Mimořádná zpráva:
Načítám...
  • Načítám...
>
Host dne

Host dne

Zdeněk Tofel, hudební redaktor, umělecký vedoucí Valašského vojvody, 50. ročník festivalu Glastonbury

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Festival Glastonbury je největší a jeden z nejdůležitějších multižánrových festivalů na světě. Od roku 1970 hostí proslulé světové hudebníky a kapely, ale na své si přijdou i milovníci divadla, tance nebo kabaretu. Nejen o něm si dnes budu povídat se Zdeňkem Toflem, hudebním redaktorem a uměleckým vedoucím Valašského Vojvody. Dobrý den, vítejte, Zdeňku.

Zdeněk Tofel, hudební redaktor, umělecký vedoucí Valašského vojvody: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zdeňku, mě zajímá, jak se stane, že se dostanete na tak obrovský světový festival, jak dostanete pozvání nebo jak se tam dostanete a ne poprvé a ne jednou.

Zdeněk Tofel, hudební redaktor, umělecký vedoucí Valašského vojvody: Jenom velice krátce, jednou jsem byl v roce 2018 v mateřském podniku na Vinohradech v Praze a nějak přišla řeč o Glastonbury a hovořil jsem se svou sestřenicí, která se tam zrovna usídlila na farmě v Piltonu, což je sousední dědina s městem Glastonbury, a říká: "Víš, Zdenečku, já nemám s kým jít na festival, který bude v červnu". A tak to začalo a říkal: "No úžasné, tam jsem ještě nebyl," tak jsem si rychle našel, o čem vlastně Glastonbury je. Zjistil jsem, že to je nesmírně zajímavé místo historicky, energeticky nebo samozřejmě hudebně, protože jak jste říkala, Michael Eavis v roce 1970, po Woodstocku hned rok vybudoval tento festival, který je až dodnes. Díky té přestávce letos jsme měli už jubilejní padesátý ročník, takže takto to vzniklo.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Proč je to místo tak magické?

Zdeněk Tofel, hudební redaktor, umělecký vedoucí Valašského vojvody: Ta historie je velice hluboká. Ve městě Glastonbury byla nebo ještě je hrobka krále Artuše. Nad Glastonbury je ten vrch Tor, kde zůstala ještě zbytek katedrály, taková věž. Byl jsem se tam podívat. Právě toto je energeticky historicky zásadní místo pro Anglii. Tp bylo 5., 6. století krále Artuše. Ono je to tam tak nějak cítit. Pak z nějakého důvodu se Michael Eavis vzhlédl v tom hnutí hippies, že vlastně Glastonbury je tak trošku město hippies, ale historicky velice zajímavé.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Za čím tam jedete nebo co na tom obrovském multižánrového festivalu vyhledáváte Vy? Protože měli bychom doplnit na jak velké rozloze, protože to je několik hektarů, osmdesát nebo desítky stagí, co tam je, a stovky účinkujících.

Zdeněk Tofel, hudební redaktor, umělecký vedoucí Valašského vojvody: Přesně tak, ten areál se připravuje mnoho týdnů dopředu. Je obehnán plotem, který má deset kilometrů. Je to údolí, kde jsou pastviny, kde jsou louky, takže tam se běžně pasou krávy. Je to venkov. Jak jste řekla, je tam plno různých atrakcí, kabaret, divadla a já nevím, co všechno. Dokonce nově jsme navštíví takové to letní kino, jak to známe z těch amerických filmů. Kde jsou tam ty americké bouráky, do toho si sednete a promítá se vám film. To je tam jako také novinka, čili je tam naprosto všecko. Ale důležité je v této části Anglie počasí, které letos vyšlo.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Za čím tam teda jdete Vy, nebo co se vyhledáváte?

