Diskuzní fórum

  • Uhlí a Moravskoslezský kraj, 2. část: uhlí versus teplo a elektřina. Diskutují: Ing. Jakub Unucka, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje
  • Ing. Radim Sobotík, MBA, místopředseda představenstva a obchodní ředitel ČEZ teplárenské
  • Mgr. Jan Rafaj, MBA, generální ředitel společnosti Heimstaden
  • Ing. Václav Daněk, předseda Správní rady společnosti Ridera a.s. a viceprezident Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje
  • Ing. Radek Sandri, ředitel pro teplárenství a výrobu, Veolia Energie ČR, a.s.
  • Ing. Karel Belda, jednatel společnosti OZO Ostrava

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Uhlí versus teplo a elektřina. Nahradit uhlí alternativní zdroje? Odpovědi budeme hledat v diskuzním fóru na kterém vítám Vás diváky televize Polar a naše dnešní hosty. Těmi jsou Ing. Jakub Unucka, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje, Ing. Radim Sobotík, MBA, místopředseda představenstva a obchodní ředitel ČEZ teplárenské , Mgr. Jan Rafaj, MBA, generální ředitel společnosti Heimstaden, Ing. Václav Daněk, předseda Správní rady společnosti Ridera a.s. a viceprezident Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje , Ing. Radek Sandri, ředitel pro teplárenství a výrobu, Veolia Energie ČR, a.s. a Ing. Karel Belda, jednatel společnosti OZO Ostrava . Pánové začíná naše první téma.

Reportáž: Evropským trendem současnosti, ke kterému se hlásí i Česká republika, je snižování podílu fosilních paliv na produkci energií. Většina obyvatelstva vnímá klimatické změny včetně uhlíkové stopy a očekává změny. Významným tématem pro Moravskoslezský kraj je množství černého uhlí požadované průmyslem v regionu a jeho případné nahrazování spalováním odpadu, biomasy, plynem, jadernou a solární energií, či jinými technologiemi. Co pro zlepšení děláme v MSK? Jsme bez uhlí schopni zajistit chod průmyslu v kraji?

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Pánové já navážou na příspěvek. 6 milionů tun uhlí spotřebovaných ročně v našem kraji je určitě zarážející číslo. Je dáno koncentrací průmyslu a v minulosti nastavenými systémy fungování. Co se v posledních letech podařilo udělat pro zlepšení životního prostředí v Moravskoslezském kraji se ptám Radka Sandriho?

Ing. Radek Sandri, ředitel pro teplárenství a výrobu, Veolia Energie ČR, a.s.: Dobrý den ještě jednou. Tak v našem kraji spaluje Veolia černé uhlí převážně v soustavách dálkového vytápění. V roce 2010 jsme spotřebovali asi 900 tisíc tun černého uhlí. V současné době v roce 2020 je to asi 600 tisíc tun. Za ty roky jsme samozřejmě hodně investovali do ekologie a do zdrojů, které jsou napojeny na dálkové vytápění jsme investovali zhruba dvě a půl miliardy korun. To znamená emise významně klesly a soustavy..

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Říkáte významně, tak o kolik?

Ing. Radek Sandri, ředitel pro teplárenství a výrobu, Veolia Energie ČR, a.s.: Tak řekněme na dvacet procent hodnot z roku 2010. A tyto soustavy také významně přispívají ke snížení emisí v centrech měst, což si myslím, že je právě velmi důležité pro občany našeho kraje.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jak jste na tom teď v ČEZu?

Ing. Radim Sobotík, MBA, místopředseda představenstva a obchodní ředitel ČEZ teplárenské: Tak jsme na tom podobně. Já bych řekl, že v minulých letech se investovaly stovky a stovky milionů. Teď se bavím jenom o elektrárně Dětmarovice, kdy dneska v podstatě jsme ve finálním stavu takovém, že elektrárna je schopna být provozována až do roku 2030 s tím, že bude plnit přísné emisní limity, které teprve začnou platit. Samozřejmě tyto věci nesly s sebou obrovské investice ale jsme připraveni.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jak vnímáte to, co řekli pánové. Teď pro zlepšení životního prostředí v Moravskoslezském kraji je to dostačující?

Ing. Jakub Unucka, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje : Já bych chtěl poděkovat. Protože asi každý občan našeho kraje cítí, že se to výrazně zlepšilo. Ale rezervy určitě jsou a pořád ještě se můžeme jít dál.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Teď jen taková moje možná v uvozovkách glosa. Nelehký úkol jak elektřinu vyrábět bez uhlí řeší všechny evropské země. Například Německo dělá kroky k vyřazení jaderných elektráren z provozu a proklamuje odklon od uhlí, ale současně je největším producentem hnědého uhlí na světě a počítá s jeho spalováním až do roku 2038. V Rakousku odstavili poslední uhelnou elektrárnu a jsou i proti jaderné energii nicméně v zimě elektřinu dováží i z Česka. Pane Daňku, doplňte mě.

