Eko magazín

  • Odborníci zjišťují zdroj zápachu v Hrabové. Lidé proti němu bojují léta
  • V Porubě se rozdávaly levandule
  • Karvinské moře je zase o něco vstřícnější k návštěvníkům
  • Největším skvostem bruntálského zámku je opravená Sala terrena
  • Projekt CLAIRO: vhodně vysazená zeleň zlepší ovzduší, Jiří Bílek, Institut environmentálních technologií VŠB-TUO

Nový díl Ekomagazínu přinese výsledky projektu Clairo, který prokázal, že vhodně vysazené konkrétní druhy stromů a keřů mohou zásadně snížit množství prachu v ovzduší z průmyslové výroby a dopravy.. dozvíte se, že odborníci z vysoké školy báňské hledají zdroj zápachu v Ostravě-Hrabové a společně zavítáme na levandulový den do Poruby.

Odborníci zjišťují zdroj zápachu v Hrabové. Lidé proti němu bojují léta..

Renáta Eleonora Orlíková: Lidem, které obtěžuje nepříjemný zápach z průmyslové zóny Ostrava-Hrabová, se rýsuje naděje na vyřešení situace. Moravskoslezský kraj totiž přispěl na projekt VŠB-TUO, který má zjistit, jaké látky pachy způsobují a odkud se berou. Zároveň bude hledat způsob, jak se zápachu zbavit.

Lidé z širokého okolí průmyslové zóny v Ostravě-Hrabové si už několik let stěžují na zápach, který se z ní line. Dokonce sepsali i petici. MS kraj je teď vyslyšel a společně s odborníky hledá jeho zdroj.

Miroslav Novák, obyvatel Ostravy-Hrabůvky: “Zejména při jižním tahu bývá cítit buď plastový zápach spálených brzd a taky takový dusivý kovový zápach. A znemožňuje to při vyšších teplotách větrat. Tak jednou, dvakrát, třikrát do měsíce to bývá velice intenzivní.”

Radomír Orkáč, obyvatel Ostravy-Hrabové: “Já jsem dokonce při půlmaratonu tady v Hrabové zkolaboval a já jsem cítil ten typický zápach. Někteří to už ani nevnímají, někteří to prostě necítí. Ti, co to cítí, tak proti tomu bojují, ale ti ostatní tomu nevěří.”

Jiří Bílek, Institut environmentálních technologií, VŠB-TUO: “My budeme sledovat nejen průmyslovou zónu, ale i ten samotný zápach u těch lidí. Ten projekt je založen na tom, že umožníme občanům, aby ovzduší, které považují za zapáchající, za to nevhodné, nabrali do kanystru. Tím si zajistíme, že budeme mít opravdu zapáchající vzorky. A že budeme hledat konkrétní příčinu toho zápachu.”

V rámci projektu se uskuteční čtyři odběrové kampaně. Dvě v letních a dvě v zimních měsících. Znečištěnou vzdušninu pak budou odborníci analyzovat v laboratoři.

Alexandr Martaus, analytik, VŠB-TUO: “Tohle je odběrový kanystr, který má objem zhruba 3 litry, je vakuovaný. Tímto ventilem, když se to povolí, tak dojde k nasátí venkovního ovzduší, to znamená i toho potencionálního zápachu. Tohle je senzorová jednotka, která bude tvořit doplňkové měření. Je tam prachoměr. Sledujeme těkavé organické látky, ozón, noxy a další.”

Pokud se odhalí, která látka způsobuje zápach, bude ji moci krajský úřad regulovat.

 V Porubě se rozdávaly levandule

Renáta Eleonora Orlíková: V Ostravě-Porubě proběhl na počátku července už posedmé Levandulový den. Lidé si tak zcela zdarma mohli na Hlavní třídu přijít pro čerstvě nastříhané levandule.

Na Hlavní třídě v Porubě je tisíc metrů čtverečních výsadeb levandulí Sadí se 5 kusů na metr. Jednou za rok se rozdávají lidem a vždy se po nich zapráší.

Renata Hovjacká, správkyně zeleně, MOb Ostrava-Poruba: “V podstatě do druhého dne už tady nemáme vůbec nic, protože si to lidé rozeberou a my jim za to děkujeme, protože to nemusíme uklízet my a dělá to doma radost. Levandulový den se dělá hlavně proto, aby jsme v podstatě těm rostlinám trošičku ulehčili. Ony teď nakvetly do největšího stadia a začaly ty květy odumírat a bylo by to v podstatě nevzhledné. My to ostříháme dříve než začnou být ty květy nevzhledné a rozdáme to lidem. Potom dojde k přihnojení a když budeme mít štěstí, tak vykvetou ještě jednou."

