Energie a kraj

  • Třebovice elektrárna
  • Telemost Václav Daněk, majitel Ridery
  • Emisní povolenky

Dobrý den, v dalším vydání nového magazínu TV Polar Energie a kraj navštívíme elektrárnu Třebovice v Ostravě, vysvětlíme si, co to jsou emisní povolenky a nakonec si budeme povídat s majitelem společnosti Ridera Václavem Daňkem.

Třebovice elektrárna

    Elektrárna v Třebovicích je jednou z dominant Ostravy. Patří skupině Veolia a kromě výroby elektřiny také vyrábí a dodává teplo do nejlidnatějších částí Ostravy.

    Martin Adamiec, výrobní náměstek regionu, Veolia Energie: „Vznik elektrárny Třebovice se datuje někdy k roku 1933 a ještě v roce 1939 byla tato elektrárna největší elektrárnou ve střední Evropě a později pak v 60. letech ještě stále největší elektrárnou v Československu. Samotná elektrárna vyráběla elektřinu někdy do 70. let minulého století a od 70. let se také rozšířila o dodávky tepla nejprve do městské části Poruba a později do ostatních částí města Ostravy.“

    Elektrárna spaluje černé uhlí, například loni to bylo 400 tisíc tun. Uhlí historicky kupovala od OKD, ale v posledních letech už využívá i zdroje z Polska či Ruska. A teď už si můžeme projít celý výrobní tok.

    Tomáš Volovský, vedoucí výroby Elektrárny Třebovice: „Doprava uhlí do elektrárny je vlečkovou dopravou. Po skládkování uhlí do hlubinného zásuvníku, pásovou dopravou přes šikmý most, jde do vlastního zauhlování, kde čeká na vlastní přípravu na spálení.

    Teď jsme v kotelně, konkrétně před kotlem 12. Kotel je zařízení, kde se tepelná energie obsažená v palivu předává do tepelné energie páry. Pára se potom používá pro provoz parních turbín nebo pro ohřev topné vody ve stanici a dodávku tepla do Ostravy.

    Momentálně jsme ve strojovně, konkrétně u turbíny TG16. Provozujeme dvě turbíny, obě dvě turbíny slouží pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny. Přivedená pára do turbíny projde částí turbíny, podebere se do výměníkové stanice, kde předá tepelnou energii vodě, zbytek páry pokračuje do kondenzátoru turbíny a jako odpadní teplo odchází přes chladící věže do okolí.

    TG16, což je nejnovější turbína v Třebovicích slouží pro dodávku podpůrných služeb, to znamená změnu výkonu, tak jak požaduje zatížení sítě.

    Nacházíme se na centrálním elektrovelínu Elektrárny Třebovice, kde se řídí dodávka elektřiny vyrobené v elektrárně do distribuční soustavy České republiky. Zároveň nám také poskytuje podpůrné služby, služby vyrovnávání výkonu mezi spotřebou a dodávkou tak, jak to předpokladem požaduje centrální dispečink české přenosové soustavy, tak elektrárna dodává elektrickou energii pro Českou republiku.“

    Zejména v posledních desetiletích investovala Třebovická elektrárna obrovské částky do ekologických opatření.

    Martin Adamiec, výrobní náměstek region, Veolia Energie: „Doplňovaly se filtry pevných částic. To co jsme viděli do té doby, že vylétal z komínu černý kouř, tak ten už dnes nevidíme, protože se veškeré částice odcházející v plných spalinách zachycují v elektroodlučovačích a filtrech. Následně se zpřísňovaly emisní limity, proto se musely udělat další opatření, jako denitrifikace a odsiření, musely se z kouřových plynů odstranit oxidy dusíku a oxidy síry.“

    Třebovická elektrárna má však před sebou další velký úkol. Trendem je dekarbonizace. V České republice se mluví o konci uhlí do roku 2038. Skupina Veolia plánuje své uhelné zdroje přebudovat na jiná ekologičtější paliva už do roku 2030 a na většině z nich to chce zvládnout ještě dříve.

    Martin Adamiec, výrobní náměstek region, Veolia Energie: “V rámci našeho regionu provozujeme 6 výrobních zdrojů. V téměř všech výrobních zdrojích máme tuto otázku vyřešenou, ať už přechodem na zemní plyn nebo na biomasu. V současné době řešíme koncepci největšího zdroje Elektrárny Třebovice.“

    Třebovická elektrárna vyrábí v současné době hlavně teplo a teplou vodu pro 100 tisíc domácností v Ostravě, ale i školy, nemocnice, úřady či obchodní centra.

    Libor Valový, náměstek pro distribuci, Veolia Energie: „Na mapě můžeme vidět Elektrárnu Třebovice, která je prakticky v centru naší rozvodné sítě. Červená čára představuje parní systémy, modrá čára představuje horkovodní systémy.“

    V některém z příštích dílů magazínu Energie a kraj se k distribuci tepla z Třebovické elektrárny ještě vrátíme a ukážeme si systém rozvodů do ostravských domácností a firem.

