v kategorii chodců: "My jsme to šli letos potřetí a pokaždé jsme měli lepší čas. Poprvé jsme to šli dvacet dní, podruhé jsme to šli 17 dní a nějakých 22 hodin a letos se nám to podařilo zdolat za 15 dní. Takže start je tady. V nejvýchodnější obci na Slovensku v Nové Sedlici a my jsme tedy letos zdolávali jižní trasu, tady tu červenou, a první checkpoint je CP Trenčín."
Extrémní závod vede po nezpevněných cestách skrze hory, lesy a divokou přírodu. Účastníci si musí veškeré vybavení nést sami a spát často pod širým nebem. Alena Zachodilová předvedla výjimečný výkon a na jižní trase vytvořila nový ženský rekord.
Alena Zachodilová, vítězka jižní trasy v kategorii chodců: "No a samozřejmě nejdůležitější jsou boty, které jsem letos měla dvoje a oboje přišly o podrážky."
Příprava na tak obrovskou zátěž probíhala přímo v domácích podmínkách. Manželé využívají terén v okrajových částech Slezské Ostravy.
Václav Zachodil, vítěz jižní trasy v kategorii chodců: "Jaký mám největší zážitek? Nejvíc z lidí. V první řadě mílařů, protože na mílích se jakoby navazují přátelství, rychlosti světla, a pak jsou to lidé podél trasy, které jsme potkávali, a vlastně kdy člověk i v té dnešní složitější době zjistí, že pořád lidé mají otevřené srdce, pořád si k sobě pustí nějakého poutníka nebo neznámého člověka, pozvou k sobě dokonce i na přenocování nebo jenom prostě k obědu. A to je nejvíc hřejivé."
Ujít takovou vzdálenost ve dvou vyžaduje obrovskou toleranci a vzájemnou důvěru. Na trase přicházejí krize, únava i nevyspání. Manželé Zachodilovi ale ukázaly, že sladěné tempo a vzájemná podpora dokážou přemoci i ty největší překážky.
Alena Zachodilová, vítězka jižní trasy v kategorii chodců: "No, myslím si, že by si to měl každý zkusit. Tak to utuží ten vztah. Zdá se mi, že se tam zatím nikdo nerozvedl takhle."
Václav Zachodil, vítěz jižní trasy v kategorii chodců: "Buď je to tak, že když už nemůžeme, tak si někde lehneme u cesty na dvě hoďky a pokračujeme. A nebo si, když je prostě horší počasí, nebo když je někde úplně super, jako nějaký přístřešek, tak tam se vyspíme normálně, jako já nevím, 4 hodiny a pokračujeme. Spali jsme, jak jsem říkal, na zastávkách, spali jsme na posedu, spali jsme na přístřešcích a nebo pod širákem. Klasicky to asi nejvíc."
Výkon manželského páru z Heřmanic sklidil velký obdiv. Zachodilovi se už teď připravují na další ročník. My jim budeme držet palce, aby jim společné tempo vydrželo i na dalších extrémních kilometrech.
---
Koncerty, výstavy nebo svatby by na Slezskoostravském hradě měly získat nové zázemí. Připravovaný sál pro 150 až 200 lidí má umožnit i propojení akcí s nádvořím. Město teď poskytne čtyři a půl milionu korun na projektovou dokumentaci.
Slezskoostravský hrad vznikl ve druhé polovině třináctého století. Kvůli poddolování se postupně změnil ve zříceninu. Definitivně zastavila chátrání velká obnova v roce 2004, kdy se hrad znovu otevřel veřejnosti. Teď se chystá další proměna areálu. Současný velký sál, do kterého zatéká, má nahradit nová budova.
Jiří Šimon, jednatel společnosti Černá louka, která hrad provozuje: „Ta situace by se dala řešit jedině demolicí a výstavbou nového objektu. Opravdu bohužel není a nemá smysl do této budovy víc investovat a další věc je, že i jako další provozní a provozní záležitosti jsou opravdu jako špatně řešené. Neumožňuje nám ten velký sál využívat tak, jak bychom chtěli a tak, jak by hlavně chtěli naši klienti a zájemci o pronájmy v tomto sálu.“
Nový sál má pojmout 150 až 200 lidí. Otevřením prosklené stěny se propojí s nádvořím a při dešti nabídne návštěvníkům akcí úkryt. Jeho podobu navrhli architekti z Atelieru 38.
