Energie a kraj

  • MS kraj navštívili zástupci Evropského výboru
  • Byty v panelácích budou moci sdílet elektřinu z fotovoltaiky
  • Mirek Topolánek, předseda Teplárenského sdružení ČR: Jak se dá vyřešit energetická krize v České republice

Dobrý den, jsem rád, že jste si udělali čas na magazín TV Polar Energie a kraj. Začínáme reportáží o návštěvě zástupců Evropského výboru v našem kraji, okénkem mrkneme do světa energií a nakonec si budeme povídat s předsedou Teplárenského sdružení ČR Mirkem Topolánkem.

MS kraj navštívili zástupci Evropského výboru

Velký svět techniky v ostravských Dolních Vítkovicích se stal dějištěm konference o cestě evropské ekonomiky k zelenému hospodaření. Pozvání přijali také zástupci Evropského hospodářského a sociálního výboru. Česká republika předsedá Evropské unii, proto pozvala zástupce všech členských zemí do Ostravy. Co bylo hlavním cílem?

David Sventek, organizátor konference: „Ukázat jim Ostravu jako příklad takové laboratoře, kde se daří změna, kde postupně měníme těžký průmysl v nové druhy podnikání, a tak jsme si řekli, že je už co ukázat, máme i zajímavé plány.“

Christa Schweng, předsedkyně EHSV: „Ostrava je excelentním příkladem transformace regionu, přesně toto jsme hledali. Mít takový příklad úspěšné transformace od uhelného k zelenému hospodaření je pro celou Evropu velmi důležité.“

Konference byla také příležitostí prezentovat, jak náš kraj naloží s finanční podporou z Fondu spravedlivé transformace.

Ivo Vondrák (ANO), hejtman MS kraje: „Ty strategické projekty jsou nachystány tak, jak jsme je plánovali. Ale kromě těch strategických projektů půjdeme i cestou brownfieldů, budeme chtít vrátit pohornickou krajinu zpátky lidem a firmám, protože předpokládáme, že tam se bude rozvíjet ekonomická činnost. Teď probíhají studie proveditelnosti, pak se budeme hlásit do soutěží.“

Hosté si po konferenci prohlédli expozici Velkého světa techniky a také výrobu a muzeum nákladních automobilů Tatra.

Byty v panelácích budou moci sdílet elektřinu z fotovoltaiky

Už od příštího roku by měli lidé bydlící v bytových domech včetně paneláků ušetřit, pokud na střechu nainstalují fotovoltaiku nebo jiný společný zdroj elektrické energie. Dosud mohli ze solárních panelů živit hlavně společné prostory či výtah, nikoliv uspořit na účtech za elektřinu v bytech.

Změny má umožnit chystaná vyhláška o Pravidlech trhu s elektřinou, která již prošla připomínkovým řízením. Její účinnost se předpokládá od ledna příštího roku. Nyní dochází k vypořádání připomínek a materiálem se ještě bude zabývat legislativní rada vlády. Dosud nebylo možné elektřinu ze společné výrobny v bytovém domě dodávat do jednotlivých bytů, takže obyvatelé nemohli šetřit na odběru elektřiny z veřejné sítě. Možný je zatím pouze komplikovaný způsob, kdy se sloučí odběrné místo v domě, ale tím jednotlivé domácnosti přijdou o možnost volby svého dodavatele energií. Právě to nová vyhláška změní.

Sdílení staví na principu zavedení vůdčího odběrného místa, jediného pro celý dům, a přidružených odběrných míst, určených pro každou domácnost, která se sdílení vyrobené elektřiny bude účastnit. Vyrobená elektřina se bude dělit mezi jednotlivé byty neboli přidružená odběrná místa podle klíče, který stanoví obyvatelé bytového domu sami.

Případná nespotřebovaná elektřina v každé domácnosti se může jako přetok prodat v síti, a to opět přes hlavní odběrné místo. Zatímco dříve byly peníze za přetoky do sítě mizivé, dnes je situace kvůli vysokým cenám lepší.

Mirek Topolánek, předseda Teplárenského sdružení ČR: Jak se dá vyřešit energetická krize v České republice

Tomáš Tikal, TV Polar:  Naším hostem je bývalý premiér ČR a v současné době předseda Teplárenského sdružení ČR Mirek Topolánek. Začneme energetickou situací v Evropě a ve světě.