Ing. Václav Daněk, předseda Správní rady společnosti Ridera a.s. a viceprezident Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje: Já vás rád doplním o to, že tento kraj třeba před 10-15 ti lety sám těžil až pětadvacet milionů tun černého uhlí. Dováželo se až 3-4 miliony, takže ta spotřeba kraje výrazně klesla. A samozřejmě osciluje k tomu oběžníku 0. Otázkou je, kde je ten oběžník 0 z hlediska času, ale z hlediska hledání alternativních paliv, tak tady už jsme byli svědky téměř všeho. Jestli je to fotovoltaika, na kterou teď doplácíme všichni a která nakonec vlastně produkuje 2400 megawattů, teď jsou personální fotovoltaiky zase dotované. Takže stát pořád něco dotuje a vlastně ani neví proč. Protože následně to opustí a nyní zase preferuje štěpku, preferuje pelety a vlastně potom tuhá alternativní paliva. Takže podle mě tady chybí jednotná filozofie a koncepce. Všichni směřujeme k jednomu: k lepšímu prostředí, lepšímu vzduchu, lepší vodě. Ale musíme si říct, kde je ta cesta nejefektivnější.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Já na vás navážu další otázkou. Je pravda, že alternativní zdroje včetně větrných elektráren a solárů nejsou zatím schopny ty tradiční zdroje nahradit? Můžete mi odpovědět?

Ing. Václav Daněk, předseda Správní rady společnosti Ridera a.s. a viceprezident Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje: Samozřejmě, protože dnes klasická energetika je řádově 50 procent je to 47 a něco z klasických fosilních paliv. A to nejenom černého ale hnědého uhlí a nahradit tady tuhle tu masu prostě nejde těmito drobnými personálními věcmi. Takže ono fotovoltaiky určitě, ale na nějakém principu trhu. Určitě OZE z hlediska štěpky a pelet ale na principu trhu. A ne že dneska štěpka je dvakrát dražší než fosilní palivo. Určitě se hledají větrné elektrárny, ale já pokud vím, tak máme pár větrných elektráren někde u Krnova a to je všechno. A určitě i vodní energie, ale ta má nějaké tři procenta z toho celku, takže my hledáme to jádro, ale zatím chodíme jakoby vedlejšími cestami.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Pane Beldo, otázka na vás.

Ing. Karel Belda, jednatel společnosti OZO Ostrava: Já myslím, že je třeba se držet především selského rozumu. Ty cíle, které tady proklamuje Evropská unie nebo naši představitelé se hodně často mění a ta energetika podobně jako odpady, to je běh na dlouhou trať a není možno každou chvilku přeskakovat z jedné filozofie na druhou. A navíc, jak už tady říkal pan kolega jsou to většinou marginální věci, které neřeší podstatu. Takže pokud my si nevyřešíme podstatu problému a jako stát opakuji jako stát si neřekneme na co máme zdroje a co je pro nás efektivní, tak si myslím, že to nebude dobré. Takže řídit se vlastním rozumem a zdroji, které máme v Česku.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Pane Rafaji, co na to říkáte vy?

Mgr. Jan Rafaj, MBA, generální ředitel společnosti Heimstaden: My se na to díváme ze střednědobého a dlouhodobého hlediska. Myslím si, že v tom střednědobém hledisku pánové mají pravdu. Soustředíme se na snižování emisí, to znamená aby ta energetika byla více účinná a zároveň se ale soustředíme na snižování spotřeby. To je velmi důležitá věc, kterou si myslím že i jako ČR můžeme udělat ještě více. Tam i ty dotace mají svoje opodstatnění, pokud pomůžeme podnikům transformovat některé jejich technologie na nižší spotřebu, stejně tak u domů. Pokud pomůžeme k tomu, aby ty domy měly nižší spotřebu, teď jsme se do toho pustili u nás. Kdy každý rok zateplíme zhruba 1500 až 2000 bytů, tak aby ta spotřeba poklesla zhruba o 1/3. A to je cesta podle mě v tom střednědobém horizontu nejúčinnější. Protože my tady opravdu nevymyslíme nebo nevytvoříme přes noc nic lepšího. Na druhé straně z toho dlouhodobého hlediska si musíme uvědomit, že bohužel nebo bohudík jsme v nějakém kontextu k regionu, kde žijeme a tam i tahle krize ukázala, že Evropská unie, Evropa jako taková, není ochotná ani pod tíhou téhle krize změnit nastavení a že prostě zelení budeme. Dneska se na trhu vydávají zelené bondy financování. Pokud chcete něco financovat musíte prokazovat, že to má dlouhodobou udržitelnost. Pak jste schopni získat levnější peníze a třeba náš majitel nový, který nás koupil ze Skandinávie, tak nám jednoznačně dal dlouhodobý úkol, kdy musíme zajistit abychom tady neměli v portfoliu domy, které budou spalovat uhlí přímo v těch domácích kotlících, ale zároveň abychom hledali i dodavatele tepla jako takového, který z dlouhodobého hlediska bude hledat alternativní zdroje.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Z dlouhodobého hlediska. Jak daleko tedy dohlédnete?

