Eko magazín

  • Základním pravidlem přikrmování je pravidelnost
  • Přehrady jsou připravené na tání sněhu
  • Koza Ema z Velkých Heraltic porodila patero kůzlat
  • Pneumatiky ovlivňují kvalitu ovzduší: Radim Seibert, výzkumný a vývojový pracovník ČHMÚ

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dobrý den všem u televizních obrazovek, je čas na Eko magazín na Polaru. Vítejte u něj. Přikrmujete v zimě zvěř nebo ptáky?.. pak se podívejte na první reportáž, abyste věděli jak na to...Ve Velkých Heralticích bylo veselo, koza Ema porodila paterčata…. a víte, že silniční doprava je významným zdrojem znečišťování ovzduší, podrobnosti se dozvíte v závěru pořadu.

Základním pravidlem přikrmování je pravidelnost

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Když teploty klesnou k bodu mrazu a venku nasněží, přichází období, kdy to nemá většina zvěře se sháněním potravy jednoduché. Lidé chtějí nějak zvířatům přispět, jenže nevhodné potraviny jim mohou způsobit celou řadu vážných zažívacích a zdravotních problémů nebo je dokonce i zabít. O radu jsme požádali odborníky.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Přikrmování zvěře je odpovědná a odborná činnost. Pokud chcete jelenům, srnkám, daňkům, ale třeba i divokým prasatům dopřát něco na zub, zapomeňte na zbytky z domova. Základním pravidlem přikrmování je pravidelnost. Na tu je zvyklá od září do konce dubna i zvěř i v Hukvaldské oboře.

Milan Koutný, oborník, Hukvaldy: Zvěř přikrmujeme na pěti krmelištích. Zvěř tam přichází pokud má klid, pokud ji nic neruší. Zvěř přikrmujeme třemi druhy krmiv, jsou to krmiva objemná, jadrná a dužnatá. Je to seno, protože my tady chováme daňky a muflony, to jsou přežvýkavci. Dáváme zvěři seno, otavy a senáže, z jaderných krmit dáváme do nachystaných krmítek hlavně oves a pokud přijde velká zima tak jim předkládáme dužnaté krmivo například řepu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Lidé nosí krmivo do obory celkem pravidelně. Oborník Koutný si pochvaluje, že se dárci vždy nejdříve s tamními myslivci poradí, a pak až sypou krmivo do krmítek. Stejný postup by lidé měli dodržet i v lese, kde by zároveň měli respektovat tamní život a co nejméně zvěř při každodenních rituálech rušit.

Milan Koutný, oborník, Hukvaldy: “Čím více budeme zvěř rušit, tím více bude škod na lesním porostu. Protože zvěř zaleze do houští a čeká tam až se setmí, aby mohla vylézt, ale co tam? Ona tam stojí, ale má hlad, tak se pustí do okusování kůry stromů.”

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zimní jídelníček mohou lidé zvěři zpestřit například větvemi ořezanými z ovocných stromů,... ještě lepší je seno a sláma a také kaštany, žaludy, bukvice a kukuřice. 

Milan Koutný, oborník, Hukvaldy: “Zvěři se musí předkládat kvalitní dobré krmivo, bohužel se ale stává, že lidé někde vysypou hromadu nějakého třeba plesnivého ovsa, a to je špatně, to by se do přírody nemělo dávat. Navíc, zvěř se má přikrmovat pravidelně v určitých dávkách. Přikrmování zvěře není o tom, že tam jednou někdo přijde a vysype hromadu něčeho, ale je třeba dodržovat pravidelnost.”

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A stejná pravidla platí i pro krmení ptáků. Zároveň je důležité správné umístění krmítka, do kterého rozhodně nepatří zbytky z kuchyně, jako solená, smažená a pečená jídla nebo pečivo. Pro ptáky to mohou být i smrtelné kombinace. Ideální krmení je například slunečnice, oříšky nebo syrový lůj. Kosi mají rádi jablka a nejraději zobou ze země. Ostatní ptáčci upřednostňují krmítka, která umístíme alespoň 1,5 m nad zemí a dva metry od nejbližších stromů či keřů, na kterých by mohli číhat predátoři. Teprve tam se budou strávníci cítit bezpečně.

Otakar Závalský, ornitolog: “Když to krmítko dáme na volný prostor, tak tam ptáci létají taky, ale daleko méně často, protože, když ten keř je daleko 10 - 15 metrů, tak to už krahujcovi stačí, aby je ulovil. Takže oni se cítí bezpečně hlavně nejblíž toho keře.”