Tomáš Tikal, TV Polar: Lidé vnímají pouze to, že energie jdou raketově nahoru, ale možná neznají úplně přesně tu příčinu. Takže jak byste to vysvětlil Vy?

Mirek Topolánek, předseda Teplárenského sdružení ČR: Já myslím, že u toho musíme vždycky začít, abychom si nehráli na nějaký ostrov uprostřed střední Evropy, abychom začali vnímat ty příčiny toho, co se stalo, a byli schopni na základě identifikace těch příčin najít i ty medikamenty a ty léčebné metody pro to, abychom se za prvé z té krize zase dostali a za druhé, abychom ji neopakovali. Já si myslím, že velmi zjednodušené hodnocení toho stavu je, že za všechno může Putin. Ten může za leccos, je to pro mě válečný zločinec a kriminálník, ale za to, co se stalo v Evropě, toho on pouze využil, nebo ve světě. My jsme jenom ukázali tu svoji zranitelnost, ukázali jsme svoji hloupost a obnažili se všechny chyby, které jsme za tu dobu udělali. Mluvím o poslední jedné nebo dvou dekádách. Abychom si to popsali, já se pokusím to říct jednoduše, Evropa je docela fatálně závislá na dovozu speciálně fosilních paliv. To je uhlí, to je ropa a to je plyn. Ta energetická bezpečnost byla vždycky zabezpečena těmi importy těchto paliv. Speciálně u plynu, zhruba 44 % toho plynu šlo vždycky z Ruska. Ten plyn byl relativně levný, levnější než ty alternativy, což bylo většinou LNG dovážené z Kataru, z Ameriky a různě. Srovnatelná byla možná těžba v Norsku a ta domácí těžba v Holandsku a v těch zemích, kde i v ČR se těží, i když docela málo. To znamená, ta závislost byla fatální a my jsme v jakési fázi, kdy jsme začali zachraňovat planetu a řešit klimatické změny, udělali několik velmi chybných rozhodnutí a musíme si říct velmi možná upřímně, že většinu těch chyb způsobilo Německo, které bylo určitým pionýrem všech těch změn. Začalo zavírat jaderné elektrárny, což je, aby pro představu, jenom porovnání, to číslo nikomu nic neřekne, 72 terawatt hodin ročně je o deset terawatt hodin ročně víc, než je spotřeba celé ČR za rok. To znamená, ty se začaly zavírat, začalo se ostrakizovat uhlí, ať už černé nebo hnědé, začalo se říkat i ten plyn je trochu jako fujky. Tím, že jsme dávali pryč z toho trhu ten výkon, který potřebujeme, když nesvítí a nefouká, ty zdroje, které zabezpečují stabilitu těch distribučních soustav. Zabezpečují ten potřebný výkon pro obyvatele a pro firmy v té době, když opravdu slunce nesvítí a vítr nefouká a ty skladovací kapacity jsou docela malé, začal samozřejmě vznikat nedostatek na trhu tohoto regulačního výkonu, Začaly se rozevírat nůžky a to už trvá ale víc jak dekádu. Nůžky mezi tou cenou, když fouká, svítí a tou cenou, když nefouká, nesvítí. Abychom udrželi ty, řekl bych ekonomicky už těžce udržitelné zdroje na trhu, vymysleli jsme nebo většina zemí vymyslela různé kapacitní platby. Takové triky, jak to dotovat, aby to jelo několik hodin, několik dnů, několik týdnů v roce. Do toho samozřejmě přišel Green Deal a takovýto REPowerEU a nejrůznější nástroje a německá Energiewende, což bylo rozhodnutí, jakým způsobem o zelenit tu německou energetiku úplným odchodem od jádra, odchodem od uhlí. Obnovitelné zdroje masivně nastavené v tom Severním moři, v tom Offshore u tzv. masivně nastavené fotovoltaiky, a do toho plynové elektrárny, které před přechodem na vodík z plynu na vodík, protože plyn je taky fujky, budeme krmit tím levným ruským plynem. Naprosto chybná strategie. Ukázalo se, že jsme tím jenom na tácku připravili Vladimíru Vladimiroviči Putinovi tu situaci, kdy on tu Evropu dostal v podstatě na kolena.

