Cestovatelé na Prašivé vyprávěli o svých dlouhých trailech

Válečkův sál horské chaty Prašivá před několika dny doslova praskal ve švech. Všichni zájemci, kteří si přišli poslechnout vyprávění dvojice cestovatelů, se do sálu ani nevešli a museli nahlížet přes dveře.

Pavel Sabela a Lucie Kutrová přišli na Prašivou vyprávět o svých cestách, které rozhodně nepatří mezi ty nejkratší. Lidem také poradili, jak se na delší trasy připravit.

Pavel Sabela, cestovatel: ”My jsme si s Luckou připravili takovou přednášku a už jsme jich několik provedli o tom, jak vyrazit na takovou dlouhou trasu a vlastně informujeme lidi o tom, co si vzít, co si nevzít a jak přizpůsobit sebe a vybavení na takový dlouhý trail. Tím myslím, když říkám dlouhý, tak minimálně těch 4000 km. Není to tady, nejsou to traily v Česku, i když v Evropě jsou takové traily, ale většinou ve Spojených státech nebo různě po světě.”

Lucie Kutrová, cestovatelka: “Je to strašně fajn dělat takhle přednášky pro lidi, protože já jsem vždycky hrozně překvapená, kolik lidí si to přijde poslechnout a jsem fakt nadšená, kolik lidí přišlo na Prašivou. Takže bylo to super.”

Pavel Sabela, cestovatel: ”Na těch trasách je většinou problém s tím, že když je to takhle dlouhé, tak je to prostě s tou váhou. Ta váha na těch zádech se vám potom projeví na kolenech, na kyčlích, zkratka na zdraví. Takže je lépe se připravit tak, že pokud možno snížit tu váhu. Je to různé. Čím je to lehčí, tak tím je to dražší to vybavení.”

Lucie Kutrová, cestovatelka: “Pro mě je cestování vždycky jenom o lidech. O tom, jaké lidi potkám. A na té Pacifické hřebenovce jsem byla překvapená, jak úžasní lidé tam jsou. Ti trailangels, kteří vám pomáhají, nechají vás u tebe přespat, můžete si u nich dobít baterky, oni pro vás uvaří… To pro mě bylo něco neuvěřitelného. A tato komunita teď vzniká tady v České republice. Právě na Stezce Českem, což je pro mě úplně takový splněný sen. Spousta lidí říká, že rádi chodí na tady ty přednášky, protože ví, že se nikdy na tu Pacifickou hřebenovku nepodívají a že si rádi vyslechnou všechno to, co my jsme tam zažili ty hrozné věci, protože ono opravdu je lepší o tom poslouchat, než si to sám zažít. Ale já vždycky říkám, hele, nemusíte jet do Ameriky, abyste si mohli užít takhle dlouhé dálkové treky. Spoustu treků máme tady po Evropě na dosah ruky a já jsem vlastně teď přes léto šla Stezku Českem, což je 2000 km okolo hranic a spousta lidí to vyráží jenom na etapy. Takže lidi můžou vyrazit a zkusit projít 100 nebo 200 km, jestli je to baví. A co víš, pak jednou třeba prostě vyrazí na Pacifickou hřebenovku.”

Pavel Sabela, cestovatel: ”No a dobrá rada pro začátečníky. Je dobré, když si to vyzkoušíte tady u nás v Beskydech. Malý krátký okruh, třeba nejdřív jedna noc, dvě noci, potom postupně si zvyšovat ty dávky a v podstatě se vybavit jen tak, jak to půjde. Nepřecházet hned do toho odlehčování. Protože někoho to třeba chytne, ale většinu asi ne, takže pomaličku pomaličku začínat. Koupit si základní věci v obchodních centrech nebo specializovaných obchodech a pomaličku začít a nehrnout se hned do ultralightu.”

Lucie Kutrová, cestovatelka: “My jsme teda s Pavlem šli oba dva Pacifickou hřebenovku, ale každý v jiném roce a vlastně dali jsme si společně jeden trek tady právě po Moravskoslezských Beskydech, Javornících, chtěli jsme jít dál na Bílé Karpaty a nakonec jsme to stočili zpátky do Moravskoslezských Beskyd. Protože já si stejně myslím, že Moravskoslezské Beskydy jsou nejhezčí hory v celé České republice.”

Oba cestovatelé už mají naplánované nové treky.

Pavel Sabela, cestovatel: ”Lucku jsem čerstvě nakazil tím, že jsem jí popovídal o Arizona trailu, který vede přes celou Arizonu od mexických hranic po hranice s Utahem. Je to 1300 km a je to fantastická nádherná středně náročná trasa. Je to víceméně v uvozovkách taková poušť a jsou tam i hory, ale je to nádherný trail, protože pro nás středoevropany v podstatě ta exotika těch kaktusů a takového Divokého západu nás nějakým způsobem přitahuje. A já v dubnu vyrážím znovu na Pacifickou hřebenovku. Zopakuju si to s kamarádkou, která mě požádala, abych byl jejím průvodcem.”

---

Historici informovali o minulosti Knížecího domu

Zajímavé odhalení učinili historici při zkoumání Knížecího domu v Jablunkově. Archeologové při vykopávkách potvrdili, že dnešní obyvatelé města chodí po více než půl metru vysoké vrstvě nejrůznějšího materiálu, včetně popela z dřívějších domů.

