Renáta Eleonora Orlíková: Osoblažská úzkolejka zahájila letošní sezónu. Po cestě bylo představeno spoustu novinek například nově zrekonstruovaná zastávka Amarýn,téma pro Davida Chovančíka. Dobrý den Davide, vítejte.

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: Dobrý den. Dobrý den diváci.

Renáta Eleonora Orlíková: Tak vy jste projektový asistent. Jste z Ostravy. A přesto každý víkend vás lidé v Třemešné mohou vidět na úzkokolejce. Jako co. Jakou funkci tam máte?

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: Je to podle toho, co je potřeba. Buď můžu být topič na parní lokomotivě nebo průvodčí. Ale nejčastěji dělám propagaci a marketing. Chystám tematické vlaky a vyjednávám například s obcemi a s místními spolky spolupráci a vůbec vše okolo toho vlaku co k němu patří.

Renáta Eleonora Orlíková: Vy jste mi prozradil, že železnice, vlaky a zejména ta úzkokolejka je taková vaše životní láska vedle té vaší lásky kterou máte doma. Jak jste se k tomu dostal, že jste teď na té úzkokolejce a pracujete tam a je to vaše srdcová záležitost.

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: No přibližně před deseti lety jsem se na střední škole dopravní, kterou jsem vystudoval potkal s dalšími takovými lidmi, kteří už tam fungovali a ti mi nabídli, jestli tam nechci dělat topič. Může to být pěkné zpestření, odreagování. Já jsem si říkal, proč ne. Vyrazil jsem na Osoblažsko, to se mi strašně líbilo. Líbila se mi ta krajina a samozřejmě ta úzkokolejka no a postupně jsem tam nějak zakotvil. Našel jsem si tam přítelkyni a vlastně působím tam už deset let a stále mě to baví.

Renáta Eleonora Orlíková: Já od vás vím, že osoblažská úzkokolejka má konkurenci ve dvou dalších v celé České republice, které fungují podobně jako ta na Osoblažsku, je to tak?

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: Ano, jsou to jindřichohradecké úzkokolejky v Jihočeském kraji a částečně na Vysočině. Jsou to dvě tratě z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. Sdílíme stejný rozchod 760 milimetrů a také tam mají v provozu parní lokomotivu se soupravou výletních vozů, také využívají například stará nádraží pro potřeby cestovního ruchu o což my se teď právě snažíme. Takže máme mnoho společného a i tam je krásná krajina České Kanady.

Renáta Eleonora Orlíková: A čím je osoblažská úzkokolejka výjimečná?

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: Tak jednak je to obloukovost té trati na dvaceti kilometrech najdeme 102 oblouků a máme i ten nejprudší oblouk v síti českých železnic o poloměru pouhých pětasedmdesát metrů. Je to mezi Třemešnou a Liptaní. Takže jedna k obloukovitost a potom samozřejmě i ten úzký rozchod což je tahák. Jak jsme již zmínili jeden ze tří v republice.

Renáta Eleonora Orlíková: Kdybychom si teď odmysleli ten úzký rozchod jak říkáte, zvládli by tu trať dnešní moderní vlaky?

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: Já si myslím, že určité technické problémy by tam možná byly, ale myslím si, že by to nebyl problém. Pokud by se Osoblažka stavěla dnes, tak by jistě nebyla tak obloukovitá jako kdysi protože právě stavba trati musela být co nejlevnější v té době, aby mohly obce a další aktéři stavbu zafinancovat a nemohli tam být žádné velké stavby, mosty a vysoké nástupy. Velmi se šetřilo a proto trať musí co nejvíce přilákat k terénu.

Renáta Eleonora Orlíková: Jakou rychlostí ta souprava jede?

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: Naše souprava jede rychlostí 30 km/h ale standardní rychlost na Osoblažce je 40 km/h.

Renáta Eleonora Orlíková: Vy jste také prozradil, že Osoblažská úzkokolejka byla vystavěna v roce 1898. Takže už jste oslavili 122 let provozu. Co se na ní za tu dobu změnilo?

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: Tak jednak je to, že celá trať například prošla generální rekonstrukcí mezi lety 1986 až 1978 kdy byl kompletně vyměněn svršek a kolejnice. Potom samozřejmě ten provoz se změnil. Na začátku vyjížděli parní lokomotivy se starými dřevěnými vozy. Ty v roce 1958 nahradily moderní dieselové stroje, které dodneška slouží na Osoblažce konkrétně jeden stroj a české dráhy tam provozují osobní dopravu těmito posledními mohykány. Takovými starými lokomotivami protože lokomotivy takového stáří už dnes na české železnici skoro nenajdeme.

Renáta Eleonora Orlíková: Já jsem úvodem řekla, že letošní zahájení sezóny bylo trošku jiné a neobvyklé oproti těm předcházejícím. Mimo to nevyjela ani parní lokomotiva. Z jakého důvodu?

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: Bohužel na parní lokomotivě Malý štokr, která v současné době prochází generální opravou byla nalezena závada na kotli a z toho důvodu jsme se rozhodli, že s ní nevyjedeme a kontaktovali jsme dodavatelskou firmu. Nyní řešíme jak co nejrychleji závadu odstranit tak, abychom výraznou část letní sezóny právě s malým Štokrem provozovali.

Renáta Eleonora Orlíková: Davide, vy jste v úvodu také prozradil co všechno jste schopen a ochoten dělat na osoblažské úzkokolejce, tak kterou z těch funkcí máte nejradši?