Tomáš Tikal, TV Polar: Zvýšili závislost na Rusku celkově.

Mirek Topolánek, předseda Teplárenského sdružení ČR: Přestal dodávat na tzv. spotový trh. K tomu jsme ho přinutili my. My jsme ho přinutili zmenšit dlouhodobé kontrakty a přejít na spotový trh. My jsme ho přinutili, aby přešel při tvorbě ceny plynu na spotové ceny a ne na ty ceny, které byly předtím vázané na cenu ropy. Až potom stačilo, že loni v létě, takže daleko ještě před válkou, přestal dodávat na ten spotový trh. Vytvořil nedostatek plynu při těch objemech, které do té Evropy posílal, ať už NordStreamem jedna nebo Jamalem nebo přes Slovensko a Česko tou soustavou bratrství. Nebo tou maďarskou cestou, anebo přes Turecko tzv. TurkStreamem, nebo případně Trans Adriatic, Trans-Anatolian pipelinem. Způsobil nedostatek toho plynu, samozřejmě neviditelná ruka trhu, ať se nám to líbí nebo nelíbí, funguje. Při tom nedostatku se začala zvyšovat cena, začala působit panika, začaly působit negativní očekávání a my tím, že jsme doplňovali ten chybějící ruský plyn, tím LNG, které je z povahy věci dražší. Museli jsme přeplácet ty tankery s tím LNG, které směřovaly do Číny, do Jižní Koreje, do Japonska atd. Způsobili jsme ten cenový Armageddon. Aby to nebylo všechno, ten market design, ta tvorba té ceny elektřiny a zase to vychází z ekonomických zákonů, o kterých se nedá hlasovat. Přestože to je zákon, řada poslanců Evropského parlamentu si myslí, že se dá hlasovat o Kirchhoffově zákoně o Ohmově zákoně. Ten ekonomický zákon je jasný. Ta cena na tom trhu se určuje podle té nejvyšší ceny v době té nejvyšší potřeby. To je ten úplný konec z toho diagramu, kdy ty poslední zdroje, které mi doplňují to chybějící množství, jsou nejdražší. Tzv. zdroje marginální neboli závěrné, a to je v EU zatím pořád plynová elektrárna. Vyskočila cena té závěrné elektrárny a ta cena elektřiny se tvoří z ceny plynu plus cena povolenky a nic z toho samostatně dneska neumíme řešit. Plynu je nedostatek a k tomu se možná dostaneme dál. Takže my jsme způsobili to, že najednou chyběl ten plyn, zvedla se radikálně cena plynu. Od té ceny plynu se odvíjí cena elektřiny, takže se zvýšila cena elektřiny. Z pětadvaceti euro za megawatthodinu plynu jsme se dostali až přes dvě stě. Předevčírem byla cena 150 euro, což je ale šestkrát víc, než bylo před tou krizí, což je jako likvidační. Tím výpočtem dvakrát cena plynu plus 0,4 povolenky se dostáváme k té ceně, která je mezi 300, 400 eury za megawatthodinu, což je naprosto likvidační. To nemůže přežít nikdo a nemůže to přežít, jak ta energetika samotná, tak vlastně ekonomika EU a máme několik možností, jak to řešit, a k tomu se dostaneme.

Tomáš Tikal, TV Polar: Takový je pohled Mirka Topolánka na mezinárodní situaci v energetice. Teď se přesuneme konkrétně do ČR.

Tomáš Tikal, TV Polar: Teď se zaměříme více na Českou republiku. Je u nás jiná situace než v Evropě? Máme tady nějaká specifika, nebo jsme v jednom velkém balíku?

