Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Nápor uprchlíků z Ukrajiny, kteří přijíždějí na bohumínské nádraží neustává. Pomáhají jim desítky dobrovolníků, kteří na nádraží dnem i nocí čekají na příjezd vlaků. Jaké situace tam vznikají a s jakými příběhy se tamní dobrovolníci potkávají? Téma pro Oldřicha Gbelec, ředitele Oblastního spolku Českého červeného kříže Karviná. Ahoj, vítej.
Oldřich Gbelec, ředitel oblastního spolku Českého červeného kříže Karviná: Ahoj.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Oldi, v jakém režimu fungujete v rámci pomoci ukrajinských uprchlíků? Je to tak, že vlaky s nimi přijíždí každou noc a jenom předešlo, že ty tam tomu všemu velíš?
Oldřich Gbelec, ředitel oblastního spolku Českého červeného kříže Karviná: Já tomu velím ve spolupráci s Městskou policií Bohumín, abych to uvedl na pravou míru. Já jsem tam především přes tu první pomoc a zajištění toho humanitárního hlediska těch uprchlíků a koordinuje to s námi Městská policie Bohumín. Fungujeme 24/7, protože ty vlaky přijíždějí během celého dne. Nepřijíždí pouze v noci, ale přijíždějí ráno, odpoledne, večer. Ale ten největší nápor zažíváme v nočních hodinách od jedné hodiny ráno až do nějaké půl čtvrté hodiny ráno.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Neumíme si asi představit, co to znamená dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu. V jakých směnách se tam střídáte?
Oldřich Gbelec, ředitel oblastního spolku Českého červeného kříže Karviná: Snažíme se střídat tak, jak to jde. Jak nám síly a lidské zdroje stačí. Někteří jsme tam už druhý týden. Já jsem ho započal právě dnes. Druhý týden, kdy opravdu jsem tam byl třeba i jedenadvacet, dvaadvacet hodin v kuse. Teď už naštěstí jsme si nastavili nějaký systém rotace, takže si můžeme odpočinout i trošku více.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ty vlaky přijíždějí dnem i nocí, jak už tady několikrát padlo. Část těch uprchlíků vystupuje, část jich ve vlacích zůstává. Kdo o tom rozhoduje kdo jede dál a kdo zůstává?
Oldřich Gbelec, ředitel oblastního spolku Českého červeného kříže Karviná: Rozhodují o tom především oni sami, protože oni mají tu cílovou stanici anebo ten cíl, do kterého chtějí jet. Ale samozřejmě vlak, který nám přijede potom navazuje na další, takže oni musí přestoupit. Některé ty vlaky pokračují, takže v nich mohou zůstat. Připojí se další vagóny, ta logistika tam je trošku náročnější, s tím nám pomáhají kluci od Českých drah, abychom věděli, ze kterého vagónu ty lidi vysadit a následně, na který je přesadit.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Takže není to tak, že s ohledem na to, že Středočeský kraj a Praha už mají plno, že už nemají, kde je ubytovávat ty uprchlíky, že byste je třeba přesvědčovali nebo nabízeli jim tedy Moravskoslezský kraj?
Oldřich Gbelec, ředitel oblastního spolku Českého červeného kříže Karviná: Samozřejmě někteří zde zůstávají, protože my se jich dokazujeme prostřednictvím našich tlumočníků, které tam máme, zda opravdu mají tu cílovou stanici, zda mají rodinu, za kterou jedou nebo přátelé. A pokud nemají, tak následně je potom posíláme na takzvané KACPO, To krizové asistenční centrum pomoci uprchlíkům, které funguje v Ostravě a zde s nimi řeší ten jejich další osud.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak probíhají například přípravy před tím než dojede vlak plný uprchlíků?
Oldřich Gbelec, ředitel oblastního spolku Českého červeného kříže Karviná: My už ten scénář máme nastavený. Samozřejmě tzv. vidle nám do toho hodit může zpoždění vlaků, které se občas stává. Nedávno se to stalo díky Polským drahám, které měly výpadek na zabezpečovacím zařízení a vlaky nabraly i třeba tříhodinové zpoždění, ale scénář je nastavený, lidé už jsou zvyklí, dobrovolníci nám chodí pravidelně. Příprava je jednoduchá, připravit potraviny, připravit lidské síly, připravit dejme tomu i místo pro spaní a následně čekáme na ty vlaky.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Je něco, co vám aktuálně chybí na bohumínském nádraží?
