Host dne

Petr Horálek, Fyzikální ústav v Opavě, Snímek "Vzpomínka na Neowise" publikovala NASA

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: V sobotu 31. Července publikoval americký úřad NASA jako prestižní Astronomický snímek dne fotografie s názvem Vzpomínka na ISS. Autorem je Petr Horálek z Fyzikálního ústavu v Opavě, kterého vítám v pořadu HOST DNE. Dobrý den, vítejte. Nejdříve vám gratuluji k takovému úspěchu. Určitě to je úspěch. Já teda

Petr Horálek, fyzikální ústav v Opavě: Já teda děkuji.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A teď co vlastně snímek zachycuje? Co se na obloze v tu chvíli dělo?

Petr Horálek, fyzikální ústav v Opavě: Bylo to 23. Července vlastně minulého roku, kdy došlo k takové velice vzácné události a sice, že kometa Neowise, která byla tehdy velice dobře viditelná, tak toho dne časně ráno zrovna prolétla nejblíže k Zemi. Takže tehdy byla opravdu nejvýraznější na obloze. A aby toho nebylo málo, tak ta kometa ležela ve velice pěkném fotogenickém prostředí přímo před těmi sedmi hvězdami takzvaného Velkého vozu, což teda není souhvězdí, ale takzvaný asterismus. Ale většina lidí to zná spíše jako souhvězdí a ta kometa byla opravdu mimořádná, protože jednak byla velice dobře viditelná opravdu pouhýma očima a jednak na fotografiích ukázala hned dva velice pěkné ohně, které vynikaly v podstatě na délce i několika desítek úplňku vedle sebe.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A kometu Neowise údajně řada lidí vidí jako jednu z nejpůsobivějších událostí loňského roku. Kdy se zase zopakuje?

Petr Horálek, fyzikální ústav v Opavě: Kometa byla skutečně jedinečná v tomto ohledu, protože jednak byla jednou z nejvýraznějších vůbec za poslední dekády a zadruhé byla pozorovatelná velice dobře v podstatě jak z večera, tak z rána na severní polokouli, kde se nachází většina lidské populace tedy vznikalo nejvíce fotografií. A kdybych měl porovnat takovouhle situaci s nějakou, která nastala jaksi v nějaké minulosti, tak naposledy podobná událost i když trošku výraznější byla v roce 1998, kdy na zemi byla vidět kometa Hill2 a ta byla ještě v honu silnější a byla pozorovatelná velice dlouho právě na té severní polokouli. No a opravdu otázka, kdy se do toho dočkáme znovu je velice těžce odpovězte, protože komety se objevují v podstatě velice napředvídatelně a můžeme pohlížet pouze na statistiky. A v tomto případě opravdu jde o kometu, která se objeví řádově třeba jednou za 10, 15 až třeba 20 let.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Můžete našim divákům popsat, jak takový snímek, který potom má takový úspěch a NASA ho označí jako nejúspěšnější snímek dne, jak dlouho se čeká a kolik vlastně těch snímků nafotíte a z čeho vyberete ten nejlepší?

Petr Horálek, fyzikální ústav v Opavě: Tento snímek konkrétně byl jeden z mnoha, který jsem tady fotografoval v průběhu toho průletu té komety kolem Země. A tento snímek byl docela zvláštním způsobem spjat s vedlejší činnosti nebo spíše toto byla vedlejší činnost. Já jsem tehdy jel přednášet na tábor do severních Čech a protože Kometa tehdy byla velice dobře viditelná, tak jsem ukazoval na táboře dětem přes velký dalekohled tu kometu. Všichni byli z toho nadšení. A vedle jsem měl tedy aparát a nechal jsem ho prostě jenom cvakat s nějakým už docela jaksi osvědčeným nastavením. A těch obrázků vzniklo několik, protože bylo dobré pořídit třeba několik desítek snímků za sebou a ty potom poskládat v programu na sebe tak, aby se matematickou cestou potlačil šum. Díky tomu ta fotografie je taková trošku čistší. No a v tomto případě teď přesně nevím z hlavy protože já jsem těch fotografií dělal více, ale v tomto případě to bylo asi nějakých 18 obrázků pořízených za sebou s tím, že vždycky šlo o nějaké asi dvaceti sekund nové snímky a byla snaha právě udělat těch obrázků tolik, aby bylo možné potom více získat informace o těch pohonech. Protože na jednom obrázku kdybych ho použil, tak by se ztratily právě v tom šumu a díky tomu, že těch snímků bylo více a skládaly se do sebe tou sofistikovanou metodou, tak šum se odstranil matematikou a zůstaly jenom skutečné věci a to byly právě ty ony a ty struktury v nich.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jakým fotoaparátem se takovou nádheru dá zachytit?

