Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Sociálních služeb pro lidi s těžkými formami autismu a mentálního postižení je v Česku jako šafránu. Mikasa je jednou z mála neziskovek, která se nebojí pracovat s projevy agrese a otevírá své dveře všem od nichž jiní dávají ruce pryč. Pracuje s lidmi s autismem a těžkým mentálním postižením. Vedle péče o tyto lidi nabízí také homesharing, sdílenou péči o děti s autismem. Na dálku vítám ředitele organizace Michala Panáčka. Dobrý den, vítejte. Pane řediteli jedno z vašich hesel na webových stránkách je Pomáháme lidem s autismem a těžkým mentálním postižením najít cestu ke štěstí, protože na tu se přece vydáváme všichni, bez rozdílu. My v Mikase děláme maximum pro lepší život každého, kdo je odkázán na pomoc okolí. Najdou s Mikasou všichni klienti štěstí?

Michal Panáček, ředitel MIKASA z.s.: Snažíme se, snažíme se o to abychom opravdu pomohli každému, kdo se na nás obrátí najít své štěstí. Je to o tom, že poskytujeme služby a aktivity, které k tomu mají vést. Je to taková vize, která je pro nás dosažitelná někdy v budoucnu. Máme ale klienty, kteří už svého štěstí i dosáhli. Ale postupně na té životní cestě. Třeba příklad Michala, který vlastně dříve žil v klecovém lůžku, protože byl agresivní. Rodiče nebyli schopni tu agresi jiným způsobem jakoby zvládnout. Michal navštěvoval a navštěvuje náš denní stacionář ve kterém vlastně si cvičí nějaké metody a techniky, jak tu agresi zvládat. My jsme změnili trošku přístup k Michalovi. Vzali jsme ho do obchodních center, vzali jsme ho do takového běžného způsobu života, který známe každý a jeho agrese se významně snížila. Většinou je to o přístupu vlastně který k těm klientům máme a o respektu toho, co chtějí a kam směřují. Další příklad může být třeba příklad Lukáše, což je člověk s aspergerovým syndromem, který vystudoval právnickou fakultu. Bohužel si nemohl dlouhodobě najít místo uplatnění a v rámci naší sociální rehabilitace jsme mu pomohli najít právě práci právníka na úřadě.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Za poslední rok se změnila startovací čára vašich služeb. Museli jste v době pandemie omezit některé vaše služby a uveďte příklad jak.

Michal Panáček, ředitel MIKASA z.s.: Bohužel v první vlně pandemie jsme byli nuceni z důvodu nařízení vlády uzavřít denní stacionář, kde chodí právě klienti se středně těžkým, těžkým mentálním postižením více vadami, autismem a chováním náročným na péči. To byla velmi krizová situace pro rodiny, které najednou zůstaly bez možností podpory. Naštěstí ve druhé, třetí vlně pandemie už uzávěry nebyly nutné. Takže vlastně těmto klientům jsme mohli dále poskytovat služby. Pak máme samozřejmě další služby a aktivity, které vlastně jsme museli částečně přesunout do prostoru online, tak aby vlastně jsme je mohli realizovat. A teď naštěstí se nám všechno vrací do běžného fungování a jezdíme za klienty i prezenčně. Samozřejmě se zvýšenými hygienickými nároky, čili roušky, respirátory, štíty dezinfekce a všechny ty potřebné věci.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A možná kdybyste řekl našim divákům jak třeba právě rodiny, které mají nemocné děti nebo nemocného v rodině, jak toto těžké období prožívali.

Michal Panáček, ředitel MIKASA z.s.: Určitě zásadní věcí, kterou jsme doporučovali rodinám bylo zachování nějakého programu a standardů toho, co vlastně na co byli zvyklí. Obecně se ví, že lidé s autismem potřebují určitý řád není to řád jakoby toho, že potřebují každou minutu mít plánovanou, ale minimálně jakoby vědět, že se vstává a že se převléká, že je nějaký program či nějaká výuka a podobně a to dodržovat. Spousta rodin byla v šoku z těch opatření, které vlastně nastaly. V šoku z toho, že najednou vlastně pouze z rodičů se stali i učitelé, stali se z nich kuchaři a další tak, aby zabezpečili celý ten prostor v té domácnosti. Bohužel k tomu ještě došlo k omezení různých volnočasových a doplňkových činností, takže ten stres jak na úrovni rodičů, tak na úrovni dětí byl vysoký. Na druhou stranu zásadním problém nebo jedním ze zásadních problémů lidí s autismem je problematika komunikace a mezilidských vztahů, což mimořádně ty omezení, které jsou spojeny s pandemií covidu pomohly těmto dětem víceméně spokojenější v domácím prostředí, protože nemusí s nikým komunikovat. Očekáváme, co bude dále potom uvolnění a teď při návratu do škol, tam čekáme určité krize, které z toho vzniknou.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: MIKASA nabízí takzvanou sdílenou péči o děti s autismem. Jak tato služba v praxi funguje a máte dostatek rodin, které přijmou takto nemocné dítě, aby odlehčili právě té rodině, která to dítě má.

