Tělocvična v Havířově může sloužit k nouzovému přístřeší

Havířov je jedním z prvních měst, kde v koordinaci s krajem vybudovali první lůžka dočasného nouzového přístřeší. Budova krytého bazénu má samostatný vchod a dostatek sprch, či toalet.

Kraj pro ubytování uprchlíků nemusel prozatím využít tělocvičny. Nicméně se i na tuto variantu připravuje. V Havířově v budově, kde se nachází krytý bazén, tak vznikla kapacita nouzového dočasného přístřeší pro padesát běženců.

Uprchlické rodiny by v této tělocvičně měly zůstat po dobu maximálně třiceti dnů

Jiří Matěj, ředitel Správy sportovních a rekreačních zařízení: “Je to odděleno, ti lidé nepřijdou vůbec do styku, protože tady slouží pro ty uprchlíky, pokud přijdou, boční vchod. Máme pro ně připraveno i zázemí, když sejdete dolů, tak tam najdete umývárny. Jednak jsou tam sprchy, umývárny, jsou tam dvě velké šatny. Současně tam máme zřízenou i místnosti pro služebnu pro MP. Samozřejmě úzce spolupracujeme s městskými organizacemi, ať už co se týče zajištění problematiky jídla, sociálního vybavení atd.”

Uprchlíkům by se ihned věnovali sociální pracovníci magistrátu.

Stanislava Gorecká (ANO), náměstkyně primátora: “Následující den by tady přišly kolegyně z odboru sociálních věcí a s uprchlíky by vyřešily to, co budou potřebovat. Byli by už po registraci na krajském asistenčním centru, ale nebyli by ještě po evidenci na úřadu práce. Takže toto je třeba s nimi vyřešit. Já bych chtěla říct, že pro tyto lidi to bude jen přístřeší. Nemohou tady zůstat delší dobu a bude se pro ně hledat ubytování vhodnější, než toto přístřeší. Jestliže přijede větší množství uprchlíků v tu danou chvíli, nemusí být ta kapacita na to, abychom je třeba ubytovali v ubytovnách, v hotelu, nebo adekvátním bydlení. Proto jsou aktivována tato přístřeší. Já bych se chtěla omluvit za to, že je to v tělocvičně, kde probíhají různé sporty a my jsme jim teď znemožnili přístup, ale myslím si, že rozumní lidé to pochopí. Co se týče poskytování bytů, my jsme na radě vyčlenili 50 bytů, které mohou být přiděleny uprchlíkům. Nicméně ne každý z těch uprchlých lidí chce jít do bytu. Někteří chtějí odejít, chtějí jít do jiného města, nebo do jiného státu. Ne každý chce jít do bytu, protože už dnes ví, že se chce vrátit, jakmile pomine válečný konflikt.”

Radnice získává pravidelně konkrétní informace o současné situaci.

Jiří Pacák, referent krizového řízení MmH: “K úternímu ránu mám informaci od pana hejtmana, že v současné době je registrováno 397 uprchlíků, z toho 107 požádalo o ubytování. Je to mírný nárůst oproti minulým dnům, ale zatím vše zvládáme, bez nutnosti využívat nouzového přístřeší.”

---

Můj boj proti této válce, pomoc dobrovolníků

Zejména díky dobrovolníkům a solidaritě lidí se daří zvládat celá situace s uprchlickou krizí. Jedním z obětavých lidí je i paní Bohdana z Havířova, která pomáhá ve dne i v noci.

Je to můj boj proti této válce. To říká paní Bohdana Pufferová z Havířova, která se rozhodla pomáhat uprchlickým rodinám na bohumínském nádraží. Každou noc tam přijíždějí stovky vyčerpaných lidí, kteří mají v očích obavy, co bude dále. Žena je dlouholetou dobrovolnicí ADRY, kdy pravidelně dochází za klienty Santé.

Bohdana Pufferová, dobrovolnice ADRA Havířov: “Hned jsme se tady spřátelili. Dnes jsem tady přijela už s paní, která tady byla minule. Doprovázíme lidi s kufry do haly a zajišťujeme jim servis, aby se zahřáli, občerstvili, protože jsou hladoví, vyčerpaní. Potom obcházíme maminky, které mají strach odejít od dětí. Nosíme jim kávu, buchtu, aby se posilnily na další cestu."

To musí být i psychicky náročné, vidět ty zoufalé rodiny. Jak to zvládáte?

