Magistrát pomáhá lidem s žádostí o příspěvek na bydlení

Nebojte se a hlavně se nestyďte. To vzkazuje havířovská radnice lidem, kteří se dostanou do tíživé situace a potřebují vyřídit příspěvek na bydlení. Na odboru sociálních věcí jsou pracovnice připravené lidem poradit se všemi dotazy.

Havířov patří mezi města, kde žije velké procento seniorů. A právě oni se mohou kvůli inflaci a vysokým cenám za energie dostat do problémů. V takovém případě mají nárok na příspěvek na bydlení. Přesto, že úřad práce má na svých stránkách i instruktážní video, jak formuláře vyplnit, mnozí senioři to sami nezvládnou.

anketa: “Jsou složité, jsou. Oni tam chtějí takové věci, až člověk zírá, co tam vlastně chtějí. Připadám si jako žebrák. Člověk dělá celý život a nakonec musí někam na podporu, je to ostuda.”

anketa: “Asi bychom šli na výbor, asi bychom chtěli, ať nám to ukážou, poradí.”

Magistrát nabádá, aby lidé neváhali se na úředníky obrátit.

Stanislava Gorecká (ANO), náměstkyně primátora: "Opravdu už jsou odkázáni jen na důchody a i když dochází, nebo dojde k navýšení důchodu z důsledku inflace, tak může být ta situace finanční nedobrá. V tom případě by se lidé měli na nás obrátit. Máme tady i vysoké procento nezaměstnaných lidí, takže i tam může dojít k problémům. Nicméně domnívám se, že ti, kteří dlouhodobě mají finanční problémy a využívají dávky, tak už vědí a obrátí se přímo na konkrétního pracovníka, se kterým spolupracovali, myslím tím pracovníka úřadu práce. Pokud se někdo dostane do této situace nově, pak je asi pro toho člověka méně frustrující, když se přijde poradit tady s kolegyní z odboru sociálních věcí, než když jde přímo na úřad práce. Lidé by se neměli bát, neměli by se hlavně stydět, protože ty dávky jsou určeny pro to, aby mohli žít důstojnějším životem.”

Pokud senioři projeví zájem o informace, jaké mají možnosti, může magistrát zprostředkovat schůzku se sociálním pracovníkem i v klubech seniorů.

---

Havířovská školka vyhrála soutěž ve sběru mobilů

Moravskoslezský kraj se společností ASEKOL uspořádali ekologickou soutěž pro vybrané mateřské školy v kraji. Děti měly za úkol nasbírat co nejvíce vysloužilých mobilních telefonů. Absolutním vítězem se stala MŠ Radniční z Havířova.

Přesně 858 starých mobilních telefonů se podařilo shromáždit v MŠ Radniční a jejím odloučeném pracovišti na ulici Resslova v Havířově v rámci soutěže nazvané Přines mobil do školky, kterou vyhlásil kraj společně se společností ASEKOL. Smyslem projektu bylo edukovat ty nejmenší, že elektrospotřebiče nepatří do komunálního odpadu.

Marie Blažová, učitelka MŠ Resslova Havířov: “Bavili jsme se o tom, že třídíme odpad a v rámci tohoto jsme je informovali, proč vlastně ty mobily sbíráme, že je nevyhazujeme, že v mobilu je plno kovu, který můžeme využít i jinak. Takže děti se poučily a už ví, že nehodit do koše, nebo jen tak do popelnice, že máme i červené popelnice, kde mohou přístroje házet. Děti to velice bavilo, protože vždy, jak paní ředitelka přišla mezi nás, hned se ptala. Kolik máte děti mobilů? Kolik jsme jich nasbírali? A bude velká odměna. Na toto děti slyší velice a povzbuzovali jsme je.”

