Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: V těchto dnech se spouští kampaň s tématem "Romské dítě v náhradní rodině a kontakt s biologickou rodinou". Téma, o které je velký zájem, a také téma pro mého dnešního hosta Daniela Linarta, ředitele neziskové organizace "Helping for all". Dobrý den.

Daniel Linart, ředitel Helping for all z. s.: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Představte na začátek organizaci, kterou v tuto chvíli zastupujete...

Daniel Linart, ředitel Helping for all z. s.: Naše organizace Helping for all vznikla v roce 2018 za pomoci kolegů z Vodafonu, kde jsem pracoval, nicméně v tuhle chvíli je pro nás úplně totálně primární projekt "I feel good", kterému se věnujeme. A tento projekt se věnuje identitě dětí v náhradní rodinné péči.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jaké jsou konkrétní cíle organizace? Kam směřujete?

Daniel Linart, ředitel Helping for all z. s.: Naše cíle jsou velmi na dlouhou dobu než jich dosáhneme, nicméně chci říct, že ono "I feel good" byla jen myšlenka. Vůbec jsme netušili, že dosáhne tak velkou kapacitu, že budeme přednášet pro několik doprovodných organizací. V tuhle chvíli vytváříme propagační materiály a všechno na novou konferenci, kterou chystáme. Takže nějaké cíle jsou, nějaké myšlenky jsou, ale já je asi nechci říkat, protože jak říkám byla tu jen myšlenka, byl to nějaký sen, a ono se to všechno stává skutečností.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Říkáte, že chystáte konferenci, už chystáte i propagační materiály. Tak o čem konference bude? Co bude hlavním tématem?

Daniel Linart, ředitel Helping for all z. s.: Na základě problematiky pěstounské péče, kontaktů s biologickou rodinou atd., tak jsem se rozhodl, že uspořádáme konferenci, kterou povedou tři lektoři, mezi které vlastně taky já patřím, a my chceme něco předat, chceme přidat to, že máme životní zkušenost, vyrostli jsme v náhradní rodinné péči, vyrostli jsme dokonce i v majoritních rodinách jako Romové, přijali jsme i romskou identitu, přijali jsme identitu i toho jako dítě, které vyrůstá v náhradní rodině. A dneska chceme tady tohle předat dál. Nejen pěstounům, a motivovat je v jejich poslání, nejen dětem, které nás mohou slyšet, ale také všem pracovníkům, kteří se v této sféře pohybují.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Možná tím hlavním hnacím motorem těch Vašich aktivit je i Váš osobní životní příběh... Mohu Vás poprosit, sdělíte ho našim divákům?

Daniel Linart, ředitel Helping for all z. s.: Samozřejmě. Po narození mě maminka předala do rukou sester v porodnici. Já jsem putoval do kojeneckého ústavu a po patnácti měsících, druhého listopadu, přišlo, bych řekl, moje životní štěstí. Vybrali si mě mí rodiče, má pěstounská rodina, která je rodinou dodnes a to mi bude 28 let. Já jsem vyrostl v pěstounské rodině společně s dalšími šesti sourozenci. A má rodina mi dokázala dát ten osud, tu identitu toho dítěte, které žije v cizí rodině. Dali mi možnost, abych poznal i svou romskou identitu, abych ji přijal. A co je nejdůležitější, tak vlastně mi dali možnost toho, že když už jsem byl dospělý, tak přestože skončila pěstounská péče, tak rodina furt trvá, a trvá dodnes a my jsme stále rodinou. A tohle si myslím, že je asi nejdůležitější.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Je také důležité odpustit svým biologickým rodičům, že jste nemohl vyrůstat ve své skutečné rodině?

Daniel Linart, ředitel Helping for all z. s.: Určitě. Já to taky často říkám na svých seminářích. A je to velmi, bych řekl, těžké pro ty děti a určitě to nejde ze dne na den, ale dokázat odpustit své mámě to, že se tam něco stalo v té minulosti a začít vidět výhody toho proč vlastně vyrůstá v pěstounské péči, tak si myslím, že tohle je úplně neskutečný krok vpřed. Potom se začneme na to dívat úplně jinak. Nedíváme se na to, že to je rána, ale že je to štěstí. Já jak jsem mluvil o druhým listopadu, kdy si mě rodiče vzali, tak každý rok slavím dvakrát narození, první den, kdy jsem se narodil, a druhého listopadu bylo to štěstí, ale to člověk může vidět až na základě toho, že vlastně všechny tyhle věci musí udělat, dokáže odpustit, nemá v sobě zlost a začne vidět výhody.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tak to je moc hezké a určitě i motivační pro lidi s podobným osudem, jaký máte vy. Možná se zeptám. Je těžší umísťovat do náhradních rodin romské děti než bílé?