Oldřich Gbelec, ředitel oblastního spolku Českého červeného kříže Karviná: Ta potřeba se mění každý den. Někdy nám chybí hygienické prostředky. Někdy nám chybí nějaké trvanlivější potraviny, někdy je to pečivo, ale díky lidem dobré vůle, kteří nám neustále něco přinášejí a ptají se a někteří se vrací neustále s tím novým zbožím, které nám přinášejí. Díky tomu se nám daří uspokojovat ty potřeby.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: My jsme řekli, že pomáhají dobrovolníci z řad Červeného kříže, že tam jsou přítomni policisté. Kdo další?
Oldřich Gbelec, ředitel oblastního spolku Českého červeného kříže Karviná: Pomáhá nám také dobrovolnická organizace ADRA. Pomáhají nám kolegové z Červeného kříže z Frýdku Místku, Karviné, Orlové, Bohumína, Rychvaldu. Je tam úžasná parta lidí dobrovolníků, kteří dokonce jezdí i někteří z Prahy, někteří z Čech a jsou tam s námi několik dní. Vytvořili jsme opravdu skvělý tým lidí a těšíme se až celá tahle ta krizová situace skončí a my se budeme moct potkat třeba někde na pivu.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jaké nejčastější činnosti v rámci té pomoci, když přijedou uprchlíci vlakem na bohumínském nádraží, probíhají?
Oldřich Gbelec, ředitel oblastního spolku Českého červeného kříže Karviná: Jak už jsem říkal to vysazení z vlaku, protože některým ten další vlak, dejme tomu na Prahu, jede třeba až za tři hodiny. Takže je převedeme do hal, které pro ně máme připraveny. Tam se snažíme rozdělit do hal maminky s dětmi a následně ty dospělé, protože maminky s dětmi potom prioritně do vlaků ukazujeme jako první, aby se posadili, protože někteří cestují dlouho, i dvaadvacet hodin stojí na nohách a není to pro ně nic příjemného. V halách je pro ně připraven tepelný komfort, mohou se zde najíst, jsou připraveny teplé nápoje. Mají možnost vykonat hygienu´, je zde sprcha. Mají možnost, pokud mají nějaký zdravotní problém, zajít za našimi zdravotníky a mají možnost si také na chvilku lehnout, protože je připravená i místnost pro spaní.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: V jakém psychickém stavu ti lidé jsou?
Oldřich Gbelec, ředitel oblastního spolku Českého červeného kříže Karviná: Když si představíte, že ti lidé utekli z války, utekli ze svých domovů, kde prakticky celý život něco budovali. Utíkají maminky s dětmi, nechali tam své manžely, bratry, tatínky, tak ta psychika je pro ně opravdu náročná. Já se přiznávám, že i pro nás každý den je to psychicky náročné a i v tuhle chvilku se mi derou slzy do očí. My se snažíme vtipkovat, žertovat, tu situaci ulehčovat, ale každý z nás si potom musí najít ráno, kdy najdeme ten kout, kde je to ze sebe vypustíme, protože se nikdo z nás nedokáže vžít do jejich situace. Nikdo z nás si nedokáže představit, co ti lidé zažívají a nikdo z nás si nedokáže představit, co je čeká.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Máš nějaký příběh, který třeba bys chtěl říct našim divákům, co tam prožíváte? S čím se vám lidé svěřují?
Oldřich Gbelec, ředitel oblastního spolku Českého červeného kříže Karviná: Těch příběhů jsou desítky. Některé z paměti nesmažu, ať už to byl třináctiletý chlapec, který nám popisoval a tlumočník nám to překládal, kdy utíkali ze školy a tu školu bombardovali a ten chlapec vůbec nevěděl, co se děje. Ať už je to příběh dvacetileté dívky s pětiletou sestrou, které bydlely kousek od letiště v Kyjevě a kousek od vojenské základny, dva dny si myslely, že probíhá pouze nějaké cvičení a pak zjistili, že je to válka. Ať už je to příběh ženy, která přicestovala se svou maminkou a my jsme je rozdělit zvlášť do vlaků, protože pro ně nebylo místo a ona nám chtěla vyskočit z vagónu, protože sdělila, že ten den její manžel zemřel ve válce a ta maminka je poslední osoba, kterou má. A tak bych mohl pokračovat. Každý den jsou to nové příběhy, které v nás zůstávají a přesvědčují nás o tom, že bychom si měli vážit toho, co máme, protože ti lidi v tuto chvilku nemají nic.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dá se říct, byť těch lidí jsou určitě stovky tisíce, kolik vám v uvozovkách rukama na bohumínském nádraží prošlo?
