Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dnešní téma bude sportovně kulturní. Ve studiu je se mnou Martin Straka, motoristický novinář, komentátor, fotoreportér. Marťo, vítej u nás, ahoj.

Martin Straka, motoristický novinář, komentátor, fotoreportér: Děkuju pěkně, ahoj.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Sport komentuješ, děláš fotoreportáže. Taková úvodní otázka, sportuješ také někdy aktivně?

Martin Straka, motoristický novinář, komentátor, fotoreportér: Aha, to je dobré. Děkuju, sportuju tak, že denně plavu. To je moje taková životní láska, bez které nemůžu být. To je takový můj kokain a heroin, závislost, kterou zbožňuju. Trvá to už desítky let.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co tě ke sportu přivedlo? A možná i k tomu automobilovému sportu?

Martin Straka, motoristický novinář, komentátor, fotoreportér: Ono sport, já bych to asi zúžil na ten motorsport, i když se jako fotograf věnuju všem sportům, jsem najímán různými týmy. Třeba cyklistická repre Dukla Brno Sprint, to znamená dráhová cyklistika, kterou miluju a je to obrovsky pestré. Motorsport, to je ta hlavní vášeň na sportovním poli. Ta vznikla, když mi bylo, asi šest nebo sedm let. S bratrem Vítem jsem byl v kině Luna v Zábřehu, kde byla premiéra filmu Le Mans se Steve McQueen. Já jsem byl v první řadě s bráchou. Kino bylo narvané úplně. Tam to ve mně prasklo a já se denně klaním tomu, že dělám jenom to, co jsem si v tom kině vysnil. Čili navíc ještě takovým způsobem, že ten největší závod světa komentuju v televizi. Letos to bylo po sedmnácté. Mám dabingovou roli v novém americkém filmu Le Mans a jsem tam jako doma každý rok. Jenom se tomu klaním.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: To je krása, to se málokomu splní takový sen z dětství.

Martin Straka, motoristický novinář, komentátor, fotoreportér: Máš úplnou pravdu a lidé, co mě trošku znají, tak říkají, že žiju život asi tak pěti procent lidí.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme se bavit o Dakaru. Ty jsi letos podruhé už byl plnohodnotným členem posádky. Dá se to tak říct?

Martin Straka, motoristický novinář, komentátor, fotoreportér: Týmu posádky ne. Týmu Fesh Fesh Racing Tomáše Vrátného tady z Ostravy je to po osmi letech. Poprvé to byla Latinská Amerika, Argentina, Chile, teď to byla Saúdská Arábie a bylo to velmi nádherné a vzrušující.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co nejvíc máš s tím letošním ročníkem spojené?

Martin Straka, motoristický novinář, komentátor, fotoreportér: Za prvé jsem byl rád, že jsem se vrátil do týmu Tomáše. Ten tým je specifický, kromě toho, že je obrovský. Tři závodní nákladní auta, k tomu různé doprovody. V bivaku máme v podstatě své náměstí se dá říct, tak samozřejmě tvorba kromě jiných rolí televizních nebo moderátorský. Ta moje nejhlavnější byla to, že budu dělat novou knihu o Dakaru. Ne o týmu, ale o celém Dakaru. Samozřejmě ve spojení s týmem Fesh Fesh. Bude to druhá dakarská a pátá moje celkem kniha. Také to, že možná zmíním dceru Elišku, která když jsem odlétal, tak říkala: "Tati, ty neletíš do Saúdské Arábie, ty letíš na jinou planetu." A já jsem se pousmál a dával jsem ji za pravdu každý den, protože jakkoliv jsem v té oblasti Arábie tak trošku jako doma, díky jiným závodům, kde jsem byl fotit a psát v oblasti Perského zálivu, tak v Saúdské Arábii jsem byl poprvé. Ta země je skutečně úplně jiná a navíc je obrovská. Navíc letošní Dakar byl specifický tím, že symbolicky, zase ta moje voda, jsme startovali u Rudého moře a projeli jsme celou Arábií až do Perského zálivu. Ta závodní trasa měla bezmála devět tisíc kilometrů, čili od moře k moři. Byly tam okamžiky nebo dny, kdy jsme jeli, naše novinářská posádka s týmovým vozem Ford Ranger a třeba tři sta kilometrů, čili téměř Ostrava Praha, jsme nepotkali člověka, pumpu, nic, jenom všude písek, kamení, pokaždé v jiných barvách.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Je Dakar nebezpečný i ve tvých očích, když jsi byl prakticky přímým účastníkem?

