Školní rok 2022/2023 bude velmi pestrý

Beseda s ředitelkou ZŠ a MŠ Stonava Miladou Heimerovou.

Renáta Eleonora Orlíková, redaktorka: „Paní ředitelko, vraťme se na začátek nového školního roku. Kolik dětí letos nastoupilo do prvních tříd?“

Milada Heimerová, ředitelka ZŠ a MŠ Stonava: „Do první třídy na české části nastoupilo 26 dětí, což je za poslední roky rekordní počet a na Holkovicích dvě děti.“

Renáta Eleonora Orlíková, redaktorka: „Řekla jste, že letos do prvních tříd nastoupil rekordní počet prvňáčků, co to pro vás znamenalo?“

Milada Heimerová, ředitelka ZŠ a MŠ Stonava: „V minulých letech proběhla na budově, kde je první stupeň rekonstrukce, takže jsme získali nové prostory a díky tomu jsme nemuseli dělat žádné další úpravy, ale jen jsme museli přikoupit nábytek.“

Renáta Eleonora Orlíková, redaktorka: „To byli prvňáčci a co deváťáci, s těmi se budete loučit. Máte ve Stonavě nějaký program, který je nad rámec výuky připravuje k přijímacím zkouškám?“

Milada Heimerová, ředitelka ZŠ a MŠ Stonava: „Ano, letos to bude forma kroužku, kroužek matematiky a kroužek českého jazyka. Není to povinné, je to pro zájemce. Někteří ovšem využívají i jiné možnosti přímo ze středních škol, které jim také nabízí přípravu.“

Renáta Eleonora Orlíková, redaktorka: „Máte za sebou náročné covidové období, museli jste na základě těch dvou let něco ve výuce změnit?“

Milada Heimerová, ředitelka ZŠ a MŠ Stonava: „Když se vrátím k tomu covidovému období, tak jsme například upravovali výstupy některého učiva, ale myslím, že se k tomu už můžeme vrátit, ale za takovou významnou změnu považuji úpravu výstupu z informatiky, protože tam probíhá změna celého charakteru učiva, zaměřujeme se nyní na robotiku, na základy programování. Ten zájem je veliký. My jsme v minulých letech měli takové projekty s naším polským partnerem, školou v polských Marklowicích a jednou z aktivit byla právě robotika. Jezdili jsme tam na takové dílny a naši žáci měli možnost sestavovat a programovat roboty.“

Renáta Eleonora Orlíková, redaktorka: „Mluvila jste v minulém čase, tzn. ta spolupráce s Marklowicemi už skončila?“

Milada Heimerová, ředitelka ZŠ a MŠ Stonava: „V loňském školním roce skončil projekt a letos budou dobíhat některé akce v rámci udržitelnosti projektu. Dohodli jsme se s paní ředitelkou, že se ke konci roku sejdeme a začneme připravovat nový projekt.“

Renáta Eleonora Orlíková, redaktorka: „Co takový přeshraniční projekt žákům přináší?“

Milada Heimerová, ředitelka ZŠ a MŠ Stonava: „Marklowice jsou naším dlouholetým partnerem a myslím si, že to obě strany obohacuje. Obohacuje to žáky i učitele. Je pro nás velkým přínosem vidět, jak se pracuje někde jinde, jaké mají možnosti.“

Renáta Eleonora Orlíková, redaktorka: „Zřizovatelem ZŠ a MŠ Stonava je obec Stonava. Jaká je spolupráce, jak vám pomáhá zřizovatel ve fungování?“

Milada Heimerová, ředitelka ZŠ a MŠ Stonava: „Myslím si, že otázka mezi školou a zřizovatelem je velmi důležitá. Kdybych měla hodnotit jako kantorka, tak bych psala výbornou s pochvalou. Obec Stonava vydává jednak finanční prostředky na rekonstrukci budov, v minulém školním roce a ještě teď o prázdninách byla a dokončena rekonstrukce budovy na Dolanech. Dělali jsme úplně nové rozvody vody, výměnu hydrantů, máme nové sociální zařízení. Další takovou věcí, kde nám obec velice pomáhá, jsou ozdravné pobyty žáků. Díky finanční podpoře z obce mohly i v loňském školním roce všechny děti z obou prvních stupňů i všechny děti z mateřské školy vycestovat do školy v přírodě.“

Renáta Eleonora Orlíková, redaktorka: „Jsme na začátku letošního školního roku, na co se mohou žáci a možná i jejich rodiče vedle vzdělávání u vás ve Stonavě těšit?“

