Host dne

Vojtěch Štěpánek, umělecký šéf činohry Národního divadla moravskoslezského: Harpagon, Diplomacie, Laterna - novinky NDM

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Divadla jsou kvůli vládním opatřením pro diváky zavřená. Ovšem umělci nezahálí. Například Národní divadlo moravskoslezské má nově v repertoáru muzikál Harpagon je Lakomec a také drama Diplomacie a inscenaci Laterna. Teď už všechna představení čekají na své diváky. Z ostravského studia vítám šéfa činohry Národního divadla moravskoslezského Vojtěcha Štěpánka. Dobrý den.

Vojtěch Štěpánek, šef činohry Národního divadla Moravskoslezského: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tak pane Štěpánku, jak teď v době, kdy jsou divadla zavřená hledáte témata, která zpracujete a zkoušíte v Národním divadle. Mění se s pandemickou dobou také žánry po kterých se vám chce více sáhnout než kdykoli jindy?

Vojtěch Štěpánek, šef činohry Národního divadla Moravskoslezského: No divadlo je živá věc a vlastně by mělo reflektovat skutečnost a mělo by se k ní nějak vztahovat, nějak na ní reagovat, nějak komentovat a třeba i vysvětlovat divákům. No a v tuhle tu chvíli my jsme tak trochu krok za tím, co se všude kolem děje a zjišťujeme do jaký reality ty divadla otevřeme a vlastně to, co bychom měli hrát je trochu křišťálovou kouli. To co bychom chtěli hrát, tak toho jsou samozřejmě plné šuplíky. Teď záleží na tom, abychom se trefili do toho vkusu, který nastane, který přijde až to všechno skončí. My jsme vlastně na krátkou dobu otevřeli na začátku této sezóny, čili v září, kdy bylo trochu rozvlněno a mohli jsme hrát a otevřeli jsme tu sezónu, kterou jsme nazvali REstartem takovou inscenací novely Muž, který sázel stromy a šli jsme vlastně takovou cestou hledání nějakého silného jednoduchého příběhu řekněme s nějakým zásadním dobrým příkladem, který je v nás. Protože to co jsme zažívali loni na jaře vlastně odhalilo to jako nejlepší v nás. Takové jako hrdinství a takovou pospolitost a vlastně věci o kterých byli mnozí přesvědčeni, že v naší společnosti už nejsou a oni se projevily na malém prostoru v krátkém čase v obrovské míře a mně to udělalo velkou radost. Nicméně čas trhnul oponou. Máme opět jaro a jsme tam, kde jsme byli a jsme na tom mnohem mnohem hůř, zdá se a zároveň nám trochu docházejí síly nějak to jako chtít celé vydržet ještě dlouho a to je jako situace ve kterých se ty tituly hledají hrozně těžko, protože jich je v podstatě velice málo, kterých by se do toho trefili. Ono se říká, že diváci budou mít po divadle velký hlad a ono to může znamenat dvě věci. Buď to budou chtít staré osvědčené kusy na které jsou zvyklé a budou chtít dobře pobavit anebo budou chtít naopak ten hlad zasytit něčím dlouze připravovaným, vymyšleným něčím kdybych to přirovnal k restauraci, tak nějakým jakoby skutečně speciálním chodem a ne hotovkou z loňského roku.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Znamená to že Diplomacie, Harpagon a třetí zmiňovaná inscenace jsou ty hotovky dlouho připravované. Reaguji na to, co říkáte a na které by se mohli diváci těšit?

Vojtěch Štěpánek, šef činohry Národního divadla Moravskoslezského: Je to takový poměr. Každá ta inscenace má výlučné místo na repertoáru divadla vlastně ta diplomacie kterou jsme zkoušeli s Františkem Srnadem a Tomášem Hermanem v Divadle Antonína Dvořáka. To je skutečně výruční titul, který kromě toho že to je tedy vynikající dialog a skvělá hra a je z ní fantastický film stejnojmenný. Tak to je hra, která se dá uvádět jenom za určitých okolností, protože se odehrává na samém konci války, kdy se rozhoduje jakou podobu konec války bude mít. A já myslím, že ve chvíli kdy se divadla otevřou budeme tedy v době, kdy s nimi nějaká krize končí prozatím a budeme koukat před sebe, tak možná uvidíme ty věci kolem kterých jsme vždycky chodili a najednou změnili úplně cenu a možná zjistíme, že ty věci tady nejsou odjakživa, že nejsou zadarmo a že tady nebudou navždy a že na ně máme pohlížet trochu jinak. Což ta hra diplomacie vlastně ona tak zachází i s tím divadlem a s budovou Antonína Dvořáka. Když teď procházíte tím Dvořákem bez těch diváků, tak to je vlastně takové zvláštní. Potemnělé místo, kde se sice stále zkouší, ale ty chodby jsou takové smutné. Nikoho tam skoro nepotkáte. Je to jako vstoupit do jeskyně a sledovat něco co kdysi mělo nějakou strašně zásadní funkci a najednou to teď trochu stojí ladem. A Harpagon je pak hodně dlouho připravovaný muzikál k šedesátinám pana Olmy. Hvězdy souboru operety muzikál a třetí titul Laterna. To je taková divadelní herecká laboratoř pod vedením kmenového režiséra Janusze Klimszi, která vznikla v divadle Dvanáctka.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já bych se chvilku pověnovala Harpagonovi, ke kterému vy jste napsal libreto. Jak to bylo těžké? Protože celý ten děj je posazen do současnosti včetně hudby Borise Urbánka.

