Státní společnost DIAMO začala do areálu černouhelného dolu Frenštát navážet tuny materiálu, který bude sloužit k zasypání dvou důlních jam. Počet nákladních vozidel, která zásypový materiál přivážejí, je omezen, aby obce na trase byly co nejméně zatíženy. Samotná šachta, která uhlí nikdy netěžila, bude zasypána až v polovině příštího roku.
Důl Frenštát se začal hloubit v 80. letech minulého století. Osud dolu poznamenala nejen ekonomická náročnost těžby, ale také protesty veřejnosti proti devastaci Beskyd. Vytěženy tak byly jen zkušební vzorky uhlí a dlouhé roky je šachta jen udržována v zakonzervovaném stavu.
Ubald Rutar, vedoucí lokality Dolu Frenštát, Diamo: “Byl tady ten projekt udělat průzkumný překop směrem na Radhošť, tady 700 metrů, k ověření mocností slojí. Protože tady jsou karvinské a pod nimi jsou nasunuté ostravské sloje. Ale to se už bohužel nerealizovalo.
Většina lidí z okolí Dolu Frenštát považuje zasypávání šachty za velké vítězství. Radnice Frenštátu a Trojanovic mají s lokalitou mají do budoucna velké plány.
Jiří Novotný (Naše Beskydy), starosta Trojanovic: “Pro nás to bylo něco, jako kdyby neodešla okupační vojska Sovětského svazu z České republiky. Prostě toto byla myšlenka Ruska na to, aby se tady těžilo a ta myšlenka pořád byla v hlavách lidí.”
Lidé teď budou muset několik měsíců strpět vyšší provoz nákladních vozidel, která budou navážet zásypový materiál.
Ivan Šimek, závodní dolu, Diamo: “1. července byl zahájen návoz hmot pro zasypání obou jam Dolu Frenštát. Celkem se jedná o 210 tisíc tun. Hmoty se naváží z odvalu bývalého Dolu Paskov. Průběh návozu je přísně limitován posouzením vlivu na životní prostředí, jsou přesně stanoveny časy a počty aut, aby negativní vlivy na obce, kterými se jezdí, byly co nejmenší.”
K definitivnímu zasypání šachty by mělo dojít v polovině příštího roku.
---
Až neuvěřitelně přesnou a precizní práci s motorovou pilou mohli lidé sledovat na dřevorubeckém festivalu ve Vendryni u Třince. Zatímco v jedné části areálu se s pilami činili statní dřevorubci, ve druhé během omezeného času vytvářeli svá díla umělečtí řezbáři.
Soutěž Slezský dřevorubec se ve Vendryni konala už podesáté. Mezi disciplínami bylo například odvětvování kmene, soutěžící museli také co nejrychleji vyměnit řetěz motorové pily a ve finále dřevorubci káceli kmeny stromů.
Karel Turoň, organizátor akce: “Ty soutěže jsou takové klasické dřevařské a dovednostní s motorovou pilou. To znamená přibližovat se k té práci, se kterou se ti lidé potkávají normálně při běžné práci s motorovou pilou v lese a nebo při jiných činnostech, co se s tou motorovou pilou dají dělat.”
Anketa: "Přijeli jsme z Polska. Jezdíme tady několik let, byli jsme už na prvním ročníku. Účastníme se soutěží v jednotlivých disciplínách a bavíme se. My, co tu stojíme, tak normálně pracujeme v lese a živíme se tím. Tohle je pro nás zábava, přijdeme a bavíme se."
Součástí Slezského dřevorubce je druhým rokem také řezbářské plenér. Vytvořené sochy se prodaly v dražbě a výtěžek putoval nemocnému chlapci z Vendryně.
Roman Mikuš, umělecký řezbář: “Já jsem dělal takové dva dudky chocholaté. Návrhy jsem si nachystal včera a teď se to dražilo a myslím, že dobrý. Je to na dobrou věc a ta částka se mi líbí, takže jsem spokojený. Na řezbu jsme měli dvě hodiny, špalky jsme si losoval, takže člověk měl překvapení v tom, že nevěděl, co bude mít za průměr a mně to tak vyšlo celkem dobře. Nedostal jsem žádný klacek, takže fajn, já jsem byl spokojený.”
Anketa: "Přijela jsem z Vendryně a líbí se mi ty výtvory, jak je to napadlo. Obecně se mi líbí všechno."
