Eko magazín

Životní prostředí v Moravskoslezském kraji pod drobnohledem

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar:  Úspěšní lokální pěstitelé a výrobci, kteří se zaměřují na místní trh, suroviny a zdravý životní styl. V MS se do soutěže regionální potravina roku pravidelně hlásí desítky. Mezi nimi jsou i opakovaně oceňovaní. Spotřebitelé při nákupu těchto potravin získávají jistotu, že si vybírají kvalitní a poctivé výrobky z domácí produkce.

Stoupá obliba lokálních výrobků

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar:  Díky krátkým distribučním cestám od výrobce ke spotřebiteli jsou lokální výrobky čerstvější, mají lepší chuť a jejich doprava nezatěžuje životní prostředí. Lokální výrobky a zejména ty, které jsou oceněny značkou regionální potravina prokazují jedinečnost, často se jedná o tradiční krajovou recepturu s využitím místních surovin a zároveň spotřebitelé podporují nejen výrobce a pěstitele, ale i svůj kraj. Zmíněné atributy splňuje farma Bezdínek, na český trh s rajčaty vstoupila v roce 2018.

Monika Zábojníková, Farma Bezdínek: “Na ploše více než 11 ha pěstujeme prémiové odrůdy cherry rajčat a rajčata volně na stonku. Později bychom chtěli k produkci přidat další zeleninu jako okurky, papriky a saláty. V roce 2019 jsme na český trh dodali více než 1500 tun rajčat, 550 tun okurek, a to v kvalitě bez pesticidů. Jako první skleník v republice jsme prošli auditem na technologii pěstování bez pesticidů, to znamená, že naše rajčata mají nulovou stopu pesticidů, stejně jako bioprodukty nebo kojenecká výživa.
Rajčata pěstujeme hydroponicky, to znamená, že rajčata jsou osázena v kokosovém substrátu, který po ukončení pěstební sezóny kompostujeme. Ke každé rostlině je přivedena samostatná zálivka dešťovky a tu přebytečnou navíc ještě recyklujeme. Na místo pesticidů aplikujeme biologickou ochranu a o opylování se nám starají čmeláci. Nacházíme se ve skleníku, kde pěstujeme cherry rajčátka několika odrůd, Denně tu sklidíme zhruba 20 tun rajčat, které dodáváme na český trh. Pěstební proces začíná tím, že si dovážíme předpěstované rostlinky, které asi po dvou měsících začínají rodit. Pěstební sezóna trvá zhruba devět měsíců. Několik operací, které tady denně probíhají je vyvažování rostlin, podle toho, jak rostlina roste, je třeba ji nahoře vyvázat, zaštipovat, odřezávat staré listy a sběr je potom každodenní. Na farmě Bezdínek si zakládáme na čerstvosti, ale zejména na prémiové chuti našich rajčat. Toho docílíme tak, že si vybíráme prémiové odrůdy, sbíráme v plné zralosti a potom je to o poctivé práci a péči našich lidí.”

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zatímco farma Bezdínek píše první stránky historie, firma Semix Pluso letos oslavila 25. výročí. Soustřeďuje se na českou kvalitu, od roku 2004 je držitelem certifikátu BIO a už osm let vlastní i mezinárodní certifikát. Vedle vlastní produkce, vyrábí i potřeby pro pekaře a pobočky má v několika zemích Evropy.

Michal Čižmár, jednatel Semix Pluso: “Máme zájem o vlastní zdravé potraviny, takže se snažíme tuto myšlenku převést i do našeho podnikání a zdravou potravinu dovézt i do obchodů v ČR.

Kamil Lisal, jednatel Semix Pluso: “Jsme přesvědčeni, že zdravá výživa je budoucím trendem, vyplývá to ze záměrů, které má EU, je to patrné i z vědeckých poznatků ve výživě. Potvrzuje se, že spousta civilizačních chorob má původ právě v nevhodné výživě a my se snažíme poskytnou možnost jak zdravě žít.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Škálu výrobků Semixu nově doplňují naklíčené cereálie. Naklíčování probíhá v tak zvané klíčírně. Zrno se musí kropit a přehazovat, aby mělo přísun vzduchu a neplesnivělo.

Radomír Vaněk, vedoucí výroby: “Potom se zrno vaří, vylisuje a speciálním způsobem se usuší. Následně už se balí do finálních obalů. Naklíčování probíhá u asi 15 produktů, na této hale se zaměřujeme na bezlepkovou výrobu. Takže používáme luštěniny, pohanku, oužíváme náš speciálně pěstovaný oves. To je náš velký projekt na které splupracujeme se zemědělci, kteří pěstují přímo naši odrůdu. Naklíčujeme také luštěniny, jsou naklíčené a plně instatntní a dají se použít ihned do jakéhokoliv jídla bez vaření.”