Mgr. Jan Rafaj, MBA, generální ředitel společnosti Heimstaden: Tak my víme, že OKD tady bude těžit tak maximálně do roku 2023. Pokud by všechno šlo dobře. Takže pro mě ten dlouhodobý horizont je někde přes hranici sedmi let.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Padlo tady že spíš OKD se dívá na rok 2038 a dále v těžbě uhlí.

Mgr. Jan Rafaj, MBA, generální ředitel společnosti Heimstaden: Víte je to těžké. Protože OKD kromě toho, že toho uhlí pod zemí má hodně, tak se opakovaně dostává do různých ekonomicky cyklických situací a nevím jestli ta těžba bude ekonomicky udržitelná. Těží hluboko. Pokud ano, tak by to bylo zajímavé. Na druhé straně si myslím, že bychom během těch sedmi let měli najít způsoby, jak se s tou energií, kterou v tomhle regionu máme jako své nerostné bohatství poprat. Vytěžit více, máme tam teplou vodu, máme tam plyn a taky uhlí nemusíme spalovat až na povrchu. Respektive získávat z něj energii až na povrchu. A to jsou pořád ještě výzkumné úkoly, které jsme nedotáhli do konce.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Ministerstvo průmyslu a obchodu zřídilo státní uhelnou komisi s cílem řešit odklon od uhlí v Česku. Jak ta komise funguje a co vysílá do Moravskoslezského kraje?

Ing. Jakub Unucka, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje : Tak komise má jeden jediný úkol a to říct datum, kdy se v České republice přestane spalovat uhlí pro energetické účely. A komise řeší dva přístupy. Ti jedni se dívají na spotřebu roční a říkají dobře, není problém to nahradit větrnými elektrárnami a solárními a pak jsou ti, kteří umí trojčlenku a ti říkají co v zimě když nebude foukat a nebude svítit sluníčko. Společnost vypneme? Jsou to dva přístupy mezi kterými budeme muset najít nějaký kompromis. A potom bude to datum. Za mě samozřejmě bez nových jaderných zdrojů česká ekonomika nebo česká společnost nebude soběstačná. A je otázka jestli opravdu všichni v Evropě se spolehnou, že někdo tu elektřinu dodá v zimě.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Pánové možná vyzvu vás všechny. Jaký je váš názor pro tohle řešení. Co byste navrhovali vy?

Ing. Karel Belda, jednatel společnosti OZO Ostrava: Z hlediska soběstačnosti České republiky? Já si myslím, že asi to jádro je skutečně řešení toho základu. A pak otázka té nástavby, čím to budeme doplňovat je posouzení ekonomických a technologických možností nejen České republiky a daných regionů. Přece nemusíme mít v Česku všechny regiony stejně postaveny a vycházet z toho, co skutečně je v místě. Čili dělat tu energii z toho co je místně dostupné.

Ing. Radek Sandri, ředitel pro teplárenství a výrobu, Veolia Energie ČR, a.s.: Tak já mohu říct, že z pohledu palivového mixu máme v podstatě obdobné cíle jako říkal pan Rafaj. Veolia už udělala rozhodnutí z hlediska změny palivového mixu a předpokládáme, že uhlí přestaneme využívat do konce roku 2030. Samozřejmě ta záměna paliv bude muset probíhat dle lokality. Ale to jsou naše cíle. Takže my už jsme řekněme tyhle věci začali.

Ing. Václav Daněk, předseda Správní rady společnosti Ridera a.s. a viceprezident Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje: Musíme si ještě uvědomit jedno. My se tady sice bavíme o regionu černého uhlí, ale existuje ještě řádově skoro 40 milionů tun těžby hnědého uhlí ve třech společnostech v Severních Čechách. A ty mají horizont mnohem dál než do roku 2030. Takže já si myslím, že to uhlí tady ještě nějakou dobu bude a když ne černé tak hnědé. Ale já bych trošku tu pozornost upoutal k něčemu jinému. Víte my jsme po koronaviru po nějaké krizi a já si myslím, že třeba taková energetická bezpečnost státu by tady taky měla padnout. Protože napojit se všichni na plyn, to je fajn. Ale odkud ten plyn jde? A přijde nám zrovna ve chvíli, kdy bude zle? Dostaneme ho včas? A v dostatečném množství?

Mgr. Jan Rafaj, MBA, generální ředitel společnosti Heimstaden: Z pohledu energetické bezpečnosti na to navážu. Jádro je určitě správnou cestou, kterou se Česká republika vydává. Na druhé straně si musíme uvědomit, že ani jádro pravděpodobně nepůjde bez dotací a musíme si říct, jak vysoká bude a jestli si ji budeme moct dovolit potom začlenit do nějaké ceny energie. Proto si myslím, že je potřeba se soustředit i na všechny další zdroje, které jsme tady nevyužili. Já bych uvedl konkrétní příklad z Ostravy, kde jsme tady se zděšení bojovali proti vybudování spalovny. A přitom uprostřed zelené Kodaně v Dánsku je supermoderní spalovna, která poskytuje energii městu. Na střeše má sjezdovku a nikdo z těch zelených lidí, kteří v tom Dánsku bydlí proti ní neprotestuje protože je udělaná tak, aby skutečně životní prostředí nezatěžovala. Takže já tady pořád ještě rezervy vidím.

