Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Eva Šeinerová převzala cenu pro vítěze ankety Osobnost Moravskoslezského kraje za rok 2019. Stala se teprve třetí držitelkou ocenění. Dlouholetá ikona karvinského pěveckého sboru Permoník a sbormistryně je mým dnešním hostem. Dobrý den, vítejte. A ve studiu vítám také Petra Kazíka, prezidenta Permoníku. Tak paní Šeinerová na začátek velká gratulace. Musím prozradit našim divákům, že to není jediné vaše ocenění. Já co jsem našla a doplňte mne, jestli to jsou všechna nebo alespoň některá, kterých si vážíte nejvíc. Je to například Medaile Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy za významnou pedagogickou práci nebo Cena Bedřicha Smetany, což je nejvyšší vyznamenání pro sbormistry v České republice a Cena Františka Líska za práci s Dětským pěveckým sborem, která z těch cen alespoň ty co jsem teď vyjmenovala je pro vás nejcennější nebo vážit si ji nejvíc?

Eva Šeinerová, emeritní sbormistryně Permoníku: Asi se těžko dá říct, která pro mě je citově nejbližší. Možná Cena Františka Líska, protože já jsem u něj studovala, studovala jsem v Brně a František Lísek v té době byl vedoucím Katedry hudební výchovy.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: S Permoníkem je spojený rok 1966. Příští rok budete slavit 55. Narozeniny. Tak krásné číslo, velká gratulace znova, protože není asi takových sborů hodně v česku. Těžko říct, jestli na světě asi moc jich takových není. A vy jste sbor založila se svým manželem od té doby jste ušli kus cesty, ale když si vzpomenete na něco ze začátků. Co se vám vybaví třeba?

Eva Šeinerová, emeritní sbormistryně Permoníku: Tak samozřejmě vždycky ten začátek si dost dobře pamatujete, takže si pamatuji, když jsem poprvé vstoupila do sborovny Základní školy Víta Nejedlého v Karviné. Po šestileté praxi ve Zlíně a všechno bylo jinak. Všechno bylo jiné. Pro mě bylo vlastně všechno úplně jiné. I ta Karviná byla úplně jiná než Zlín ze kterého jsme se s Ivanem přistěhovali. Takže mně pomohlo to, že v té sborovně seděli především paní učitelky v mém věku. tehdy čtyřiadvacet a víc a všechny jsme byly jako jedna.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Petra Kazík, jak jsem řekla současný prezident. Byl také vaším žákem, studentem. Prostě jste zpíval dlouhá léta a teď jste se do sboru před pěti lety vrátil. Máte čestnou funkci prezidentování, nicméně ta funkce je spojená také s troškou práce, je to tak?

Petr Kazík, prezident pěveckého sboru Permoník: Já jsem byl samozřejmě nesmírně poctěn, když před těmi šesti lety a nejméně rok trvalo to domlouvání a zvažování jestli do toho můžu jít. Hlavně z hlediska času, protože trošku práce to chce a předcházející prezident pan Šeiner měl velkou výhodu, že mohl se sbormistryní vést porady denní většinou od devíti do dvou do rána každý den. A to jsem věděl, že já s žádnou sbormistryni nemám v plánu a určitě dělat nebudu. Pan Šeiner stejně jako já to měl jako zájmovou činnost vedlejší, ale holt mohl ty věci velmi dobře promyslet. Takže tenhle hendikep samozřejmě jsem si byl vědom, ale našli jsme cestu, jak to udělat a před pěti lety jsem tu funkci přijal. A nám to teď neskutečně frčí a máme obrovskou podporu regionů, města, kraje, publika a Šeinerovi dobyli svět a my teď v těch posledních pěti letech jenom jsme se trošku stali prorokem i doma, což je vzácné.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já jsem se také dočetla, že je velmi důležitá disciplína, tak když se tomu sbormistryně vyjádří. Spíš z toho vašeho pohledu bylo to těžké dodržet tu disciplínu, která po vás byla vyžadována?

Petr Kazík, prezident pěveckého sboru Permoník: Teď nevím, kam míříte, jestli jste dostala nějaké informace. Pro mě to těžké bylo, ale jinak ve sboru to žádný problém. Já jsem byl ne vždy velmi úplně hodný chlapec, takže pro mě sedět hodinu a půl zkoušky nebo vydržet koncert usmívající se a bez hnutí to byla velká muka. Já jsem potřeboval energii a dělat něco jiného. Ale nějak jsme to zvládli. Každopádně to, co nás paní Šeinerová naučila a dneska jsem hlavně pedagog a díky ní jsem pedagog a uvědomil jsem si, jak ty věci fungují a že nás naučila skvělé věci a to co se mi na tom sboru líbí nejvíc, že ta kázeň je vnitřní. Ty děti prostě tím, že jsou vedeny od mala a tím, že opravdu jdeme na to sebeuvědomění, na sebe kázeň, tak nějaké okřikování a když to srovnám občas, samozřejmě navštívím nějakou školu a když vidím, co se tam děje, jak tam jsou děti uklidňovány a oprávněně, tak u nás nic takového moc není.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní Evo, chci se zeptat. Máte nějaký rituál nebo mívala jste nějaké rituály před koncerty i společné s dětmi, svůj osobní a společné s dětmi?