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: Nejradši asi teď už toho propagátor, toho člověka, který plánuje tematické akce, který jedná s těmi lidmi, který se snaží zajistit kontakty a to mě tak baví. Práce s lidmi a hlavně práce a ty výsledky, které jdou za námi vidět.

Renáta Eleonora Orlíková: Už jste vzpomenul lidi, tedy pro vás cestující. Kolik jich svezete za sezónu asi?

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: Ten průměr je okolo těch pěti tisíc lidí. Převezli jsme už i více. A samozřejmě narážíme na kapacitní problémy, kdy do soupravy už zkrátka více lidí nedáme a proto ta návštěvnost nestoupá.

Renáta Eleonora Orlíková: Jak budete zvládat nebo zajišťovat zvýšené hygienické požadavky, které jsou teď v souvislosti s pandemii?

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: My jsme měli štěstí, že jsme se spojili s firmou Chem servis EU, která nám poskytla voucher na 200 litrů dezinfekce pro naši soupravu parního vlaku. Takže u nás ve vlaku najdeme dezinfekci na toaletách a samozřejmě celá souprava parního vlaku je desinfikovaná pravidelně.

Renáta Eleonora Orlíková: Co je pro cestující takovým největším tahákem podle vás?

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: Je to určitě parní lokomotiva a potom pivní vagon.

Renáta Eleonora Orlíková: A co děti třeba, když teda říkáte první vagon tak jak ten pivní vagon vypadá. Já jsem si okamžitě představila, že tam čepují pivo, ale to asi ne.

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: Ano, máme tam čepované pivo z regionálního minipivovaru z Krnova a samozřejmě tam máme i pro děti různé pochutiny a děti se obecně zabaví. Protože máme výletní vozy bez oken, to znamená že se kochají krajinou. Potom v Osoblaze máme herní prvky. Navíc v rámci projektu budeme i další herní prvky pořizovat. Takže i pro děti je to krásný zážitek. Samozřejmě parní lokomotiva možnost si zapískat nebo přiložit do kotle.

Renáta Eleonora Orlíková: Už jste zmínil také nádraží, které se mají opravovat všechno nebo jen některá?

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: Budou se opravovat všechna.

Renáta Eleonora Orlíková: Kolik těch zastávek vlastně tedy je?

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: Devět zastávek, s tím že my už máme díky dotaci Moravskoslezského kraje opravené nádraží ve Slezských Rudolticích a nyní díky česko-polskému projektu budeme opravovat další nádraží.

Renáta Eleonora Orlíková: Jak budou ta nádraží vypadat? Necháváte jim ten původní ráz anebo se budou měnit a modernizovat.

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: Ano, my jsme díky jednoho železničního nadšence sehnali původní plány všech nádraží na Osoblažsku a snažíme se co nejvěrnější zachovat tu vizáž těch budov a přiblížit se tak, aby vypadaly jako z toho roku 1898. Ale nejedná se jen o budovy, ale také o toalety nebo skladiště, které přiléhají.

Renáta Eleonora Orlíková: A navozujete na tu atmosféru i vy sami třeba svým oblečením aby ti cestující a návštěvníci měli pocit, že se ocitli před sto lety někde na nějakém místě nebo konkrétně na Osoblažské úzkolejce tehdejších let?

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: Tak my se snažíme, máme pěkné československé uniformy z období první republiky takže snažíme se tak nějak přibližovat i když nemáme ty původní vozy- bohužel ale tu atmosféru se snažíme navozovat různě, děláme například akce.

Renáta Eleonora Orlíková: Letošní sezóna začala později, asi tušíme z jakého důvodu. Budete ji o potom prodlužovat?

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: V současné době nad tím uvažujeme, protože jednak Moravskoslezský kraj vyhlásil dotační program. A my uvažujeme jestli se do něho zapojit, ale uvidíme. Zatím to řešíme. Nemůžu na sto procent slíbit, ale opravdu zatím reálně uvažujeme, že bychom sezónu prodloužili na září a říjen.

Renáta Eleonora Orlíková: Možná taková amatérská otázka, jestli prodloužíte sezónu začne být třeba více chladněji. Vy máte otevřené vozy, tak jak to řešíte aby cestujícím nebyla zima.

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: Tak my máme pořízen jeden osobní vůz, který jsme odkoupili od českých drah a zrekonstruovali a druhý zavřený vůz si půjčujeme. To znamená, my bychom na ty podzimní vlaky vypravovali soupravu, která by se skládala více z těch uzavřených vozů. Takto jezdíme třeba na Mikuláše kdy jezdí pouze uzavřené vagóny.

Renáta Eleonora Orlíková: Jako má osoblažská úzkokolejka budoucnost. Má za sebou 122 let historie. A teď co ji čeká v budoucnu?

David Chovančík, Slezské zemské muzeum: No tak já doufám, že bude stále plnit funkci základní dopravní obslužnosti protože správa železnic v minulém roce investovala do opravy tratě. Byly tam vybudovány nové nástupiště, byly tam vybudovány nové přechody přes koleje, takže věřím, že si zachová titul dopravní obslužnosti v regionu. No a samozřejmě doufám, že se nám podaří i rozvíjet tu turistickou dopravu, takže věřím, že Osoblažka má ten výhled do budoucna pěkný.

Renáta Eleonora Orlíková: Budu držet palce. Děkuji za rozhovor.

Redakčně upraveno / zkráceno.