Host dne

Jan Lenart, spolek Pestré vrstvy, Pestré vrstvy odkrývají zašlé krásy Ostravy

Renáta Eleonora Orlíková: Stará zapomenutá místa, ale i zajímavé kouty a historické objekty v Ostravě hledá a objevuje a také zachraňuje spolek Pestré vrstvy. Ve studiu vítám Jana Lenarta, od kterého se dozvíte podrobnosti. Dobrý den.

Jan Lenart, spolek Pestré Vrstvy: Dobrý den, děkuji za pozvání.

Renáta Eleonora Orlíková: Tak, jak vznikl nápad zachraňovat, objevovat různá místa v Ostravě nebo v Ostravě a okolí?

Jan Lenart, spolek Pestré Vrstvy: V Ostravě a okolí řekněme, my jsme, tedy já a mí kolegové, kteří jsme dnes ve sdružení ve spolku Pestré vrstvy, tak jsme se už tak několikrát v historii bavili v předchozích letech, že víme o spoustě míst v Ostravě, která jsou zarostlá, zapomenutá a jsou tam historické i přírodní pamětihodnosti, a že bychom chtěli dát lidem nějakou zpětnou reakci na tu naši historii, aby neskončila úplně v zapomnění, což je takový obecný problém našeho města. Myslíme si, že těchto aktivit není nikdy dost. Takže jsme se nakonec spojili, vytvořili jsme spolek a pustili jsme se do díla.

Renáta Eleonora Orlíková: Co to jsou za lidé, kteří se spojili a pustili se společně s vámi do díla?

Jan Lenart, spolek Pestré Vrstvy: Kromě mě, já se považuji spíše za takového přírodovědce, tak je tam historik, posléze se přidal ještě kronikář Ostravy-Jihu. Dále tam máme vlastně dvě projektové manažerky, které doplňují tu naši činnost i o takovéto zázemí vlastně, abychom vůbec mohli fungovat. Vzájemně se doplňujeme a doufám, že vytvoříme takový akceschopný tým.

Renáta Eleonora Orlíková: Jak to celé vlastně funguje? Jak ta místa hledáte, objevujete, zachraňujete? Už to tady padlo, tak jak to funguje, když na něco narazíte?

Jan Lenart, spolek Pestré Vrstvy: My už dlouhodobě chodíme po Ostravě do různých zapomenutých míst, kam by se třeba běžný člověk neodvážil. A tam dokumentujeme, jak přírodní, tak technické památky nebo historické příběhy, které se váží k těm místům, a tak si to pamatujeme. Vždycky, když se vyskytne nějaká příležitost, jak na nějaké místo upozornit, tak prostě někdo z nás to vytáhne z rukávu, že zrovna takhle by to chtělo a támhle je nějaký zapomenutý objekt. K některým místům jsme se dostali zcela náhodou, že nás upozornil zrovna třeba člověk, který tam kupoval nemovitost, že tam je nějaká zapomenutá kůlna a my jsme nakonec zjistili, že se jedná o historickou památku hornické pekárny.

Renáta Eleonora Orlíková: Tak k ní se ještě určitě dostaneme. Mě teď zajímá, co vlastně od toho všeho očekáváte, že objevíte a zpřístupní stará zapomenutá místa?

Jan Lenart, spolek Pestré Vrstvy: Nás baví osvěta. Takže my chceme lidem, občanům, turistům poskytovat informace. Taky nás baví jakási péče o naši krajinu, která často v těch postindustriálních prostorech ve městě je jaksi zanedbaná, zapomenutá. Často se tam nachází velké množství odpadu, takže my jsme to skloubili a pečuje o ta místa. Snažíme se na ně upozornit, snažíme se vlastně dát lidem informaci jaká je vlastně tady jejich historie.

Renáta Eleonora Orlíková: Kdy a na základě čeho se rozhodnete, že zrovna toto místo stojí za to, abyste o něj pečovali a zpřístupnili lidem.

