Renáta Eleonora Orlíková: Ve studiu vítám Milana Švihálka scénáristu, žurnalistu, moderátora a spisovatele. Zaměříme se na poslední měsíce, kdy koronavirová pandemie doslova zastavila život zejména kulturní. Dobrý den vám televizních obrazovek a také hezké odpoledne v našem studiu. Milane vítej.

Milan Švihálek: Mě koronavir nezastavil.

Renáta Eleonora Orlíková: Nicméně jak si prožil ty poslední tři měsíce?

Milan Švihálek: Den před začátkem opatření jsme v Dolních Vítkovicích otevřeli expozici Niké se vrací domů. Niké je jachta Richarda Konkolského s níž Richard obeplul zeměkouli přibližně před padesáti lety. Od té doby jsme kamarádi a točil jsem o něm řadu filmů. Niké se navrátila domů a je tam stále k vidění v Dolní oblasti Vítkovic. No a taky jsme pokřtili komiks Rychlé šífy Richarda Konkolského. Já jsem autorem scénářů těchto dvanácti příběhů, takže jsem u toho byl tedy i osobně. No a je to opravdu drzost, když se člověk, který se v televizi zabývá úplně něčím jiným a pustí se do komiksu.

Renáta Eleonora Orlíková: Jaký je rozdíl psát komiks anebo souvislý text?

Milan Švihálek: Tak v podstatě to jsou příběhy a to je jako když vyprávíš vtipy ale musíš si vymyslet příběh vždycky na dvanáct obrázků. To jsem se naučil od pana Foglara. Já jsem se vrátil k rychlým šípům, proto se to jmenuje Rychlé šífy neboli rychlé lodě Richarda Konkolského. No a tam jsem si jak se říká očíhl, že ty jeho příběhy jsou vždy na 12 obrázku. A tak jsme to dali dohromady a má to velký úspěch a já jsem rád.

Renáta Eleonora Orlíková: Pokračování nebo respektive nemusíte to být o Richardovi protože ty máš docela široký záběr. Tak uvažuješ, že by ses dal touto cestou?

Milan Švihálek: No tak já se vydám lecjakou cestou, ale myslím si, že nejsem oprávněn zatím říkat jaké to bude mít pokračování. I když je nanejvýš pravděpodobné, že to pokračování mít bude. Ale nebude se to tentokrát týkat Richarda Konkolského ale dalších osobností, které zapůsobily ale to už prozrazují mnohé. No uvidíme. Já se rád toho zúčastním protože to pomáhá organizovat nadace Ostrava- město dobrodružství, kde jsem tak trošku přispívajícím členem a uvidíme jak to bude.

Renáta Eleonora Orlíková: Já se ještě vrátím k té době o které se bavíme. Pandemie zastavila jak jsem říkala skoro celý život kolem nás. Zastavila kulturu, ale byla zavřená také kadeřnictví a ty jsi říkal, že jsi měl poprvé tak krátký účes.

Milan Švihálek: Tak jsi všímavá jak vidím. Když jsem se dověděl hned na začátku, že kadeřnictví budou otevřená asi za pět nebo šest týdnů, tak jsem řekl mé dceři Lence tady máš nůžky trošku mě to zkrať. Ty si říkala, že se kultura zastavila. Já asi nejsem kulturní člověk že mě to nezastavilo.

Renáta Eleonora Orlíková: Také si prozradil, že jsi nenosil roušku. Ne protože bys nechtěl, ale nepotřeboval protože si byl doma a za tebou chodily návštěvy takže spojení se světem si měl.

Milan Švihálek: Byli to lidé známí i neznámí a já jsem vždycky požádal prosím vás sundejte si tu roušku ať vám vidím do obličeje. Já vůbec nevím jak vypadáte. Takže jsem to měl jenom velmi krátce ale já to nechci podceňovat. Já jsem snad i sběratel nemocí.

Renáta Eleonora Orlíková: Na sběratele chci navázat protože to sběratelství právě pojí s televizí Polar. Natočil si seriál o sběratelích. No co tě k nim tak připoutalo, že ses jim začal tak hodně věnovat?

Milan Švihálek: Já jsem zjistil, že to i po myslím deseti - dvanácti letech velice žije. My jsme tehdy natočili asi skoro čtyřicet dílů. A mě začali volat lidé že třeba mají doma taky nějakou sbírku. Bylo to velmi příjemné protože jsem si uvědomil, že jsem v tom Polaru zanechal jakousi stopu a hlavně to lidem dělá radost. To mě hrozně těší, že to sběratelství stále žije a že to má svůj příběh.

Renáta Eleonora Orlíková: Ty jsi něco někdy sbíral?

Milan Švihálek: Sbírám nemoci. Nechci to zlehčovat, ale to je prostě tak, že někdy člověka postihne opravdu něco, že je najednou zdrcen a má strach. Někdy to postihne jednotlivce ale tentokrát to postihlo i mou rodinu i mé malé městečko kde žiji. Přece to nebudu podceňovat, že jako o nic nejde. Já jsem třeba kouřil, tak za to asi zaplatím.

Renáta Eleonora Orlíková: Já se ještě jednou vrátím k tomu sběratelství, to sběratelství je tak trochu napojeno na muzeum hraček.

Milan Švihálek: To je pravda, protože shodou okolností v červnu tedy po skončení stavu nouzového. Ostravské muzeum hraček otevřelo novou expozici. Je teď ve velmi výhodném místě. Zvu tam všechny protože muzeum hraček to byl taky částečně můj život než teda nastaly jiné aktivity ale je to bezva! Přijďte se podívat. Muzeum hraček v Ostravě stojí za to aby bylo k vidění protože je tam i sekci sběratelství.

Renáta Eleonora Orlíková: Milane. Děkuji ti za milý rozhovor.

Redakčně upraveno / zkráceno.