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Lidé často krmí také vodní ptáky, ani pro ty není pečivo příliš ideální. Prospívá jim obilí, kukuřice nebo nakrájená zelenina.  Letošní zima přinesla i překvapení. V Ostravě se objevili ptáci, které tady nikdo neviděl už desítky let.

Otakar Závalský, ornitolog: “Před chvilkou jsme viděli holuba hřivnáče, což je teda úplná rarita, protože holub hřivnáč je přísně tažný. Všichni jeho kolegové jsou už dávno na zimovišti od konce října, které leží vlastně mezi pyrenejským poloostrovem a Francií. Tam zimují všichni a tady ten jeden už prostě využil toho, že je teplá zima a je taková předzvěst, že se to chování mění, že za čas tady možná bude ten holub hřivnáč zimovat v daleko větších počtech.”

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dříve než obvykle byli v Ostravě k vidění i čížci lesní. Ti většinou přilétají na přelomu února a března. Letos výjimečně ve velkých počtech oživují krmítka už od počátku ledna.

Přehrady jsou připravené na tání sněhu

V Beskydech i v Jeseníkách byla kvůli tajícímu sněhu upuštěna voda z přehrad a zásobní prostor je tak připraven na další vodu. Podle meteorologů bude tání postupné.

Šárka Vlčková, mluvčí Povodí Odry: "Všechny významné nádrže v povodí Odry mají stupeň naplnění 80 až 100 % zásobního objemu. V posledních dnech byly uvolněny jak v Beskydech na údolní nádrži Šance, tak v Jeseníkách v rámci kaskády nádrží Kružberk - Slezská Harta na řece Moravici, kolem 1/5 zásobních prostorů pro následné zvýšení průtoků v případě vzestupu teplot a postupného odtávání sněhu z hor."

Koza Ema z Velkých Heraltic porodila patero kůzlat

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Opravdu výjimečnou událost zažila chovatelka koz ve Velkých Heralticích na Opavsku. Pětiletá koza Ema tam porodila patero kůzlat. Jedno bohužel uhynulo, ale i tak jde doslova o unikát, který se objevuje jen výjimečně. Většinou totiž Koza domácí rodí jedno až dvě kůzlata, výjimečně tři. Čtyřčata se vyskytují vzácně a mláďata bývají v takovém případě velmi malá a slabá. Ema je ale hotová rekordmanka, pokaždé totiž přivedla na svět trojčata.

Pneumatiky ovlivňují kvalitu ovzduší: Radim Seibert, výzkumný a vývojový pracovník ČHMÚ

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Silniční doprava je významným zdrojem znečišťování ovzduší, které má následně negativní vliv na lidské zdraví. Doprava ovlivňuje kvalitu ovzduší několika způsoby. Mimo jiné vířením prachových částic z povrchu vozovky. S aktuálně probíhajícím projektem, který se tomuto tématu věnuje vás seznámí můj dnešní host Radim Seibert z Českého hydrometeorologického ústavu. Dobrý den, vítejte. Na začátek, než se budeme věnovat samotnému projektu zmiňte čím se doprava podílí na znečišťování ovzduší?

Radim Seibert, výzkumný a vývojový pracovník ČHMÚ: Mechanismů jakým doprava škodí ovzduší je několik. V první řadě se jedná o výfukové emise, což je dobře známá věc každému. To znamená nějaká směs prachových částic a plynných látek, které unikají z výfuku, ale mimo to dochází taky při provozu vozidel k otěru brzdové obložení pneumatik a vozovky. Zejména při akceleraci a brzdění a tyto částice jsou také mikroskopické a vstupují do ovzduší, které v blízkosti silnic dýcháme. Třetím mechanismem to je část prašnosti na kterou se zaměřuje právě probíhající projekt. A to je víření prachu suspendovaných částic z vozovky. Ta je vůbec hmotnostně nejvýznamnější ze všech emisí, které automobilová doprava produkuje. Čili je určitě dobré se tady touto složkou emisí zabývat a zjistit jak moc je významná pro lidské zdraví. A pak bych chtěl zmínit ještě poslední mechanismus jakým doprava zvyšuje koncentraci znečišťujících látek a o tom se ví asi v laické veřejnosti nejméně. Jedná se o sekundární částice. Tady bych chtěl upozornit, že existuje nesprávné použití toho významu, protože často se za sekundární prašnost označuje právě ta vířina z povrchu vozovek. Ale ve skutečnosti se jedná o malinké částice řekněme pod jeden mikrometr, které vznikají až z plynných látek v atmosféře působením mnoha chemických látek a slunečního záření z plynů. To znamená, my nemůžeme určit žádný konkrétní zdroj, který tu konkrétní částici způsobil, protože nevyletěla z žádného komínu ani z žádného výfuku, ale vznikla až z těch plynů, poskládal se z různých molekul, různých plynů až v atmosféře. To znamená, auto třeba vypustí oxidy dusíku nebo těkavé organické látky a podobně jiné zdroje a dohromady v ovzduší vytvoří prachové částice. Tato prašnost je velmi důležitá a je to hudba budoucnosti, protože se ukazuje, že je významná jak co se týče celkového hmotnostní obsahu ovzduší, tak i z hlediska počtu, což má významné zdravotní dopady.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Poslední věc o které hovoříte. Dá se nějak změřit? Dá se nějak eliminovat? Dá se s ní nějakým způsobem nebo proti ní nějak bojovat, aby jsme snížili množství, když je to tak významná složka znečištění ovzduší?