Oldřich Gbelec, ředitel oblastního spolku Českého červeného kříže Karviná: Jsou to opravdu tisíce. Ten přesný počet neznám, ale jsou to opravdu tisíce, protože za ty tři týdny, kdy ta naše pomoc na tom bohumínském nádraží funguje, jsou to opravdu tisícovky lidí.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Říkal si, že to jsou silné příběhy těch lidí, které vy sami s nimi tak trošku i prožíváte. Jak se s tím vyrovnáváte? Protože není to o tom, že to zažijete jednou, ale další den vstanete a zase jste v tom. Kdo vám pomáhá tu psychiku narovnat, abyste byli dostatečně silní, abyste to všechno zvládali?
Oldřich Gbelec, ředitel oblastního spolku Českého červeného kříže Karviná: Pomáhá nám ten stabilní tým, který už tam máme. Víme, že se na sebe můžeme vzájemně spolehnout. Pomáhají nám i ti tlumočníci z řad Ukrajinců, kteří žijí v ČR dlouhodobě a ti nám potom třeba přehrávají i videa lidí, kteří žijí na Ukrajině a kteří nám děkují za to, co tam pro ně děláme. Samozřejmě my to neděláme kvůli tomu, aby nám někdo děkoval, ale ta očista psychická nastává v okamžiku, kdy skončí ta naše práce. My se rozejdeme do těch svých domovů a víme, že za pár hodin se opět sejdeme a budeme moci opět někomu pomoct.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Za tu dobu, co fungujete, co vlaky přijíždějí na bohumínské nádraží vlaky s uprchlíky, jak se ta situace změnila?
Oldřich Gbelec, ředitel oblastního spolku Českého červeného kříže Karviná: Ta situace se nijak zásadně nemění. Vlaky přijíždějí neustále, neustále nám přijíždějí lidé. Samozřejmě pozorujeme, že přijíždějí lidé, kteří už na tom nejsou jednak psychicky dobře, někteří i zdravotně, protože se u nich objevují nějaké respirační obtíže. Bohužel teda i zažívací problémy, a to především vlivem toho cestování, nedostatku potravin a těm se snažíme vždycky pomoct.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kdybys teď mohl říct našim divákům, jakou pomoc potřebujete? Co by to bylo?
Oldřich Gbelec, ředitel oblastního spolku Českého červeného kříže Karviná: Já už jsem to možná někde zmiňoval, ale ta zásadní pomoc, která k nám, když doputuje, tak nám opravdu pomůže, a to je, aby lidé zbytečně nezáviděli těm, kteří sem přijíždějí, ať když dostanou nějaký finanční příspěvek, potraviny, oblečení, protože jim skutečně není co závidět. Zkuste se vžít do role toho člověka, který musel utéct ze svého rodného domova a tu trošku, které od nás dostane, kterou se mu snažíme pomoct, tu opravdu není potřeba mu závidět.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Nepotřebujete třeba ať už potraviny nebo nějakou hygienu, hygienické potřeby nebo dobrovolníky. To není třeba?
Oldřich Gbelec, ředitel oblastního spolku Českého červeného kříže Karviná: Dobrovolníků přes ADRA máme v tuto chvilku si myslím, že poměrně dost. Co se týká těch potravin, my samozřejmě neustále refreshujeme ty informace na webových stránkách, ať už města Bohumín, Železnice pomáhá, Českého červeného kříže atd. Takže pokud lidé budou sledovat tyto výzvy, tak nám potom můžou třeba něco přinést.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Oldo, já ti děkuji za rozhovor i za to, že jsi nám tak trošičku ukázal, jak to tam vypadá, co každý den na bohumínském nádraží zažíváte a díky tobě i tvému týmu za to, co děláte.
Oldřich Gbelec, ředitel oblastního spolku Českého červeného kříže Karviná: Já děkuju a děkuju všem, kteří nám pomáhají.
Redakčně upraveno / zkráceno.