Host dne

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy, Tradiční české Vánoce

Renáta Eleonora Orlíková, POLAR TV: Vánoce jsou pro většinu lidí nejoblíbenější částí roku, jsou takovým magickým časem a jsou také spjaty s tradicemi, které nám dnes připomene ředitelka Archivu města Ostravy Hana Šústková. Dobrý podvečer, vítejte.

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Dobrý podvečer i Vám, divákům a krásné Vánoce nám všem.

Renáta Eleonora Orlíková, POLAR TV: To je krásné na začátek si popřát ty Vánoce. Tak paní ředitelko prozraďte nám jak vypadají Vánoce u Vás? Dodržujete tradice?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: No některé určitě ano, spoustu tradic samozřejmě ne. Ale začínají adventem. My jsme zvyklí doma si udělat vlastní adventní věnce, takže před, většinou to je teda v sobotu až před první adventní nedělí, tak si vyrobíme věnce. Pak je postupně zapalujeme. Přirozeně celý měsíc probíhá příprava typu zevrubný pořádek, rozvěšení různých vánočních doplňků, dřevěných ozdob atd. Přirozeně nákup dárků, příprava vánočního stromečku, který mi teda máme stále živý. Takže takovým způsobem trávíme, tak jako asi většina našich spoluobčanů, ten měsíc, který předchází tomu Štědrému dni.

Renáta Eleonora Orlíková, POLAR TV: Kdy se v minulosti začaly řešit nebo slavit Vánoce? Jak daleko ve stoletích musíme zapátrat?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Poměrně dost daleko, Vánoce se začínají objevovat jako svátek už ve druhém století našeho letopočtu. A v tom druhém, třetím, čtvrtém století na různých církevních koncilech. Vlastně se upravují určité vánoční zvyklosti z té liturgie vánoční. Ale je třeba říci, že Vánoce jako svátek pro obecný lid, nebyly až tak významné velice dlouho. Daleko větší význam měly Velikonoce pro tedy správného křesťana. Postupem času, v tom vrcholném středověku nebo v raném novověku, získávají Vánoce tak nějak více na významu i pro tu rodinnou oslavu. A takovým, řekla bych, úplně největším vánočním boomem je pak devatenácté a dvacáté století.

Renáta Eleonora Orlíková, POLAR TV: My bychom se dnes měly dostat k nějakým těm vánočním rituálům a vánočním tradicím. Možná jen připomenu, že asi takové ty rituály, které opečovávaly tu úrodu, tak tyhle rituály už asi úplně z dnešní doby vymizely. Zato tradice, které se týkají štěstí, manželství, lásky, bohatství, ty přetrvávají. A já jen napovím, když jsme se koukaly na ty nádherné pohlednice, které tady máme, tak jsme se před vysíláním shodly na tom, že by nás zajímalo, kolik se takových pohlednic letos do schránek dostane.

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Je to určitě tak, ale byl by to asi dotaz na pana generálního ředitele České pošty, kolik je to dneska. Samozřejmě s postupem té moderní komunikace klasický písemný kontakt dost ustoupil do pozadí. Takže kolik se dneska může těch pohlednic rozeslat? Těžko říci. Ale v minulosti, samozřejmě vidíme to jsou pohlednice ze začátku dvacátého století, které byly tedy odesílány tady u nás na Ostravsku a vidíme, že to samozřejmě že těch motivů je celá řada.

Renáta Eleonora Orlíková, POLAR TV: Co si třeba lidé přáli vzájemně? A komu posílali pohlednice? Bylo také mezi rodinou, přáteli... ?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Určitě, bylo to mezi rodinou, bylo to mezi přáteli, dobrými známými, samozřejmě láskami. Ten vztah tehdy těch snoubenců probíhal trošku jinak než je tomu dnes, oni nemohli být v takovém kontaktu úzkém jako to je dneska běžné. Takže tou korespondencí samozřejmě udržovali, byla to i společenská záležitost popřát prostě šťastné a veselé Vánoce. Přáli si štěstí, zdraví, přáli si, aby se shledali v dalším roce, aby ten další rok byl samozřejmě šťastnější. Bohatý Ježíšek až takovou roli nehrál, to je až záležitost řekněme současnější, protože to obdarovávání na Vánoce v podstatě není až tak starou záležitostí. Ono probíhalo, ale bylo to o tom, že bohatší lidé nebo ti šťastnější, obdarovávali ty chudší, takže to nebylo ani v rámci nějaké rodiny. Bylo to opravdu o tom, že třeba chasa na nějakém venkovském rolnickém stavení byla obdarována nějakou drobnou částkou, nějakým jídlem, šatstvem a tak podobně. Případně se otevíraly domácnosti koledníkům, koledníky samozřejmě taky známe, ale ono to mělo trošičku jiný význam v těch minulých staletích, kdy se koledy chápaly zejména děti, ale i dospělí z těch řad chudiny a tím si chodili k těm bohatším domácnostem vyprosit něco dobrého k snědku, samozřejmě zase nějakou tu drobnou minci, která jim pomohla, případně třeba nějaké nějaké svršky. To obdarovávání, tak jak ho známe dneska, tak začíná opravdu až v druhé polovině devatenáctého století a zase obdarovávaly se zejména děti. Dárky dospělým to je ještě pozdější, to opravdu přichází až s tím dvacátým stoletím.

