Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Virtuální rehabilitace je zdá se novou šancí pro lidi, kteří nemůžou například po úraze chodit. Měla by jim pomoci v motivaci mozku, aby znovu vysílal ty správné signály do nohou. Z ostravského studia vítám Janu Trdou, specialistu na virtuální realitu. Dobrý den.

Jana Trdá, specialistka na virtuální realitu: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jaký je rozdíl mezi klasickou a virtuální rehabilitací?

Jana Trdá, specialistka na virtuální realitu: Těch rozdílů je rozhodně více. Když vezmu tu virtuální rehabilitaci, tak my tam hodně pracujeme s motivací pacientů, aby se cítili lépe při rehabilitaci. Abychom jsme je třeba i přenesli do jiného prostředí, protože pokud například rehabilitují v nemocničním pokoji nebo v nějakém zařízení, kde se necítí úplně dobře, tak to může zpomalovat, protože to samozřejmě má vliv na psychiku a my je dokážeme třeba přenést do vesmíru nebo do nějakého pohádkového parku. A oni jsou schopni zapomenout na to prostředí a nechat se pohltit tou rehabilitací a v podstatě formou trošku zábavnější rehabilitace překonat i ty obtíže které mají.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Podle toho co říkáte dá se usuzovat, že virtuální rehabilitace je vhodná úplně pro všechny typy pacientů i ty, co mají třeba ochrnuté nohy?

Jana Trdá, specialistka na virtuální realitu: My máme zrovna aplikaci i pro pacienty, kteří jsou trvale upoutáni na invalidním vozíku. Řekla bych, že to záleží hodně na lékařích nebo rehabilitačním pracovníkovi, co doporučí danému pacientovi podle diagnózy, kterou má. Samozřejmě i jak se pacient cítí, protože některým není virtuální rehabilitace příjemná. To, že musí mít brýle na hlavě je pro ně stísňující pocit. Takže pro ně to taky nemusí být úplně nejvhodnější. No a potom záleží, co na programujeme, jaké rehabilitace. To znamená, že čím víc toho bude, čím víc bude na výběr, tím větší portfolio pacientů si může vybrat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kdo vlastně přišel s nápadem vyvinout virtuální rehabilitaci?

Jana Trdá, specialistka na virtuální realitu: No byla to taková souhra okolností, kdy jedna známá, která zrovna studovala rehabilitaci na Karlově univerzitě přišla s tím, že chce v rámci závěrečné práce vyzkoušet, jak by to fungovalo, kdyby pacientům na invalidním vozíku pouštěla to že chodí v rámci virtuální reality a jestli by jim to pomohlo. Ona se zaměřovala na spasmické bolesti, to znamená jestli by jim to pomohlo uvolnit křeč, které někdy cítí a které je velmi trápí a nemůžou si pomoct sami, pokud nedostanou třeba masáž nebo jim někdo s tím nepomůže. No a zároveň můj manžel byl na operaci ramene a doktor mu řekl, že se musí hned se nahlásit na rehabilitaci a hned začít rehabilitovat a ve chvíli, kdy jsme sháněli volné místo na rehabilitace, tak se objevily termíny 2, 3, 4 týdny, což nebylo reálné protože samozřejmě potom se ta rehabilitace prodlužuje není tak rychlá není tak příjemná je víc bolestivá. To znamená, že ty dvě věci se spojily, když jsme slyšeli zpětnou vazbu pacientů, kteří si zkoušeli naše rehabilitace, tak jsme se rozhodli, že se do toho ponoříme a místo jednorázového takového produktu pro studentku, které jsme chtěli pomoct. Z toho uděláme něco trvalejší.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Je virtuální rehabilitace úplnou novinkou nebo někde v rámci České republiky nebo jinde ve světě už takhle pomáhají pacientům?

Jana Trdá, specialistka na virtuální realitu: Určitě to není úplná novinka. Třeba v České republice vím, že v Kladrubech se hodně rehabilituje pomocí virtuální reality. Některé nemocnice ve spolupráci s univerzitami mají některé specifické diagnózy řešené v rámci rehabilitací ve virtuální realitě. Ale ještě to není úplně běžná záležitost. Jednak je to možná obava toho, jak to budou lidé vnímat ty nové technologie. Možná i obava, že to není až tolik vyzkoušené. To znamená, že nemohou lékaři říct, jestli to nebude mít nějaký negativní vliv na pacienty po mozkové příhodě a podobně, takže teprve se to rozjíždí, ale trošku nám nahrává i doba, kdy si lidé zvykli, že on-line svět je prostě naší součástí a už nemají takové zábrany. Takže si myslím, že budou k tomu i lépe přistupovat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: V čem je tato metoda výhodnější pro pacienta. A v čem třeba pro rehabilitační centra?

Jana Trdá, specialistka na virtuální realitu: Pro pacienta v tom jak jsem říkala, že to může být zajímavější způsob, jak rehabilitovat. Navíc v podstatě přístupný okamžitě. To znamená, že tak jak třeba dneska porodnice zapůjčují podložky pro snímání dechu novorozenců, tak můžou nemocnice nebo rehabilitační zařízení půjčovat pacientům brýle. Než se dostanou na standartní rehabilitaci, aby rehabilitovali pomocí aplikace. To znamená rychlejší přístup., zajímavější pro pacienty a možná i takový jako bych řekla i možnost trávení volného času, že nebudou na tu rehabilitaci myslet jako na nutné zlo, ale že se možná na ni můžou i těšit. A pokud jde o ta zařízení, tak úspora peněz. Rozhodně. Protože my dokážeme nahradit některé stroje, které slouží k rehabilitaci, které stojí v řádu miliónů, tak je dokážou nahradit brýle za 11-12 tisíc a zaplacená aplikace. A možnost nahradit nedostatek fyzioterapeutu, protože teď rehabilituje jeden na jednoho, když je individuální rehabilitace a takhle jeden fyzioterapeut může mít až pět pacientů pod dohledem a jenom vnímá, jestli dělají ty věci správně.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Teď jste na začátku. V kolika zařízeních už je možné tímto způsobem pacienty léčit?

