Lidé se bavili na festivalu horalského folkloru

V přírodním amfiteátru v jablunkovském Městském lese se konalo tradiční mezinárodní folklorní setkání. Pořadatelé z místního PZKO se museli vypořádat s koronavirovými omezeními.

Jan Ryłko, předseda Organizačního výrobu MFS „Gorolski Święto“: “Proto jsme všechny pozvali k monitorům počítačů, iPodů, smartfonů a dalších zařízení a v Městské lese pořádáme Horalský svátek tak, jako by žádná opatření nebyla.”

Jiří Hamrozi (KDU-ČSL), starosta Jablunkova: “Můžeme říci, že letošní ročník je návratem ke kořenům, které jsou tady takzvaně v našich srdcích a prostě předáváme to nehmotné dědictví a ten klenot města dál a věříme, že jak se tady u nás říká 100 let ve zdraví a všeho dobrého, tak říkám, že 100. ročník není zas tak daleko a že oslavíme možná dalších 150 let Gorolskigo Święta.”

Anketa: “Je to naše tradice na Zaolší. I mí synové tady zpívají v souboru, takže je třeba jít a vést je na Horalský svátek, protože kdyby ti lidé nebyli, nebylo by ani toho svátku.”

Anketa: “Přijdeme, i když je pohoda nebo nepohoda.”

Anketa: “Samozřejmě, tradice. I když prší nebo svítí slunce. je nutné tady být. Můj manžel je právě na scéně, mí dva švagři, celá rodinka a za chvíli bude vystupovat i má dcerka.”

---

V archeoparku se lidé dověděli o získávání barev z rostlin

Desetitisíce malých broučků červců nebo zkvašená moč. To jsou jen některé přírodní ingredience, jaké naši předci potřebovali při výrobě barev, kterými pak barvili látky nebo své oděvy. O historií barev se lidé dověděli v archeoparku poblíž Českého Těšína.

Návštěvníci Archeoparku v Chotěbuzi se o víkendu mohli dovědět nejen zajímavosti o někdejším životě Slovanů na Těšínsku, ale také o využití rostlin k výrobě barev a barvení oděvů.

Lucie Rucká, vedoucí Archeoparku Chotěbuz-Podobora: “Takže ukazujeme barvy ze starší doby kamenné, kdy se vlastně barvily nástěnné malby různými pigmenty. Můžou si prohlédnout pigmenty jako okr nebo umbra. Tím se vlastně barvily nástěnné malby. Někdo třeba zná jeskynní malby ve Francii. Tak tím se to vlastně barvilo. Pak ukazuji lidem, jak se barvily například nádoby, jak se malovaly a nejvíc se vlastně barvě používaly na barvení látek a vlny, protože vlna nejlépe chytá barvu. Barvilo se samozřejmě přírodně pomocí různých rostlin a stromů na nejrůznější barvy od světle žlutých, hnědých až po vlastně zelené, modré.”

Pomocí barev se lidé od nepaměti odlišovali, dávali najevo své postavení a majetnost.

Lucie Rucká, vedoucí Archeoparku Chotěbuz-Podobora: “Lidé v pravěku a v současnosti byli pořád stejní. Měli stejnou potřebu se parádit, chtěli mít krásné oblečení, chtěli mít nějaké šperky a k tomu jim pomáhaly právě barvy, aby vypadali prostě dobře, aby se odlišili. Třeba modrá nebo červená byly symbolem bohatého člověka, protože takovou barvu běžně neseženete v přírodě, musíte si ji nechat dovézt po nějaké obchodní stezce. A když si to dovezli, tak prostě byli boháči.”

Návštěvníci archeoparku se také dověděli, jaké barvy mohou získat z běžně dostupných rostlin a jak je mohou použít k barvení.

Milada Kusynová, návštěvnice archeoparku: “Bydlíme tady v Českém Těšíně, ale jsme tady poprvé. protože máme vnuky na starost, tak jsem je tady chtěli vzít, aby něco poznali o našem kraji.”

Lucie Rucká, vedoucí Archeoparku Chotěbuz-Podobora: “Já, když si chci obarvit svoji tuniku na nějakou barvu, tak hledám v přírodě nějaké kytičky, jako třeba zlatobýl nebo vratič. Všude kolem nás rostou různé kytičky, které barví a pokud je nenajdu, tak si je vypěstuju a pokud nejdou vypěstovat, nebo pochází z nějakých exotických zemí, tak si je nakupuji v nějakých specializovaných obchodech.”

Milada Kusynová, návštěvnice archeoparku: “Mě to hodně zajímalo, protože jsem myslela, že kdysi se barvilo spíš třeba borůvkami nebo tou červenou řepou. Jsem vůbec nepočítala s tím, že by to mohly být ty rostliny a byliny a tak bylo to zajímavé.”

Lucie Rucká, vedoucí Archeoparku Chotěbuz-Podobora: “Nejvzácnější barvy byly takové, které se musí nechat dovézt po nějaké obchodní stezce. Byl to například karmín. Ten pochází z malého broučka červce. Toho si museli chytit, usušit, nadrtit a z toho byla červená barva. Abyste si něco obarvili opravdu na červeno, potřebujete těch broučků strašně moc. Minimálně 40 tisíc. Proto to byla výsada bohatých lidí, nikdo jiný se to nemohl dovolit. U nás se to sbíralo hlavně v Polsku. Pak to bylo indigo z rostlinky indigovník. Opět se to musí nechat dovézt po obchodní stezce. Dneska známe jako modrotisk se barví s indigem. No a třetí byla kurkuma. Ta neroste tady v našich podmínkách, tak zase nechat si dovézt. Jsou tedy tři barvy: karmín, indigo a kurkuma. 

Lucie Rucká, vedoucí Archeoparku Chotěbuz-Podobora: “Základem je si tu kytku nasbírat, nasekat na drobno, dát do nějakého hrnce, který už pak ale nebudete používat na vaření jídla. Přidáte vodu, nejlepší voda voda tekoucí voda z řeky nebo potůčku, aby měla dobré pH, protože to pH ovlivňuje výslednou barvu. Do vody dát tu kytičku, dáte do ní vlnu a necháte vařit do bodu varu, minutku dvě necháte, vypnete a nechat to louhovat. A teď záleží, pokud chcete sytou barvu necháte louhovat do druhého dne 24 hodin. Pokud chcete světlejší, necháte hodinku dvě. Záleží jakou barvu vy chcete z toho udělat, tak dlouho to tam nechat. Můžete tu vlnu nějakým způsobem namořit, aby ta barva déle vydržela, aby byla taková zářivější. Kdysi se chce samozřejmě mořilo pomocí moči, která musela být zkvašená, protože když moč zkvasí, tak uvolní čpavek a ten krásně chytá barvu třeba na látku. Samozřejmě dneska se moč nepoužívá, já používám kamenec a když dám jednu lžičku nebo dvě do toho nálevu, tak mi to bylo krásně zesvětlí. Může mi to i tu výslednou barvu úplně změnit z hnědé na fialovou třeba, záleží jakou tu mám, tak mi to udělat tu výslednou barvu. Kamenec seženete v jakékoliv drogerii.”

---