Ing. Radim Sobotík, MBA, místopředseda představenstva a obchodní ředitel ČEZ teplárenské: Já možná trošku jenom doplním, co je ten problém obecně. Protože samozřejmě komise stanoví jednak termín tedy konec spalování uhlí k tomuto termínu se váže jak bude vypadat ten palivový mix. Ale pod tím celým je jedna věc, musí být stále zajištěna nějaká bezpečnost přenosové soustavy. Čili musí to být řešeno jako koncepční. Od toho je ta uhelná komise. Druhá věc, kterou chci říci je, že tenhle přerod, v podstatě ten poslední scénář se baví až o roce 2050. To je ten nejpomalejší, ten rychlejší v roce 2035, ale v podstatě ten deadline je jenom o tom, že ten přerod nebude řádově v letech. Ten přerod musí být pozvolný, pomalý a hlavně bezpečný. Ta soustava pořád musí být bezpečně provozována.

Ing. Jakub Unucka, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje : Je to běh na dlouhou trať. Třeba změna z uhlí na plyn znamená, že ten plyn musím přivést. Postavit dneska kus plynovodu netrvá ani rok, ani pět, ani deset, trvá daleko déle. Takže opravdu ten cíl je jasný bez uhlí, ale není to záležitost roku ale spíše delší doby.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: První téma máme pánové za sebou. Dalším tématem je vytápění domácností dálkovým teplem.

Reportáž: Dálkovým teplem je zásobováno přibližně 250 tisíc domácností Moravskoslezského kraje a to ze 14 tepláren rozesetých v regionu od Krnova po Třinec a spalujících kolem 900 tisíc tun uhlí ročně. Stovky tisíc lidí je závislých na dodávkách tepla firmou Veolia, desítky tisíc lidí na teple z elektrárny Dětmarovice, Třineckých železáren a dalších poskytovatelích. Změna technologie výroby tepla pro centrální zásobování domácností i průmyslu včetně výroby elektřiny na úkor spalování uhlí v Moravskoslezském kraji se stává jedním z klíčových témat blízké budoucnosti. Jaké technologie se nabízí? Jsou připraveny alternativní zdroje a energetické sítě? Kolik uhlí na výrobu tepla reálně ušetříme?

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Příspěvek nahodil témata o kterých se teď asi budeme bavit. Čtrnáct tepláren a elektráren na uhlí v Moravskoslezském kraji se spotřebou skoro dvou milionů tun uhlí ročně je pro mnohé překvapivým číslem. Ale jak jinak vytápět skoro 250 tisíc domácností napříč celým krajem. Otázka pro všechny.

Ing. Jakub Unucka, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje : Tak tady jsou povolanější na teplo. Veolia - hlavní dodavatel tepla.

Ing. Radek Sandri, ředitel pro teplárenství a výrobu, Veolia Energie ČR, a.s.: Já začnu. Z těch 250 tisíc domácností jestli si to dobře pamatuji, tak řádově 170 tisíc domácností je napojeno na naše systémy. My si samozřejmě uvědomujeme tuto odpovědnost. Předpokládáme určitou kombinaci a postupný přechod mezi uhlím a zemním plynem. A tak jak soustavy dálkového vytápění umožní využívat další alternativy. To znamená, například ty odpady. Energetické využití odpadů, částečně biomasa lokálně tak jak to bude i podle velikosti možné ING. Tady asi lze říct že my už od roku 23 přestaneme využívat uhlí u některých konkrétních zdrojů například Teplárna Přívoz nebo teplárna ve svém nově. Nicméně je třeba si uvědomit že když dneska Potřebujeme 600 tisíc tun uhlí tak jenom Ostrava bude v tomto roce dva tisíce tři ještě pořád třeba necelých 400 kilometrů nebo čtyři sta tisíc tun uhlí používá. Takže ten přechod musí být opravdu postupný a nebude to jednoduché.

Ing. Radim Sobotík, MBA, místopředseda představenstva a obchodní ředitel ČEZ teplárenské: Přemýšlím co doplnit, ale jenom bych znovu pozdvihl smysluplnost těchto teplárenských soustavy. Tato soustava je ucelený systém, který tady funguje. Je to v podstatě obrovský spotřebič, to znamená pokud budeme chtít nahrazovat uhlí biomasou nebo energetickým využitím odpadů, tak tyto zařízení nemůžou být po desítkách v malém množství. Musí to být nějaké jednotky, které mají svůj minimální výkon a které právě potřebují ten spotřebič. To znamená, chceme-li jít touto cestou musíme se snažit zachovat ty teplárenské soustavy. Čili to je ten palivový mix o které se bavíme. V podstatě neskončíme u jednoho paliva ale bude to mix paliv.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: V jakém poměru třeba?

Ing. Radim Sobotík, MBA, místopředseda představenstva a obchodní ředitel ČEZ teplárenské: Z mého pohledu základem bude zemní plyn, který v podstatě bude velice rychle regulovatelný. Anebo právě třeba dejme tomu to zevo, které je schopné jet dejme tomu ze čtyřiceti, z padesáti procent základu a ty špičky by musely být dotovaný něčím jiným.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Pane Rafaji, jak budete vytápět vaše byty?