Milada Heimerová, ředitelka ZŠ a MŠ Stonava: „Myslím, že je toho hodně. Jednak jsme zapojeni do projektu OKAP Moravskoslezského kraje. Naši žáci v rámci tohoto projektu jezdí na kroužky, které pořádá Střední škola techniky a služeb v Karviné. Kromě toho i škola nabízí řadu aktivit. Ve škole klademe velký důraz na prevenci. Máme metodičku prevence, která má veliké zkušenosti a veliké znalosti z této problematiky, paní učitelku Huplíkovou. Vždycky v závěru školního roku máme takovou velkou akci. V tom loňském školním roce to byly Dny proti vandalismu, letos už padla nějaká zmínka, že by to mohlo být zaměřeno na pohyb a tělesnou zdatnost. V zimě vždycky vyvážíme děti, ty starší do Mostů u Jablunkova a ty mladší do Řeky, aby se nadýchaly čerstvého vzduchu, Den zdraví tomu říkáme.“

Renáta Eleonora Orlíková, redaktorka: „Určitě se mají děti ve Stonavě na co těšit. Paní ředitelko, děkuji Vám za rozhovor.“

---

Uczczono pamięć pierwszych niemieckich ofiar

Przy pomniku ofiar pierwszej masowej egzekucji na Zaolziu w lesie za Kopalnią Barbara w Karwinie odbyła się uroczystość wspomnieniowa. Oprawę muzyczną zapewniły połączone chóry PZKO Stonawa i Sucha Górna.

Wzywam was wszystkich, stańcie do apelu

Halina Pribula, dyrygentka chóru Stonawa: „Są tutaj ofiary również ze Stonawy, skąd pochodzimy, tak że na pewno warto uczcić pamięć tych ludzi, którzy zginęli właściwie na samym początku wojny. Przygotowaliśmy cztery utwory, o które poprosił pan Gawlik. ´Gaute Mater´, potem dwie modlitwy ´Obłoki ludzkich rąk´´ i ´´Pokój i radość´´ a na koniec poprosimy do wspólnego odśpiewania ´Roty´ˇ.

Organizator uroczystosci Stanisław Gawlik przypomniał historię zbrodni dokonanej 18 września 1939 r. przez komando operacyjne SS. Jej ofiarami było dwunastu Polaków z Suchej, Stonawy, Łąk i Orłowej.

Stanisław Gawlik, organizator uroczystości: „…Zadaniem więźniów było wykopać czworoboczny dól o długości boków około czterech metrów. Kiedy głębokość dołu osiągnęla półtora metra, więźniowie zostali odprowadzeni na inne miejsce, kazano im się położyć twarzą do ziemi. Niemniej świadkowi udało się lekko uchylić głowę, wobec czego obserwował całe zdarzenie. Po chwili przyjechal następny samochód ciężarowy, z którego esesmani wyprowadzili dwunastu mężczyzn, których zaprowadzili przed wykopany dół…“

Po wojnie ciała ofiar zostały ekshumowane. Małoletnim świadkiem tych ekshumacji był wówczas Karol Mrózek.

Karol Mrózek, świadek ekshumacji: „Miałem trzy, cztery lata, gdy mamusia mnie tu razem z bratem zaprowadziła. Właściwie po ekshumacji zwłoki potem przewiezieno do Suchej Średniej na cmentarz. Ojciec w obozie został, nie wrócił, w obozie koncentracyjnym, no i mama jako wdowa z nami tu przyszła. Brat był o pięć lat starszy, już więcej zapamiętał, już niestety nie żyje, może by miał jakieś ostrzejsze wspomnienie. Przychodzimy tu, o ile jest możliwość, z wnukami, z żoną.“

Wiersz Karola Mrózka recytowała siostry Anna i Bogna Jiravskie, uczennice PSP w Suchej Górnej.

… ptakom tchu nie stało, więc w locie umierały, a ponad ziemią całą, zamilkły ich chorały…

Monika Plášková, dyrektorka PSP Sucha Górna: „Nie można żyć w teraźniejszości, nie pamiętając o przeszłości. A to miejsce jest dla nas Polaków żyjących na Zaolziu, ale nie tylko, ja myślę dla wszystkich Polaków niezwykle ważne, tj. miejsce kultu, miejsce pamięci, ponieważ teraz na szczęście żyjemy w czasach pokou, ale pokój jest, jak wiemy zresztą, wartością niezwykle kruchą. Pamiętajmy o wojnie, pamiętajmy o jej ofiarach, to przekazujemy naszym uczniom.“

---