Mirek Topolánek, předseda Teplárenského sdružení ČR: Máme specifika, něco je podobné. Podobné je to, že ta situace nás postihla úplně stejně jako ostatní státy, možná o něco víc. My si řekneme proč o něco víc. My jsme byli vždycky energeticky soběstačný, dokonce jsme byli přebytková energetika, po Francii druhý největší vývozce elektrické energie v Evropě, což bylo dobře i špatně. Špatně to bylo v tom, že my tady jsme si tvořili ty emise a tu čistou elektřinu jsme vyváželi do celé Evropy. Dobře to bylo v tom, že nám to přinášelo nějaké peníze přes ČEZ do státního rozpočtu. Ta situace naše o to horší, že vnitrozemské státy, evropské s jedinou výjimkou, která je na tom stejně špatně, a to je Německo, a to je Maďarsko, Rakousko, Slovensko a ČR, které nemají moře, nemají přístup k terminálu, nemají přístup standardním způsobem k těm dodávkám do terminálu. Ta závislost na tom ruském plynu byla daleko vyšší než u jiných zemí. Závislost Německa byla zhruba pětapadesáti procentní, ale při velikosti té země a výpadku takového množství plynu naprosto klíčového je to pro ně fatální. Německo je v podobných problémech jako my a my se trochu bojíme, aby to neřešil na náš úkor. Proto s nimi pořád jednáme. Závislost těch čtyř zemí od šestadevadesáti do sta procent v případě Rakouska, my k tomu ruskému plynu jsme neměli alternativu. Ty důvody, proč to tak je, jsou celkem jednoduché. My jsme měli sedmdesát procent plynu vždycky z Ruska a třicet procent jsme měli kontrakt s Norskem, který vypršel po dvaceti letech, někdy v roce 2018. Tehdejší vláda ten kontrakt neobnovila. Nevyvinula žádnou nějakou další iniciativu v tomto směru, takže jsme si část té potřebné kapacity sami zrušili a nevytvořili jsme žádnou alternativu těch dodávek, která by nám umožňovala v případě takové krize, která byla od minimálně v roce 2008 a nejpozději v roce 2014, naprosto jasná, že k tomu může dojít a pravděpodobně dojde. Ta naše závislost je vyšší, tím pádem jsme daleko zranitelnější a nemuselo tomu tak být, kdybychom se chovali v těch posledních, říkám od toho roku 2014 minimálně, racionálně a řešili ty problémy ve prospěch lidí této země a ne ve prospěch vlastního volebního výsledku, což nebývá totéž kolikrát. Dnes ta situace u nás je taková, přestože my vyrábíme, vyvážíme jen pět procent produkce, že vyrábíme levněji, my nejsme schopni u těch kontraktů, které jsou dlouhodobě nasmlouvané jinou cenu, než je cena tržní. My nejsme schopni, kromě toho, co není ještě prodáno, všichni ti velcí výrobci elektřiny mají prodanou tu elektřinu na rok a půl dopředu v těch forwardových cenách. Takže naopak s tím mají spojené náklady, že jestliže ta cena vyskočí, strašně moc, ta burza netvoří cenu, ta burza pouze procesuje ten obchod. Aby zajistila ten obchod, jestliže to prodá ČEZ dejme tomu za sto dvacet euro, a ta cena je tři sta padesát nebo čtyři sta euro v té dané chvíli, v ten daný den, ten rozdíl musí v podstatě v cashi, to znamená fakticky reálně ta energetická společnost doplnit jako záložní tzb. margin code. To jsou tak strašný náklady, že přestože ten ČEZ dělá obrovský zisky, kdyby nakupoval elektřinu za tisíc euro, jak ta cena nějakou dobu krátkodobě byla, tak by byl druhý den v insolvenci. Takže neumíme to úplně rozdělit. Fakt, když se podíváme, že ta cena elektřiny je tvořena cenou plynu a povolenkou a s tím plynem, dokud nebude dostatek, což může být možná do tří let, nejsme schopni nic dělat. Tu povolenku ta Evropská komise nechce zrušit, nechce ji pozastavit, nechce přejít na uhlíkovou daň z té EU, z toho systému, který je docela dost nefungující. Pořád je to 80,90 euro za megawatthodinu a přitom emise stoupají, protože pálíme, co hoří. Mazu, lehké topné oleje, znovu uhlí a více těžit a více pálit. Takže to je úplně nesmyslný instrument a Evropská komise to udělat nechce. Máme jedinou možnost, a to je uměle oddělit tu cenu plynu od té ceny elektřiny. Na to