Petr Horálek, fyzikální ústav v Opavě: Tato fotografie konkrétně vznikala přes zrcadlový zrcadlový aparát Canon 6D. Což je jeden z velice hojně užívaných aparáty pro fotografii pro astro fotografií obecně. Fotografové se snaží využívat tzv. plnoformátové zrcadlovky a nebo dneska už dokonce takzvané bez zrcadlovky, přičemž podstatné je, že ten čip, který se nachází uvnitř tak je velký a nebo dokonce větší než je velikost filmového políčka má i větší rozlišení a dokonce i menší šum.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A sám jste řekl, že ten jev vyfotilo x lidí na celém světě. Čím to, že zrovna ten váš snímek byl vyhodnocen za nejlepší unikátnost? Co se vám podařilo teda zachytit lepšího než těm ostatním pozorovatelům?

Petr Horálek, fyzikální ústav v Opavě: Tady v tom je to trošku dvojí metr, protože věřím, že těch snímků opravdu vzniklo ještě mnohem lepších, než co jsem pořídil já. Ale ono je to trošku i o náladě těch editorů Astronomického snímku dne NASA. O jejich vkusu a nebo i třeba o něčem, co jim samotným ten daný snímek připomíná. Čili není to vždycky vysloveně objektivní záležitost. Nicméně v tomto případě to má jistou logiku, protože ten snímek opravdu zobrazuje ten moment, kdy ta kometa byla v tom velkém vozů a zároveň jenom pár hodin po tom, co byla nejblíže k Zemi a kdy natáhla ty dva výrazné ohnuté právě napříč tím velkým vozem. Takhle pěkně v detailu v té fotografii, což tolik snímků jaksi na světě nevzniklo, že mnoho fotografů spíše se snažilo zaznamenat tu kometu krásně třeba s nějakou krajinou, což je dobře, protože kometa opravdu byla fotografická s krajinou. Ale ten konkrétní pohled do toho velkého vozu s tou kometou s její hlavou na zelenou, s těmi dvěma ohony. Tak takhle přesně tuhle kompozici už pořídilo jen pár lidí. No a že si zrovna vybrali mě, tak to už je spíše asi jenom o tom pocitu nebo o tom jaksi přístupu, že já už jsem těch obrázků poslal více

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já na vás navážu a opravdu to není váš první snímek, který publikoval americký úřad NASA. Kolik už se vám podařilo takhle zveřejnit vašich fotografií?

Petr Horálek, fyzikální ústav v Opavě: Já měl to velké štěstí a vlastně doteď mám, že těch obrázků opravdu mnoho na poměry třeba ostatních fotografů nejenom v Česku, ale i ve světě. Tenhle ten bude dokonce 29., což jsem před mnoha lety, kdy to začalo tohleto období, tak jsem tomu vůbec nevěřil, protože nejvíce jaksi publikovaných světových fotografů, tak mívá jaksi na kontě několik desítek, což konkrétně bývá okolo šedesáti a 29 to už je číslo, které jsem vůbec ani ve snu nečekal a je to pro mě tedy velká pocta, že takto mohu prezentovat nebo reprezentovat Českou republiku jako vlastně v tomhle ohledu nejúspěšnější fotograf a dokonce i tak, že ne všechny, ale některé ty obrázky pocházejí přímo z Česka. Já samozřejmě některé ty fotografie jsem pořídil někde jinde ve světě a tím, že jsem si pořídil jiné tedy ve světě, ale mnoho z nich z Česka, tak reprezentuje i tu Českou republiku. Na těch snímcích a taková zajímavá jaksi rarita, která ale vychází z logiky věci je, že nejvíce těch snímků českých pochází přímo tady od nás.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Když jste zmínil období covidu, byla ta viditelnost lepší? Teď narážím na to, že třeba létalo méně letadel, prostě život byl trošičku jiný než předtím.

Petr Horálek, fyzikální ústav v Opavě: Do jisté míry ano, skutečně zejména při té první vlně, když spadla tehdy ta průmyslová činnost, přestaly létat letadla, tak ten vzduch se docela významně vyčistil, ale co bylo zajímavější, tak se vyčistilo a uklidnilo se počasí a já jsem dokonce uspěl s jedním snímkem v NASA s rojem, který vrcholí vždycky kolem 22. Dubna a velice často bývá právě v tomto období nepříjemné takovéto aprílový počasí a zázračně právě proto, že to bylo měsíc po těch restrikcích, tak stalo se, že opravdu v době, kdy ty meteority létaly po té obloze kolem 22. Dubna, tak celý týden s prostředkem právě toho 22, dubna bylo úplně jasno a ještě toho bylo více, protože v té době nesvítil měsíc, což je velice vzácné. A když chcete fotografovat meteorický roj, tak opravdu dobré, aby tam toho měsíce bylo co nejméně. No a tohle by šlo prostě ruku v ruce, že jednak teda nelítala letadla, byl omezen průmysl, vyčistila se atmosféra a ještě tady bylo týden úplně jasno právě kolem toho maxima toho díky tomu se podařilo tenhle ten obrázek vytvořit, což by za běžné situace bylo velice obtížné.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Díky za rozhovor, za užitečné a zajímavé informace pro diváky televize Polar.

Petr Horálek, fyzikální ústav v Opavě: Já vám moc děkuji za pozvání.

Redakčně upraveno / zkráceno.



Mohlo by Vás také zajímat


Dnešní premiéry