Levandulí je více druhů. Lékařská, francouzská a také klasické v různých barvách. A to bílá, růžová, světle modrá a tmavě modrá. Levandule se stříhají nejen ručně, ale také strojově. Letošní novinkou je to, že část záhonů se nechává tak jak jsou, aby si je lidé mohli ostříhat

sami.

Anketa: obyvatelé Poruby: “Mám je moc ráda. Hezky voní a používám to i jako dekoraci. Vždycky se snažím, ale ne vždy to vyjde, že tady stihnu ty levandule. Letos jsem to stihla.”

“Moc ráda jsem. já to používám proti molům do skříně, nebo do vázičky si to dávám.Letos poprvé, protože loni jsem to nestihla. Už jsem viděla, že už to je pryč, tak letos, když jsem šla kolem, tak jsem to zkusila.”

Karvinské moře je zase o něco vstřícnější k návštěvníkům

Areál Karvinského moře se před letošní létem opět výrazně změnil. Největší změnou je dokončení cyklostezky po obvodu areálu v délce 3 kilometrů, přibyly lavičky, převlékárna i nová mola.

anketa: návštěvníci Karvinského moře: "Je to tu super, líbí se nám." "Jdeme se koupat, musíme se někde zchladit. Jsme rádi, že to tady udělali, takže máme pohodu úplně." "My tu chodíme plavat, je to tu dobré někdy." "Vypadá to tam dobře, mohla by být všude, ta písečná pláž."

Největším skvostem bruntálského zámku je opravená Sala terrena

Romantické procházky, nádhernou zeleň i pískovcové sochy a také posezení s výhledy nabízí zámecký park v Bruntále o rozloze 2,5 hektaru a jeho vznik se váže k 16. století. Perličkou na dortu je opravená Sala terrena. Park .

Igor Hornišer, historik a průvodce akcí: “Zahrady tvoří jeden areál, ale můžeme říct, že máme 3. Historicky by jsme je mohli pojmenovat jako místodržitelská zahrada, to je ta zahrada, kde je bašta. Potom lesmistrovská zahrada. To je zahrada, kde jsou takové ty terénní nerovnosti a které nám připomínají, že tady byl kdysi hradní příkop a potom je velká zahrada, která pojmenování nemá, ale která obkružuje celý zámek.”

Projekt CLAIRO: vhodně vysazená zeleň zlepší ovzduší, Jiří Bílek, Institut environmentálních technologií VŠB-TUO

    Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Hodně vysazené konkrétní druhy stromů a keřů. Mohou zásadně snížit množství prachu v ovzduší z průmyslové výroby a dopravy. To je hlavní myšlenka výzkumného projektu Claire. Test se prováděl v několika místech Moravskoslezského kraje. Ve studiu vítám garanta projektu Jiřího Bílka z Institutu environmentálních technologií Vysoké školy báňské Technické univerzity Ostrava. Dobrý den, vítejte.

    Jiří Bílek, Institut enviromentálních technologií, VŠB-TUO: Dobrý den.

    Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane Bílku, na začátek zkusme osvětlit těm, kteří o Clairu nic neví, co bylo na začátku nebo co bylo v takové zkratce o tom projektu?

    Jiří Bílek, Institut enviromentálních technologií, VŠB-TUO: Úplně na úvod bych řekl, že je strašně třeba pochválit Ostravu. Ten projekt je unikátní v rámci celé Evropy, protože byly schváleny pouze čtyři projekty v té dané výzvě, v Evropě a jeden jsme my. Zajímavé bylo i to téma, protože to, že rostliny fungují jako přirozený filtr, se samozřejmě obecně ví a existuje na to literatura, ale ten projekt skutečně v oblasti, která má zhoršenou kvalitu ovzduší, kde se snažil ten projekt zjistit, do jaké míry nám ty rostliny mohou pomoct při zlepšení toho stavu nebo pro zlepšení toho stavu.

    Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste garantem projektu, zastupujete Vysokou školu báňskou Technickou univerzitu, ale další instituce se na projektu podíleli. Které to bylo?

