Textový přepis videa

Pofedrujeme: Šachta skončila, přátelství zůstává

Stonava se letos stala dějištěm prvního setkání bývalých zaměstnanců Dolu ČSM. Na akci s názvem POFEDRUJEME dorazily stovky účastníků. Samotnému setkání, předcházel koncert v karvinském šikmém kostele.

Setkání bývalých zaměstnanců Dolu ČSM začalo vlastně už v předvečer hlavního programu. V karvinském šikmém kostele vystoupil smíšený pěvecký sbor Slezan z Českého Těšína. Místo ani účinkující nebyli vybráni náhodou. Mezi členy sboru jsou také bývalí zaměstnanci Dolu ČSM, včetně jednoho z hlavních iniciátorů celého setkání Josefa Kaspera.

Josef Kasper, spoluorganizátor akce Pofedrujeme: „V tom sboru nás je sedm chlapů a z toho jsou tři z Dolu ČSM. Je to dáno zase skutečností, že chceme vzpomínat zítra na přátelství, na zážitky ze šachty, na historii. A já myslím, že šikmý kostel sv. Petra z Alkantary je největší ikona, která připomíná tady tu historii a vlastně to hornictví jako takové.“

O den později se vzpomínky přesunuly do Stonavy. Právě v této obci skončila těžba černého uhlí na Dole ČSM a dnes tady stojí také poslední vytěžený vozík. Jeho vyvezení vnímal bývalý ředitel dolu a současný ředitel HBZS Ostrava Josef Kasper jako definitivní a především smutnou tečku. Spolu s Viktorem Koláčkem proto chtěli dát bývalým zaměstnancům možnost rozloučit se s jejich šachtou po svém. A tak vzniklo Pofedrujeme.

Josef Kasper, spoluorganizátor akce Pofedrujeme: „Já jsem si říkal, že prostě my jsme na ČSM byli zvyklí rozhodovat za sebe a my si to ukončení ČSM uděláme sami. Proto dnes tady. Já jsem to pojal tak, že by to mělo být setkání všech zaměstnanců, kteří na ČSM pracovali bez rozdílu přípravy, rubání, úpravna. Je to prostě jedno. Je to setkání přátel, kamarádů, kteří se potkají, kteří si zavzpomínají.“

Pprogram začal u pomníku Slza pietní vzpomínkou na horníky, kteří se ze své směny už nikdy nevrátili. Poté se park u Domu PZKO zaplnil bývalými zaměstnanci Dolu ČSM. Někteří se neviděli deset, jiní i více let.

anketa, účastník setkání: „Je to něco nádherného. Tady jsou kluci, které jsem neviděl třeba deset, dvanáct let. Setkat se, pokecat s nimi. Je to dobrá akce, dobrá akce.“

Vzpomínalo se na začátky šachty, první zaměstnance i významné razičské a rubáňové kolektivy. Hornickou atmosféru doplnila dechová kapela a také sborové studio Permoník, jehož spojení s hornictvím sahá až do roku 1971.

Pro organizátory ale nebylo důležité jen vzpomínat. K hornictví podle nich vždy patřila také soudržnost a pomoc druhým. Charita se proto stala jedním z hlavních pilířů celého setkání. Podporu získal Domov Alzheimer Darkov a Klauni z Balónkova, kteří navštěvují onkologicky nemocné děti.

Leona Seberová, ředitelka Domova Alzheimer Darkov: „Opravdu je to něco, čeho si musíme naprosto vážit, protože my jsme region sám pro sebe, jsme potomci horníků a myslím si, že musíme při sobě držet. A právě tady tato akce je toho dokladem, že to, co se tady vytěží, jde zase znovu na horníky a jejich rodinné příslušníky.“

Peníze v Darkově pomohou s pořízením mobilního sprchovacího systému pro nejtěžší klienty. Druhá část pomoci zamířila ke Klaunům z Balónkova.

David Zbavitel, Klauni z Balónkova: „Nemyslím si, že úplně každý by dokázal zajet na dětské oddělení a bavit se s nemocnými dětmi tak, aby ty děti byly spokojené. A navíc, co je podstatné, my to děláme bez nároku na honorář.“

Setkání našlo zázemí právě ve Stonavě, v poslední obci v České republice, na jejímž území se těžilo černé uhlí. A podle starosty Tomáše Wawrzyka by první ročník nemusel být zároveň tím posledním.