    Emisní povolenky

    Systém emisních povolenek začíná hodně pálit firmy, které při své výrobě spalují uhlí. Podle odborníků to bude mít velmi brzy nepříznivý dopad i na samotné obyvatele našeho regionu.

    Emisní povolenky jsou nástrojem, který si klade za cíl snížit emisi skleníkových plynů, zejména CO2, v Evropské unii. Systém emisních povolenek funguje ve stávající podobě od roku 2005, kdy vstoupil v platnost tzv. Kjótský protokol. Tehdy mezi sebe členské země rozdělily emisní kvóty na vypouštění uhlíkových emisí.

    Jakub Unucka (ODS + TOP 09), náměstek hejtmana MS kraje: „Emisní povolenka je evropská daň za to, že někdo spaluje uhlí a platí pouze ti, kteří mají velké kotle, neplatí ti, co mají malinkaté kotle. V podstatě je to daň za to, že se spaluje uhlí. Cílem je snížit spalování fosilních paliv, snížit jejich dopad na klima. Mělo by to fungovat tak, že ti největší paliči by měli dostat zpátky peníze na to, aby si změnili svoji energetiku tak, aby to uhlí nespalovali. Mělo by to motivovat všechny, kteří to uhlí spalují, aby ho přestali spalovat a přešli na něco méně škodlivého, takto by to mělo fungovat.“

    Emisní obchodování je nástroj motivující ke snižování emisí skleníkových plynů co nejefektivnějším způsobem. Subjekty, které mají možnost redukovat emise s nižšími náklady, mohou uspořené emisní povolenky nebo jiné emisní kredity prodat těm, u nichž by taková redukce byla nákladnější.

    Jakub Unucka (ODS + TOP 09), náměstek hejtmana MS kraje: „Nebyla by to Evropská Unie, aby se nerozjel takový byznys, kdy si ty firmy navzájem přeprodávají povolenky mezi sebou. Je to třeba úspěch Tesly a spočívá v tom, že prodává svoje povolenky ostatním automobilkám, které díky nim fiktivně plní ty limity. Je to docela zvláštní, já to moc nechápu, protože se to rozjelo někde, kde by to dle mého názoru nemělo být.“

    Například Třinecké železárny jsou připraveny snižovat své emise skleníkových plynů z výroby a plnit tak požadavek Evropské komise snížit je o 55 procent od roku 1990. Je s tím ale spojena řada problémů.

    Petra Macková Jurásková, mluvčí Třineckých železáren: „Bohužel technologie nejsou dostupné, takže ocelářům je třeba dát jak dostatek času na transformaci, tak pomoci s financováním informačních projektů a hlavně také zajistit rovné konkurenční podmínky na globální přechod. Taky bude důležité celou proměnu tohoto průmyslu, aby byl dostatek takzvané zelené elektřiny, abychom mohli více elektrifikovat čistou energii.“

    Neustále rostoucí cena emisních povolenek navíc zvyšuje náklady tuzemských energetických a průmyslových firem, které platí za jejich pořízení.

    Petra Macková Jurásková, mluvčí Třineckých železáren: „My jsme každý rok platili zhruba stovky milionů korun ročně, řekněme, že to jsou vyšší stovky milionů korun a dál tato cena roste. V únoru dosáhla cena emisní povolenky rekordních 40 eur, což je pro představu o 30 eur více, než před dvěma lety, takže i kdyby se ta cena povolenky udržela při 40 eurech za tunu CO2, což se nepředpokládá, tak by to znamenalo dost nákladů. Od příštího roku ve stovkách milionů korun ročně až do výše 1,2 miliardy korun v roce 2030, takže ty náklady jsou obrovské a to i navzdory tomu, že firmy postupně investují, tedy i Třinecké železárny, do nových technologií tak, abychom snížili oxidu uhličitého ve výrobě. A i když evropské hutě dostávají část povolenek zdarma, ty volné, které máme, se budou postupně snižovat a ceny budou dál stoupat, takže tam vzniká nerovnováha a obrovský růst nákladů.“

    Toto navyšování ceny ohrožuje konkurenceschopnost evropských podniků.

    Petra Macková Jurásková, mluvčí Třineckých železáren: „Pokud to dosáhne ceny 1,2 miliardy korun, tak to jsou obrovské náklady, které ocelárny mimo Evropu vůbec nemusí nést a mohou si tak dovolit nižší ceny oceli, takže evropská ocel absolutně ztrácí konkurenceschopnost.“

    Tato situace bude mít vliv nejen na společnosti spalující uhlí, ale i na samotné obyvatele. Cena tepla půjde totiž rapidně nahoru.

