Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Knížata z Lichtenštejna. Páni země opavské a krnovské. Tak se jmenuje nová výstava, kterou mohou návštěvníci zhlédnout v opavském muzeu, konkrétně v historické výstavní budově. Co vše je tam k vidění, se dozvíte od mého dnešního hosta Ondřeje Haničáka, autora a kurátora výstavy. Dobrý den, vítejte.

Ondřej Haničák, historik, kurátor, Slezské zemské muzeum: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme si nejdřív něco o rodu Lichtenštejnů říct. Anebo možná takhle, vůbec, aby výstava mohla být v takovém rozsahu, bylo třeba dobře komunikovat nebo mít navázané a nastartovanou spolupráci se zástupci rodu Lichtenštejnů. To se vám ve Slezském muzeu daří a díky tomu je ta výstava tak úžasná a v takovém rozsahu. Doplňte mě, je to tak?

Ondřej Haničák, historik, kurátor, Slezské zemské muzeum: Je to přesně tak. V podstatě my ve Slezském zemském muzeu máme spoustu předmětů od Lichtenštejnů, ale o Lichtenštejnech jako takových disponujeme naprostým minimem dokumentačního materiálu. Proto byla klíčová spolupráce s celou plejádou institucí, které nám své sbírkové předměty jako exponáty na tuto výstavu zapůjčili. Nejdůležitější z těchto zapůjčitelů byly samotné knížecí sbírky, je to privátní galerie a archiv. Díky dlouhodobé spolupráci navazující na předchozí výstavní projekty se nám podařilo sem do regionu přivést skutečné unikáty, které depozitáře té instituce opouštějí velmi zřídka, anebo vůbec.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Z toho, co říkáte, vyplývá, že rod Lichtenštejnů má svoji soukromou sbírku, kterou zapůjčuje. Je to tak?

Ondřej Haničák, historik, kurátor, Slezské zemské muzeum: Je to přesně tak, mají velmi rozsáhlou sbírku starého umění, také velmi bohatý archiv a knihovnu. Jednou z aktivit, kterou oni pochopitelně realizují, jsou zápůjčky po muzeích a galeriích opravdu po celém světě. Některé exponáty, které máme nyní v Opavě zapůjčené, byly dříve třeba v New Yorku k vidění, nebo dokonce některé přijely ze Soulu z Asie přímo na tuto výstavu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste autorem a kurátorem výstavy. Ptám se teď jako laik, jak to probíhá? Vy sám si řeknete "tohle, tohle, tohle, tohle" bych chtěl půjčit, nebo je to právě správce toho majetku nebo těch muzejních předmětů, který řekne: "to vám jsme ochotni půjčit, a to vůbec ne".

Ondřej Haničák, historik, kurátor, Slezské zemské muzeum: Samozřejmě ta komunikace a jednání o té zápůjčce je taková lehce diplomatická záležitost. Je to vyjednávání dlouhodobé. V případě této spolupráce my jako Slezské zemské muzeum jsme neměli až tak příliš co nabídnout jako ta protistrana. Nicméně ta vůle z té druhé strany tam byla veliká k té zápůjčce. To jednání začalo někdy na konci roku 2019, pokud si dobře vzpomínám. Byla to komunikace s tehdejším ředitelem jejich muzea a uměleckých sbírek panem doktorem Johanem Krechnerem a v podstatě to bylo o řešení nějakého ideového námětu, nějakého konceptu. Potom jsme se dlouhou dobu bavili o tom, co je a není možné půjčit z hlediska fyzického stavu exponátu, co je v daném časovém intervalu možné restaurovat, jaké jsou další jejich výstavní plány a bylo to velmi komplikované a dlouhodobé vyjednávání tady o tom. Druhá stránka samozřejmě byla ta finanční záležitost, kdo to tedy zaplatí ten transport těch předmětů a tak dále.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kdo to tedy zaplatil? Prozradíte?