Anketa: "Je to krásná věc. Ti lidé, co udělají za dva hodiny, to jsou umělci a nesmí se splést, aby ta socha vypadala atraktivně."
Anketa: "Jsem místní z Vendryně, bydlím tady kousek a líbí se mi tady."
Práci s pilou si mohli vyzkoušet dospělí i děti. Velký zájem v doprovodném programu byl i vyhlídkový let vrtulníkem.
---
U státní hranice s Polskem v Bukovci na Jablunkovsku se nachází nejvýchodnější louka České republiky. A právě na této louce se každým rokem koná soutěž v kosení klasickou kosou.
Louka v Bukovci je součástí přírodní rezervace. Ruční kosení jí proto prospívá. Letošní soutěže se zúčastnilo bezmála 30 sekáčů a nechyběly ani ženy a jeden 8letý zástupce dětské generace.
Jakub Jalovičor, nejmladší soutěžící sekáč: “Dneska se mi sekalo dobře. Trávu sekám doma a na soutěž jsem čekal celý rok.”
Soutěž pořádá obec, která tím chce zachovat jednu z místních tradic.
Czepczorová Monika (Pro Bukovec), starostka Bukovce: “Mám za to, že ty tradice se tady dodržují, nicméně hledáme ty mladé talenty a doufáme, že ta tradice se bude předávat z pokolení na pokolení. Nechceme, aby se na to kosení zapomnělo. Je to šetrné, ekologické a v dnešní době také levné.”
Rozhodujícím kritériem v soutěži nebyl jen čas, ale také preciznost odvedeného díla, kterou hodnotili porotci.
Stanislav Kobielusz, porotce: “Po skončení přijde porota, která zhodnotí, zda je pokos pěkně uložený a jak vypadá strniště.”
První dvě místa obsadili zkušení sekáči ze Slovenska. Třetím byl Petr Čmiel z Mostů u Jablunkova, který přiznal, že podcenil přípravu.
Petr Čmiel, soutěžící sekáč: “Je to úspěch, ale je třeba tomu věnovat čas a energii. Je třeba trénovat déle než 8 minut před závodem.”
Ručně pokosenou louku teď mohou obdivovat všichni turisté, kteří míří k nedalekému nejvýchodnějšímu bodu Česka.
---
Státní společnost DIAMO začala do areálu černouhelného dolu Frenštát navážet tuny materiálu, který bude sloužit k zasypání dvou důlních jam. Počet nákladních vozidel, která zásypový materiál přivážejí, je omezen, aby obce na trase byly co nejméně zatíženy. Samotná šachta, která uhlí nikdy netěžila, bude zasypána až v polovině příštího roku.
Důl Frenštát se začal hloubit v 80. letech minulého století. Osud dolu poznamenala nejen ekonomická náročnost těžby, ale také protesty veřejnosti proti devastaci Beskyd. Vytěženy tak byly jen zkušební vzorky uhlí a dlouhé roky je šachta jen udržována v zakonzervovaném stavu.
Ubald Rutar, vedoucí lokality Dolu Frenštát, Diamo: “Byl tady ten projekt udělat průzkumný překop směrem na Radhošť, tady 700 metrů, k ověření mocností slojí. Protože tady jsou karvinské a pod nimi jsou nasunuté ostravské sloje. Ale to se už bohužel nerealizovalo.
Většina lidí z okolí Dolu Frenštát považuje zasypávání šachty za velké vítězství. Radnice Frenštátu a Trojanovic mají s lokalitou mají do budoucna velké plány.
Jiří Novotný (Naše Beskydy), starosta Trojanovic: “Pro nás to bylo něco, jako kdyby neodešla okupační vojska Sovětského svazu z České republiky. Prostě toto byla myšlenka Ruska na to, aby se tady těžilo a ta myšlenka pořád byla v hlavách lidí.”
Lidé teď budou muset několik měsíců strpět vyšší provoz nákladních vozidel, která budou navážet zásypový materiál.
Ivan Šimek, závodní dolu, Diamo: “1. července byl zahájen návoz hmot pro zasypání obou jam Dolu Frenštát. Celkem se jedná o 210 tisíc tun. Hmoty se naváží z odvalu bývalého Dolu Paskov. Průběh návozu je přísně limitován posouzením vlivu na životní prostředí, jsou přesně stanoveny časy a počty aut, aby negativní vlivy na obce, kterými se jezdí, byly co nejmenší.”
K definitivnímu zasypání šachty by mělo dojít v polovině příštího roku.
