V Beskydech žije asi 10 rysů a stejný počet vlků

Asi desítka dospělých rysů s mláďaty plus zhruba stejný počet vlků. Ti se podle závěrů únorového mapování velkých šelem aktuálně pochybují v Beskydech. Mapování provádí zástupci Agentury ochrany přírody a krajiny České Republiky ve spolupráci s Hnutím Duha Šelmy.

Velké šelmy na Beskydsku, jejich počet byl hlavním tématem letošního, již čtyřicátého, mapování těchto volně žijících zvířat. Únorová akce se konala v blízkosti přehrady Šance.

František Jaskula, ředitel regionálního pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR: „Můžeme to vzít od té největší, od medvěda, kdy tady máme občas nějakou zprávu, že je tady dočasně. Máme tady informace o rysech, kdy velmi dobrý zdroj informací jsou fotopasti, kdy díky jedinečnému zbarvení jsme schopni rozeznat každého jedince. Přibližný počet je kolem deseti dospělců u těch rysů.“

Každá změna v počtu šelem má výrazný dopad na celou populaci v oblasti. Největší úmrtnost zvířat je přes zimu, hlavně co se týče mláďat.

František Jaskula, ředitel regionálního pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR: „U vlků je to úplně stejně, jak u těch rysů. Mláďata jsou nejcitlivější a můžeme se bavit o nějakých skupinách a vzhledem k velikosti teritorií těch zvířat, nemůžeme říct, že to jsou beskydští vlci, jsou to i vlci, kteří přecházejí i na Slovenskou stranu.“

Mapování šelem je klíčové pro zjištění jejich přirozených tras, a tedy zjištění možností, jak předcházet jejich úhynu, například při překračování rušných silnic. Velmi problémová je například silnice I/56.

Václav Tomášek, zástupce Agentury ochrany přírody a krajiny ČR: „Došlo tam už k nějakým nehodám?“ – „Tady na té komunikaci ano, opakovaně. Jednak minimálně dvakrát rys za posledních 15 let a co vím, tak jednou vlk, ale ten by snad měl přežít.“

František Jaskula, ředitel regionálního pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR: „Zvířata mají trasy, které raději využívají než jiné, protože je tam navádí tvar terénu, jsou tam lesní porosty a nebo jsou tady poslední oblasti, kde mohou přecházet mezi horskými celky. My ty území potřebujeme zmapovat a potřebujeme dostat třeba do územních plánů, aby nedošlo k zastavění, aby tam nevyrostly ploty, aby při stavbě komunikací se tam neudělalo nějaké opatření, které tu průchodnost té krajiny nějak omezí.“

Jeden z nejvíce frekventovaných koridorů pro šelmy v této oblasti se nachází poblíž Šance. I proto zde byla nainstalována fotopast.

Jiří Labuda, terénní pracovník Hnutí Duha Šelmy: Skutečně tady, na této fotopasti byly zachyceny všechny 3 velké šelmy, z toho ta četnost nejvyšší byla u rysa.

Ne všichni si ale u překročení Ostravice chtějí namočit tlapy.

Jiří Labuda, terénní pracovník Hnutí Duha Šelmy: Je vidět, že ten rys překonává tady tuto, primárně pro lidi určenou pěší stavbu, aby nemusel překonávat samotnou říčku Ostravici. Ale u těch medvědů a vlků toto spíše nevyužijí, protože mají z toho nějaký přirozený respekt nebo strach.

Vzhledem k nedostatku sněhu budou hlavním zdrojem informací o počtech šelem právě fotopasti. Těch jsou jen v Beskydech desítky. Kromě Beskyd se mapování šelem uskuteční také v CHKO Bílé Karpaty a CHKO Kysuce na Slovensku.

Těžba uhlí končí, ale OKD musí přijímat stovky horníků

Hornickému povolání nehrozí zdaleka tak brzký konec, jak by se mohlo zdát. Těžba uhlí sice za dva roky definitivně skončí, společnost OKD však musí přijímat nové horníky, kterým zajistí práci i po ukončení těžby.

Černé uhlí se bude v poslední šachtě na Karvinsku těžit přibližně do 1. poloviny roku 2026. Protože mnozí horníci musí končit kvůli věku nebo zdraví, snaží se společnost OKD přijímat nové důlní pracovníky.

Barbora Černá Dvořáková, mluvčí OKD: “OKD hledá stále horníky raziče, rubače i horníky dalších činností, důlní elektromontéry a provozní elektrikáře.”

Roman Sikora, generální ředitel OKD: “Plánujeme těžit do konce roku 2025 s mírným přesahem do roku 2026 tak, jak budou v té době dotěžovány poruby, které budou v tu chvíli v provozu.