Mgr. Jan Rafaj, MBA, generální ředitel společnosti Heimstaden: Teplárenská soustava je pozitivní rezidum předchozí doby. Ta hustota, která je v České republice je jedna z nejvyšších vůbec v celé Evropské unii. Myslím si, že je to skutečně pozitivní rezidum. Umožňuje nám to mnohé. Na druhé straně samozřejmě my s tím musíme dlouhodobě něco dělat. Jako s tím zdrojem, tak i s těmi rozvody jako takovými. Alternativy tady jsou myslím si, že bychom mohli trošku odtížit tomu, že vytvoříme právě mix i v té spotřebě nebo v těch sídlištích jako takových. Z dlouhodobého hlediska můžeme daleko víc napravit reputaci tomu solárnímu problému, který tady nastal. Dát nějaké soláry na střechy domů. Vytvářet skutečně bateriové nové systémy protože tak jak bylo řečeno, to sluníčko někdy svítí moc až tolik, že tu energii nevytvoříme, ale můžeme ji uložit do nějakých bateriových systémů a pak ji částečně využívat. Můžeme využívat i některé další alternativní věci. V Německu naši kolegové například využívají i vzduch, který se láme o blok těch budov. I z toho vyrábějí část energie a elektřiny. Budovy, které nejsou daleko od řeky využívají i malé zdroje na vodě. Pořád tam je napojení na tu centrální soustavu, ale může jí trošičku odtížit. A může trošku ubrat a může přidat do toho mixu nějaký podíl. My jsme v některých případech samozřejmě zkusili i snížit spotřebu energie tím, že do těch domů instalujeme tepelná čerpadla, které mají třetinovou spotřebu elektřiny oproti standardním spotřebám. Na druhou stranu, to není plošné řešení, to je individuální řešení. A zase jsme u toho, jak se ta elektřina vyrábí. To znamená, že pokud stejně skončíme u toho, že budeme spalovat uhlí, tak jsme sice snížili spotřebu, ale nenahradili jsme ten zdroj a tady si myslím, že je potřeba nezapomenout i na všechny soustavy, protože budeme muset do nich investovat. Jak do těch teplárenských, tak těch přenosových. A víme třeba, že ve firmě, ve které jsem dříve pracoval. V hutnictví, ta by se mohla daleko rychleji ozelenit a modernizovat dále snížit spotřebu fosilních paliv, ale chybí tady dotažení sítě vysokonapětové zhruba od Nošovice asi 19 km a to je přesně o těch deseti letech o kterých se tady bavíme.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Tady už padl rok 2020, že Veolia uvažuje o nějakém mixu. Ve vašem případě by to bylo kdy? Kdy začnete uvažovat o tom, že začnete nějakým jiným způsobem vytápět vaše byty.

Mgr. Jan Rafaj, MBA, generální ředitel společnosti Heimstaden: My budeme dlouhodobě přímo napojeni na Veolii a na další. Takže budeme spoléhat na jejich výzkumné týmy a na hledání cesty. Mě velmi potěšilo, že tady padl jakýsi závazek, že do roku 2030 budou bezfosilní. Což budu rád reportovat dál, ale určitě budeme zkoušet alternativy v těch individuálních místech. Máme i oblasti kde nejsme napojeni na centrální teplo a tam už jsme začali některé byty zhruba ve stovkách ročně přepojovat na různé alternativy. Testujeme to a čekáme na další vývoj. Jednáme i s ČEZem z jejich dceřinými společnostmi, jestli právě se tzv. ty islandy nebo ty ostrovní energetiky dají zakomponovat do zajištění energií a tepláren. Tedy vytápění těch jednotlivých domů.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Co říkáte vy pane Beldo jako specialista na odpady. Co říkáte na spalování odpadu? Už to tady padlo, že by eventuálně mohla to být jedna z alternativ.

Ing. Karel Belda, jednatel společnosti OZO Ostrava: Já bych vás s dovolením trošičku popravila. Spalování odpadu - když to slyším tak je mi vždycky úzko. V podstatě taky neříkáme, že máme třeba v Třebovicích spalovnu uhlí. Tam je teplárna. V Dětmarovicích není spalovna uhlí, tam je elektrárna. Čili zase to bude nějaká teplárna nebo elektrárna, kde jako zdroj energie se používá odpad. To je všechno. Vždycky to je energetický zdroj. Takže pojem spalovna. Spalovna je možná krematorium. Tam je cílem něco škodlivého zneškodnit. Ale každé zařízení na využívání odpadů je teplárna nebo elektrárna ve většině případů obojí. Takže pokud se jedná o energetické využívání odpadů ten potenciál tady je už dvacet let. Problém je v tom, že o to nikdo nemá zájem. Tady trošku se navezu do kolegů templářů. My ty odpady nabízíme dvacet let k energetickému využití, ale dokud bylo dostatek uhlí, plynů a všech jiných zdrojů, tak o to nebyl zájem. Teď trošičku těch zdrojů ubývá, tak i templáři, což je pozitivní o tento zdroj energie začínají jevit zájem a věřím, že v krátké době se zapracují do stávajících energetických soustav. Tady vůbec nemá cenu v našem kraji budovat nové zdroje. Tady je všeho dost, tady je spousta tepla, spousta elektřiny čili pokud se přeměňují stávající zdroje, tak aby tam bylo možno využívat odpady jako zdroj energie. Je to za pár let vyřešeno.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Už tady padlo, že už začínáte mít zájem o ty odpady. Je to tak?