existuje všechno to, co se dneska děje, jsou o něco horší řešení než to, o kterém budu mluvit. Tzv. decoupling k oddělení ceny plynu od ceny elektřiny, což by bylo extrémně nákladné a drahé opatření zastropovat cenu plynu někde třeba na 70 euro, nebo jen aby to bylo motivační, aby se šetřilo. Tím pádem potom by ta tržní cena elektřiny se vytvářela na základě této ceny plynu a nemuselo by se nic zvláštního měnit, kromě toho, že by fungoval nějaký sociální transfer. Ten může fungovat vždycky. Nebude to deset procent lidí, bude to dvacet, ale ta země, takový sociální transfer z těch daní asi je schopna utáhnout. To odmítají Němci. Ten důvod, proč to odmítají, je nasnadě. Oni mají toho plynového výkonu těch závadných elektráren nejvíc v Evropě, takže by to svým způsobem zaplatili, což ale dělají dlouhodobě a nikomu to zatím nevadilo, ani jim. Druhá věc, že oni nešetří. V této době, kdy my jsme schopní projekty příští tři zimy jenom při nějaké úspoře plynu, zhruba patnáct procent celoevropsky, Němci mají vyšší spotřebu plynu než vloni. V ČR, když si uděláte meziroční srovnání toho stejného týdne proti stejnému týdnu v loňském roce, je to 15 % úspor, když to očistíme o vliv počasí, a kdybychom vypnuli elektrárnu Počerady, která jede zcela na plyn a spotřebuje jednu miliardu kubíků ročně, to je jedna devítina naší spotřeby, je to 20 %. Takže my šetříme, Němci nešetří. Je to docela zvláštní. Všechny ty diskuze v poslední době na těch ministry radách se vedou o tom přinutit Němce k tomu, aby přistoupili na ten jediný model, který může fungovat. Není tržní, je brutální, bude to stát spoustu peněz a můžou do toho zapojit centrální banky, ruskou centrální banku v Německu a tak dál. Protože to zastropování na straně výrobce, které má Evropská komise těch 180 euro, případně zastropování, které má naše vláda pro podniky a pro obyvatele pro domácnosti, má strašnou spoustu zranitelných míst a bude to opravdu masakr a neřeší to úplně problém. To znamená, to, co se děje dneska u nás je, že díky tomu předsednictví jsme schopni daleko víc tlačit na těch jednotlivých ministeriádách i na té Evropské radě dát ten problém na stůl, získávat pro něj většinu, a dneska už ten návrh decoupling má kvalifikovanou většinu. Dnes většina států už je ochotná na to jít, ne na tak nízkou cenu, jako zkusili ve Španělsku 50 euro a to byl docela chybný krok. Všechno jsou to ale jenom špatné a horší řešení, dokud nebude dostatek plynu, což říkám, bude trvat možná ty tři roky, nic zvláštního se nezmění. Ještě musíme doufat, že přes ta úzká hrdla těch produktovodů sem ten plyn vůbec dostaneme. Že jsme si to způsobili sami je jedna věc, že nemůžeme řešit ten problém tím, že bude, jak říkají chytří lidi, nemůžeme řešit nějaký problém stejnými nástroji, jakými jsme ho způsobili. Takže nemůžeme ten požár zalévat benzínem a posadit toho pacienta, tu evropskou energetiku, na JIPku a dávat mu nějaké placebo. Nemůžeme se tvářit, že ten Green Deal a všechny ty nástroje dneska nefunguje a že to musíme buď přehodnotit anebo musíme zvolit úplně jiné metody. Takže to, že to dopadá na lidi, to nemůžou zvládat, to nemůže zvládat nikdo takové ceny. To vede ty vlády k celé řadě docela plošných populistických opatření. Přestože já si myslím, že pomáhat sem a tomu, kdo to fakt potřebuje. To jsou ty firmy, které nemají k plynu žádnou adekvátní náhradu. To jsou ti lidi, kteří nemají možnost žádat o dodatečného příjmu a dostávají se do existenční nouze. Všechna ta opatření, která se dneska dělají, spíše působí plošně a někdo těm lidem musí vysvětlit, že ten stát má jediné peníze a to jsou jejich daně. Ty přerozděluje a ta politická reprezentace se liší jenom v tom, jaký má nápady pro přerozdělování těch daní. To je jejich hlavní úkol. Takže jestliže někdo říká, pozdě a málo a taky mi ještě pomoc a já taky mám problémy, taky mi pomoc. Tak přece to jsou titíž lidi, kteří ty daně platí.