Tomáš Bindr, architekt: „Ale tu novostavbu jsme pojali tak, že jsme se zamysleli, jaké jsou sémantické znaky středoevropského gotického hradu a na základě těchto sémantických znaků jsme vytvořili novostavbu.“
Architekti zachovají historickou hradební zeď za sálem. Na podobu středověkých hradů odkazují i jednotlivé části návrhu.
Alžběta Varyš Majnušová, architektka: „Náš návrh pracuje se čtyřmi motivy, které se objevovaly na středověkých hradech. Tím prvním motivem je motiv hradby. To znamená, my znova uzavíráme ten areál, doplňujeme tu severní hradbu, která tam byla a umožňujeme návštěvníkovi se znovu po těch hradbách procházet, dostat se i do různých výškových úrovních. Druhým motivem je motiv klenby. Je to právě místo vstupu do velkého sálu. Je to takové místo stísnění komprese, kdy vás ten prostor vtáhne a pozve dovnitř. A z tohoto klenutého prostoru pod klenbou se dostáváte dál do velkého sálu, což je vlastně třetí motiv, se kterým pracujeme. Motiv kazetového sálu, který je typicky právě v reprezentativních prostorech hradů.“
Čtvrtým motivem je vinice. Réva na střeše má přirozeně stínit terasu, ze které budou návštěvníci dál sledovat dění na nádvoří. Nový výtah zpřístupní také hradní věž. Toalety budou fungovat i při uzavřeném sálu. Město poskytne na projektovou dokumentaci čtyři a půl milionu korun a samotná stavba má podle odhadu stát asi 100 milionů. Termín realizace zatím stanovený není.
---
Jak se bavilo, jedlo a pracovalo ve středověku? Letošní ročník tradičního Hodokvasu na Slezskoostravském hradě přiblížil návštěvníkům středověk. Nechyběli kejklíři, rytíři ani princezny.
Slovo hodokvas označuje dobu hojnosti, dobrého jídla, pití a bujaré zábavy. Přesně taková atmosféra ovládla Slezskoostravský hrad. Na své si přišli milovníci historie, rodiny s dětmi i všichni, kteří si chtěli užít netradiční víkendový program. Hrad se proměnil ve středověké městečko plné života, řemesel a hudby.
Jaroslav Nitka, produkční Společnost pro historii a romantiku GRYFF : "Nehledejme v tom bůhvíjaký staroslovanský zvyk, hledejme v tom zkrátka jen obyčejné milé setkání krásných usměvavých lidí, ale hlavně a především k příležitosti dobře se najíst, dobře se napít a pakliže jsme najezení a napití, tak také máme náladu i zhlédnout krásný program."
Miriam Čechová, kastelánka Slezskoostravského hradu: "Je tady spousta dílniček. Děti si mohou vytvořit například náramky z kůže, nakreslit si svůj obrázek na tašku, můžou si tak vytvořit třeba i svoji čarodějnickou hůlku. Jsou tady soutěže pro děti, různé hrátky, můžou si děti také zahrát, pohrát a pomazlit se se zvířátky. Máme tady živé králíčky, křečky, morčata přímo ve volném výběhu, ke kterým se mohou dostat."
I když hodokvas představoval čas oslav, běžný život ve středověku rozhodně nebyl jednoduchý. Lidé museli tvrdě pracovat a čelit mnoha nástrahám i nemocem.
Jaroslav Nitka, produkční Společnost pro historii a romantiku GRYFF : "Středověk, říkejme spíše historie jako taková, protože ať chceme, nebo ne, lidé se chtěli vždy bavit od pradávných dob napříč staletími a historickými událostmi."
Středověk mohli návštěvníci zažít všemi smysly, a to včetně chutí. Součástí akce byla totiž i ukázka dobové kuchyně. Lidé tak ochutnali pokrmy, které se připravovaly podle starých receptur z tehdy dostupných surovin.
Anna Moravcová, historička, obsluha stánku: "Tady máme ukázku středověké kuchyně. V horní části jsou nejstarší recepty 12. století. Spodní část je 15. století, tady je středověká paštika. To nebylo, jak známe my to, co mažeme na chleba, ale maso zapečené v těstě buď vcelku, nebo takhle krásně rozdrcené a míchané s mandlemi, rozinkami a podobnými přísadami."