Celou řadu zajímavých informací se mohli dozvědět účastníci přednášky o historii Knížecího domu v Jablunkově. Při nedávné rekonstrukci bylo odhaleno, že původní vstup byl o více než půl metru níže. Ve vrstvách byl objeven například popel z původních vyhořelých stavení. Ničivých požárů, při kterých lehlo téměř celé starobylé městečko, bylo minulosti více. 

Samotná historie Knížecího domu sahá do poloviny 16. století.

Ondřej Haničák, historik Slezského zemského muzea v Opavě: “On zvenku ten objekt nevypadá příliš zajímavě, dalo by se říci, že při pouhém pohledu jakoby člověka nezaujme. Ale ta jeho stavební historie je tak spletitá a komplikovaná, že vlastně svědčí o tom, že je to jeden z nejstarších objektů ve městě Jablunkově a ta historie městečka Jablunkov a obecně Těšínského knížectví je s tímto objektem velmi těsně spjata. Právě ty rekonstrukční práce odhalily celou řadu indicií, které byly dříve nepřístupné nebo nebyly viditelné. Jedná se například o skladbu zdiva, různé dilatační spáry, zazděné či přizděně omítkové vrstvy, které vlastně dávají určitou logiku tomu vývoji. Že něco muselo být dříve, než něco jiného. Tato fáze předcházela této. A na základě těchto indicií nebo poukázek se dá stavební historie toho objektu relativně přesně rekonstruovat. Knížecí dům byl velmi odlišný od svého okolí, ale právě v tom předmoderním období. Jablunkov se dramatickým způsobem změnil v druhé polovině, respektive v závěru 19. století a na jeho počátku. A vlastně tou proměnou Jablunkova jakoby ztratila ta jedinečnost ten svůj původní význam. Dnes už to není patrné, ale pokud si rekonstruujeme podobu městečka právě v polovině 19. století, tehdy uvidíme, že podoba toho zděného patrového objektu s dlouhým průčelním podloubím zděným a rovněž klenutým, byla v místních souvislostech jedinečná.”

Cenná odhalení učinili archeologové, kteří se prokopali až na původní nejnižší podlahu domu.

Martina Uhlářová, archeoložka Muzea Těšínska: “Dostali jsme se v průčelí toho domu o 50 až 60 centimetrů níže. A to nám dává indicie k tomu, že tehdy ten povrch, kterým oni do domu vstupovali, byl právě o těch 60 centimetrů níže, než je současný.”

Množství významných nálezů archeologové našli v prostoru černé kuchyně. Dávný život Jablunkovanů mohli dokumentovat pomocí nalezených střepů nebo zbytků jídel.

Martina Uhlářová, archeoložka Muzea Těšínska: “To se podařilo rekonstruovat takový ten každodenní život. Našly se úlomky skla buď z oken, nebo skleněných lahví. Není jich moc, ale podařilo se je najít. Nebo třeba jsme rekonstruovali jídelníček podle ořezaných kostí, například vepřových nebo kuřecích. Našly se pecky od švestek či oříšky.”

---

Na Zámku Frýdek lidé zažili dávný masopust

Návštěvníci Zámku Frýdek mohli po roce opět vidět, jak se kdysi žilo v době masopustu. Zámkem probíhal čuník, kterého naháněl řezník a lidé mohli nahlédnout i do ložnice, kde bylo odhaleno smilstvo.

Netradiční prohlídky zámku připravili odborní zaměstnanci muzea, průvodci, údržbáři, entomologové a přírodovědci, kteří se proměnili v historické postavy.

Dominika Řeháková, náměstkyně ředitele Muzea Beskyd: “Muzeum Beskyd Frýdek-Místek si pro návštěvníky připravilo netradiční masopustní prohlídky zámku. Hraběcí milost František Vilém z Pražma si se svými měšťany připravil dovádivou veselici, kdy budou losovat tzv. sanici, budou si losovat partnerku, kterou povezou na saních. Do toho v zámeckém okruhu bude pobíhat zlobivý čuník a vrcholem prohlídky je opravdu masopust a návštěvníci budu hádat, zda čuník utekl z pod paličky nebo se jim ho podařilo chytit. Masopustní prohlídky zámku jsou provázeny zámeckým okruhem. Rytířský sál, panský pokoj, dámský pokoj, stylizované historické interiéry a prohlídka vrcholí zámeckou kaplí a druhým nádvořím zámku. Nejen to mohou na frýdeckém zámku návštěvníci vidět. V expozici Příroda a lidé je připraven pro děti workshop s maškarní tématikou.”

Anketa: “Přijela jsem tady s rodiči a bráchou a líbilo se mi tady. Viděla jsem tady nábytek, který tady je, taky prase i hraběte.”

Anketa: “Přijeli jsme z Brna téměř cíleně na tuto akci a líbilo se nám to. Bylo to moc hezké. Byla to taková odlehčená prohlídka, nebyla plná jmena historických událostí, ale takovou zábavnou formou a hlavně pro děti si myslím, že to muselo být bezvadné.”

Pracovníci frýdeckého zámku už teď připravují další netradiční prohlídky.

---