Ing. Radim Sobotík, MBA, místopředseda představenstva a obchodní ředitel ČEZ teplárenské: Jak jsem již zmínil energetické využití odpadů. Jedna z alternativ výroby tepla pro námi zásobované města Orlová a Bohumín. Ale proč to tak trvá? Trvá to protože tyhle projekty jsou tak investičně náročné, že rozhodnutí aby do toho firma investovala musí být podpořeno jasně danou legislativou. A ta se tvoří. Ještě není ukončena. To znamená, v podstatě v letošním roce by měl být v nějaké formě uzavřen zákon o odpadech a ten by měl právě nastavit i ty podmínky na základě kterých se potom bude počítat. Jestli se to vyplatí a za jaké peníze se to vyplatí.

Ing. Radek Sandri, ředitel pro teplárenství a výrobu, Veolia Energie ČR, a.s.: Tak já snad jenom řeknu ten náš přístup. Veolia zaznamenala potřebu regionu, kraje a obcí na energetické využití tříděných odpadů tak jsme tyto naše projekty rozjeli. Samozřejmě ta cesta je složitá a ten čas ukáže kdy se nám to všechno podaří uvést do provozu.

Ing. Jakub Unucka, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje : Vrátím se zpátky k tomu člověku. Někdy na konci bylo zmíněno 250 tisíc domácností krát 3 lidi to je 700 tisíc lidí závislých na tom, že někde v kotli se něco spálí. A zatímco u té elektřiny tam těmi dráty ta elektřina je schopna projít z Maroka nebo já nevím odkud, ale u toho tepla pokud to není v tom topení, tak ti lidi zmrznou. Takže ty experimenty jsou možné třeba u té elektřinu daleko více než u toho tepla. Ale pokud teplárna v Třebovicích nebude mít čím topit, tak celá Poruba zmrzne. Lidi si v rodinném domku nějak poradí. Ale v paneláku si neporadí protože když deset lidí zapne teplomet, tak pojistky vyletí do vzduchu a fakt jim bude zima. Takže opravdu to je koncepční věc čím to uhlí nahradit. A zda bude jeden velký zdroj anebo zda rozběhne celou teplárenskou soustavu a zda u každého domu bude nějaká malá kotelna. A to rozhodnutí musí padnout co nejrychleji, protože opravdu to trvá desítky a desítky let než se něco rozhodne.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: A to rozhodnutí padne kde?

Ing. Jakub Unucka, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje : Kde jinde než tady. Tady jsou ti hlavní hráči. Jednak ti, co teplo vyrábějí a pak ti co teplo spotřebovávají.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Co říkáte pánové vy na vhozenou rukavici?

Ing. Václav Daněk, předseda Správní rady společnosti Ridera a.s. a viceprezident Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje: Já bych chtěl trošku ještě doplnit kolegu z Veolie. Protože myslím si, že opravdu my tady se bavíme o něčem co je velký fenomén. Že tady opravdu to centralizované teplo je v takovém rozšířeném smyslu ,že by mělo ještě možná dostat další dimenzi. O čem hovořím. Na jedné straně je tady dostatek zdrojů, na druhé straně o tom tady dneska není řečení. To není téma, ale jsou to personální energetiky a jsou to individuální spotřebitele. Pro vaši zajímavost v České republice se spotřebuje jeden a půl milionu tun uhlí u osob. A v řadě momentů je to blízko centralizovaného tepla. Před 10-15 lety byla tendence odpojovat se od centralizovaného tepla. Řada těch personálních energetik se ráda vrátila do toho centralizovaného systému z řady důvodů. Není tu na to čas. Ale myslím si, že stojí za to se ještě zamyslet. My dotujeme kotlíky pro spoustu lidí, je to asi 600 tisíc kotlů. A to jsou pořád znečišťovatele ovzduší. To znamená kdyby se ještě rozšířilo centralizované teplo tam, kde to má ekonomickou logiku. Tak si myslím, že při tom, že ty všechny zdroje jsou ekologizované, že dokonce přecházejí na jiné typy paliv, tak můžeme docílit ještě lepšího efektu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Energetické využití odpadu. Kolik ho máme toho odpadu na takové využití?