Zdeněk Tofel, hudební redaktor, umělecký vedoucí Valašského vojvody: Je to samozřejmě především muzika. Mě tam něco táhlo od roku 2016, já jsem se asi spletl a řekl jsem 2018, takže 2016. Najednou vás tam něco někde táhne. Já jsem se ptal i své sestřenky Leničky: "co tebe táhlo?" "historie a tyto věci". Takže je to více věcí dohromady. Historie, ta muzika a teď už jí přátelé. Já jsem už areál prošel před festivalem, bylo to ten pátek 24. června, jednoznačně Robert Plant, Alison Krauss. Takže Roberta Planta jsem měl možnost vidět tady na Colours, ale už v té poloze jako je až rock music. A teď díky vztahu s Alison Krauss jde do americké country, folku, možná bluegrassu. Alison hraje výborně na housle, což mě jako houslistu překvapilo mile. Bylo to takové velice krásné akustické vystoupení, představení toho Roberta Planta s Alison Krauss. Navíc už mnoho lidí ví, že Robert Plant při návštěvě Ostrava, byl tady myslím dvakrát, si oblíbil Pustevny a po vyhoření Libušína dokonce věnoval i finanční částku na obnovu. Tak to jenom na okraj, že má vztahy k nám. Pak mě velice překvapila americká zpěvačka, kterou jsem vůbec neznal, Billie Eilish. Na začátku dělá takové ty techno věci, myslel jsem, že půjdu domů, ale pak jsem vydržel a zjistil jsem, že zpívá opravdu skvěle. Je to příjemná holka, velice příjemná holka, takže Billie Eilish určitě. V sobotu jsem čekal na McCartneyho, kterého jsem viděl v Praze, ale Glastonbury je Glastonbury. Hovoříme pořád o Pyramid Stage a před Paulem vystupoval Noel Gallagher z Oasis a byl velice dobrý. Velice to bylo příjemné. McCartney měl začít o půl desáté. Začalo to něco po půl desáté večer v sobotu a až dvacet minut po půlnoci skončil. Takže když si vezmeme, že měl nedávno osmdesát let, 18. června, co on dokáže v tomto věku na té scéně, to je něco úžasného. A navíc jeho repertoár je tak bohatý, že může postavit programy dvou tříhodinové programy naprosto rozlišné. Kapela hrála skvěle a musím říct, že měl výbornou dechovou sekci, která hrála opravdu parádně. Na závěr McCartneyho vystoupení, kdy jsme všichni zpívali, já jsem byl pořádně vyřvaný s hlasivkami se přidal na kytaru Bruce Springsteen jako host a David Grohl z Foo Fighters’. Ještě bych připomněl neděli, poslední festivalový den, 26. června, odpoledne byla vynikající Diana Ross, také legenda s vynikající kapelou, to byla pohádka. A večer mě velice překvapila novozélandská zpěvačka Lorde. Ta byla opravdu vynikající s mladou kapelou. Myslím, že o ní prohlásil ještě jak David Bowie, že o této dámě hodně a hodně uslyšíme. Takže to byla ještě neděle v Glastonbury.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já jsem řekla, že jste uměleckým vedoucím Valašského Vojvody. Má na tomto festivale místo také lidová hudba?

Zdeněk Tofel, hudební redaktor, umělecký vedoucí Valašského vojvody: Má a je to v takové té podobě až folkového world muzik. Já jsem tam osobně zažil v roce 2016, mimo jiné Arta Garfunkela, na scéně ho vystřídala irská kapela, která hrála ten typický irský hospodský folk nebo folklor můžeme říci a byl jsem překvapen, jak Angličané jsou zcela naprosto zbláznění. No, oni to berou, takže určitě ano. Na té acoustick stage, což je stan, teda v tom festivalu Glastonbury. Letos například tam hráli mexičtí Mariachi, což je mexický svým způsobem folklor. Měl jsem možnost v karibské oblasti, když jsem kdysi hrál s těmito muzikanty také na jednom pódiu vystupovat. Takže ano, v různých podobách, samozřejmě i africký nebo i černošský folklor už přepraveny do world music a současných směrů. Čili ty základy etnické hudby se v Glastonbury objevují. Jsou tam.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já vím, že je to nesrovnatelné zabrousit do českých vod, ale zajímá mě, jaký je návštěvník tohoto obřího multižánrového festivalu a návštěvník českých velkých festivalů?