Bohdana Pufferová, dobrovolnice ADRA Havířov: “Na mne to působí tak, že jsem nechtěla odjet. Musím říct, že když jsem tady byla poprvé a viděla jsem tu beznaděj, zoufalství a na druhou stranu ten vděk těch ukrajinských dětí a žen, oni jsou takoví slušní, fakt se chovají hezky, tak mne to vedlo k tomu, že jsem se tady chtěla vrátit. A dneska jsem tady znovu, protože když sedím a dívám se na zprávy a vidím, co se děje, tak jediné, co mne nechává klidnou je to, že tady jedu pomoct. Je to takový můj boj proti této válce.”

Paní Bohdana toho dělá daleko více. V noci je na nádraží, přes den pomáhá ADŘE s humanitární sbírkou. Pomoc se sbírkou potřebují i dobrovolníci z řad seskupení Železnice pomáhá, kteří pravidelně vypravují z bohumínského nádraží vlak na Ukrajinu.

Zdeněk Filgas, koordinátor Železnice pomáháme: “Oblečení, potraviny, powerbanky se tam vozí, lékařský materiál. Teď jsme nakládali také stanice na elektřinu. Vesměs všechno, co se jim tam hodí. Ale hlavně zimní věci se jim tam vozí a potraviny. Pokud by někdo chtěl pomoct, tak bychom byli jedině rádi, protože čím víc toho bude, tím je to lepší.”

Vlak s humanitární pomocí se zpět z Ukrajiny nevrací prázdný. Vždy se snaží dovést co nejvíce uprchlických rodin.

---

Senioři mají strach z války, domov se je snaží rozptýlit

Domov seniorů v Havířově dělá všechno proto, aby senioři po celý den jen nesledovali, co se děje na Ukrajině. Je to ale těžké, protože mnozí z nich si pamatují na druhou světovou válku i náročné období po ní.

Dva roky žili senioři v domově se strachem z covidu, zakázané byly návštěvy, nekonaly se společné akce, v domovech byla často karanténa. Nyní zažívají klienti další těžké období a tím je obava z války. Aktivizační pracovníci se snaží seniory každý den něčím rozptýlit.

Milan Dlábek, ředitel Domova seniorů Havířov: “Samozřejmě pro ně to není jednoduché. Hlavně pro ty, kteří si pamatují druhou světovou válku, pamatují si následně i těžké roky po válce. Hlad, omezená strava. Samozřejmě tito lidé mají z toho deprese, jsou z toho smutní. Nicméně je výhodou, že jsou v pobytovém zařízení, kde máme jak volnočasové aktivizační pracovnice, rehabilitační pečovatelky, zdravotní sestry atd. Všichni se je snaží nějakým způsobem rozptýlit. O tom s nimi mluvíme, ale bohužel to nelze z té hlavy vyhnat, nebo vymýtit. Lze je pouze na nějakou dobu odreagovat.”

Na druhou světovou válku si pamatuje i paní Marie Scheirová.

Marie Scheirová, klientka Domova seniorů Havířov: “Okna pryč, dveře pryč, seděli jsme ve sklepě. Bojíme se všichni, proto to sledujeme, to je hrůza. To si mohli dovolit jenom Rusi, takový nepořádek.”

To, co se děje na Ukrajině, odsuzuje také pan Jaroslav Opletal, který je synovcem Jana Opletala.

Jaroslav Opletal, klient Domova seniorů Havířov: “To je nemyslitelné, naši osvoboditelé a vyprovokují válku.”

Co by si o tom myslel váš strýc, kdyby žil?

Jaroslav Opletal, klient Domova seniorů Havířov: “Určitě by se mu to nelíbilo, protože on už byl doktor. On chtěl léčit lidi a Putin je zabíjí. Co to je za smysl?”

Tentokrát našli senioři rozptýlení při vítání jara, kdy hlavními účinkujícími byli samotní klienti. Aktivit je ale daleko více.

Barbora Gerátová, aktivizační pracovnice: “Velice oblíbené jsou kreativní dílny, kde jsme vymysleli také projekt háčkujeme chobotničky pro nemocnici pro dětské oddělení. Mimo jiné se seniorky zapojily také do háčkování hraček pro malé děti, které jsme jim také věnovali. Ráno se schází na čtení z novin, to je také velice oblíbené, ale samozřejmě se na ně nesnažíme valit ty dnešní problémy, ale snažíme se to dělat odlehčenou formou.”

Seniorům nyní hodně pomáhá, že už za nimi mohou každý den docházet příbuzní.

---