Tomáš Wawrzyk (ANO), starosta Stonavy: „Vznikla krásná akce. Je to akce, která může mít do budoucna takovou hezkou tradici a jako hornická obec ji rádi u nás uvítáme.“

Podobně to vidí i samotní organizátoři. Pofedrujeme totiž ukázalo, že i když těžba skončila, vazby vytvořené během desítek let společné práce zůstávají.

Viktor Koláček, spoluorganizátor akce Pofedrujeme: „Bylo to tím, že my jsme se vídali denně. Byly to problémy, které se řešily od rodinného života až po pracovní problémy. Prostě celé spektrum bylo obsahem vztahů lidí, kteří na šachtě pracovali. No a to se zažije, to zůstane pod kůží.“

A právě to se ve Stonavě potvrdilo. Důl ČSM už uhlí nevydává, lidé, které na desítky let spojil, ale na společnou šichtu, kamarády ani hornické tradice nezapomněli. Organizátoři proto už nyní připouštějí, že by Pofedrujeme mohlo ve Stonavě pokračovat i v dalších letech.

---

Pejzaże w myślach Moniki Milerskiej

Wernisaż obrazów Moniki Milerskiej, artystki malarki mieszkającej w Stonawie, zgromadził w Bibliotece Regionalnej w Karwinie-Frysztacie liczne grono gości, wśród których nie zabrakło także wielu mieszkańców Stonawy. Przybyłych powitała stonawianka, bibliotekarka Marta Orszulik.

Nastrój refleksji nad obrazami dopełnił koncert Wojciecha Terkoviča ze Stonawy, studenta III roku Konserwatorium w Ostrawie, a prywatnie wnuka senatora Andrzeja Febra, który z żoną i córką również uczestniczył w wernisażu. Na fortepianie akompaniowała Ewa Kolkowa.

Monika Milerska ukończyła Wydział Malarstwa w Państwowej Szkole Sztuk Plastycznych we Wrocławiu. Miała 21 wystaw indywidualnych, uczestniczyła w wielu wystawach zbiorowych i plenerach. Najnowszą wystawę nazwała Pejzaże w moich myślach.

Władysław Owczarzy, dziennikarz i plastyk: „Wciąż zaskakuje, wciąż przynosi nowe, ciekawsze rzeczy, nowe ciekawsze obrazy. Te jej myśli można odnajdywać, można się zastanawiać przed każdym obrazem, jak ten obraz do mnie przemawia.”

Janina Buława, kuzynka artystki: „Jak się wchodzi, to są takie pozytywne odczucia, że tak tu jest pozytywnie, mimo że człowiek jest zdołowany, to jak tu wchodzi, to zaraz ma takie pozytywne nastawienie do świata, jest optymistą.”

Zbigniew Kubeczka, grafik, ekslibrysta: „Nastrój, spokój, kontemplację, po prostu siedzi przed płótnem albo tekturą i rozmyśla, rozmyśla i maluje, różne myśli jej chodzą po głowie, różne odczucia ale przede wszystkim to nie jest fałszywe. To jest to, co jej w duszy gra.”

Na pytanie, co było inspiracją – taką otrzymaliśmy od artystki odpowiedź:

Monika Milerska, artystka malarka: „Przyroda i moje z nią związane odczucia. Nie tylko przyroda, którą bezpośrednio oglądam na żywo, ale również w telewizji - filmy, dokumenty przyrodnicze, które mnie bardzo interesują, fascynują i one są dla mnie inspiracją też. Robiłam szkice dość długo, takie wstępne, przygotowawcze a potem notowałam sobie takie swoje wrażenia, a potem stwierdziłam, że trzeba by to powiększyć i zrobić z tego coś do pokazania.”

Flecista Wojciech Terkovič zagrał na wernisażu na specjalne życzenie pani Moniki.

Monika Milerska, artystka malarka: „Muzyka była piękna, czy te moje obrazy są piękne to już widzowie muszą określić.”

---