Host dne

Alois Edr, bývalý horník a záchranář: Vzpomínky na neštěstí na Doubravě jsou bolestivé

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Společnost OKD uzavírá postupně doly. V minulém týdnu ukončila těžbu na Dole Darkov a ČSA a v provozu budou od března už jen doly ČSM sever a ČSM jih. Na roky, které strávil na dolech zavzpomíná Alois Eder, který od sedmnácti let fáral na dole První máj. Dobrý den, vítejte.

Alois Edr, bývalý horník a záchranář Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste se přistěhoval z Čech a v roce 1955 jste nastoupil na Hornické učiliště v Karviné a od té doby se váš život svázal s hornictvím. Ve vašich stopách šel syn a vnuk, váš zeť zemřel při výbuchu na Barboře v roce 90. Do kdy jste vy osobně fáral než jste se stal záchranářem?

Alois Edr, bývalý horník a záchranář: V roce 1961 jsem udělal záchranářský kurz, pak následoval výbuch na Dole Dukla, kde jsme jako záchranáři šli a byl to můj křest. Pak se utvořil na šachtách stálý sbor záchranářský a já jsem tam zůstal až do důchodu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Je pravda, že vlastně s hornictvím máte svázaný celý svůj život. Jaké pocity máte teď, když hornictví a těžba z toho Karvinska ustupuje?

Alois Edr, bývalý horník a záchranář: No jaký mám, já myslím, že se ještě mohlo se kopat. Podle mě. Já teda nevím kolik, ale zrušilo se to všechno. Tak to se nedá nic dělat, ale aspoň jsme měli ty tradice hornictví zachovávat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dají se vůbec porovnat tehdejší a dnešní povinnosti horníků?

Alois Edr, bývalý horník a záchranář: Povinnosti, no kdysi musel robit. Dneska když nechce tak nerobí. Kdysi měl zameškanou jednu směnu a už to byla ostuda. Už šel pro výplatu před vrátnici no a zkrátka muselo se. V těch 60tých letech nebylo vyhnutí z hornictví utéct.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A možná kdybyste popsal někdejší podmínky, jaké jste měli jako horníci. Tehdy se hodně asi pracovalo rukama. Dnes více za horníky dělají stroje.

Alois Edr, bývalý horník a záchranář: Co bylo, tak bylo. V rubání jsem taky jezdil a měl jsem hned po kombajnerský kurz. To byl ten kombajn Donbas no a jiné prakticky nebyly. Tak všechno se dělalo ručně, takže bylo víc prachu a teploty než přišly chladničky, které byly na dolech. Kde se dávaly na úvodní strany. No ale než to přišlo, tak jsme se potili. Opravdu jsme se potili.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Přesto jste nebo s hornictvím máte spojený celý život přesto jste celý život hornictví věnoval. Byly někdy chvíle, kdy jste si řekl, byla to špatná volba, proč jsem nešel někde jinde, tak proč nedělám něco jiného.

Alois Edr, bývalý horník a záchranář: No podívejte se nám v 53 roce sebrali to zemědělství všechno a do té doby protože v roce 51 mi zemřel otec a do té doby s maminkou jsme měli koně. To jsem musel koně zapřáhnout a kolikrát místo školy, takže zemědělství jsem měl až dost a přišli dělat nábor do hornictví, takže jsem odešel do hornictví a já jsem taková, jestli jsem se na něco dal tak. I když člověk nadává na práci, ale pořád jsem tady byl rád.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zažil jste také nějaké důlní neštěstí? Už tady padlo, že váš zeť zemřel v 90 roce při výbuchu na Barboře.

Alois Edr, bývalý horník a záchranář: Bylo to neštěstí. Když jsem chodil od jednoho ke druhému, když jsem byl jako stálý záchranář. Takže, kde bylo nějaké neštěstí no tak tam se jelo. Já mám prakticky odfáráno tady Ostravsko, Karvinsko. Všechny šachty. Takže kde bylo neštěstí, tak tam jsme jeli.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Můžete popsat vaše pocity nebo něco z té záchranářské práce. Zavzpomínat na nějaké chvíle, které jste prožil.