Zdeněk Tofel, hudební redaktor, umělecký vedoucí Valašského vojvody: Ano, je pravda, že v Glastonbury je 200 až 250 tisíc lidí. Nehledě k tomu ještě ten staff, jak se říká pracovníci, kteří většinou dělali dobrovolně. Já si myslím, že to obecenstvo, my jsme v Anglii, v Glastonbury nezažili nebo já jsem nepotkal opilého člověka. Lidi jsou vstřícní, jsou ochotni vám třeba dát volný prostor, protože odejít na toaletu v takovém mišmaši je složité. Jsou velice příjemní, oni jsou natěšení, což myslím, bylo všude na celé zeměkouli po těch dvou letech byli natěšení na kulturu, na tento festival, protože měli vstupenky koupené dva roky a vstupenka stojí dvě stě sedmdesát, dvě stě osmdesát liber, což je nějakých asi osm a půl tisíce korun. V současném přepočtu. Čili není to moc, ale není to málo? Ale nikdo nevracel vstupenky, takže ti diváci, posluchači jsou tam z celého světa. To vidíte i na těch vlajkách, ty vlaječky, jak tam vlají. Viděl jsem tam i českou vlajku, takže jsou srovnatelný myslím jako i v té slušnosti i tady s Ostravou. Já jsem na Colours of Ostrava vždycky zažil slušné lidi, neměl jsem nějaký pocit něčeho špatného. A většinou se pohybuji na festivalech, folkloristického typu, kde jsou zase fanoušci trošku jiný. Ale v poslední době, myslím si, že ta kultivovanost je opravdu vysoká. Já vždycky říkám máme sedm not, osmá je oktáva a mezitím máme nějaký půltón.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já jenom dodám, že Vy jste pořadatelem festivalu Souznění. Na co se lidé mohou těšit?

Zdeněk Tofel, hudební redaktor, umělecký vedoucí Valašského vojvody: Je to trošku předčasné, ale teď právě v tom létě pracujeme na zajímavých programech. Mohu prozradit, že rozjednání jsou Ebeni, jako kapela Ebenů. Radůza a na festivalu Leoše Janáčka jsem doslova objevil pěvce z Národního divadla z Bratislavy. Jmenuje se Gustáv Beláček a už jsem je navštívil i na Kysucých, jsme se stali přáteli a s ním připravujeme pořad, který jde do řekněme vážné hudby, ale i trošku do folklóru. Z toho světa folklóru máme připraveny soubory samozřejmě domácí Valášek, Valašský vojvoda, ale ze Slovenska také tam někdo bude zase z Oravy a z Kysuce. No, ještě uvažujeme o dalších.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zdeňku, já Vám děkuji za příjemné povídání i za Váš čas, který jste věnoval našim divákům televize Polar. Mějte hezké léto.

Zdeněk Tofel, hudební redaktor, umělecký vedoucí Valašského vojvody: Já Vám děkuji za pozvání a ten čas se věnoval velice rád. Hezké léto.

Redakčně upraveno / zkráceno.

Mohlo by Vás také zajímat

Pořad: Host dne
Zdeněk Tofel, hudební redaktor, umělecký vedoucí Valašského vojvody, 50. ročník festivalu Glastonbury
14. července 2022, 17:30

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Festival Glastonbury je největší a jeden z nejdůležitějších multižánrových festivalů na světě. Od roku 1970 hostí proslulé světové hudebníky a kapely, ale na své si přijdou i milovníci divadla, tance nebo kabaretu. Nejen o něm si dnes budu povídat se Zdeňkem Toflem, hudebním redaktorem a uměleckým vedoucím Valašského Vojvody. Dobrý den, vítejte, Zdeňku.

Zdeněk Tofel, hudební redaktor, umělecký vedoucí Valašského vojvody: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zdeňku, mě zajímá, jak se stane, že se dostanete na tak obrovský světový festival, jak dostanete pozvání nebo jak se tam dostanete a ne poprvé a ne jednou.

Zdeněk Tofel, hudební redaktor, umělecký vedoucí Valašského vojvody: Jenom velice krátce, jednou jsem byl v roce 2018 v mateřském podniku na Vinohradech v Praze a nějak přišla řeč o Glastonbury a hovořil jsem se svou sestřenicí, která se tam zrovna usídlila na farmě v Piltonu, což je sousední dědina s městem Glastonbury, a říká: "Víš, Zdenečku, já nemám s kým jít na festival, který bude v červnu". A tak to začalo a říkal: "No úžasné, tam jsem ještě nebyl," tak jsem si rychle našel, o čem vlastně Glastonbury je. Zjistil jsem, že to je nesmírně zajímavé místo historicky, energeticky nebo samozřejmě hudebně, protože jak jste říkala, Michael Eavis v roce 1970, po Woodstocku hned rok vybudoval tento festival, který je až dodnes. Díky té přestávce letos jsme měli už jubilejní padesátý ročník, takže takto to vzniklo.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Proč je to místo tak magické?