Jan Lenart, spolek Pestré Vrstvy: No je to prakticky čistě na základě průchodnost přes legislativu, protože každý pozemek někomu patří. Takže většinou to třeba rok a půl trvá než se vyjednávají nějaké podmínky, za kterých my tam můžeme působit. Takže my se snažíme buď si třeba ten objekt vypůjčit nebo se domlouváme přímo s vlastníkem pozemku, aby nám to jednoduše umožnil. Nabízíme například tu péči o to místo. To jsou velice často velmi zanedbané plochy, kde je množství odpadu a vlastně je to tam i poměrně nebezpečné. Takže my to místo zkultivujeme.

Renáta Eleonora Orlíková: Už jste několikrát zmínil množství odpadu, které obvykle kolem těch míst je. Takže ta vaše prvotní činnost a vždycky je tom, že uklízíte po návštěvnících, turistech a tak dál?

Jan Lenart, spolek Pestré Vrstvy: Vždycky, protože opravdu Ostrava tím zahozené odpadem na těch různých brownfieldech trpí. A to je první krok. Musí se uklidit. My jsme třeba z některých míst vynesli v průběhu několika klíčových akcí několik kontejnerů odpadu.

Renáta Eleonora Orlíková: Vy ta svá místa označujete speciální značkou. Z jakého důvodu?

Jan Lenart, spolek Pestré Vrstvy: To je takový mezinárodní symbol, který je v České republice málo známý. Ale jinde po světě se používá pro symbol turistické zajímavosti nebo kulturních typů. Našli jsme to třeba na Islandu nebo jinde ve Skandinávii. Viděl jsem to v Argentině, ale třeba i na Ukrajině, takže je to opravdu takový mezinárodní symbol. U nás se vyskytuje v některých mapách, ale jinak se moc nepoužívá.

Renáta Eleonora Orlíková: A co znamená označení "NO koš zóna"?

Jan Lenart, spolek Pestré Vrstvy: "NO koš zóna" je právě označení ve spolupráci se spolkem Trežírou. Dáváme takovou tabulku na místa, která jsme uklidili. A na té cedulce je informace, že lidé nemají očekávat, že tam najdou odpadkový koš. Znamená to tedy, že jestliže si do terénu na tu naši stezku vezmou nějaký odpad nebo tam spotřebují nějaké potraviny, tak by si měli stejně jako na horách nebo v naší přírodě ty odpadky zase odnést a vyhodit je jinde.

Renáta Eleonora Orlíková: Co je trošku konkrétnější pro naše diváky ať řekneme, o která místa už ve vašem případě se jedná, co Pestré vrstvy opečovávají a objevili, tak je lípa v Podborčí, která díky vám získala ocenění Hrdina roku. A proč zrovna zachraňujete tu lípu nebo dáváte ve známost, že tak starý strom někde je zapomenutý? Nebojíte se naopak, že díky tomu, že tam lidé začnou třeba chodit, že to tomu stromu uškodí nebo tomu místu?

Jan Lenart, spolek Pestré Vrstvy: Tak o té lípě se obecně vědělo, ale byla natolik zarostlá, že se k ní nikdo neodvážil. Najdete ji běžně v mapách a myslím si, že o ten titul "Strom hrdina roku" se postará lípa sama a její velice pohnutý příběh, protože ona o několik století zpět rostla zcela solitérní u staré chalupy, která tam byla u lesa Borek vlastně v původní zemědělské krajině ještě před industrializaci. No a jak se rozrůstala haldy a měnila se krajina, tak všechny ty chalupy a ty osady, rybníky a cesty tam zanikly. A všechno tam obsadily vlastně haldy různé, které tam do teďka jsou a jenom jedno místo zůstalo z té původní krajiny a to je kousek původního terénu, na kterém roste ta lípa malolistá. Ona potom byla vyhlášena památným stromem zhruba těsně po revoluci tuším a od té doby už mi několik lidí říkalo, že by chtělo to místo zase nějak zkulturnit, protože opravdu zarůstá náletovými dřevinami. Tak jsme se o to začali zajímat, a protože do ankety "Strom roku" může vlastně kdokoliv i fyzická osoba i třeba spolky můžou přihlásit jakýkoliv strom, tak jsme to zkusili a naším cílem je nějakým způsobem upozornit na to, že tady máme takového pamětníka v podobě krásného, sic rozpadající se stromu, ale je to opravdu krásné místo.