Jana Trdá, specialistka na virtuální realitu: Jsme úplně na začátku, protože my jsme v podstatě dokončili testování a máme prvního klienta v Lázních Darkov už tyto rehabilitace částečně mají, takže mohou zkoušet i na pacientech. A potom to testujeme, třeba to první testování probíhalo v Centru Paraple v Praze. Kdy kolegyně tam na pacientech, kteří se dobrovolně přihlásili do té studie zjišťovala, jaký vliv ta rehabilitace na ně má. A teď začínáme spouštět v podstatě prodej a vstupujeme na trh.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A když už máte alespoň z toho zkušebního provozu nějaké výsledky, tak prozraďte, jak se pacienti na tyto metody, léčebné metody dívají.

Jana Trdá, specialistka na virtuální realitu: Pacienti kupodivu skvěle v různých věkových kategoriích. Náš nejmladší cestující měl tři roky, nejstarší 82, takže opravdu rozptyl veliký a musím říct, že až na jednu pacientku, která říkala, že cítí nevolnost při té rehabilitaci, že se jí točí hlava, což si myslíme, že spíš bylo spíš psychického rázu, ale nechceme nikoho do toho nutit, tak ty reakce byly hodně pozitivní a dokonce nám od pacientů chodily maily a poznámky a poděkování. Takže to bylo velmi milé a motivovalo nás to k tomu, ať v práci pokračujeme a jediné, kde se třeba někdy dostaneme zádrhelu, že ti odborníci ti rehabilitační pracovníci nebo lékaři mají obavy, jestli se to naučí ovládat, jestli to není moc složité, jestli se to nerozbije, případně pro jaké pacienty je to vhodné.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A je to tedy složité? Je to složitý systém na ovládání?

Jana Trdá, specialistka na virtuální realitu: Ne, je to hodně jednoduché. Možná právě proto, že jako první jsme dělali pro pacienty, kteří jsou ochrnutí, tak jsme věděli, že nemůžeme dělat žádné složité ovládání, aby byli schopni sami aplikaci spouštět, vypínat, případně volit nějaké jednoduché nastavení, takže v naprosté většině případů se nemusí mačkat žádné čudlíky. Pacient jenom ukazuje a vybírá si. Jste muž nebo žena, v jakém to chcete jazyce a třeba natáhněte ruku doprava, doleva, ať zjistíme rozpětí vašich paží. To znamená, že to je velmi náhodné, velmi jednoduché.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste říkala že vstupujete na trh. Musíte také vstoupit v jednání s pojišťovnami?

Jana Trdá, specialistka na vrstuální realitu: Prozatím jsme se do toho nepouštěli. Dostali jsme upozornění, že je to velmi náročná administrativně byrokratická mašinérie, aby to bylo uznáno jako zdravotnický prostředek a pojišťovny to propláceli, tak prozatím jdeme tou jednodušší cestou, že rehabilitační zařízení vykazují tu naši rehabilitaci jako cvičení individuální rehabilitace a naše virtuální realita slouží jako pomůcka. A ty další kroky administrativní ty budou určitě následovat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dá se říct, že virtuální rehabilitace je budoucnost rehabilitací?

Jana Trdá, specialistka na virtuální realitu: Nevím, jestli budoucnost, že by nahradila klasické rehabilitace. To ne. Ale rozhodně je to budoucnost v tom, že bude nedílnou součástí rehabilitací a bude pomáhat vlastně fyzioterapeutům, aby ještě lépe a rychleji pacienti uvedli do stavu, kde se budou cítit komfortně.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zatím jsme se bavili o pacientech, kteří jsou na vozíčku. Měla by je virtuální rehabilitace rozchodit takzvaně. Může pomáhat virtuální rehabilitace i jiným pacientům?

Jana Trdá, specialistka na virtuální realitu: Já bych možná upravila. Rozchodit pacienty, kteří jsou trvale upoutáni na invalidní vozík bohužel neumíme i když bychom si to velmi přáli. Ono záleží, jak to poškození je velké. Pokud je úplně přerušena mícha a nervové spojení, tak samozřejmě my nemůžeme pomoct tím, že ten pacient se naučí znovu chodit. My můžeme pomoci tím, že třeba nebude cítit ty křeče. A pokud jde o pacienty, kteří mají problémy s chůzí, tak se prostě rozchodí. Ale jinak asi největší část těch aplikací, které máme na rehabilitace se zaměřují na horní končetiny. To znamená po operacích, úrazech ramene, lokte a zápěstí. Takže tam asi rehabilituje nejvíce.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já vám děkuji paní Trdá za rozhovor a přeji Vám hodně spokojených pacientů i rehabilitačních center.

Jana Trdá, specialistka na virtuální realitu: Také děkuji. Pěkný den.

Redakčně upraveno / zkráceno.