Ing. Karel Belda, jednatel společnosti OZO Ostrava: Když si vezmu průmyslové odpady, tak v podstatě naše společnost už dvacet let vyrábí paliva pro cementárny. Ze strany cementárny je dlouhodobý zájem. Takže my uděláme ročně asi 35 tisíc tun náhradních paliv pro cementárny, které jsou trošku jiné než klasické kotle tepláren a tam se zužitkovávají veškeré zbytky po třídění plastů. Zkraje průmyslové odpady, které splňují přísné emisní limity cementárny, takže to všechno už se nějakým způsobem energeticky využívá. Je tady potenciál cirka 300 tisíc tun směšných komunálních odpadů, který se dneska skládkuje a jsou tu nějaké záměry odklonů těchto 300 tisíc tun od skládek. Naši ekologové říkají ke třídění. Já říkám, že je to hloupost. Jsme schopni z toho tak 15-20 procent vytřídit. Zbytek je třeba energeticky využívat. Takže je tu potenciál cirka 200-250 tisíc tun směsných komunálních odpadů, které mají výhřevnost o něco menší než je hnědé uhlí a jsou tady každoročně k dispozici.

Ing. Jakub Unucka, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje : Nebavíme se pouze o teplé vodě. Bavíme se i o chladu. Veolia je velký zásobovatel nejenom teplem ale i chladem. Takže třeba perspektiva, že teď jak nám roste teplota, tak každý na domě nemusí mít svoji klimatizaci, ale může v létě chladit. A je to za stejné peníze.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Končí druhé téma a před námi je téma elektřiny v kraji.

Reportáž: Podíl uhlí na výrobě elektřiny v České republice v roce 1989 činil 79 procent, jaderná energetika přispívala 11 procenty a deset procent připadalo na vodní zdroje. Žádné plynové, paroplynové, větrné nebo solární elektrárny v české energetické soustavě tehdy neexistovaly. Loni se v Česku vyrobilo 43% elektřiny v hnědouhelných elektrárnách . Více, než 30% se podílela jaderná energie, jedenácti % obnovitelné zdroje, 4% černé uhlí a 4% zemní plyn. Podle Státní energetické koncepce má od druhé poloviny 20. let pocházet nejvíce elektřiny místo z uhlí z jaderných zdrojů. V roce 2040 mají jaderné zdroje pokrýt asi polovinu výroby elektřiny v ČR. Zbývajících 50% by měly vyřešit alternativní zdroje. Elektrárna Dětmarovice produkující elektřinu do sítě ČEZ v MSK a teplo pro asi 50 tisíc domácností průměrně spotřebovala asi 900 tisíc tun černého uhlí ročně, které musí nahradit. Jaké alternativní zdroje jsou vhodné pro MSK? Kdy je snížení spotřeby uhlí reálné?

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Já opět navážu na otázky, které už padly v příspěvku. Otázka pro všechny. Jaké alternativní zdroje pro Moravskoslezský kraj jsou vhodné? Některé už jste tady zmínili v rámci tepla. Tak co říkáte?

Ing. Jakub Unucka, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje : Náš kraj je specifický v tom, že když zarazíme trubku do země, tak tam nějaký plyn, který se dá spálit je. Ať už to je metan, skládkový plyn. Takže to je obrovský potenciál, který tam máme. Další věc která tady je. Máme tady šachty ze kterých vytíká teplá voda v počtu několika tisíc litrů za minutu. Takže opravdu kousek po kousku se určitě dá kupa uhlí nahradit tady těmito zdroji ale jestli to postačí v tu chvíli nejsme schopni říct alespoň pokud.

Ing. Radim Sobotík, MBA, místopředseda představenstva a obchodní ředitel ČEZ teplárenské: Tak v podstatě neřeknu nic jiného než jsem říkal. Protože když se budeme bavit, že smyslem vyrábět elektřinu například z plynem. Je do budoucna jenom nějaká vysoce účinná kombinovaná výroba elektřiny a tepla současně. Tak to bude vždy navázáno i na tu dodávku tepla. A skončíme u toho, že ty zdroje tepla bude nějaký plynový proces nebo to bude využití odpadů anebo to bude biomasa.

Mgr. Jan Rafaj, MBA, generální ředitel společnosti Heimstaden: Já si myslím, že bychom jako ČR měli v téhle oblasti dávat daleko více do výzkumu. Protože se obávám, že se můžeme za pár let znovu dostat do lynče toho trendu v EU a budeme se vymlouvat, že my jsme v jiné situaci. A pokud, tak s velkým skřípěním zubů a vedle toho, když si poslechnete ty, kteří udávají trend tomu zelenému směru, tak dokonce ani plyn už dnes neuznávají jako zelený zdroj. Tudíž pokud Česká republika bude mít kombinaci jádro plyn. Tak jak se to jeví nejpravděpodobněji teď nám všem. Tak se taky může stát, že za 10 let se bude na nás někdo dívat že nepatříme do správné skupiny. Takže já si myslím, že v prvé řadě bychom měli hodně investovat do výzkumu a souhlasím s tím, co tady řekl pan náměstek Unucka. Že ten region je bohatý na ty energické zdroje, že můžeme zkusit využívat jinak. Takhle já jsem určitě přesvědčený, že budeme muset nějakou dobu být s jádrem a s plynem jako hlavními zdroji. Tak rychle to nepůjde, na druhé straně ty trendy kolem nás jdou poměrně rychle dopředu. Mohli bychom využít tu teplou vodu.