Renáta Eleonora Orlíková: Ještě zmíním další místa, které má spolek Pestré vrstvy na kontě, to znamená na kontě objevených a zachráněných míst. Je to například bunkr na haldě Dolu Michal, halda Petr Cingr, Hornická pekárna na Hranečníku, pozorovatelna civilní obrany na Hladové vrchu, kterou z nich bychom mohli okomentovat jako zajímavost a lákadlo?

Jan Lenart, spolek Pestré Vrstvy: Tak já bych samozřejmě zmínil, že všechny jsou takovým lákadlem a každé z těch míst má úplně jiný příběh. Ten Einmann bunkr, který je za Dolem Michal, to jediný vlastně z těch posledních Einmann bunkrů, které se tady ještě nachází, který je umístěný na haldě. Takže vlastně člověk může navštívit přírodní prostředí a potom musí i vejít dovnitř, protože celý bunkr byl zaneseny nejrůznějšími odpadky, tak stejně vypadala pozorovatelna civilní obrany Hošťálkovicích, tu jsme museli vyklízet od asi půlmetrového nánosu odpadků. Ta je zajímavá z takového dobrodružného hlediska, protože člověk, když si zakoupí přes internetový systém vstupenku na všech pobočkách Ostravského informačního servisu může si zakoupit taky, ta vstupenka stojí 40 korun a obdrží vlastně číselný kód k objektům, pomocí kterých si otevře přímo na místě číselný zámek. Či-li vlastně prohlídka je samoobslužné a do té pozorovatelny si může slézt zhruba jeden a půlmetru dolů po železných kramlých. Takže někteří lidé se tam třeba ani neodváží, ale může si člověk vyzkoušet ten pocit těch případných pozorovatelů, kteří se dívali z tehdy úplně holého kopce na ostravskou průmyslovou aglomeraci. No a úplně jiný příběh má halda Petr Cingr, kde je krásná okružní trasa po okraji haldy vyznačená tou naší speciální značkou. Je to taková dvojitá osmička vlastně ten symbol a tam je spoustu zase přírodních zajímavostí a tahle ta halda je přístupná zcela volně.

Renáta Eleonora Orlíková: Možná, že bychom mohli také zmínit výstavu v Pekárně na Hranečníku. Tam je taky takový ten zajímavý vstup, o kterém jste teď hovořil o jakou výstavu se jedná?

Jan Lenart, spolek Pestré Vrstvy: Tak pokud se jedná o tu pekárnu, tak tam je stálá expozice. Je tam zaprvé panoráma toho místa, a pak je tam vlastně popis, jak vlastně vypadala ta vestavěná pec, která tam už dneska není. A nově tam máme expozici místních rodáků, protože v hornické kolonii Jan Maria, která s pekárnu sousedí, tak tam se narodily významné osobnosti, v dnes již zbouraných budovách. Byl to třeba dědeček Václava Havla, Hugo Vavrečka. Pak bych zmínil ještě druhou výstavu a to je výstava na haldě Michálka, která bude na místě pouze do konce roku anebo dokud se nezničí nějakým vandalismu případným. A tam máme podél naší stezky v přírodě umístěných dvacet fotografií industriálního fotografa Viktora Máchy, který nám věnoval takový průřez svou tvorbou a jsou tam fotografie z celého světa od Spojených států po Rusko, včetně ale ostravských Vítkovic třeba.

Renáta Eleonora Orlíková: Možná na závěr ještě prozradíte, co teď Pestré vrstvy mají v hledáčku, které místo nebo který objekt?

Jan Lenart, spolek Pestré Vrstvy: To vám bohužel neprozradím, protože jednání s majiteli pozemků a s dalšími dotčenými subjekty jsou často velice delikátní a my bychom chtěli vždycky přicházet s nějakou informací o tom, co nově zpřístupnit, až když už je to stoprocentní.

Renáta Eleonora Orlíková: I tak Vám děkuji za rozhovor a přeji Vám hodně štěstí.

Redakčně upraveno / zkráceno.



Mohlo by Vás také zajímat