Dobrý den, novinky ze světa energií vám přináší magazín TV Polar Energie a kraj. Uvidíte zajímavou anketu, okénko do světa a nakonec si budeme povídat se zmocněncem MS kraje pro rozvoj vodíkových technologií Danielem Minaříkem.

Jaké zdroje energie by volili experti na energetiku?

Snad každý z nás v poslední době řeší spotřebu energií. Nejen pro ty, kteří zvažují, který typ vytápění umístit do svého domu, tady máme následující anketu. Odpovídali experti na energetiku.

Kdybyste v tomto okamžiku stavěl rodinný dům, jaké zdroje energií byste si tam vybudoval?

Jan Světlík, CEO Cylinders Holding: „Klasiku – elektřinu, plyn a fotovoltaiku a pokud možno externě tepelné čerpadlo.“

Michal Macenauer, ředitel strategie, EGÚ Brno: „Strašně to záleží na zateplení objektu. Pokud ho zateplený nemáte, tak se vyplatí tepelné čerpadlo. Ale ve většině případů se pořád ještě vyplatí kombinace plynového kotle s nějakou fotovoltaikou.“

Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie: „Fotovoltaika nebo solární kolektor v kombinaci s tepelným čerpadlem plus chytré řešení. A určitě bych se zamyslel, jestli se mi tam nehodí zdroj na dřevo.“

Petr Třešňák, náměstek člena vlády, MPO: „Pokud bych si stavěl rodinný dům, tak pravděpodobně bych si instaloval tepelné čerpadlo a zvažoval bych fotovoltaiku na střechu a baterie.“

Německo volá po regulaci dovozu solárních panelů z Číny

Čína disponuje největší kapacitou pro výrobu fotovoltaických panelů na světě, přičemž tamní panely nekončí pouze na domácím trhu. Čína rovněž vyváží velké objemy panelů do USA, Evropy či jiných částí světa. Spolkové vlády dvou německých zemí se nyní obrátily na federální vládu a zástupce EU s požadavkem na regulaci dovozu panelů z Číny.

Spolkové země dokonce žádají zákaz dovozu panelů, které nejsou v souladu s klimatickými a pracovními standardy EU. Fotovoltaické panely evropské výroby tvoří podle agentury Reuters pouze zlomek instalovaných panelů v Německu. Evropští výrobci jsou dlouhodobě znepokojení přílivem levných solárních panelů z Číny, které mohou být nabízeny i pod výrobními náklady. Po setkání se zástupci solárního průmyslu tak regionální vlády spolkových zemí Sasko a Sasko-Anhaltsko představily desetibodový plán na záchranu německého solárního průmyslu.

Podle zástupců těchto dvou spolkových zemí by systémy podpory skrz výkupní ceny či aukce pro obnovitelné zdroje energie měly brát v úvahu rovněž skryté náklady, které souvisí s recyklovatelností, jejich uhlíkovou stopou či pracovními podmínkami při výrobě dovážených panelů. Podle dokumentu německého ministerstva hospodářství zvažuje německá vláda kroky na podporu domácích výrobců, včetně podpory či různých obchodních nástrojů.

Německé ministerstvo uvedlo, že čínské panely původně určené pro trh v USA zaplavují Evropu a vytváří enormní tlak na ceny a místní výrobce. Využití blíže nespecifikovaných obchodních nástrojů by dle ministerstva mohlo pomoci v boji proti neférové konkurenci. Podle Reuters se v amerických přístavech během loňského roku nahromadilo na tisíc dodávek komponentů pro solární elektrárny z čínské autonomní oblasti Sin-ťiang poté, co byl jejich dovoz zakázán kvůli obavám z využívání nucené práce.

Podle posledních informací se aktuálně v evropských skladech nacházejí panely o celkovém výkonu zhruba 40 GW. To je dle něj objem větší, než řada evropských zemí dokáže nyní instalovat.

Masivní dovoz komponent z Číny tak od začátku roku stlačil ceny panelů ze zhruba 24 eurocentů za Watt výkonu na 15 centů. Evropští výrobci nabízí ceny okolo 30 centů za Watt.

„Mini skupina a její nekonkurenceschopný obchodní model nesmí být chráněny na úkor stabilního, ziskového velkého průmyslu s orientací na koncového zákazníka,“ uvedl Boris Radke ze společnosti Enpal, která se zabývá dodávkou solárních elektráren.