Zdeněk Tofel, hudební redaktor, umělecký vedoucí Valašského vojvody: Ta historie je velice hluboká. Ve městě Glastonbury byla nebo ještě je hrobka krále Artuše. Nad Glastonbury je ten vrch Tor, kde zůstala ještě zbytek katedrály, taková věž. Byl jsem se tam podívat. Právě toto je energeticky historicky zásadní místo pro Anglii. Tp bylo 5., 6. století krále Artuše. Ono je to tam tak nějak cítit. Pak z nějakého důvodu se Michael Eavis vzhlédl v tom hnutí hippies, že vlastně Glastonbury je tak trošku město hippies, ale historicky velice zajímavé.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Za čím tam jedete nebo co na tom obrovském multižánrového festivalu vyhledáváte Vy? Protože měli bychom doplnit na jak velké rozloze, protože to je několik hektarů, osmdesát nebo desítky stagí, co tam je, a stovky účinkujících.

Zdeněk Tofel, hudební redaktor, umělecký vedoucí Valašského vojvody: Přesně tak, ten areál se připravuje mnoho týdnů dopředu. Je obehnán plotem, který má deset kilometrů. Je to údolí, kde jsou pastviny, kde jsou louky, takže tam se běžně pasou krávy. Je to venkov. Jak jste řekla, je tam plno různých atrakcí, kabaret, divadla a já nevím, co všechno. Dokonce nově jsme navštíví takové to letní kino, jak to známe z těch amerických filmů. Kde jsou tam ty americké bouráky, do toho si sednete a promítá se vám film. To je tam jako také novinka, čili je tam naprosto všecko. Ale důležité je v této části Anglie počasí, které letos vyšlo.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Za čím tam teda jdete Vy, nebo co se vyhledáváte?

Zdeněk Tofel, hudební redaktor, umělecký vedoucí Valašského vojvody: Je to samozřejmě především muzika. Mě tam něco táhlo od roku 2016, já jsem se asi spletl a řekl jsem 2018, takže 2016. Najednou vás tam něco někde táhne. Já jsem se ptal i své sestřenky Leničky: "co tebe táhlo?" "historie a tyto věci". Takže je to více věcí dohromady. Historie, ta muzika a teď už jí přátelé. Já jsem už areál prošel před festivalem, bylo to ten pátek 24. června, jednoznačně Robert Plant, Alison Krauss. Takže Roberta Planta jsem měl možnost vidět tady na Colours, ale už v té poloze jako je až rock music. A teď díky vztahu s Alison Krauss jde do americké country, folku, možná bluegrassu. Alison hraje výborně na housle, což mě jako houslistu překvapilo mile. Bylo to takové velice krásné akustické vystoupení, představení toho Roberta Planta s Alison Krauss. Navíc už mnoho lidí ví, že Robert Plant při návštěvě Ostrava, byl tady myslím dvakrát, si oblíbil Pustevny a po vyhoření Libušína dokonce věnoval i finanční částku na obnovu. Tak to jenom na okraj, že má vztahy k nám. Pak mě velice překvapila americká zpěvačka, kterou jsem vůbec neznal, Billie Eilish. Na začátku dělá takové ty techno věci, myslel jsem, že půjdu domů, ale pak jsem vydržel a zjistil jsem, že zpívá opravdu skvěle. Je to příjemná holka, velice příjemná holka, takže Billie Eilish určitě. V sobotu jsem čekal na McCartneyho, kterého jsem viděl v Praze, ale Glastonbury je Glastonbury. Hovoříme pořád o Pyramid Stage a před Paulem vystupoval Noel Gallagher z Oasis a byl velice dobrý. Velice to bylo příjemné. McCartney měl začít o půl desáté. Začalo to něco po půl desáté večer v sobotu a až dvacet minut po půlnoci skončil. Takže když si vezmeme, že měl nedávno osmdesát let, 18. června, co on dokáže v tomto věku na té scéně, to je něco úžasného. A navíc jeho repertoár je tak bohatý, že může postavit programy dvou tříhodinové programy naprosto rozlišné. Kapela hrála skvěle a musím říct, že měl výbornou dechovou sekci, která hrála opravdu parádně. Na závěr McCartneyho vystoupení, kdy jsme všichni zpívali, já jsem byl pořádně vyřvaný s hlasivkami se přidal na kytaru Bruce Springsteen jako host a David Grohl z Foo Fighters’. Ještě bych připomněl neděli, poslední festivalový den, 26. června, odpoledne byla vynikající Diana Ross, také legenda s vynikající kapelou, to byla pohádka. A večer mě velice překvapila novozélandská zpěvačka Lorde. Ta byla opravdu vynikající s mladou kapelou. Myslím, že o ní prohlásil ještě jak David Bowie, že o této dámě hodně a hodně uslyšíme. Takže to byla ještě neděle v Glastonbury.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já jsem řekla, že jste uměleckým vedoucím Valašského Vojvody. Má na tomto festivale místo také lidová hudba?