Martin Straka, motoristický novinář, komentátor, fotoreportér: Samozřejmě Dakar, jak už víš, věnuju se motorsportu v podstatě od svých šesti sedmi let a Dakar je extrémně nebezpečná soutěž. Jak je největší soutěž jako ve smyslu rallye, čili v překladu soutěž, ne závod, protože závody jsou okruhové, ať jsme jako by trošku přesní. Je to rozhodně nejtěžší a nejnebezpečnější. I bohužel to, co se stalo Aleši Lopraisovi, kterému jsem z celého strakatého srdce přál vítězství po té, co Kamazy a Mazy nejeli a bylo to dobře, že nejeli, protože zaprvé z té podstaty, protože je tam nepustili a také protože ty podmínky byly nerovné vždy. Aleš byl pro mě favorit číslo jedna a jel skvěle jako vždycky. Bohužel se stala tragédie a myslím na Aleše, tak jestli uvidí náš rozhovor, tak ho moc zdravím. Ale to je přesně Dakar. Ten člověk, ten italský fanoušek, udělá svoji osudovou chybu. Dakar je totiž o tom kromě jiného je také o obrovské svobodě ve smyslu závodních posádek. Protože máš start a máš cíl etapy, která dohromady má třeba 900 km. V tom měřeném úseku, kterému se říká super special stage areas erzeta jsou body kudy musíš projet, ale zbytek je na tobě. Čili ty když třeba přijdeš, my jako já fotograf, kolega, kameraman Honza Spitzer a ještě druhý kolega fotograf Petr Lusk, to byla naše posádka. Vybereš si místo a stihneš to už na první průjezd motorek, které začínají každou etapu, tak si v pustině. Jsou to duny, duny, písek, kamení. Tam někde je start a oni jedou. Zpočátku hlavně motorky jedou většinou svoji jednu stopu. Každý hledá to, aby zaprvé šetřil auto a nabíral dobré časy. Pak hledá další stopy a stane se to, že přijdou kamiony, to naše hlavní. Renáto, ty stopy jsou v rozmezí třeba 500 metrů. Čili to byl i případ toho, co se stalo Alešovi, že ten fanda byl pod dunou v místě ten nejhlavnější stopy

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pod zorným úhlem, že?

Martin Straka, motoristický novinář, komentátor, fotoreportér: Vůbec Aleš za to vůbec nemohl, nikdo, celá posádka. Byl to osud. Bylo to neštěstí, tragédie. Ale to je Dakar, na to fakt bacha, tam se toto může stát každý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Trošku už odstoupíme od Dakaru. Nicméně v roce 2015 si ve spolupráci s týmem Bonver Dakar Project sepsal první knihu o Dakaru a teď si prozradil, že bude vycházet druhá. Ale krom toho už máš na svém kontě celkem čtyři knihy, vzniká pátá.

Martin Straka, motoristický novinář, komentátor, fotoreportér: Ano, ano.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Která je tvoje srdcová?