Ondřej Haničák, historik, kurátor, Slezské zemské muzeum: Já to prozradím rád. Bylo to možné realizovat díky blahovůli a štědrosti hlavního mecenáše této výstavy. Tím byl současně vládnoucí kníže Hans Adam II., který ze své privátní, dalo by se říci, kasy nebo ze soukromých prostředků zaplatil velkou část nákladů. Samozřejmě velkou část nákladů také nesla ČR, stát jako takový, Ministerstvo kultury tuto akci štědře dotovalo dotací, díky které se výstava mohla uskutečnit.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste řekl na začátku, že ta výstava je také jakési vyústění i dlouhodobé spolupráce s rodem. Ale to není první výstava, která je ve Slezském zemském muzeu o rodu Lichtenštejnů?

Ondřej Haničák, historik, kurátor, Slezské zemské muzeum: Určitě ne, ta spolupráce je dlouhodobější. My jsme na rod Lichtenštejnů upozorňovali už několikrát. V roce 2014 byla výstava archiválií v kooperaci Zemským archivem v Opavě, ale především v roce 2017 byla velká výstava o darech, které věnoval do sbírky někdejšího Uměleckoprůmyslového muzea v Opavě právě předcházející nebo jeden z předcházejících knížat Jan II. z Lichtenštejna. To byl opravdu štědrý mecenáš, který je velmi úzce spjatý právě s opavský muzejnictvím. V podstatě současná výstavní budova stojí na pozemcích, kde dříve býval lichtenštejnské zeměpanský zámek. Ten byl na konci devatenáctého století demolován a právě na těch pozemcích byla vystavěna současná výstavní budova historická. Ty pozemky právě bezplatně věnoval Hospodářské a živnostenské komoře opavské Jan II. z Lichtenštejna. Tehdy byla vypsána architektonická soutěž, kterou vyhráli dva vídeňští architekti na takovou velmi výpravnou novostavbu novorenesanční, která je dodnes sloužící tomu účelu. Jan II. z Lichtenštejna zaplatil nemalou sumu deseti tisíc zlatých na realizaci této stavby. Potom v neposlední řadě daroval ohromné množství velmi cenných sbírkových předmětů přímo do správy této instituce. I přes turbulence dvacátého století, zejména destrukci na konci druhé světové války, velká část tohoto fondu přežila dodnes a dodnes patří k tomu základnímu a nejcennějšímu, nutno říci, co ve Slezském zemském muzeu schraňujeme.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jaký je význam rodu Lichtenštejnů vůbec pro ten náš region?

Ondřej Haničák, historik, kurátor, Slezské zemské muzeum: Ten region, dlužno říci, byl zejména významný pro ně, protože oni ziskem nejprve opavského a potom krnovského knížectví si potvrdili dědičnou držbu těchto knížectví. Dědičný knížecí titul, který Karel I. z Lichtenštejna získal předtím pouze pro svou osobu a také získali právo zasedat na celo slezském knížecím sněmu ve Vratislavě. Pro ně to bylo velmi politicky významné. Byla to pro ně prestižní záležitost, ale pochopitelně také podstatný zdroj příjmů po celé to před moderní raně novověké období, ale i potom později, kdy už zde podnikali jako takoví klasičtí velkostatkáři. Ten politický vliv jejich byl umenšený, i když nebyl úplně nulový, ale fungovali i v té rodící se občanské společnosti v tom regionu nějakým způsobem právě podporou spolků, podporou třeba toho muzejnictví anebo také jako podnikatelé, dalo by se říci, zejména v oblasti hutnictví a lesního hospodářství.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme se vrátit k výstavě. Které exponáty ze svých soukromých sbírek rod Lichtenštejnů zapůjčili pro Opavsko?