Zdeněk Tofel, hudební redaktor, umělecký vedoucí Valašského vojvody: Má a je to v takové té podobě až folkového world muzik. Já jsem tam osobně zažil v roce 2016, mimo jiné Arta Garfunkela, na scéně ho vystřídala irská kapela, která hrála ten typický irský hospodský folk nebo folklor můžeme říci a byl jsem překvapen, jak Angličané jsou zcela naprosto zbláznění. No, oni to berou, takže určitě ano. Na té acoustick stage, což je stan, teda v tom festivalu Glastonbury. Letos například tam hráli mexičtí Mariachi, což je mexický svým způsobem folklor. Měl jsem možnost v karibské oblasti, když jsem kdysi hrál s těmito muzikanty také na jednom pódiu vystupovat. Takže ano, v různých podobách, samozřejmě i africký nebo i černošský folklor už přepraveny do world music a současných směrů. Čili ty základy etnické hudby se v Glastonbury objevují. Jsou tam.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já vím, že je to nesrovnatelné zabrousit do českých vod, ale zajímá mě, jaký je návštěvník tohoto obřího multižánrového festivalu a návštěvník českých velkých festivalů?

Zdeněk Tofel, hudební redaktor, umělecký vedoucí Valašského vojvody: Ano, je pravda, že v Glastonbury je 200 až 250 tisíc lidí. Nehledě k tomu ještě ten staff, jak se říká pracovníci, kteří většinou dělali dobrovolně. Já si myslím, že to obecenstvo, my jsme v Anglii, v Glastonbury nezažili nebo já jsem nepotkal opilého člověka. Lidi jsou vstřícní, jsou ochotni vám třeba dát volný prostor, protože odejít na toaletu v takovém mišmaši je složité. Jsou velice příjemní, oni jsou natěšení, což myslím, bylo všude na celé zeměkouli po těch dvou letech byli natěšení na kulturu, na tento festival, protože měli vstupenky koupené dva roky a vstupenka stojí dvě stě sedmdesát, dvě stě osmdesát liber, což je nějakých asi osm a půl tisíce korun. V současném přepočtu. Čili není to moc, ale není to málo? Ale nikdo nevracel vstupenky, takže ti diváci, posluchači jsou tam z celého světa. To vidíte i na těch vlajkách, ty vlaječky, jak tam vlají. Viděl jsem tam i českou vlajku, takže jsou srovnatelný myslím jako i v té slušnosti i tady s Ostravou. Já jsem na Colours of Ostrava vždycky zažil slušné lidi, neměl jsem nějaký pocit něčeho špatného. A většinou se pohybuji na festivalech, folkloristického typu, kde jsou zase fanoušci trošku jiný. Ale v poslední době, myslím si, že ta kultivovanost je opravdu vysoká. Já vždycky říkám máme sedm not, osmá je oktáva a mezitím máme nějaký půltón.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já jenom dodám, že Vy jste pořadatelem festivalu Souznění. Na co se lidé mohou těšit?

Zdeněk Tofel, hudební redaktor, umělecký vedoucí Valašského vojvody: Je to trošku předčasné, ale teď právě v tom létě pracujeme na zajímavých programech. Mohu prozradit, že rozjednání jsou Ebeni, jako kapela Ebenů. Radůza a na festivalu Leoše Janáčka jsem doslova objevil pěvce z Národního divadla z Bratislavy. Jmenuje se Gustáv Beláček a už jsem je navštívil i na Kysucých, jsme se stali přáteli a s ním připravujeme pořad, který jde do řekněme vážné hudby, ale i trošku do folklóru. Z toho světa folklóru máme připraveny soubory samozřejmě domácí Valášek, Valašský vojvoda, ale ze Slovenska také tam někdo bude zase z Oravy a z Kysuce. No, ještě uvažujeme o dalších.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zdeňku, já Vám děkuji za příjemné povídání i za Váš čas, který jste věnoval našim divákům televize Polar. Mějte hezké léto.

Zdeněk Tofel, hudební redaktor, umělecký vedoucí Valašského vojvody: Já Vám děkuji za pozvání a ten čas se věnoval velice rád. Hezké léto.

Redakčně upraveno / zkráceno.

Zdroj: https://polar.cz/porady/host-dne/host-dne-14-07-2022-17-31