Kamil Lisal, jednatel Semix Pluso: “Naše výrobky vznikají na poli, vznikají v přírodě, bereme něco z přírody, tak se snažíme také přírodě vracet. Vzniklo tak několik lokalit, o které se staráme. Nejsou to jen Kozmické ptačí louky, které jsou sice největším projektem, ale ne jidinným. Máme i další lokality.”

V Bludovicích zachraňují plemeno ovce valaška

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Už před 20 lety stáj Bludička v Bludovicích založila chov původní valašské ovce. Jak nám chovatelka prozradila, původní záměr byl úplně jiný. Tehdy s manželem hledali možnosti, jak si ulehčit sečení a začali chovat malé stádečko ovcí, dnes jich mají přes sto a náhodný pokus se stal životní láskou a posláním. Na konci 20. století hrozilo plemenu ovce valaška vyhynutí. V České republice bylo posledních asi 70 ovcí tohoto 500 let starého plemene. Manželé Žitníkovi začali s chovem šesti kusů a dnes patří mezi největší chovy.

Gabriela Žitníková, chovatelka ovcí: “Je to původní valašská ovce, přišla před pěti sty lety s valašskou kolonizací z Rumunska. U nás se kolonizace zastavila. Plemeno je zajímavé tím, že je přizpůsobeno podhorským oblastem. Dokáže přestát krutým podmínkám, je k tomu přizpůsobená i fyzicky. Má hrubou vlnu, kostru a dokáže chodit po horách. A také je dobrá k užitkovosti. Dává trochu mléka, trochu masa a trochu hrubé vlny, což dříve stačilo a dnes je to její hendikep, protože nedokáže konkurovat plemenům, která jsou šlechtěná na vysokou užitkovost. Ovce valaška se chovala typickým valašským způsobem. Je to geniální sociální systém. Když měly ovce ovečky, tak si je lidé nechali ve vesnici a potom je buď meli na maso nebo ovce putovaly do salaše, kde byli bačové a ovce tam byly s nimi od jara do podzimu. Časem se stala ovce valaška živobytím pro mého muže, který se stal ekologickým zemědělcem a zachovali jsme původní stádo na sto kusů, to původní mělo šest kusů. A já jsem si vytvořila další svoji vizi - Dílnu u beránka, což je malý sociální podnik, který zpracovává volnu z valašek, který je často vnímán jako odpad. My ji zpracováváme do kreativních balíčků.”

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Valašská ovce také dala na Bludičce šanci rozvíjet profesionální zemědělství a realizovat kreativní projekty pro děti a seniory.

Gabriela Žitníková, chovatelka ovcí: “Každý den je jiný a zároveň stejný. Nejdůležitější část dne je krmení zvířat ovce, které jdou na pastvu, tak pokud mohu, jdu je pást na volno, abych v nich uchovala vztah k člověku a abych i já zažívala salašnický chovu ovcí, který byl typický tím, že ráno se ovce podojily pak se pásly a večer se zase dojilo. A také se zpracovávalo mléko na sýr a žincicu. Toto je starší ovce, tak doufám, že nebude tak skákat. Mladé ovečky jsou divočejší a berani jsou pro mě také nároční na stříhání. Ale teď už vím, jak si mám ovce při stříhání zafiksovat. Když vlnu ostříhám, tak ji dále zpracováváme. Kromě břicha a nohou, to je vlna znečištěná. Tu, kterou zpracováváme, si přebírají mé kolegyně. Trhám první vlnu, aby byla nachystaná na česání nebo-li kramplování. Je potřeba ji pořádně natrhat, u této činnosti vypadává i hodně nečistot, takže se vlastně vlna i čistí. Máme čistokrevní chov, protože chováme valšku v původní formě. Snažíme se zachovat linie a děláme něco i pro genetiku. Patříme k větším chovatelům a udržujeme linii. Budeme dělat čtyři harémy, skupiny. Do každého harému dáváme jednoho berana určité linie a tím udržujeme linii plemene. Je to náročnější, ale dali jsme si s manželem za úkol uchovat plemeno, aby bylo variabilní, tak je to náročné, ale důležité pro uchování variability.

Bohumil Horák, VŠB-TU Ostrava, FEI, Prototypová laboratoř CPIT C112


Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Bohumil Horák z Vysoké školy báňské Technické univerzity a téma elektromobilu, který se už od září nabízí jako stavebnice. Dobrý den, vítejte v magazínu. Tak já jsem tedy řekla, že se budeme bavit o elektromobilu, který se nabízí jako stavebnice ke koupi řekněte možná o těch začátcích, jak dlouho trval vývoj a kdo se na něm podílel?

Bohumil Horák, VŠB-TU: Myslíte od roku 18 28? Elektromobil tedy byl mnohem dříve než naše vozidla se spalovacím motorem. Teda pokud bereme v potaz spalovací motor na vodík roku 1817. Ten byl mnohem dříve.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Konkrétně tedy tento vůz, jak dlouho jste na něm pracovali?