Irena Burová, učitelka MŠ Radniční Havířov: “Vůbec jsme netušili, že tuto soutěž vyhrajeme, ale protože máme skvělé rodiče, ale i skvělý pedagogický a provozní tým, tak jsme sbírali úplně všichni. Vlastně jsme byli velice překvapeni, protože, když firma ASEKOL udělala nějaký průměr, tak jsme dosáhli průměr na jednoho žáka 5,06 mobilů. Bylo to úžasné.”

anketa: “Mobily se sbírají, protože se recyklují. To znamená, že se nevyhazují, ale dávají se do takového koše, kde se odvezou a vytvoří se z nich něco jiného.”

anketa: “Já jsem si ho sám vzal, už jsem ho nechtěl nikdy vidět. Měl všude praskliny, tak jsme ho už nechtěl. Mobily se nosí, protože pak se z něho může vytvořit nový telefon.”

anketa: “Já jsem donesl jeden mobil a dala mi ho mamka.”

anketa: “Vyhráli jsme dort a skákací hrad. Je to fajn.”

anketa: “Já jsem donesla telefon. Byl starý a vzala jsem ho od babičky.”

anketa: “Děti nosily do školky staré i nové mobily.”

anketa: “Bavilo nás nosit mobily. Zkoušeli jsme si na nich mačkat tlačítka.”

Do projektu se zapojilo dest mateřských škol z celého kraje. Celkem se podařilo nasbírat 2006 starých přístrojů. Vítěznou mateřinku kromě dortů čeká ještě v létě na zahradě velká akce. Organizátoři jim připraví dětský den s nafukovací atrakcí a soutěžemi s environmentální tématikou.

---

Báňští potápěči trénovali záchranné práce na přehradě

Hlubina Žermanické přehrady po roce opět patřila báňským záchranářům. Ti tam trénovali postupy při práci pod hladinou, jaké jim mohou za určitých okolností připravit i prostory v hlubinných dolech.

Potápěči báňské záchranné služby trénují na Žermanické přehradě pravidelně. Pod hladinou simulují podmínky, za kterých se nemohou vynořit. Letos jim počasí nedopřálo, aby mohli trénovat pod ledem.

Jaroslav Provázek, náměstek ředitele, hlavní mechanik HBZS, Diamo: “Tento výcvik je součástí pravidelného výcviku báňských záchranářů potápěčů. Ta potápěčská skupina u nás na Hlavní báňské záchranné stanici je založena zejména proto, že všechny doly v Ostravsko-karvinském revíru jsou doly s nebezpečím průvalu vod, proto tu skupinu udržujeme. Pořádáme dva výcviky podle předpisů. Jeden se koná v létě v takzvaných dekompresních hloubkách, to znamená na hlubším lomu a v zimě simulujeme tu možnost potápěče bez možnosti přímého vynoření. Podobnost mezi tímto zimním potápěním je zejména v tom, že nacvičujeme tu odolnost potápěčů pro potápění v polních podmínkách, kdy se potápíme v zatopené důlní chodbě. Nacvičujeme dokonce průnik zatopenou důlní chodbou a následně přezbrojení potápěče do klasického dýchacího přístroje a zásah v nedýchatelném prostředí, což může kdykoliv v dole nastat.”

V chladné vodě záchranáři pracují v potápěčských oblecích a nově mají k dispozici moderní komunikační zařízení.

Milan Sabo, báňský záchranář: “Je to vlastně komunikace pod vodou, kdy my se dorozumívá jak s hladinou, tak můžeme mluvit mezi sebou. Takže, když máme nějakou práci, tak si můžeme pomáhat tím, že pod vodou takhle spolu komunikujeme. Dříve jsme to tak měli, mohli jsme se dorozumívat jenom se základnou na hladině, ale teď když spolu mluvíme pod vodou, tak si můžeme navzájem pomáhat. I v nějakých krizových situacích třeba.”

Pro všechny případy mají záchranáři připravenou dekompresní komoru a výcviku je přítomen také lékař.

Martin Heligman, báňský záchranář: “Ponor proběhl hladce bez komplikací. Měli jsme tam takovou pracovní činnost, že jsme vrtali vzduchovou příklepovou vrtačkou díru do betonové kostky. Takže to byl takový pracovní ponor. Viditelnost je tam zhruba jeden metr, teplota vody dva stupně, hloubku jsme měli tři metry.”

Podle plánu cvičení chtěli potápěči zvládnout 25 pracovních ponorů.

---