Tomáš Tikal, TV Polar: Celý svět, Evropa a samozřejmě také ČR se topí v energetické krizi. Jak z toho ven? Odpovídá opět předseda Teplárenského sdružení ČR Mirek Topolánek.

Tomáš Tikal, TV Polar: Tentokrát se budeme bavit o tom, jak by se dala svízelná energetická situace konkrétně v naší ČR řešit. Mluvíme o soběstačnosti, o energetické bezpečnosti. Můžete tyto pojmy i našim divákům vysvětlit?

Mirek Topolánek, předseda Teplárenského sdružení ČR: Já bych začal u toho, že pokud je nějaká země svojí produkcí závislá, je energeticky náročná, samozřejmě každá taková energetická krize má docela těžké ekonomické dopady a každá energetická krize tím, že se promítá do všeho ostatního, promítá se i v inflaci a v cenách téměř všeho, od potravin přes přepravu. Jakákoliv produkce je zatížena, těmi inflačními tlaky, proto je ta energie opravdu drahá. Takže když řešíme energetickou situaci, tím současně řešíme tu ekonomickou a případně hospodářskou. Inflace se dá řešit, což nedělá ani vláda, ani centrální banka, jediným nástrojem, a to je fiskální neboli vládní a monetární, neboli ta bankovní restrikce. Žádný jiný recept na to neexistuje. Čím více se bude ta centrální banka chovatel, že na ni třeba budou zvyšovat úrokové sazby a čím méně bude šetřit ta vláda výdaje a konsolidovat ty veřejné rozpočty, tím víc si tu inflaci potáhneme do budoucna a je třeba to těm lidem otevřeně říct. To znamená, prodloužíme tím tu inflaci. Energeticky jsou kroky, které jsme říkali, děláme krátkodobě. Snažíme se udržet při životě firmy a udržet při životě relativně normálním lidi a domácnosti. Takže děláme nějaké brutální netržní kroky, protože je udělat musíme. Už střednědobé musíme samozřejmě tu energetiku mít, daleko vrátit se k té robustnosti a máme dvě možnosti. Buď budeme energeticky absolutně soběstační, což není úplně možné, anebo energeticky bezpeční. Budeme mít tedy ten dostatek té energie a bezpečné dodávky i v té době, kdy nemůžeme využívat ty vlastní zdroje. Což vede celkem logicky k tomu, že to bude dražší. Bezpečnost není zadarmo, ani ta proti válkám, ta obrana a ani ta energetická. Musíme počítat s tím, že ty ceny se stabilizují někdy za ty tři roky dejme tomu, možná o něco víc na nějaké hladině, která bude vyšší, než na kterou jsme byli zvyklí. To je první poznatek, protože něco budou stát ty terminály, ten booking v těch terminálech. I kdyby ten ruský plyn dále tekl, bude samozřejmě za jinou cenou, než býval v těch dobách hojných. To, co musíme my udělat už střednědobě je, že musíme masivním způsobem investovat do obnovitelných zdrojů, ale nemůžeme počítat s tím, že bychom z toho vyráběli vodík. Ten budeme vyrábět spíše z těch pružných modulárních reaktorů. Potenciál třeba v bioplynu je nějakých 600 milionů až jedna miliarda, když využijeme všechno, co tady je od koksárenského plynu, přes svojový, přes všechny vodárny, všechny ty skládky odpadu a využijeme ten bioplyn. To znamená, musíme samozřejmě urychlit výstavbu těch dvou jaderných bloků v Dukovanech. Možná výstavba v Temelíně, ať už bude jakákoli, když to budou ty modulární pružné bloky anebo klasické. Musíme samozřejmě udržet české teplárenství, které nám dává jakousi jistotu, že ta síť bude fungovat, že budou fungovat ty mikroregiony v případě nějakého blackoutu, že udržíme parametry té sítě, může absorbovat veškeré energie ze slunce, z větru geotermální a navíc z odpadu jakékoliv. Podle mě to, co je úplně klíčové, musíme zcela změnit paradigma českého průmyslu a české ekonomiky. Musíme snížit jeho energetickou náročnost. My jsme závislí