Daniel Linart, ředitel Helping for all z. s.: Přesně tak, já jsem byl svědkem teď vlastně i na sociálních sítích, kde, a nechci vůbec jmenovat, se šířila nějaká zpráva o tom, že dva sourozenci romského původu hledají velmi intenzivně nějakou rodinu, a mnoho organizací se do toho zapojilo a nic se nedělo, já jsem to sledoval, a několik týdnů, snad, se vůbec nic nedělo a ty děti neměly kam jít. Není to jeden případ, těchto případů je mnoho. Na základě, si myslím, úplně nelogických předsudků, které jsou v České republice, tak romské děti mají problém, aby vůbec byly přijaty v pěstounské péči nebo v náhradní rodině. A tohle je vlastně další, si myslím, cíl naší konference, kterou budeme pořádat. Protože já i třeba můj kolega, který pochází z Brna, tak jsme Romové a vyrostli jsme v majoritní rodině. Ale za mě neutrpěla ani rodina pěstounská a ani já. V první řadě jsme lidi, až potom můžeme, si myslím, řešit tu etnicitu. A pokud ji rodina přijme, tu etnicitu, pozitivně, tak potom následně i já přijímám tu svou etnicitu pozitivně, a jako Rom mohu vyrůstat v majoritě a úplně totálně bez problémů.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A jak důležité je pro dítě mít alespoň náhradní rodinu? Co jim ti náhradní rodiče mohou všechno předat?

Daniel Linart, ředitel Helping for all z. s.: Je to nesmírně důležité, tohle totálně všechno! Já jsem proti ústavní péči, protože já jsem si sám na vlastní kůži zažil to, že vlastně cizí žena, když to vezmeme takhle, má máma, má pěstounka, já to slovo ani nepoužívám, tak mi dodala všechno to, co jsem potřeboval od malička. I když jsem byl potom už na prvním stupni, na druhém stupni, na střední škole, ale dodává mi to i teď, když jí volám, píšu, když ji potřebuji, když něco potřebuju vědět, když se s ní chci poradit. Každé dítě potřebuje rodinu. Tohle, si myslím, že nesmírně důležité.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste také také součástí kampaně na podporu pěstounství. V čem vlastně sehrávají ti náhradní rodiče nejdůležitější úlohu, když čerpáte ze své životní zkušenosti a nebo z těch příběhů, které slyšíte kolem sebe.

Daniel Linart, ředitel Helping for all z. s.: Já si myslím, že sehrávají roli vlastně ve všem. Ono to není jen tak, jako stanu se pěstounem a vychovám cizí dítě... Za mě je to poslání... Já strašně moc pěstounům fandím, protože být takhle empatický vlastně k cizímu dítěti, tak já věřím, že není zcela lehké. A mám zkušenost i jako pěstoun, jako otec nevlastního syna, takže vím o čem hovořím.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: No to jste mi vzal otázku, chtěla jsem se zeptat, zda Vy sám osobně si dokážete představit, že byste byl pěstounem?

Daniel Linart, ředitel Helping for all z. s.: Tak určitě. Já mám i biologickou dceru a ještě máme syna od mé mladší sestry. A znám vlastně ten pocit, když přišel k nám do rodiny, a postupně jsme si na sebe zvykali. Bylo to strašně krásný a z druhé stránky taky velmi těžké pro všechny strany. Nicméně dneska tvoříme rodinu a já věřím tomu, že společně v naší domácnosti můžeme mít časem další. Strašně moc se na to těším.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já si to neumím úplně představit, možná že ta otázka je příliš laická, ale dokáže náhradní rodina, náhradní rodič, nebo pěstoun ovlivnit budoucnost toho dítěte tak, aby se v budoucnosti nevzbudilo něco, co tam geneticky předali jeho biologičtí rodiče?

Daniel Linart, ředitel Helping for all z. s.: Nikdo jiný to neovlivní, jen snad, si myslím, ta rodina, ten kolektiv a to prostředí, ve kterém to dítě vyrůstá. Já moc nevěřím na geny, oni jsou a tak dále, ale... Pokud vyrůstáte v rodině, která vám dá to, co potřebujete, pokud jste v prostředí, které je správné pro dítě, tak já si myslím, že tohle je vlastně základ toho, kam to dítě postupně půjde i v dospělosti. A já si to trošičku odvíjím i sám od sebe, od svých kolegů, od svých známých.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane Linarte, já Vám děkuji za rozhovor a také Vám děkuji za Vaši otevřenost. Mějte hezké dny a přeji Vám hodně štěstí.

Daniel Linart, ředitel Helping for all z. s.: Taky moc zdravím. Mějte se krásně. .

Redakčně upraveno / zkráceno.