Bohumil Horák, VŠB-TU: Tak my jsme měli velké štěstí, že někdy v roce 2008, 2009 jsme byli podpořeni z prostředků, grantem a měli jsme možnost vyvíjet pohonnou jednotku pro městský a příměstský provoz. Velice důležité. To jsme řešili do roku 2012 a výsledkem posléze byly čtyři prototypy, které do dneška jezdí. No a v té době jsme začali uvažovat o tom, že by to nakonec mohl být nějaký produkční stroj, který se může nabízet a vyrábět. A od toho roku 2012 nám to trvalo dodnes jsme museli společnost přesvědčit a museli se sami přesvědčit o tom, že to bude mít pravděpodobně budoucnost a aby do toho šli. Protože vývoj nebyl vůbec levný.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy říkáte, že to je vůz pro teenagery. Proč?

Bohumil Horák, VŠB-TU: Je to takový pantoflíček, ale našli jsme mezeru na trhu. Ta mezera na trhu je v tom, že v celé Evropě se dají běžně koupit vozidla malá a jsou určena pro řidiče, kteří mají řidičský průkaz na skútr a vozidla, které jezdí 45 kilometrů za hodinu a umožňují takový ten provoz velice příměstský nebo městský provoz. Jsou malá, jsou hospodárná. A řada z nich jezdila s naftovými motory po změnách s Euro 6 řada těchto vozidel už se takto provozovat nedá a řada firem přešla na elektrické pohony.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já si vůbec neumím představit, že si koupil vůz jako stavebnici, tak jak to v praxi vypadá?

Bohumil Horák, VŠB-TU: Můžete si ho koupit jako hotový ale bude pravděpodobně dražší. Stavebnice souvisí se strategií Kaipanu, který nabízí své vozy standardně jako stavebnice Kit Car. Je v této chvíli pravděpodobně jediným výrobcem takovýchto vozidel v České republice. Například trh s těmito vozy v Anglii nebo v Německu je velice rozsáhlý a umožňuje lidem, kteří mají nějakou snahu se seberealizovat a tvořit něco, co nemá nikdo jiný, tak si to vytváří sami.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak složité to je? Sestavit si ten vůz. V Česku a v Polsku bude otevřená výuková aktivita postav si svůj elektromobil. Tam se bude budou ti zájemci učit sestavovat elektromobil?

Bohumil Horák, VŠB-TU: My jsme měli řadu takovýchto aktivit. Začalo to tím, že jsme začali projekt třeba "Postav si třeba solární panel" Před lety jsme měli se studenty aktivitu. Postav si elektrické kolo a takto postupně stoupá. Takže teď spustíme elektromobil. Vidíme v tom možnost. Elektromobil nás pravděpodobně nezachrání co se týká dopravy, ale je to alternativa na kterou se během let zapomnělo a pro některé má tato alternativa řadu výhod, které třeba teď ještě nevidí, ale mohly by je využít a mohly by být s takovýmto dopravním prostředkem pravděpodobně velice spokojeni a možná spokojenější než třeba s vozidlem se spalovacím motorem a vůbec nejde o to, že ten stroj nemá výfuk. Jde o to, že má řadu stejných vlastností jako vozidla se spalovacím motorem, ale má řadu vlastností, které vozidla se spalovacími motory nemají. Jsme vysoká škola a našim cílem, úkolem je učit. To znamená koho učit? Když ne tu mladou generaci, která pravděpodobně v budoucnu se bude rozhodovat o tom jestli něco takového vyrábět anebo to používat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Bavíme se o elektromobilu. Kolik má baterií, Už jste řekl, že jede rychlostí 45 kilometrů v hodině tak olik má baterie jaký má dojezd?

Bohumil Horák, VŠB-TU: To se mě ptají všichni. Ale u těch elektromobilů je důležitý parametr ten, že musí dojet tam, kam potřebujete a vy potřebujete každý den dojet odněkud někam. Toto vozidlo když pořídíte jednu baterii, tak vám ujede asi padesát kilometrů. Podle počasí. Je možné, že když tu baterii nebudete vyhřívat během nabíjení a bude zimní provoz, tak vám ujede třeba jenom pětadvacet protože bude studená. To je vlastnost, kterou ty baterie mají. Nicméně ve vozidle jsme zajistili prostor pro tři baterie. To nabíjení baterie trvá dvě hodiny. Nicméně baterii nemusíte nabíjet, ale můžete ji vyměnit, což u elektromobilů, které jsou dneska komerčně dodávány možné není. A je to myšlenka kterou jsme převzali. Myšlenka je velice stará, někdy z roku 1900 kdy ve Spojených státech už byly běžné měněny baterie a tam to bylo vše téměř automaticky. Přijelo auto, odšroubovala se baterie velice jednoduše, dala na takový vozíček, který přejel na nějaké nabíjecí místo a z jiného nabíjecího místo přijela baterie, která byla nabitá pověsila se pod auto a v našem případě to trvá deset minut.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já vám děkuji za rozhovor, za zajímavé informace pro naše diváky.

Redakčně upraveno / zkráceno.




Mohlo by Vás také zajímat


Dnešní premiéry