Vojtěch Štěpánek, šef činohry Národního divadla Moravskoslezského: Bylo to velmi těžké, protože MOLIÉR je obecně a Lakomec to je asi jeho nejznámější hra. Patří to do toho druhu repertoáru, že všichni to znají, ale málokdo to četl. Čili to, že vlastně tu látku absolutně znáte a chcete jí adaptovat, může přinést riziko, že adaptujete vlastně něco na co chtějí jít lidé poprvé a vlastně tu předlohu nemusí nutně dobře znát. A ono v podstatě tématem té hry z principu, což je nějaká špatná vlastnost, která je tam zveličena a divák se jí má posmívat a má v tom vidět trochu i své slabé stránky. Tak to je věc, která jaksi dobově aktualizovat nelze. Myslím si, že lakomství je tedy s námi od pravěku a lakomství v renesančním, barokním oděvu nebo v současném obleku je stále to samé lakomství. Mění se pouze kulisa. Čili my jsme to neaktualizovali dobově, ale trochu jsme zapracovali s vyzněním té hry a s celkovou pointou. Protože Moliér ty své hlavní hrdiny nebo ty svoje hlavní antihrdiny těch svých her nechává dopadnout špatně a jsou v podstatě vypráskáni publikem do zapomnění a je to jakási spravedlnost. A mně to přišlo krutý a vlastně jdu tou cestou hledání toho dobrého příkladu a poličtění každého z nás. Takže Harpagon nebude končit dobře pro všechny zúčastněné na tom jevišti. Doufám, že i v hledišti.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Harpagon čeká na své diváky. Nicméně v lednu, koncem ledna měl premiéru. A co teď? Budete pilovat zkoušet dál nebo necháte ho ležet a počkáte až budete vědět termín. Pokud se to bude vědět dostatečně dopředu, abyste premiéru ohlásili i u diváku a oprášili ji. Protože například Patricie Janečková říkala, že je to docela fajn, protože ta má některé skladby těžké, takže ještě sama bude pilovat a dozkušovat. Tak je to i u jiných herců nebo dá se to říct celkově o muzikálu?

Vojtěch Štěpánek, šef činohry Národního divadla Moravskoslezského: Je to tak, jak říkala Patricie. Ona ta situace covidová ve které teď divadla jsou ona nabízí nové zkušenosti a nové řešení každý den a jedna z těch zajímavých zkušeností je, že máte na zkoušení vlastně hodně času. Na jednu stranu nemáte motivaci v podobě té premiéry před diváky, ale na druhou stranu vám vzniká velice luxusní prostor, který si do svých pracovních podmínek dávají ti nejdražší režiséři. Čili po světě a to, že když je to nazkoušené, tak máte prostě ještě čtvrt roku, půl roku čas se k tomu vracet a přemýšlet nad tím a pustit před lidi pouze to, čím jste si jistí. My jsme ve fázi, že vlastně v lednu to bylo hotové z nějakých řekněme osmdesátipěti, devadesáti procent s tím, že jedno obsazení, které skončilo stálé, druhé obsazení, které tak dobíhalo, tak to má ještě trochu resty. No ale my jsme to viděli. Natočili jsme si to a teď vlastně s odstupem vidíme, co je na tom ještě potřeba udělat. A jdeme tou cestou, že chceme to dodělat, abychom to nenechali dlouho ležet, aby nám to nevystydlo, protože pak bychom to museli dělat znovu. Když to teď doděláme a budeme se k tomu občas vracet ve formě nějakých řekněme neveřejných generálek. Tak vlastně jsme schopni to neustále zlepšovat, což je jako výhoda a příležitost. Ono to na druhou stranu nese i různá úskalí, protože my jsme čtyřsouborové divadlo a tam neexistuje dopoledne nebo odpoledne, kdy by se na tom jevišti něco nezkoušelo. Je to opravdu nával. A vzhledem k tomu, že Harpagon je velké těleso s orchestrem a tanečníky a se sborem a s mnoha protagonisty, tak zapasovat do toho rozjetého vlaku těch dalších zkoušek je skutečně oříšek pro znalce bližší kombinatoriky plánování.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já vám děkuji za názor a přeji nám všem, aby se co nejdříve divadla otevřela divákům.

Vojtěch Štěpánek, šef činohry Národního divadla Moravskoslezského: Děkuji, na shledanou.

Redakčně upraveno / zkráceno.



Mohlo by Vás také zajímat