    Jakub Unucka (ODS + TOP 09), náměstek hejtmana MS kraje: „Vede to jednak ke zdražení výroby evropských produktů, protože žádný Ukrajinec, žádný Turek, žádný Číňan žádnou povolenku neplatí, takže logicky je to jeho zboží levnější. Vede to samozřejmě ke zdražení elektřiny. A co je podle mě nejhorší, vede to k brutálnímu zdražení tepla. Zejména tady na Ostravsku, případně všude, kde se topí uhlím. Přejít na plyn sice jde, ale bude to trvat těch 7-8 let a pokud ta povolenka bude stát tolik, kolik stojí teď, teplo pro domácnosti bude brutálně drahé už příští rok.“

    Telemost Václav Daněk, majitel Ridery

    A teď už si budeme povídat o dovozu uhlí. Telemostem jsme se spojili s majitelem společnosti Ridera Václavem Daňkem.

    Tomáš Tikal, TV Polar: Pane řediteli, dobrý den, slyšíme se dobře?

    Václav Daněk, majitel společnosti Ridera: Dobrý den, zdravím Vás, slyšíme se.

    Tomáš Tikal, TV Polar: Já jsem se chtěl zeptat na úvod s jakými pocity sledujete ten postupný útlum těžby uhlí v našem regionu?

    Václav Daněk, majitel společnosti Ridera: Sleduju to samozřejmě s rozpačitými pocity, protože končí vlastně zdroj kvalitního energetického, ale i koksovatelného uhlí, který opravdu byl takovou stabilitou pro současnou energetiku kraje.

    Tomáš Tikal, TV Polar: Co si myslíte, že do budoucna tento fakt může znamenat?

    Václav Daněk, majitel společnosti Ridera: Tak zaprvé uzavření OKD je důsledkem dlouhodobého vývoje, OKD, bohužel, ve své těžbě má restrukturalizaci v tom smyslu, že už netěží koksovatelné uhlí, které ekonomicky je samozřejmě tahák té ekonomiky. Zadruhé prostředí, ve kterém se dneska uhlí pohybuje, je zcela špatné, protože jak ta fosilní tak dekarbonizační snaha je tady patrná a cena uhlí klesla zhruba o 40 procent za poslední dva roky

    Tomáš Tikal, TV Polar: A celkový dopad na region? Umíte si to představit až to definitivně skončí? Což by mělo být někdy v průběhu příštího roku...

    Václav Daněk, majitel společnosti Ridera: Mělo by to být dáno někdy na začátku roku 22 a to, jak jsem řekl v úvodu, mám z toho smíšené pocity, protože když si vezmete ten region potřeboval ještě nedávno dva a půl milionu tun energetického uhlí a 3 miliony koksovatelného uhlí, a ono tohle to nahradit ze dne na den, mávnutím proutku, nebude tak snadné. Když k tomu připočteme i to, že v Polsku dochází k redukci uhelných zdrojů, zavírání šachet, že i těžba v Polsku, která ještě nedávno byla skoro 75 milionů tun, klesla o 20 milionů, pak je tady samozřejmě reálné nebezpečí, že uhlí v té kvalitě, které potřebují naše podniky v Moravskoslezském kraji, nebude dostatek.

    Tomáš Tikal, TV Polar: Vy se, mimo jiné, zabýváte dovozem uhlí sem k nám do regionu. Odkud to uhlí je, když si ho u vás koupím?

    Václav Daněk, majitel společnosti Ridera: Tak to uhlí má samozřejmě diverzifikovanou šanci, část uhlí je opravdu z Polska, které vždycky bylo našim významným partnerem v dodávkách uhlí, protože i to složení uhlí a jeho kvalita je podobná kvalitě OKD, proto i v těch kotlích, které spalují uhlí OKD je možno spalovat to uhlí polské. Ty ostatní zdroje už nejsou až tak kompatibilní s těmi energetickými zdroji, nejvíc se tomu blíží ruské uhlí, ale to ruské uhlí je z hlediska dopravy a z hlediska kvality velice volatilní, protože když si vezmete, že Kemerovo je sedm tisíc kilometrů vzdálené, že při teplotě, která je až minus padesát stupňů, tak celá zima je zavřená pro uhlí... Není to tak jednoduché.

    Tomáš Tikal, TV Polar: Jak dlouho ještě budeme uhlí potřebovat?

    Václav Daněk, majitel společnosti Ridera: Uhelná komise před třemi měsíci přijala na doporučení vlády rok 2038, přičemž do dneška nezpracovala dopady tohoto rozhodnutí. Nepřeju nám, jako kraji, jako státu to, co se teď děje v Evropě, že 8.1. jsme málem zažili Evropský BlackOut, že v únoru švédská televize prosila obyvatele Švédska ať doma nevysávají... a v Texasu bylo tři dny 5 milionů lidí bez elektrické energie. Příliš rychle zavřít uhelné elektrárny je cesta do pekel.

    Tomáš Tikal, TV Polar: Děkuju moc za rozhovor, mějte se hezky a někdy příště, snad osobně už, na shledanou v našem pořadu Energie a kraj.

    Tento díl pořadu Energie a kraj je minulostí. Věřím, že si na něj najdete čas i příště. Do té doby se mějte co nejlépe.

    Redakčně upraveno / zkráceno.



    Mohlo by Vás také zajímat