    Jiří Bílek, Institut enviromentálních technologií, VŠB-TUO: To byl, dá se říct hodně vědecký projekt, protože se ho účastnily tři univerzity, tři vysoké školy. Je to teda ta naše. Potom je to Slezská univerzita a pak je to Univerzita Palackého v Olomouci. Lídrem toho projektu bylo město Ostrava. Pokud jde o úlohu té Olomouce, já bych ji zmínil na úvod, ta byla právě hrozně zajímavá tím, že nám šlo nejenom o samotné ovzduší, ale o ty rostliny. My víme, že v té oblasti, když se tam zajedete podívat, kde se měří, jsou ty rostliny poměrně postižené. Takže jejich úkolem bylo vytvořit těm rostlinám podmínky pro to, aby mohly prosperovat třeba v té znečištěné oblasti. A úkol Slezské univerzity byl najít takové stromy, které by u nás dobře prosperovaly a zároveň plnily co nejlépe tu funkci toho přirozeného filtru. Vysoká škola báňská to měla prověřit.

    Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jakým způsobem se vybíraly lokality nebo města, kde to měření po celou dobu těch tří let jste prováděli?

    Jiří Bílek, Institut enviromentálních technologií, VŠB-TUO: Ta technologie, která tady byla od zkoušená, je nová, to znamená, používá se masivně jako opravdu intenzivněji posledních pět let a pro ty města je nesmírně atraktivní. Ony samy města se ozývají, že by chtěli takto měřit. Ten projekt umožnil, aby v rámci Claira si vyzkoušeli změřit kvalitu ovzduší jinými metodami než těmi velkými kontejnery. V tomto případě se jedná o senzorové boxy čili malé krabice, které byly umístěny do měst, které jsou v tom řekněme na tom Ostravsku obecně, které by byly také zajímavé z hlediska výsadby té chránící zeleně a tu komunikaci, ten výběr prováděl krajský úřad, Moravskoslezský kraj a město Ostrava.

    Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jenom pro laiky, abychom osvětlit třeba území Radvanic, Bartovic, tam ty měřící stanice byly postaveny v těsné blízkosti Liberty.

    Jiří Bílek, Institut enviromentálních technologií, VŠB-TUO: Ano, je to tak, že stanice jsme umístili do lokality, která je vyloženě za zdí. Doslova si dovolím říct Liberty. Ale je třeba říct, že Liberty velmi spolupracovala na tom projektu, že poskytlo i pozemky na výsadbu té zeleně, protože řekněme si nebylo cílem sledovat, jakým způsobem Liberty působí na okolí, ale cílem bylo sledovat, jak ta zeleň pomůže snížit to znečištění. Takže i tam byla docela rozumná dohoda a fungovalo to. Je tam ta výsadba uskutečněná, takže to mluví za vše.

    Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Možná bychom měli ještě doplnit, že ta zeleň byla také něčím speciálním, nějakým speciálním roztokem zalévána, to znamená podporován její růst. Je to tak?

    Jiří Bílek, Institut enviromentálních technologií, VŠB-TUO: U té zeleně byly dvě zajímavé věci. První byl výběr, který řekněme může být pro Ostravu netypický. To je třeba zdůraznit, protože my, když máme nějakého architekta té zeleně ve městě, ta Ostrava má určitou typickou zeleň pro město a ta se vysazuje. My jsme tady trošku bourali mýty a pan docent Zapletal ze Slezské univerzity si přál specificky konkrétní stromy, například i jehličnany. To znamená stromy, které řekněme tady běžně nevysazujeme. Takže to byl první krok, výběr. Druhý byl, že jsme věděli, že ty stromy budou vyrůstat v prostředí, kde je třeba i kontaminovaná půda a ovzduší. Takže jsme použili, použili hormonální zálivku, kterou připravila zase univerzita z Olomouce.

    Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak jste oddělili, omlouvám se možná za ten laický dotaz, to, že ten strom nezdevastuje něco jiného, ať už škůdce nebo cokoli, sucho, cokoliv jiného, ale že jste vlastně vyeliminovali jenom v tomto případě Liberty?

    Jiří Bílek, Institut enviromentálních technologií, VŠB-TUO: To samozřejmě nejde takto říct. O ty stromy bylo pečováno teda tak, aby neuhynuly. To znamená ta firma, která je zasadila, o ně také pečovala. Ale ten úhyn, který tam musel nastat, protože ne všechno se chytne. Ty stromy se sázely už vzrostlé, nebyly úplně maličké, takže nějaký tam byl velmi malý. To znamená, že kombinace péče té firmy, která je vysadila a té zálivky, která se použila, vedla k tomu, že se nám chytly téměř všechny. To je ale něco, co právě by v té metodice mělo být. Čili nejenom zasadit stromy, ale pečovat o ně tak, aby mohly potom fungovat, že? Takže spíš to bylo tou metodikou. Sucho nebylo dramatické, tam určitě ne. Jedna z těch lokalit je nádherná zelená louka původně, takže tam nebyl vůbec žádný problém a velmi dobře se chytly i na tom popílkovišti, což jsme byli zvědaví, protože popílkoviště je samozřejmě upravený materiál jakoby na tom povrchu, ale nemáme tam skutečně úhyny, podařilo se ty rostliny všecky vypěstovat.

    Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme k výsledkům celého projektu.

    Jiří Bílek, Institut enviromentálních technologií, VŠB-TUO: V podstatě my jsme se zaměřili na látky, které představují řekněme, největší problém pro lidské zdraví i pro ty rostliny a pro to, aby to fungovalo v tom ovzduší lépe. To jsou suspendované částice, já to přeložím jednoduše jako prachové částice, ty velmi jemné, které nám nejvíc škodí, protože povrch těch listů nebo jehliček zachycuje ten prach. Ten se potom spláchne vodou na zem a bude v půdě, čili jako to bylo první nejdůležitější pro nás ten prach. No a potom to byly látky, které souvisí s tvorbou jiných organických, potenciálně nebezpečných látek. To je ozon, který se sledoval, a oxidy dusíku. Tam jde o to, že když potom svítí sluníčko a všechny ty látky jsou v ovzduší najednou, může dojít k vytvoření nebezpečnější směsi, než jsou ty látky samotné na začátku a všechny ty tři látky, které jsem jmenoval, to znamená ozon, oxidy dusíku a prach, umí rostliny odstraňovat velmi efektivně. Dali jsme si na začátku nějaký plán, stanovili jsme si, kolik by to mohlo mít. Ten plán vychází samozřejmě ze známých zdrojů, z literatury a pak jsme ověřovali V těch letech, kdy jsme provedli výsadbu, jsme ověřovali před výsadbou, po výsadbě a my víme, že aby to bylo hodně objektivní, my v té lokalitě musíme zůstat dalších ještě pět let. My budeme sledovat ty rostliny dál, možná i déle, protože chceme vědět, jak dlouhodobý bude ten úspěch a jak silný bude. Za tu dobu, kdy projekt probíhal, když jsme udělali to měření, tak například u PM10 jsme si stanovili, že by ta oblast měla zachytit ročně navíc dvacet osm kilogramů prachu. Pro představu je to v koncentracích, které známe v ovzduší asi dva a půl mikrogramů. Tohoto cíle bylo dosaženo, ale dávám to do uvozovek, protože ty rostliny ještě nejsou velké a těch vlivů bylo určitě víc. Ale formálně došlo ke zlepšení takovému, že to odpovídá tomu, že nám vymizelo v té dané oblasti, kde máme ty senzory zhruba dva a půl mikrogramů prachu v trendu jako v dlouhodobém trendu za ty tři roky. U oxidu dusíku podle výpočtů modelů to mělo být nějakých padesát devět kilogramů a bylo šedesát zhruba. Čili také u ozonu to bylo trošku méně. Předpokládali jsme až sto dvacet a bylo to kilogramů a bylo to dejme tomu osmdesát. Ale ozon souvisí hodně se sluníčkem. Čili tam si zas nemůžeme hrát na pana Boha, že bychom všechno hned ovlivnili. Takže zatím to vypadá, že v té dané oblasti ty rostliny fungují tak, jak jsme si představovali. Nicméně dávám opravdu jako do uvozovek, pořád jsou ještě malé, jsou tam mladé stromky a my budeme muset sledovat těch následujících pět let a podívat se na to z dlouhodobého hlediska.

    Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Závěrečná otázka, co s těmi dobrými výsledky dál? Která města je chtějí nebo mohou využít?

    Jiří Bílek, Institut enviromentálních technologií, VŠB-TUO: Ta metodika je nabídnuta obecně do Evropě pro jakékoliv oblasti, kde mají problémy třeba s kvalitou ovzduší, ale i s tou kontaminací toho ovzduší. Je to metodika vhodná. Ona nám říká, kolik stromů, podle jakého vzorce, jaké stromy máme sázet. Čili je to návod.

    Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já Vám děkuji za rozhovor.

    Jiří Bílek, Institut enviromentálních technologií, VŠB-TUO: Já děkuji a přeji pěkný den.

    Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Mějte pěkné léto.

    Redakčně upraveno / zkráceno.



    Mohlo by Vás také zajímat