Podle Guntera Erfurta, výkonného ředitele švýcarského výrobce solárních panelů Meyer Burger, který své panely vyrábí v Německu, existují i chytřejší způsoby než cla či jiné obchodní nástroje. Německo by dle něj mohlo například v aukcích vyžadovat zajištění části komponent z evropské výroby. Erfurt nicméně podporuje zákaz dovozu panelů, jejichž výroba je spojená s využíváním nucené práce.

Daniel Minařík, zmocněnec MS kraje pro rozvoj vodíkových technologií: MS kraj intenzivně pracuje na vodíkové strategii

Daniel Minařík, zmocněnec MS kraje pro rozvoj vodíkových technologií: V zásadě probíhá teď zpracování vodíkové strategie Moravskoslezského kraje, kterýmž je gestor Moravskoslezský Vodíkový Klastr. Dnešní setkání významných stakeholderů, významných průmyslovníků, firem a vedení kraje slouží k tomu, abychom si dneska uzavřeli analytickou část vodíkové strategie, řekli si, jaký bude další postup, a pokračovali nebo plynule přešli do části návrhové. Tam, kde v podstatě budou definovány projektové okruhy, projektové cíle a taky vize celé vodíkové strategie našeho kraje.

Tomáš Tikal, TV Polar: Jak ta strategie tedy v současné době vypadá?

Daniel Minařík, zmocněnec MS kraje pro rozvoj vodíkových technologií: Jak jsem říkal, ukončili jsme analytickou část. Víme, kde jsme, to znamená máme identifikovány zájmové okruhy, které jsou z pohledu aplikace vodíkových technologií pro Moravskoslezský kraj zajímavé. Víme, jaké máme, řekněme z našeho pohledu, nějaké konektory. Bavíme se tady o tématech jako import, export vodíku, vlastní výrobní kapacity a samozřejmě jeho užití přímo v regionu, který je především v našem pojetí něčemu, čemu říkáme vodíkové údolí, aplikace vodíku především v mobilitě, v krajské mobilitě, v regionální dopravě.

Tomáš Tikal, TV Polar: V čem nejvíce narážíte?

Daniel Minařík, zmocněnec MS kraje pro rozvoj vodíkových technologií: Formulujeme myšlenky, které jsou v zásadě zcela nové a narážíme především, řekněme, i na neukotvenost vodíkového tématu jako takového v celorepublikovém kontextu. Paralelně totiž i s naší strategií je aktualizovaná strategie vodíková pro celou ČR. Čili tyhle dva procesy jedou paralelně, takže nevnímáme to, že bychom na něco naráželi, ale probíhá ještě i řada projektů a rozvoje strategií v celé České republice, které teprve vodík ukotvují. Čili i my si klestíme tu cestu tématy a technologiemi jako takovými.

Tomáš Tikal, TV Polar: Dnes prezentujete i příklady dobré praxe. Takže co to je konkrétně?

Daniel Minařík, zmocněnec MS kraje pro rozvoj vodíkových technologií: Budeme se zabývat tím, co považujeme pro Moravskoslezský kraj a potažmo i pro celou ČR jako příklad dobré praxe. Budeme se bavit na půdorysu teprve několik týdnů staré německé vodíkové strategie, která z našeho pohledu je pro nás nějakým prekurzorem. Tak jako je ČR přirozeně ve spojení s Německem, s německým průmyslem, tak se domníváme, že tuto strategii a přístupy, které německá vodíková strategie akcentuje, musíme reflektovat i pro tu naši krajskou.

Tomáš Tikal, TV Polar: V čem je ta strategie dobrá?

Daniel Minařík, zmocněnec MS kraje pro rozvoj vodíkových technologií: Německá strategie, řekněme, necílí ani tak na jednotlivé technologie nebo části produktového řetězce. Bavíme se o produktovém řetězci, což pro nás znamená od nějakého bodu výroby vodíku až po jeho konečnou spotřebu. Ale především Němci si vzali na paškál organizaci, zavádění vodíku jako takového. Takže snažíme se poučit nebo inspirovat v rámci určitých struktur řízení a přístupu řízení, zavádění vlastně celé nové ekonomiky, celého nového paliva.

Tomáš Tikal, TV Polar: Víme, že se rozjela výstavba plniček, že se řeší skladování vodíku. Co je dalším krokem?