Michal Panáček, ředitel MIKASA z.s.: Homesharing je vlastně nová aktivita, kterou se snažíme prosadit nejen u nás v Moravskoslezském kraji, ale ve spolupráci s kolegy v rámci celé České republiky. Jde o to, že rodina přijme na určitý čas, dvě hodiny denně, na víkend dítě s autismem a umožní tak odpočinek rodičům toho dítěte s autismem. Ten odpočinek a vlastně související činnosti s odpočinkem nebo věnováním se partnerovi nebo zdravému dítěti je výsada, kterou moc rodiče dětí s autismem nemají. A ty rodiny, které se rozhodnou stát hostiteli, tak je potřeba, aby se přihlásili na našich webových stránkách www.mikasazs.cz my následně zkontaktujeme, proškolíme, uvedeme je k dané rodině se kterou je napárujeme čili budeme zjišťovat, jaké mají zájmy, záliby a jestli zájmy a záliby reflektují to samé u toho dítěte a u rodiny dítěte s autismem a následně probíhá to hostitelství. K tomu rodiny dostávají od nás další kontinuální podporu jako jsou supervize, vzdělávání a přítomnost pracovníka kdy a kolik potřebují.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jsou schopné běžná rodina zvládnout bez jakýchkoli zkušeností jen po tom vašem proškolení dítě s autismem?

Michal Panáček, ředitel MIKASA z.s.: Určitě. Pracujeme právě na takzvaném komunitním způsobu péče, že vlastně ty rodiny většinou mají zkušenosti s péčí o vlastní děti. My jim ukážeme jaké jsou specifika toho dítěte s autismem. Ukážeme jim specifika komunikace, když je tam problém a hlavně je to o akceptaci vlastně a přijetí toho dítěte takové jaké je a nesnažit se ho jakoby předělat, přepracovat, ale opravdu akceptovat jeho potřeby. Často pak ten vztah je naplněn všeobecně spokojeností.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A zkuste nastínit nám běžným lidem, kteří se ne tak často s takovými rodinami které mají dítě s autismem potkávají, tak a co všechno ty rodiny musí řešit každý den opakovaně.

Michal Panáček, ředitel MIKASA z.s.: Určitě je to případ od případu. Často se setkáváme s nedorozuměním, kdy vlastně komunikace není v pořádku nastavená. Setkáváme se s tím, že dítě s autismem může být agresivní, že může mít různé nepříjemné projevy, ať už hlučné a podobně. Tyto věci můžou způsobovat různé zádrhely v rámci komunikace, v rámci nastavení programu. Často je to také o tom, že děti s autismem nemusí rozumět některým komentářům, ať už vtipným či dalším. Můžou prožívat nějaké vnitřní úzkosti, strachy, které se pak projevují nevhodným chováním nebo stažením se do sebe. A pro rodiče může být často problém s nimi navázat další komunikaci

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Homesharing, který nabízíte zvládají tyhle děti v pohodě? Nebo máte zkušenosti, že i pro ně je to novinka, kterou nemusí každé dítě zvládnout.

Michal Panáček, ředitel MIKASA z.s.: My v tuto chvíli praktické zkušenosti ještě nemáme, protože díky covidu jsme museli odložit veškeré vzdělávání hostitelů, které má právě započít teď v druhé polovině měsíce. Z těch zkušeností, které máme třeba s vodáckých pobytů z rodičovských skupin, kde se o děti s autismem starají naši asistenti, tak je to opravdu o tom přijetí a akceptaci toho dítěte. Ve chvíli, kdy toto funguje, tak potom jsou schopni spolu s tím hostitelem navázat adekvátní vztah a nedochází k častým konfliktům. Samozřejmostí je také to, že to dítě je pod nějakým dohledem a kontinuální podporou našich pracovníků. A máme nebo měříme a díváme se i na dopad toho vlastně hostitelství vůči tomu dítěti. Ve chvíli, kdy by tam jakýkoliv problém vznikl samozřejmě zasahujeme a hostitelství přerušíme.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane řediteli, já děkuji za rozhovor a přeju Vám i Vašim spolupracovníkům hodně štěstí na vaší práci.

Redakčně upraveno / zkráceno.