---
Až neuvěřitelně přesnou a precizní práci s motorovou pilou mohli lidé sledovat na dřevorubeckém festivalu ve Vendryni u Třince. Zatímco v jedné části areálu se s pilami činili statní dřevorubci, ve druhé během omezeného času vytvářeli svá díla umělečtí řezbáři.
Soutěž Slezský dřevorubec se ve Vendryni konala už podesáté. Mezi disciplínami bylo například odvětvování kmene, soutěžící museli také co nejrychleji vyměnit řetěz motorové pily a ve finále dřevorubci káceli kmeny stromů.
Karel Turoň, organizátor akce: “Ty soutěže jsou takové klasické dřevařské a dovednostní s motorovou pilou. To znamená přibližovat se k té práci, se kterou se ti lidé potkávají normálně při běžné práci s motorovou pilou v lese a nebo při jiných činnostech, co se s tou motorovou pilou dají dělat.”
Anketa: "Přijeli jsme z Polska. Jezdíme tady několik let, byli jsme už na prvním ročníku. Účastníme se soutěží v jednotlivých disciplínách a bavíme se. My, co tu stojíme, tak normálně pracujeme v lese a živíme se tím. Tohle je pro nás zábava, přijdeme a bavíme se."
Součástí Slezského dřevorubce je druhým rokem také řezbářské plenér. Vytvořené sochy se prodaly v dražbě a výtěžek putoval nemocnému chlapci z Vendryně.
Roman Mikuš, umělecký řezbář: “Já jsem dělal takové dva dudky chocholaté. Návrhy jsem si nachystal včera a teď se to dražilo a myslím, že dobrý. Je to na dobrou věc a ta částka se mi líbí, takže jsem spokojený. Na řezbu jsme měli dvě hodiny, špalky jsme si losoval, takže člověk měl překvapení v tom, že nevěděl, co bude mít za průměr a mně to tak vyšlo celkem dobře. Nedostal jsem žádný klacek, takže fajn, já jsem byl spokojený.”
Anketa: "Přijela jsem z Vendryně a líbí se mi ty výtvory, jak je to napadlo. Obecně se mi líbí všechno."
Anketa: "Je to krásná věc. Ti lidé, co udělají za dva hodiny, to jsou umělci a nesmí se splést, aby ta socha vypadala atraktivně."
Anketa: "Jsem místní z Vendryně, bydlím tady kousek a líbí se mi tady."
Práci s pilou si mohli vyzkoušet dospělí i děti. Velký zájem v doprovodném programu byl i vyhlídkový let vrtulníkem.
---
U státní hranice s Polskem v Bukovci na Jablunkovsku se nachází nejvýchodnější louka České republiky. A právě na této louce se každým rokem koná soutěž v kosení klasickou kosou.
Louka v Bukovci je součástí přírodní rezervace. Ruční kosení jí proto prospívá. Letošní soutěže se zúčastnilo bezmála 30 sekáčů a nechyběly ani ženy a jeden 8letý zástupce dětské generace.
Jakub Jalovičor, nejmladší soutěžící sekáč: “Dneska se mi sekalo dobře. Trávu sekám doma a na soutěž jsem čekal celý rok.”
Soutěž pořádá obec, která tím chce zachovat jednu z místních tradic.
Czepczorová Monika (Pro Bukovec), starostka Bukovce: “Mám za to, že ty tradice se tady dodržují, nicméně hledáme ty mladé talenty a doufáme, že ta tradice se bude předávat z pokolení na pokolení. Nechceme, aby se na to kosení zapomnělo. Je to šetrné, ekologické a v dnešní době také levné.”
Rozhodujícím kritériem v soutěži nebyl jen čas, ale také preciznost odvedeného díla, kterou hodnotili porotci.
Stanislav Kobielusz, porotce: “Po skončení přijde porota, která zhodnotí, zda je pokos pěkně uložený a jak vypadá strniště.”
První dvě místa obsadili zkušení sekáči ze Slovenska. Třetím byl Petr Čmiel z Mostů u Jablunkova, který přiznal, že podcenil přípravu.
Petr Čmiel, soutěžící sekáč: “Je to úspěch, ale je třeba tomu věnovat čas a energii. Je třeba trénovat déle než 8 minut před závodem.”
Ručně pokosenou louku teď mohou obdivovat všichni turisté, kteří míří k nedalekému nejvýchodnějšímu bodu Česka.
---