Daniel Minařík, zmocněnec MS kraje pro rozvoj vodíkových technologií: Dalším krokem z našeho pohledu, protože se jedná stále ještě o pilotní projekty, neberme jako pilotní z toho pohledu technického, rozhodně to jsou plnohodnotné aplikace, které musí splňovat všechny normy a provozní parametry, ale pilotní z toho pohledu jejich velikosti. Pro nás je ten další krok, mimo další podporu a rozvoj těch jednotlivých projektů, začít na půdorysu Moravskoslezského kraje koncept, který jsme si tady zvolili, o konceptu pro nás vodíkových uzlů, což mají být určité lokality, kde se snažíme spojit všechny ty body výrobního řetězce na ideálně jedno místo. Nemusíte to vnímat jako jedno oplocené místo, kde jsou všechny ty technologie, ale nějaké relativně blízké vzdálenosti tak, abychom uměli v místě vodík vyrobit, ale také spotřebovat, například v regionální dopravě.

Tomáš Tikal, TV Polar: Jak to vypadá s projektem vodíkového údolí? Myslím tím té čtvrti, která má vzniknout u Hrabůvky a Hrabové.

Daniel Minařík, zmocněnec MS kraje pro rozvoj vodíkových technologií: Tady s tímhle konceptem počítáme jako s nějakým rozvojovým územím. Z tohoto pohledu, kde může být řada těch aplikací, které především souvisí s bydlením, například aplikována nebo poprvé odzkoušena v tom měřítku nového developmentu. Čili do této míry je to pro nás určitě zajímavé a tento segment je v podstatě i teď na vzestupu v celé Evropě. Průmyslové využití vodíku nebo jako dekarbonizačního činitele nebo vůbec média, paliva, jak chceme, samozřejmě i v mobilitě, známe ty příklady -  bydlení, anebo využití vodíku tím koncovým spotřebitelem, obyčejným zákazníkem, smím-li to tak říci, je teprve na rozvoj. Ale uvidíme a bude to hodně souviset i s rozvojem plynárenské sítě a těmito tématy.

Tomáš Tikal, TV Polar: Odklon od uhlí směřujeme k roku 2030. S čím Vy osobně byste byl spokojen, co se vodíku týká, v tomto roce?

Daniel Minařík, zmocněnec MS kraje pro rozvoj vodíkových technologií: Jsme v podstatě v oblasti vize i naší strategie. Tento letopočet, čili rok 2030, je i nějakou psychologickou hranicí, ke které všichni směřujeme své pohledy, když to tak řeknu. Rádi bychom pokračovali v tom, co dneska kraj v podstatě popsal a uchopil. To znamená, opravdu máme plynulý plán přechodu regionální autobusové dopravy na vodíkový pohon, čili pro nás splněným cílem jako takovým je pokračovat v plánu tak, jak probíhá kontinuální obnova vozového parku s tím, že by se nevyměňovali teda dnešní autobusy na stlačený zemní plyn, na zase autobus na stlačený zemní plyn, ale tentokráte na vodíkový pohon. Ten celkový cíl, který dneska kraj má, tak je do toho roku 2030 se dostat na nějakou hranici obměny 50 % z celého vozového parku regionu. Bavíme se tady o dekarbonizaci průmyslu. To je ta nejsilnější stránka pro vodíkové technologie, protože máme i zde v regionu průmysl, který se bez vodíku dekarbonizovat vůbec nedá. Bavíme se tady samozřejmě o našem průmyslu metalurgickém s dvěma poměrně velkými podniky, čili částečná jejich dekarbonizace nebo nastoupení tohoto plánu i prostřednictvím vodíkových technologií je pro nás určitě velkým cílem.

Tomáš Tikal, TV Polar: Jak to vypadá s konkrétními projekty?

Daniel Minařík, zmocněnec MS kraje pro rozvoj vodíkových technologií: V současné době probíhá příprava výzev z Operačního programu Spravedlivá transformace, která se v Moravskoslezském kraji přímo zaměřila na podporu vodíkových technologií. V této souvislosti probíhá samozřejmě obligátní sběr projektových záměrů, projektových konceptů. Tady v tomto bodě my můžeme říct, že k dnešnímu dni máme nějakých 45 projektů, projektových záměrů od projektu zaměřených na produkci vodíku až po tu koncovou spotřebu a to v různých segmentech od průmyslu až k dopravě. Bavíme se tady o nějakém finančním rozměru nebo finančním rámci až na úrovni třiceti miliard, kdybychom všechny ty projekty kapitálově sečetli. To pro nás znamená dneska současný finanční rámec toho, čemu říkáme vodíkové údolí v Moravskoslezském kraji.

Redakčně upraveno / zkráceno.