Stáhnout video

Host dne

Petr Přendík, historik: Budova vlakového nádraží Ostrava-Vítkovice je kulturní památkou

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Budova vlakového nádraží Ostrava-Vítkovice je kulturní památkou. Správa železnic plánuje opravy chátrající stavby za 330 milionů korun. Téma pro historika a kronikáře Ostravy-Jihu Petra Předníka. Dobré odpoledne. Tak už jsem řekla v jakém stavu je budova, je ve špatném stavu, chátrá. Tomu napovídá i ta částka za kterou se má opravovat. Tak přibližte našim divákům tu budovu máte nakoukanou, dobře ji znáte. Tak v jakém stavu je aktuálně po 53 letech.

Petr Předník, historik: Je to po 53 letech, ale když si zase představíme, že za těch 53 let neproběhla žádná velká rekonstrukce nebo oprava té budovy. Ten objekt je v autentického stavu, takřka intaktní, tak si myslím, že ten stav není až tak tristní. Samozřejmě budova chátrá. Vidíme to na těch konstrukcích, ale poslední stavební historický průzkum ukázal, že ty materiály nejsou až tak zlikvidovány. Dochází tam k nějakým oxidacím a podobně, ale není to nic, co by neodpovídalo stáří tohohle objektu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Znamená to, že přestože se plánují opravy za 330 milionů korun, že by to neznamenalo to, že by se třeba muselo půl budovy zbourat a dostavět? Podle toho co říkáte.

Petr Předník, historik: Určitě se bourat nebude, ani polovina by si myslím nešlo zbourat. Protože ta hala a všechny ocelové konstrukce jsou na sebe navázány, takže kdybychom zbourali polovinu, tak ta druhá nám asi spadne taky.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Majitelem budovy jsou České dráhy a také České dráhy budou investovat do budovy?

Petr Předník, historik: České dráhy nejsou majitelem. Majitelem je Správa železnic. Takže trošku jiná státní organizace a ta tedy předpokládá tu rekonstrukci, která by měla být zahájena v příštím roce.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Už se ví, jak dalece se do té budovy sáhne? Co se tam změní?

Petr Předník, historik: No tak v podstatě změní se úplně všechno a nezmění se toho až tolik. Protože samozřejmě tím, že teď po dvanácti letech to získalo status kulturní památky, tak musí být zachována jakási podoba. Musí se přece jen respektovat ten původní návrh z 60. let. Co se změní zásadně, tak je boční křídlo, které nyní má využívat finanční správa železnic, takže tam vzniknou administrativní prostory. Počítá se i s tím, že na galerii v té hlavní dominantní výpravní budově bude zřízena nějaká restaurace pro tyto zaměstnance i pro veřejnost. Co je docela smutné, tak to je to, že samotná hala toho nádraží nemá sloužit cestujícím. Počítá se, že se jí najde nějaká nová funkce, takže cestující i po rekonstrukci budou chodit bočním vchodem jako chodí už i nyní. No a bude to takové jako nejsem úplně spokojen, že ti cestující budou vyloučeny z toho nejdůležitějšího prostoru.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ono vlastně i klesající počet cestujících zapříčinilo to, že České dráhy začaly uvažovat o tom, že nenajdou nového vlastníka, nové využití budovy. Dokonce před lety se uvažovalo, že se přebuduje ta budova v obchodní centrum, což by samozřejmě vylučovalo to, že je to aktuálně už teď památka.Tak to by asi bylo to horší než teď.

Petr Předník, historik: Myslím si, že by to bylo horší, to asi ano. Tady je asi důležité, aby se zachovala opravdu tvář té budovy, protože když ji inženýr Josef Danda navrhoval, tak ta budova byla natolik moderní a nejenom tedy po stránce architektonické, ale vůbec i v rámci celkového technického řešení. Takže se dostávala třeba i na titulní strany západních francouzských časopisů architektonických, takže už i to o něčem svědčí. Ale samotný Josef Danda se totiž musel vyrovnávat s několika problémy. Nachází se tu nádraží v oblasti blízkého dolu Jeremenko, takže počítalo se s tím, že celá ta budova může poklesnout do roku 2000 o 230 centimetrů.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Stalo se tak?

Petr Předník, historik: Nestalo se nějaké poklesy nebyly evidovány. Musel počítat také s tím, že nádraží stojí výše než kolejiště s nástupišti, musel počítat také s tím, že tyhle dvě části budou různě sedat vlivem poddolování. Takže i co se týče toho technického řešení, tak si myslím, že už i v tom je vidět nějaký unikát.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já se jenom doplním že výpravní budova je v bruselském stylu. Od roku 1967 byla v provozu. Zajímavé asi je, že nádraží Vítkovice má také svoji knihu.

Petr Předník, historik: Má také svoji knihu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tady vidím na těch obrázcích, že vlastně je zaznamenán ten úplný začátek, jak se začalo nádraží stavět.

Petr Předník, historik: Ano, vidíme třeba poklepání základního kamene, který je ostatně dneska v bočním průčelí zasazen, vidíme tedy montáž třeba konstrukcí, nějaké betonování samotné stavby a vidíme třeba i další technický unikát, což byly eskalátory. Tyhle ty eskalátory na nádražní budově byly použity v rámci Československé tehdy socialistické republiky vůbec poprvé. Takže spousta i pamětníků má právě spojeno to Vítkovické nádraží s jistou nostalgii, že tam chodili na ty schody, že třeba ani necestovali, ale prostě chodili se tam projet. Úsměvné je to, že tento eskalátor byl dovezen z Bělehradu. Vyrobila ho firma Radník, ale jaksi zapomněli dokoupit náhradní díly, takže ty eskalátory brzy byly vyřazeny z provozu a pak tam tedy byly už dosazeny československé.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A jsou funkční ještě?