Eva Šeinerová, emeritní sbormistryně Permoníku: Společné s dětmi, tam před každým koncertem je rozezpívání a takovéto zklidnění se než jdeme na jeviště a takovéto uvědomění si, že nejdeme předvádět sebe, ale jdeme předvádět tu hudbu, kterou jsme cvičili a teda oživuje ty noty, které by bez nás zůstaly ležet někde ve stole a jedeme předvést posluchači, že naším největším cílem a největším vrcholem štěstí bude, když toho posluchače oslovíme a když ucítíme tu zpětnou reakci, že reaguje na to, co mimo předvedeme, takže to je to, co se týká dětí no a já už mám jenom kapesník, který mi uháčkovala maminka a který s sebou na jeviště nosím jinak potřebuju pro sebe takových několik minut, abych i já se soustředila na to, co jdu to jeviště předvádět.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vždy Permoník zpívá bez not?

Eva Šeinerová, emeritní sbormistryně Permoníku: Devadesát devět procent vystoupení je bez not.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A proč?

Eva Šeinerová, emeritní sbormistryně Permoníku: Ta interpretace těch skladeb musí přes vás, to musíte prožít. A když něco prožíváte, tak prožitek, tak jako si představíte herce, který mě bude číst svojí roli. Tam jde o to všechno to, co chci interpretovat, tak říct. To znamená, žádné noty. Ty jsou opravdu, když dostaneme něco strašně rychlého a nebo něco hrozně dlouhého a nestačíme to udělat bez nich.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tak já bych jen v rychlosti ještě řekla, že Permoník je sborové těleso, kde v 7 mi sborech zpívá na 250 zpěváků. Od dětí předškolního věku po dospělý smíšený sbor. Vy jste pane Kazíku řekl, že Permoník dobyl svět. Vy za poslední léta dobýváte Česko. A kterého vystoupení nebo kterého ocenění v rámci Permoníku si jeden i druhý z vás váží nejvíce? Berete to jako tu špičku a víc už ani neočekáváte?

Eva Šeinerová, emeritní sbormistryně Permoníku: Já bych to trochu opravila, protože Petr, tak nějak skromně řekl, že těch pět let dobývají Česko. To není pravda, protože během těch pěti let se jim podařilo zvítězit na soutěži ve Španělsku, získat Grand Prix v Petrohradě, získat nejvyšší ocenění v Tokiu na první sborové soutěži, takže během pěti let získat tato tři ocenění. To je důkaz obrovské práce, talentu a píle všech těch, kteří se na tom podíleli.

Petr Kazík, prezident pěveckého sboru Permoník: Možná si teď vyměníme role jednoznačně a to co paní Šeinerová v mnoha rozhovorech řekla, určitě pro nás nejvíc bylo zpívání v Carnegie Hall, to je opravdu Mekka. A to, že se povedlo tam zpívat už dvakrát a mohli jsme nebýt Covidu říkat, že třikrát. To by bylo naprosto unikátní během deseti let. Máme pozvání na ten příští rok. A víte, jedna věc je Carnegie Hall samozřejmě genius loci, to že tam byli největší umělci světa a historie. Ale když, škoda, že nemůžeme promítnout divákům vaší televize zvací dopis, který od těch Američanů přichází teď už opakovaně. Protože přesouvali ty koncerty a oni tam opravdu, tak uctivě píšou, že pro ně bude velká čest, když tam budeme zpívat. Takže všechny sbory se tam snaží dostat, ale oni mají jenom velmi vybranou skupinu sborů, které tam oni chtějí přizvat a my mezi ně opakovaně patříme. To když čte chlapec z Karviné, který teda v tom sboru zpíval, tak to je moc. Je to prostě zaoceánský parník, který se rozjel a teď my bychom museli být úplní pitomci abychom to neudrželi v tom směru. To prostě bude plout ještě dlouho a dlouho.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tak já vám oběma přeji, aby opravdu ten parník plul hodně dlouho. K 55. narozeninám, ať je oslavíte co nejlépe a ať chcete tou cestou, kterou máte nastartováno a vám ještě jednou gratuluji paní Šeinerová. Děkuji Vám oběma uctivě za rozhovor i za váš čas, který jste věnovali našemu pořadu.

Eva Šeinerová, emeritní sbormistryně Permoníku: Děkujeme za pozvání.¨

Redakčně upraveno / zkráceno.