Radim Seibert, výzkumný a vývojový pracovník ČHMÚ: Určitě se dělá spousta prací proto abychom hlavně zjistili, jak významná je. My už dneska víme, že je velmi významná, že doprava opravdu významně přispívá k tvorbě sekundárních částic, ale právě proto že nemůžeme měřit tu produkci emisí přímo na zdroji, tak právě proto o ní víme málo a momentálně jsme na začátku s tím, jak určovat podíl jednotlivých zdrojů včetně dopravy na tvorbě těchto sekundárních částic. I v rámci projektu o kterém tady je dneska řeč používáme statistické matematické modely, které mohou zodpovědět část otázky.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Když se vrátím zpátky k našemu projektu nebo respektive vašemu projektu a k našemu dnešnímu tématu. Dostanou se všechny prachové částice z dopravy do ovzduší? Nejde něco třeba do spodních vod a jinde?

Radim Seibert, výzkumný a vývojový pracovník ČHMÚ: Teoreticky se to vyloučit nedá, ale je třeba si uvědomit, že všechny významné silnice mají nějaký způsob záchytu dešťových vod, která splachuje ty znečišťující látky. U těch větších těch dálnic, tak tam jsou odvodňovací systémy, které to odvádějí do jímek. Následně se úkapy a další škodliviny nějakým způsobem čistí, takže do podzemních vod by nemělo utéct nic. Nicméně u nějakých drobnějších komunikací s menším provozem takových typických v okresech, tam nelze vyloučit, že to co déšť smyje bokem, tak skutečně vstoupí do horninového prostředí. Ale to riziko nebude nijak velké, protože jak těžké kovy, tak ty polycyklické aromatické uhlovodíky například které jsou významným zdrojem rizika zůstávají většinou v povrchových vrstvách půdy a schopnost jejich migrace do dalších složek životního prostředí je poměrně malá.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: My se tady bavíme o projektu, který měří prachové částice na silnicích. Jakým způsobem to měření probíhá?

Radim Seibert, výzkumný a vývojový pracovník ČHMÚ: Jednak odebíráme prach přímo z vozovek. Následně ten vzorek je transportován do laboratoří, kde se provedou chemické analýzy na obsah polycyklických aromatických uhlovodíků a těžkých kovů. Pak samozřejmě se výsledky vyhodnotí a jsme schopni porovnávat různé silnice, v různém období, různé vzorky mezi sebou. Zjistíme, jak se to mění v rámci sezón nebo v rámci různých míst České republiky. Druhá část prací toho vzorkování je založena na měření koncentrací ovzduší v blízkosti silnic a tam je mobilními vzorkovači záchytem na filtry odebrán vzorek pro řadu laboratorních stanovení.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Výsledky budete znát za rok? A kdo s těmi výsledky bude pracovat? Kde je použije? Kdo je zapracuje do svého fungování? Případně můžeme apriori tím pádem je využít tak, aby toho prachu na silnicích bylo méně? Škodlivého prachu.

Radim Seibert, výzkumný a vývojový pracovník ČHMÚ: Výsledků bude několik druhů nebo několik různých výsledků a průběžně budou vznikat. První předběžné výsledky o složení prachu a o tom, jak se liší kvalitativní skladba třeba na Ostravsku od toho jaká je v Jižních čechách. Ty budou známy asi na jaře roku 2022. S výsledky by měly pracovat v prvé řadě zdravotní ústavy, Státní zdravotní ústav a také s těmi výsledky by mělo správně naložit i ministerstvo životního prostředí, které je garantem tohoto projektu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já vám děkuji za rozhovor a loučím se také s diváky eko magazínu na viděnou.

Redakčně upraveno / zkráceno.



Mohlo by Vás také zajímat


Dnešní premiéry