Slunečný den přilákal na hrad stovky lidí ze Slezské Ostravy i širokého okolí.
Anketa, návštěvníci akce: "Jo, úplně dobřé. Jakože je to fakt fajná akce. A jako přijdu tu stoprocentně znova."
Anketa, návštěvníci akce: "Kdybych se narodila ve středověku, byla bych pejsek od mojí ségry."
Anketa, návštěvníci akce: "Užíváme všeho možného. Vítězné klání bylo pěkné. Jojo, pivečko je dobré."
Akce opět ukázala, že historie může být zábavná, poučná a chutná pro všechny generace.
---
Ujít tisíc mil skrz Českem a Slovenskem po vlastních. Přesně to dokázali manželé Alena a Václav Zachodilovi z Heřmanic. Během extrémního dálkového závodu překonali náročný terén i obrovské převýšení a do cíle dorazili jako první v chodcké kategorii. Alena navíc stanovila nový rekord na jižní trase. V tréninku jim výrazně pomáhá i krajina Slezské Ostravy.
Více než 1600 km a přes 25 000 výškových metrů v nohách. Extrémní výzvu, kterou většina lidí nezvládne ani na kole, zdolali manželé Zachodilovi z Heřmanic po svých.
Alena Zachodilová, vítězka jižní trasy v kategorii chodců: "My jsme to šli letos potřetí a pokaždé jsme měli lepší čas. Poprvé jsme to šli dvacet dní, podruhé jsme to šli 17 dní a nějakých 22 hodin a letos se nám to podařilo zdolat za 15 dní. Takže start je tady. V nejvýchodnější obci na Slovensku v Nové Sedlici a my jsme tedy letos zdolávali jižní trasu, tady tu červenou, a první checkpoint je CP Trenčín."
Extrémní závod vede po nezpevněných cestách skrze hory, lesy a divokou přírodu. Účastníci si musí veškeré vybavení nést sami a spát často pod širým nebem. Alena Zachodilová předvedla výjimečný výkon a na jižní trase vytvořila nový ženský rekord.
Alena Zachodilová, vítězka jižní trasy v kategorii chodců: "No a samozřejmě nejdůležitější jsou boty, které jsem letos měla dvoje a oboje přišly o podrážky."
Příprava na tak obrovskou zátěž probíhala přímo v domácích podmínkách. Manželé využívají terén v okrajových částech Slezské Ostravy.
Václav Zachodil, vítěz jižní trasy v kategorii chodců: "Jaký mám největší zážitek? Nejvíc z lidí. V první řadě mílařů, protože na mílích se jakoby navazují přátelství, rychlosti světla, a pak jsou to lidé podél trasy, které jsme potkávali, a vlastně kdy člověk i v té dnešní složitější době zjistí, že pořád lidé mají otevřené srdce, pořád si k sobě pustí nějakého poutníka nebo neznámého člověka, pozvou k sobě dokonce i na přenocování nebo jenom prostě k obědu. A to je nejvíc hřejivé."
Ujít takovou vzdálenost ve dvou vyžaduje obrovskou toleranci a vzájemnou důvěru. Na trase přicházejí krize, únava i nevyspání. Manželé Zachodilovi ale ukázaly, že sladěné tempo a vzájemná podpora dokážou přemoci i ty největší překážky.
Alena Zachodilová, vítězka jižní trasy v kategorii chodců: "No, myslím si, že by si to měl každý zkusit. Tak to utuží ten vztah. Zdá se mi, že se tam zatím nikdo nerozvedl takhle."
Václav Zachodil, vítěz jižní trasy v kategorii chodců: "Buď je to tak, že když už nemůžeme, tak si někde lehneme u cesty na dvě hoďky a pokračujeme. A nebo si, když je prostě horší počasí, nebo když je někde úplně super, jako nějaký přístřešek, tak tam se vyspíme normálně, jako já nevím, 4 hodiny a pokračujeme. Spali jsme, jak jsem říkal, na zastávkách, spali jsme na posedu, spali jsme na přístřešcích a nebo pod širákem. Klasicky to asi nejvíc."
Výkon manželského páru z Heřmanic sklidil velký obdiv. Zachodilovi se už teď připravují na další ročník. My jim budeme držet palce, aby jim společné tempo vydrželo i na dalších extrémních kilometrech.
---