Ing. Václav Daněk, předseda Správní rady společnosti Ridera a.s. a viceprezident Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje: Vlastně necháváme po sobě pohrobky pro další generace. Na druhé straně energetický potenciál je značný. Dneska třeba Vysoká škola báňská čtyři roky vyvíjela princip termické desorbce, kterou je cesta likvidace veškerých plastových odpadů. Teď třeba společnost Plast Oil už instaluje v Chomutově první takovéto spalovací zařízení. Ano výzkum je správný, proto vysoká škola báňská. Na druhé straně ten svět je před námi. My se pořád bojíme toho názvu spalovna, to už si nikdo nedovolí vyslovit. Ale proboha, když dneska jsou ekologické limity splněné, tak vlastně nám to leží zdarma na skládkách. Ještě za to platíme a ještě to zakopáváme budoucím generacím do země. Ty zelené země to uznávají.

Ing. Radek Sandri, ředitel pro teplárenství a výrobu, Veolia Energie ČR, a.s.: Ano, tak já můžu jenom doplnit. Když se ale podíváme na střednědobý horizont a Moravskoslezský kraj, tak lze z hlediska požadovaných výkonů i z pohledu elektřiny, která se tady dělá kombinovaným způsobem v našich zdrojích, tak je jediná alternativa uhlí kombinace všech těchto věcí. Zejména zemní plyn, odpady a ostatní věci o kterých jsme se tady bavili.

Ing. Karel Belda, jednatel společnosti OZO Ostrava: Já spíš bych se ještě zmínil o jedné věci. O ekonomice, my tady řešíme, která metoda způsobí lepší, ale vždycky to někdo musí zaplatit. Takže odtrhávat technická a technologická řešení od ekonomiky je špatně protože stejně zvítězí ten, který nabídne nejlepší cenu a ten technický pokrok je skutečně tak daleko, tak rychle kupředu, že plánovat dneska co bude za deset let. To považuji za hodně odvážné. Mít základ energetiků, mít základ jádro, případně plyn a zbytek to prostě půjde technologickým vývojem. Takže odpady samozřejmě do toho patří.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Já se vrátím k těm odpadům, protože už tady padlo, že se zahrává do země. A naproti tomu, může být v těch spalovnách čili energeticky využit. Ale nastává tady otázka, není třeba ještě některé složky vytáhnout?

Ing. Karel Belda, jednatel společnosti OZO Ostrava: Určitě, já budu nezdvořilý, ale podruhé vám opravím. Mi to nezahrabeme do země. Máme jílové těsnění, foliové těsnění, ta skládka nepropouští do země absolutně vůbec nic. Takže zase není to takové strašidlo, jak se z té skládky někdy dělá. Jsou v podstatě dvě základní cesty energetického využívání odpadu. První je, že ten směsný komunální odpad přímo autama odvezeme do klasické v uvozovkách spalovny, kde se to energeticky využije bez jakéhokoliv dalšího třídění. Druhá varianta kterou prosazujeme společně s městem Ostrava je ta, že ještě před tím energetickým využitím je třídící linka. Kde z toho jsme schopni pomocí optických třídičů a separátorů vytáhnout ty věci, které jsou prodejné. Čili, které jsou schopny materiálové využití a následně až ty věci, které jsou nevyužitelné jsme schopni nabídnout na energetické využití. Takže to si myslím, že je cesta, která zajišťuje energetické využití, ale současně v případě poptávky a zájmu je schopna z toho směsného odpadu vytáhnout i ty suroviny, o které je zájem. U nás se trošičku zaměňuje třídění a recyklace. My se chlubíme, jak strašně dobře třídíme, ale nikdo už neřekne že 70 procent těch surovin, třeba u plastů, které se vytřídí jsou neprodejné. Nikdo je nechce. Pak si klademe otázku, proč třídíme, když ten výstup nikdo nechce. My jsme schopni garantovat 30 procent prodáme 70 procent použijeme na výrobu náhradních paliv. Zajišťujeme 100 procent využití. Ale my jsme tady jediní na severní a střední Moravě, kteří toto dělají. Takže poptávka určuje to, co je rozumné třídit.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jaké vidíte využití elektrárny Dětmarovice? V současné době zásobujete teplem Bohumín a Orlovou. A jak to bude s výrobou elektřiny?

Ing. Radim Sobotík, MBA, místopředseda představenstva a obchodní ředitel ČEZ teplárenské: Elektrárna Dětmarovice je ve svém smyslu v podstatě my tomu říkáme závěrná Elektrárna. Není určeno, aby byla trvale provozována na nějaký maximální výkon. Ale tím, že spaluje černé uhlí a má určité výhody oproti těm jiným. To znamená, hlavně rychle přes výkonové přejezdy a napětí tak v podstatě čeká na svou příležitost na trhu a deficit výkonů v síti nebo elektřina je na takových cenách že se to vyplatí tak najíždí a je provozována.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Pánové, já vám děkuji za Vaše odpovědi a věřím, že diskuzní fórum toto téma otevřelo a my budeme mít možnost se k němu ještě vrátit.

Redakčně upraveno / zkráceno.



Mohlo by Vás také zajímat