Ondřej Haničák, historik, kurátor, Slezské zemské muzeum: Především máme zapůjčenou portrétní galerii všech vládnoucích knížat. Jedná se o skutečná mistrovská díla a unikáty malby renesanční, barokní i klasicistní. Jsou to vyobrazení knížat, které známe z různých publikací známé z reprodukcí, ale vidět ten originál skutečně na vlastní oči je něco naprosto jiného. Máme zapůjčené také dokumenty, základní dokumenty, které se vztahují k držbě Opavska nebo například k rekatolizaci regionu. Co je také unikátní věc, je třeba krásná intarzovaná deska, je to deska stolu vykládána drahokamy, která byla objednána přímo Karlem I. z Lichtenštejna, který se pohyboval právě kolem Rudolfínského dvora, kde byli činní velmi významní umělci. Jedna dílna kamenořezačů florentských vytvořila pro ně na zakázku právě tuto desku stolu s jeho erbem teprve nedávno polepšeným o zisk opavského knížectví. Je to takový unikátní předmět, který se zřídka kdy zapůjčujete, ten je zapůjčený právě pro tuto výstavu, ale i další exponáty vážící se přímo k Opavsku. Pokud můžu vyjmenovat alespoň další jeden, třeba bych připomněl Řád zlatého rouna, který je prezentovaný v Opavě. Řád Zlatého rouna získal jako první Lichtenštejnů právě Karel I. z Lichtenštejna v roce 1622 tuším, doufám, že se o nějaký rok nepletu. Ale i další vládnoucí knížata byla do toho prestižního rytířského řádu původu středověkého přijata a my tuto dekoraci řádovou prezentujeme na výstavě. Lidé ji však pochopitelně mohou znát z různých heraldických památek, které jsou právě svázány s rodem, ale myslím si, že vidět "in natura" památku přímo z jejich majetku, přímo ten řád je docela unikátní příležitost.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste také říkal, že Slezské zemské muzeum ve svých depozitářích něco málo o rodu mělo. Co to bylo?

Ondřej Haničák, historik, kurátor, Slezské zemské muzeum: Něco málo o rodu mělo. V podstatě my disponujeme zejména těmi dary, těmi donacemi, která Jan II. tomu Uměleckoprůmyslovém muzeu věnoval. Jinak Lichtenštejni sami o sobě toho do muzea moc nedali. Máme třeba portrét, který pochází z krnovského zámku, jednoho z lichtenštejnských knížat, ale jsou to takové opravdu střípky. Aby se ta výstava dala poskládat, spoléhali jsme opravdu na zápůjčky a nejenom tedy na knížecí sbírky, ale i na další zapůjčitele, díky kterým jsme mohli realizovat tuto výstavu. Jestli můžu zmínit alespoň některé, byl to především Zemský archiv v Opavě a jeho pobočky a potom pracoviště Národního památkového ústavu, zejména instalované objekty zámku. Máme ale i jiné zahraniční zapůjčitele. Třeba Muzeum Śląska Cieszyńskiego nám zapůjčilo velmi cenný prapor, textilní památku nádhernou z počátku 17. století, která rovněž depozitáře této instituce jen tak neopouští, byla to tedy složitá věc.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Také doplním, že na vernisáž přijeli zástupci rodu, princezny a princové. Jaká s nimi byla spolupráce? Nebo vůbec možná, jaké to s nimi bylo, když viděli tu výstavu, kterou jste Vy celou dával dohromady? Jste kurátorem a autorem té výstavy, jaké bylo jejich nadšení vidět to potom pohromadě?

Ondřej Haničák, historik, kurátor, Slezské zemské muzeum: Pro mě osobně to samozřejmě byla veliká čest. Musím říct můj dojem byl, že jsem byl lehce nervózní z toho, že je mám provádět a vykládat jim něco o nich, co oni ví mnohem lépe než já. Ale opak byl pravdou. Oni jevili skutečný zájem o ty věci, o ten kontext, ve kterém jsou vystaveny. Myslím si, že z mého pohledu to dopadlo velmi dobře. Já jsem byl nadšený jejich přístupem, jejich zájmem a bylo to pro mě veskrze příjemný zážitek. Věřím, že i oni si z Opavy a Opavska, protože navštívili i Krnov, odvezli jen to dobré.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Na závěr ještě je nutno doplnit informaci, že výstavu mohou lidé navštívit do konce ledna příštího roku, že stojí za to a já Vám děkuji za rozhovor. Vy se mějte moc hezky. Díky za to, že jste s námi byli až do konce.

Ondřej Haničák, historik, kurátor, Slezské zemské muzeum: Děkuji. Na shledanou.

Redakčně upraveno / zkráceno.