z 37 % na dovozech fosilních paliv a energií pro ten průmysl. Máme dneska metalurgii, která spotřebuje 28 % energií a vytvoří 4 % podílu na HDP. To znamená, nejsme schopni při cenách kdekoli jinde ve světě, které jsou zlomkem těch našich energetických cen, dlouhodobě udržet těžký průmysl. Říkali jsme to po revoluci. Ta konverze speciálně na Ostravsku se podobala tomu v Porúří, v Pittsburghu a jinde. Ale myslím si, že pokud budeme dělat tři výrobky s vyšší přidanou hodnotou a budeme se soustředit na ty inovační procesy, výzkum, vývoj a na druhé straně bude mít v ruce i ten obchod a marketing, protože v té spodní části, kde my jsme dnes, dodáváme práci ve mzdě, dodáváme subdodávky, dodáváme polotovary, kde ta přidaná hodnota je nízká, nejsme schopni to energeticky v těch následujících dekádách přežít. Máme obrovský nárůst toho, kolik platíme za ty dovezené energie. Jsou to násobky, je to sto dvacet miliard ročně navíc proti těm letům, kdy byly ty energie, když byly nižší. To znamená, vyšší přidaná hodnota, všichni o tom mluví, neví, co to znamená. Musíme udržet strojírenství v té podobě, protože i ty ocelárny a například v Třinci to dělají dlouhodobě. Ví, že nemůžou vyrábět ingoty, musí vyrábět speciální výrobky, které mají vysokou přidanou hodnotu, kde se jim podaří utopit energetické náklady v té výrobě. Pro tento region to samozřejmě znamená, že tak jak se změnilo za těch posledních třicet let a já teď neříkám, že jenom pozitivně, by se změnila skladba té zaměstnanosti. Už tady není 120 tisíc zaměstnanců OKD a 36 tisíc zaměstnanců Vítkovic, kdy samozřejmě se musí změnit i ta vzdělanostní základna, jinak se těch sociálních problémů tady a na severu Čech nezbavíme a je to obrovská výzva pro všechny, co do toho můžou mluvit. Žil jsem tady třiadvacet let, takže o tom něco vím. Je to svým způsobem i příležitost, protože nám umožní využívat ten potenciál, který tady je, který tady je v těch školách, který je tady v těch lidech, kteří tady žijí. Musíme vědět, že to nemůže být skokové, to nemůže být ať to zítra zavřeme. To musí trvat deset, patnáct let, abychom byli schopni se na to připravit, aby to bylo v trochu v aspiku, abychom tu situaci přežili ve zdraví a ti lidi tady měli práci, a to dobře placenou práci. To znamená, jediná šance je přejít na výrobky, když nemluvím o službách, na výrobky s vyšším, vnosem toho, co tady vymyslíme, co do toho vložíme a budeme schopni ty výrobky prodávat jako koncoví prodejci, abychom vydělávali i na těch maržích a neplatili ty marže do Německa.

Tomáš Tikal, TV Polar: Co můžeme udělat my všichni pro to, abychom zvládli tu situaci konkrétně tady v našem regionu?

Mirek Topolánek, předseda Teplárenského sdružení ČR: Já bych zaprvé doporučil, aby lidi nenabíhali na všechny ty zprávy, jak by to šlo jednoduše řešit. Žádné jednoduché řešení neexistuje, to je první věc, kterou si musí uvědomit. My jsme si ho způsobili jenom tím, že jsme nějakou dobu, a teď já nechci říkat byl to Babiš a tak dál, ale bylo to v tomto období, my jsme úplně podcenili tu geopolitickou bezpečnostní situaci a nebyli jsme ochotni za tu bezpečnost platit, protože bylo jednodušší těm lidem ty peníze rozdat. Způsobil to částečně i covbid, mentální změna u těch lidí a podle mě lidi nemají na to nabíhat. Mají tak, jak si i ten nejchudší člověk může vyměnit ventily na ústředním topení, musíme uspořit. 

Tomáš Tikal, TV Polar: Takový byl magazín Energie a Kraj Speciál. Děkuji Vám za pozornost a mějte hezké dny. Na viděnou.

Redakčně upraveno / zkráceno.



Mohlo by Vás také zajímat