Petr Předník, historik: Už ani ty druhé tam nejsou. Jeden zmizel už dávno, druhý možná tak před pěti lety a už dávno taky předtím byl postupně rozebrán bezdomovci.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zmínil jste pamětníky. Já jsem se dočetla na sociálních sítích samozřejmě musí se jednat vždycky o pamětníků, kteří se vyjadřují, že nejsou moc spokojení s tím, že by se 330 milionů mělo vložit do rekonstrukce té nádražní budovy. Viděli by to, že by mohla být třeba zbourána. Co říkáte na názory těch lidí, kteří si v uvozovkách neváží té historie a raději by to zbourali?

Petr Předník, historik: Myslím, že to nádraží je opravdu unikátní v tom tzv. bruselském stylu, ten Brusel se tady uplatňuje téměř na všem. Není to jenom třeba samotná architektura, je to i umění a v rámci umělecké výzdoby, která se realizuje v nějakých sklech umělecky ztvárněných. Je to vlastně největší dochovaný soubor skleněné výzdoby, nejen v rámci dnešní ČR, ale vůbec širší Střední Evropy. Kdyby se ta budova zbourala, co si vyřeší? Nic se nevyřeší, protože ta budova přeci jen je jakýmsi takovým odděleným ostrovem od toho města. Protože je ohraničena se hřbitovem, železniční tratí a potom tam je Rudná ulice z druhé strany, už vlastně město téměř končí, protože tam je Místecké ulice, je tam halda. Takže tím, že se zbourá, tak vznikne další proluka. Když se zbourá musíme tam postavit zastávku. Jaké zastávky se dneska staví, to se můžeme podívat třeba, já nevím do Havířova, kde vznikla nedávno malá zastávka. Bude to pokrok? Já si myslím, že to nebude pokrok. Bude to možná levnější, ale bude to zároveň velká ztráta i pro město protože si myslím, že město samotné jako Ostrava, by si mělo vážit mimochodem takového daru ke svému 700 tehdy výročí od první písemné zmínky, protože to nádraží bylo otevřen v roce 1967, kdy Ostrava slavila významné jubileum. No a myslím si, že tady by se měli spojit všichni odborníci, jak tedy dopravní, tak železniční, tak tedy i městští, možná i kraj by se mohl zapojit a prostě najít nějaké smysluplné využití téhle té budovy.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy třeba byste viděl v nádražní budově co za využití?

Petr Předník, historik: Umím si představit, že samotná galerie se může využít k nějakým třeba restauračních zařízením, kavárnám. Bydlím kousek od toho nádraží. Vím, že jsme v oblasti, kde si nemůžete zajít do slušné restaurace, kde není žádná kavárna, kde je hluchá oblast, kde nejsou obchody, kde nemáte možnost si nakoupit. Jsme odkázáni třeba na večerky, takže to všechno, kdyby se v té budově koncentrovalo, já vím možná to zní, že chci vytvořit nějaký nový obchodní dům nebo něco takového. Ale myslím si, že kdyby se toho chopil někdo, kdo by třeba i v tom retro stylu šedesátých let se snažil vytvořit tam nějaký prostor, tak že by to mohlo mít velký úspěch. Zažil jsem tam třeba i diskotéku, která se tam konala asi před 5-6 lety. Už si to nepamatuji. Ta hala byla naprosto plná mladých lidí. Hráli tam barvičky, takže to průčelí blikalo. Působilo to velice futuristicky, když se stála venku před tou budovou a ta zářila, svítila. Ta architektura je velice moderní, když se na to jako člověk podívá a představí si, že je to opraveno a myslím si, že spousta lidí, kteří by nevěděli, že to pochází ze šedesátých let, tak by to mohli považovat za daleko mladší stavbu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Nicméně asi už je rozhodnuto o využití té budovy protože rekonstrukce by měla být zahájena v příštím roce a peníze jsou také dány. Takže asi už je rozhodnuto?

Petr Předník, historik: Já myslím, že částečně už správa železnic počítá s tím, co tam bude a co tam nebude. Ale samotná ta hala, ten největší prostor, který má mimochodem přes jedenáct set metrů čtverečních, tak ten ještě není vyřešen. Tam se bude hledat nějaké využití.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A v tu chvíli by mohlo zasáhnout jak jste navrhoval třeba město nebo nějací architekti případně, pakliže by k tomu byli přizváni.

Petr Předník, historik: Já myslím, že určitě je možná i veřejnost, protože těch nápadů může být celá řada a je opravdu třeba najít něco, co tam lidi přitáhne. Zaznívají třeba nápady, aby tam byla galerie. Myslím si, že galerií už v Ostravě máme dostatek.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A jak dlouho by měla rekonstrukce trvat?

Petr Předník, historik: Já si myslím, že to má být necelé tři roky.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: To znamená v roce 2024 by mělo být hotovo.

Petr Předník, historik: Ano definitivně. A myslím, že už v roce 2023 někdy na konci by to mohlo být.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já vám děkuji za užitečné informace o Vítkovickém nádraží nebo nádražní budově pro diváky televize Polar. Hezký den.

Redakčně upraveno / zkráceno. 



Mohlo by Vás také zajímat