Důlní společnost dává přednost zkušeným horníkům a těm, které za odměnu doporučí současní zaměstnanci.

Barbora Černá Dvořáková, mluvčí OKD: “Zhruba 30 procent v loňském roce z těch 200, které jsme nabrali, bylo na doporučení našich zaměstnanců. Takže my chceme naše zaměstnance dále motivovat, aby nám doporučovali vhodné kandidáty na důlní pozice a proto jsme zvýšili ten příspěvek za doporučení nového zaměstnance z 20 tisíc na 40 tisíc korun. Jde nám o zkušené zaměstnance, kteří už v dole kdysi pracovali, takže se budeme zaměřovat zejména na bývalé zaměstnance OKD.”

Pro zaměstnance OKD je práce zajištěna i na roky po ukončení těžby uhlí.

Roman Sikora, generální ředitel OKD: “Myslíme si, že ukončením těžby značka OKD nezanikne a jsme připraveni, pokud nám to ovšem legislativa dovolí, pokračovat v činnosti zejména v oblasti míchání uhelných směsí a výroby zelené energie i po roce 2026. K tomu všemu budeme potřebovat schopné a aktivních zaměstnance, kterým jsme v tuto chvíli schopni opravdu nabídnout perspektivu i za rok 2026.”

Rozhodujícím předpokladem pro nové horníky je vyhovující zdravotní stav a fyzická kondice.

Eva Mračanská, dendroložka: Jmelí - symbol Vánoc a zároveň velký parazit na stromech

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Přemnožené jmelí je letitým problémem. Jeho řešení není snadné, protože se velice snadno šíří dál, a to jak ve městech, tak i ve volné přírodě. Jmelí v korunách neošetřovaných stromů je často poškodí natolik, že uschnou. Ze symbolu Vánoc se stává nenáviděný škůdce. Téma pro dendroložku Evu Mračenskou. Dobrý den, vítejte u nás.

Eva Mračanská, dendroložka: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: V úvodu se zeptám, jak dlouho už se potýkáme s šířením jmelí tady v Moravskoslezském kraji, ale nejen u nás, protože to není problém Moravskoslezského kraje, ale celé ČR, možná i Evropy?

Eva Mračanská, dendroložka: Možná i Evropy, ale spíše ohniskově. Nejvíc je to právě u nás na severní Moravě. Důvodem je tahová cesta ptáků Moravskou bránou, možná i znečištěné ovzduší, špatné podmínky pro růst stromů a hodně ptáků, kteří se živí bobulemi.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme si říct cestu, jak se jmelí šíří. Teď jsme řekly, z jakého důvodu. Zmínila jste ptáky. Pojďme říct, jakým způsobem se šíří a expanduje v takové míře, v jaké ho teď vidíme na stromech.

Eva Mračanská, dendroložka: Bylo to tady vždycky, ale v malé míře. Veškerá odborná literatura, která byla k dispozici, píše, že to stromům nevadí. Nicméně u nás se to docela stalo katastrofou a stromy umírají v důsledku silného napadení. Pokud je málo trsů, nevadí to, ale pokud už je ho moc, nedá se dělat nic jiného než kácet. Nejvíce se šíří pomocí ptáků, kteří sežerou bobuli a ta projde jejich zažívacím traktem. Tím oni mírně naleptají, oplodní to semínko, které je uvnitř bílé kuličky, kterou známe, a přilepí se pomocí lepivých látek na větvičky stromů. Ono vyklíčí třeba i na asfaltu, ale když nenajde hostitele, který by mu poskytl vodu a živiny, odumře. Na stromech zapustí do větviček takzvaný primární pohružovák, to je pakořínek, a z toho se potom provazcovitě šíří do okolí dalšími kořeny. Tím se uchytí na větvi a zároveň čerpá živiny, které potřebuje, a vodu z pletiv, které jsou určené pro výživu stromu. Oslabuje strom a když ho oslabí natolik, že už nezbude na listy, strom umírá.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Které stromy jsou napadány častěji a z jakého důvodu?