Alois Edr, bývalý horník a záchranář: Třeba ty dýchací přístroje. Ze začátku to byly chirany a to bylo těžké, to bylo třiadvacet kilo na zádech a teď ještě když se šlo někde hadice v rukách, tak to bylo obtížné. Až pak přišly teprve ty druhé. No a dneska už to mají i záchranáři vylepšené i ty dýchací přístroje, takže kolikrát to bylo složité.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A co byste ještě přidal, co bylo na tehdejší práci horníka nejtěžší. Kromě fyzické námahy.

Alois Edr, bývalý horník a záchranář: Co bylo nejtěžší. Já nevím, já jsem si zvyknul a kolikrát v zimě třeba, to už jsme říkali, aby už jsme byli na dole, že tam je tepleji. Takže já nevím, co bylo nejtěžší.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A ať také zavzpomínáme na něco veselého. Přece jenom jste byli asi parta kamarádů. Na co vzpomínáte rád? Co máte ve spojitosti s hornictvím?

Alois Edr, bývalý horník a záchranář: My jezdili po těch havárkách, a dostávali jsme za každou havárku nějaké odměny. Třeba byly ty rekreace různě po světě. Tady jsem projel a byl jsem třeba v Řecku a v Belgii jsem byl už tenkrát a tak a nebo rekondiční pobyty třeba třikrát jsem byl v Dagomysu v Rusku, na Korčuli, takže tam si zas odpočinul za čtrnáct dní se léčit.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A vy jste také říkal, že někdejší dýchací přístroje byly strašně těžké, že jste nosili až dvacet kilo na zádech. Jak se tehdy měřil metal?

Alois Edr, bývalý horník a záchranář: Metan, no to byly interferometry, nejdřív se měřil benzínkama ještě. To ještě za učňů, ale pak už přišly interferometry. S benzínkou, to bylo dost nebezpečné a taky to nebylo přesné. Interferometrem jste změřila na desetinu procenta.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zažil jste někdy, když jste fáral a sjížděl tím výtahem dolů. Zažil jste někdy nějaký strach? Nějaký zvláštní pocit, že jste raději měl zůstat nahoře nebo na tu směnu nejít. Stalo se vám to někdy?

Alois Edr, bývalý horník a záchranář: No tak při fárání ne, ale strach jsem měl. To bylo myslím na Doubravě. Tam byl otřes a chlapi byli přimáčknutí. Tam zažil člověk strachu dost.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Většina horníků trpí neurózou bolestmi kloubů. Máte i vy podobné zkušenosti nebo vaši kolegové?

Alois Edr, bývalý horník a záchranář: Minulý rok v říjnu jsem v Karviné v nemocnici mi řezali karpály, ale jinak nemám. Já spíš s páteří a klouby, ramena.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jste pro udržování tradic. Mělo by se hornictví připomínat i v době, kdy pomalu tady těžba uhlí v Moravskoslezském kraji ustupuje?

Alois Edr, bývalý horník a záchranář: No tak já jsem v krojovaných horníkách no a dokonce jsem tam byl předsedou po Svačinovi a pak to za mě převzal Kafka. A každý rok v republice u nás jsou srazy hornických měst i vesnic, takže jezdíme pokaždé. Loni třeba bylo v Zacléři, kde jsme nejeli. Nebyla možnost sehnat nocleh. Na Slovensku taky to je to samé. Každý rok tam mají. Jezdíme na každý ten sraz, letos třeba by se mělo jet, jestli nebude koronavirus, tak bude v Mostě a příští rok v Kutné Hoře. To by bylo do mého rodného okresního města. No tak už se na to těším no a mělo by se to zachovávat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já vám moc děkuji za rozhovor a přeji Vám hodně zdraví.

Alois Edr, bývalý horník a záchranář: No já vám taky děkuju na shledanou.

Redakčně upraveno / zkráceno.



Mohlo by Vás také zajímat