Renáta Eleonora Orlíková, POLAR TV: A co třeba vánoční stromeček, ten už dneska také podléhá módním záležitostem. Každý rok jsou vyhlášeny barvy, které letos budou vévodit Vánocům. Dříve to bylo asi o slaměných, dřevěných ozdobách, možná oříšcích a jablíčkách?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Přesně tak, vánoční stromeček do českých zemí přišel asi v roce 1812. Je to zvyk z Německa, kde se o prvním vánočním stromku hovoří v Brémské kronice někdy od druhé poloviny šestnáctého století. K nám se tedy dostal přes to německá kulturní prostředí. Také se začíná uplatňovat dříve v měšťanských rodinách než na venkově, ale dá se říci že do konce devatenáctého století ovládal všechny domácnosti. A opravdu, jak jste říkala, ty první ozdoby byly jablíčka, oříšky, mašličky, slaměné ozdoby... Postupem času třeba i ty svíčky, které byly značně nebezpečné, to všichni dobře víme. Ve dvacátém století potom elektrická světýlka. Koncem devatenáctého století se objevují i baňky, tak jak je známe dneska, ty foukané skleněné baňky. Mě třeba velice zarazila jedna vzpomínka, ta pochází právě z osmdesátých let devatenáctého století z prostředí bohatých měšťanských kruhů z Vítkovic, kdy dáma vzpomíná na své dětství a Vánoce, že každý rok dostali krabice s vánočními ozdobami s bankami z Vídně, a když potom káceli strom, měli teda obrovský tří metrový, tří metrovou jedli, tak poté káceli to i s těma baňkama a ty baňky se prostě rozbily a oni, že se sourozenci posbírali nějaké ty kousky, které vydržely a to si schovali do dalšího roku. Ale každý rok se prostě kupovaly nové baňky. To bylo pro mě dost překvapivé.

Renáta Eleonora Orlíková, POLAR TV: Zajímavé. No ať se dostaneme k těm tradicím, už jsem naznačila, že některé tradice už se mezi nás nedostávají, už nejsou až tak zapotřebí, zato štěstí, láska a bohatství nás zajímá pořád. Rádi bychom si to přáli, a rádi bychom to vyčetli třeba z olova nebo z vosku, tak jak to tedy je?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: To věštění z olova případně vosku tak to je velice stará záležitost. Dokonce bych řekla ještě předkřesťanská. To období, které je spjato s narozením Ježíše, tak vlastně už v předkřesťanském období to bylo spjato zase se slunovratem, to znamená 21. prosinec, nejdelší noc v roce, ale zároveň už je to nastoupení toho nového, čeká nás nový rok, vlastně nový život. Ale bralo se to jako období nesmírně magické, které je právě nakloněno těm možnostem věšteckým. Takže dodnes, my také ještě odléváme olovo doma, tyto praktiky se se vyskytovaly. Někde byly církví vyloženě potírány, jindy byly, řekněme, tolerovány, protože samozřejmě bylo jasné, že to jsou praktiky pohanské, že příliš s křesťanstvím společného nemají, ale byly velice rozšířené a jsou vlastně rozšířené dodnes.

Renáta Eleonora Orlíková, POLAR TV: Zmiňte další tradice, třeba mě napadá například lodičky z oříšků nebo rozkrajování jablíček...

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Víme, že tady se rozkrajuje horizontálně k té stopce. A teď se jaký tvar nám vznikne? Když je to hvězdička, tak se má za to, že nás čeká příjemný rok, zdravý rok, veselý rok. Když je tam křížek, tak je to bohužel znamení, nebo tvrdí se, že je to znamení nějaké choroby nebo nějaké nepříjemnosti, stejně jako když je jablíčko červivé.

Renáta Eleonora Orlíková, POLAR TV: Co vás ještě napadá z těch tradic, které přetrvávají dodnes?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: No myslím, že některé rodiny ještě házejí střevícem. Hází se střevíce směrem ke dveřím a dělají to tedy zejména neprovdané ženy nebo mladé dívky a má se za to, že když teda střevíc dopadne patou ke dveřím a špičkou dovnitř místnosti, tak se žena ještě nevdá, když je to naopak, tak to znamená, že bude odcházet z domu a že se tedy v příštím roce provdá. Stejně tak s tím trošičku souvisí, s tím provdá neprodá, také Barborky, ty se řežou 4. prosince a většinou tedy do toho 24., plus mínus nějaký ten den, vykvetou. A pokud vám vykvetou, je velká šance, že se příští rok ta dívka vdá, pokud nevykvetou, tak si musí počkat na toho pravého zase ještě o rok déle. Takže to jsou takové ty praktiky, které, u mužů to taky teda funguje, jo, abychom nebyli, že jenom ženy se chtějí vdávat, jako muži také hledají tu vyvolenou. Takže chlapci se zase koukají na to, kde vyjde první hvězda na Štědrý den, z toho směru přijde jeho nevěsta.

Renáta Eleonora Orlíková, POLAR TV: Paní ředitelko, já Vám děkuji za příjemné povídání o Vánocích a vánočních tradicích a přeji Vám krásné svátky.

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Děkuji a ještě jednou všem Vám přeji hodně zdraví.

Renáta Eleonora Orlíková, POLAR TV: Já se připojuji, na viděnou a hezký večer.

Redakčně upraveno / zkráceno.



Mohlo by Vás také zajímat


Dnešní premiéry