Eva Mračanská, dendroložka: U nás jsou to převážně listnaté dřeviny, ale existuje i jmelí jehličnanové, které je na borovicích a pak je i jmelí jedlové, které je výhradně na jedlích. Ale protože je jedlí u nás málo, i jedlového jmelí je méně. Na listnatých dřevinách vyjmenuji asi ty, kde je to nejčastěji. Hodně ho je na topolech, vrbách, lípách a taky na jabloních. Kde jsme ho zatím nenašli, byl topol černý. To je náš původní topol a ten se nesmí zaměňovat s kříženci, nejčastěji u nás pěstovanými topoly kanadskými, kterých je opravdu moc. Potom je to na buku a na některých exotických dřevinách, kde jsme ho ještě neobjevili. Třeba v Moravskoslezském kraji zatím není na borovicích, ale je ve východních Čechách nebo na jižní Moravě. Zatím jsme ho u nás nenašli na dubu letním, ale je na jiných druzích dubů, třeba dubu červeném, který je taky oblíbený, nebo na dubu bahenním, ale na jihu Evropy roste i na dubu letním.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme si něco říct k likvidaci, protože už jsme zmínily, že se objevuje i na zahradách a ve volné přírodě. Na těch zahradách si lidé mohou hned všimnout jmelí a možná ošetřit strom. Stačí, když třeba uřežou tu větev a zbaví se tak jmelí?

Eva Mračanská, dendroložka: Ano, záleží v jakém místě ji uřežou a jestli odstraní všechny kořínky, které jsou vrostlé v té větvi, protože pokud tam zůstanou, tak ono obrazí. Zezačátku se dělalo ošetření způsobem, že se trsy vylamovaly. Ony se vylamují i na Vánoce proto, že máme jmelí rádi jako čarovné jmelí. V případě, kdy se vylomí, vyroste ještě více jmelí právě z těch pakořínků a roste daleko rychleji, protože už je zakořeněné. Pokud se ale množí semínka, trvá to zhruba pět let, než vykvete, ale u vegetativně množeného z pakořínků plodí už třetím, čtvrtým rokem. A to je právě rozhodující pro to šíření, aby se nenechalo jmelí vykvést a plodit, protože se šíří těmi bobulemi.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: To znamená hned v začátku odstranit a odstranit teda i s větví?

Eva Mračanská, dendroložka: Odstranit i s větví. Pokud je to někde na okraji koruny, pokud možno co nejdál. Pokud je to na kosterní větvi nebo přímo na kmeni, což taky bývá, tak vylomením, ale vylamovat opakovaně tak, aby ono se oslabilo natolik, že odumřou kořínky.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jiné způsoby likvidace? Protože jednu dobu se hodně dělaly různé postřiky. S jakou účinností? Je to dva, tři roky zpátky, co vím, že takovým způsobem likvidovali například ve Frýdku-Místku.

Eva Mračanská, dendroložka: Ano, ono už to je sedm let, co tam začali. Úspěch chemické likvidace je sporný. Krásný efekt nastává těsně po tom ošetření. Pokud to udělají ve vhodnou dobu a správnou koncentraci, to jmelí se úplně rozpadne na jednotlivé kousíčky a spadne na zem. Strom je čistý, ale bohužel během dvou, tří let vyroste jmelí v daleko větší míře, třeba po celé větvičce, nebo se objeví na kmeni nebo zespodu větví, kde ten postřik nezasáhl. Je to vlastně obdoba vylamování. I tvůrci té metodiky počítali s tím, že bude nutné opakování, ale je to velice náročné z hlediska stromolezectví nebo plošiny. Spíš se používají ty plošiny, všude se nedá dojet a ty výškové práce jsou poměrně drahé. A to opakování je problematické. Někde to nezabralo skoro vůbec. Takže pořád se to zkouší.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme také zmínit, že jmelí se používá v léčitelství nebo v medicíně, ale asi ho nepotřebujeme tolik a nedá se možná sejmout z těch stromů, nebo jak to funguje?

Eva Mračanská, dendroložka: Léčivé účinky jmelí jsou známy. Lidé se spíš bojí, že je jmelí jedovaté. Ty takzvaně jedovaté látky neboli alkaloidy jsou obsaženy více v tom plodu a pro léčebné účinky se používá nať bez těch kuliček. V průběhu roku se mění obsah účinných látek. My toho jmelí máme tolik, že bychom mohli zásobovat celou Evropu, ale u nás to jmelí není lékařsky schváleno k léčebným účelům, ale třeba v Německu nebo v Rakousku to používají dokonce k léčbě rakoviny jako pomocnou léčbu. Vím, že tam existují i injekce. U nás je jmelí součástí některých čajů, které se prodávají v lékárně, ale já mám informaci, že by se to jmelí nemělo vařit, protože dochází k rozkladu určitých léčebných látek, které jsou termolabilní a pak se ten účinek nedostaví.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní Mračanská, já Vám děkuji za komplexní informace o jmelí. Děkuji Vám za rozhovor.

Redakčně upraveno / zkráceno.