Martin Straka, motoristický novinář, komentátor, fotoreportér: Samozřejmě všechny. Ale ta nová, co vyšla loni na pomezí května a června opět u mého vydavatele nakladatelství Slovart. Ta je taková výjimečná v tom, že zaprvé je to první moje psaná kniha a za druhé je to epický příběh dvou hrdinů našich; Zdeňka Vojtěcha a Břetislava Engeho, kteří ještě daleko před listopadem 1989 dokázali s vozem BMW 635 CSi, které si v týmu s manažerem Václavem Bergerem stavěli po kočárkárnách v Praze a v Liberci, dokázali být v mistrovství Evropě rychlejší než největší hvězdy včetně pilotů formule 1. Já jsem hlavně se Zdeňkem, zase to je ta touha a vášeň od dětství, jak to bylo s tím kinem Luna, v roce 1983 na jaře, když jim bylo patnáct, jsem už nemohl vydržet jako nevědět více než to, co tehdejší média minimálně oznamovala. Našel jsem si číslo na inženýra Zdeňka Vojtěcha, který bydlel v Liberci. To byl můj první telefonát jemu, patnáctiletý rozklepaný Martin volal hvězdě Zdeněk Vojtěch, a ta kniha je právě i proto osobní, protože ty naše telefonáty, které pokračovaly, se linou celou knihou. Navíc, když jsem po revoluci už nastoupil do novinářského světa naplno, měli jsme krásný vztah i s tátou Engem i s tím Zdeňkem Vojtěchem. Na pohřbu táty Engeho v září 2020 jsem byl smutečním řečníkem v Liberci. Tím ta kniha vlastně končí a je nabitá informacemi a příběhy, ale také fotografiemi a dokumenty z celého světa, které nikdy u nás nikde nebyly.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ty jsi byl také u třetího úspěchu Velkého Permoníku v loňském roce potřetí dobyli New York v Carnegie Hall. Jak ta spolupráce začala? Anebo možná spíš tvůj pocit z nich, protože z nich jde obrovská energie ze všech těch lidí kolem Permoníku a i samotných zpěváků.

Martin Straka, motoristický novinář, komentátor, fotoreportér: Je to úkaz kosmický Permoník. Já o Permoníku vím dlouhé roky, protože když jsem ještě pracoval v novinách, než jsem nastoupil na volnou nohu, tak jsem do Karviné jezdil hodně fotit a tam jsem poprvé se dotkl tohoto kouzla. To ještě Eva Šeinerová vedla celý tento nádherný sbor a tady to zase miluju na životě, jak se to děje, jak to vzniká. Ten New York vznikl tak, že kromě jiného jsem fotografem Janáčkovy filharmonie Ostrava a tam pracuje Johana Juríková, dcera Martiny Jiríkové, šéfky paní Velkopermonice a my jsme bavili s Johankou, že jedou do New Yorku zase zpívat a já říkám: Johana, tak jeden spolu ne?" A to byl jako fórek. Johanka to řekla mámě a bylo z toho rande v Karviné i s Petrem Kazíkem, s s takovým tím ředitelský šéfem a ne uměleckým. Jeli jsme společně a bylo to... Bylo to strhující. Co ti mám vyprávět? To je na dlouho. To vítězství v samotné Carnegie Hall... Víš co, to je, jak miluju třeba v Evropě Berlín? To je pro mě jako takové hlavní umělecké město a pocitové. Teď jsem tam byl na tři dny s cyklisty právě zase. Je to láska celoživotní. Tak jsem zjistil, že jsem také Newyorčan, komplet a především Manhattan, i ty okrajové čtvrti. Ale Manhattan tam, když jsi a jdeš z hotelu se jenom projít k té Carnegie Hall, tak tam já jsem tam všude viděl ty Miloše Formana, Pauly Newmany a Roberty de Niro all, Al Pacino, všechno a to tam zkrátka na každém kroku je a navíc se podařilo ještě vyhrát. Tyhle ty slečny a kluci z Karviné, kde nějaký velice moudrý průzkum nějaké agentury říká, že se tam žije zle, druhé nejhorší místo na zemi, se vždycky usměju, co tihle kravaťáci dokážou vymyslet, tak tihle ti lidé z tohoto města skutečně ten New York dobyli a je to jenom o ničem jiném, a to mám ve svém životě úplně stejně, je to jenom o vášni a touze, že dělají něco, co milují. Co více si přát?

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já bych si přála, abychom mohli ještě pokračovat, ale stopáž nám už to nedovoluje. Martine, děkuji za příjemný rozhovor.

Redakčně upraveno / zkráceno.