Host dne

Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostrava: 10. března 1945 - zahájení Ostravsko-opavské operace

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Osvobození Československa od německých okupantů bylo v roce 1945. Jednou z posledních událostí druhé světové války. Součástí posledních bojů byla i ostravsko-opavská operace. Podrobnosti k válečným událostem se dozvíte v následujících minutách. Od ředitelky Archivu města Ostravy Hany Šustkové. Dobrý den, paní ředitelko vítejte.

Hana Šustková, ředitelka Archívu města Ostravy: Dobrý den a děkuji za pozvání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelka zmiňte na začátku rozhovoru ty nejdůležitější mezníky. Ten nejdůležitější je osvobození Ostravy, Frýdku-Místku, Opavy prostě tady u nás těch bojů v Moravskoslezském kraji.

Hana Šustková, ředitelka Archívu města Ostravy: Tak určitě stojí za zmínku datum 10.3. 1945 kdy vlastně byla ta velká Ostravsko-opavská operace zahájena. Byla zahájena na severu vlasti z dnešního polského území a postupovaly tedy sovětská vojska směrem na jih a dál. A první část ofenzívy se ovšem zasekla a bylo třeba rychle změnit plány, přehodnotit tu situaci a armády nasměrovat směrem na západ a vyrazily do výběžku jesenického přes Osoblahu, Krnov, Opavu potom směrem do Ostravy a určitě velké datum je 22. Dubna 1945. To došlo vlastně k osvobození Opavy. To město bylo několik dnů obléháno, bombardováno a to jak letadly, tak dělostřeleckou palbou. Opava byla vlastně jedním z našich nejzničenějších větších měst. Více než 80 procent zástavby padlo za oběť požárům a granátům. Po dobytí Opavy se tedy její a sovětská vojska a v rámci ní působící československá tanková divize obrátili už směrem na Ostravu, ale ještě stále procházeli celý týden velice těžkými velice těžkými boji. Tím dalším mezníkem by byl asi pak už 30. duben kdy došlo k průniku těchto sovětských vojsk a čechoslováků působících v rámci Svobodovi armády přímo do Ostravy. Poté se v podstatě dá říci, že se ta užší německá obrana zhroutila a ty další města byla probádaná relativně v rychlém sledu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já na vás navážu paní ředitelka. Někde jsem četla titulek, že lidé vítali sovětské vojáky, ale další den se před nimi už schovávali. Vysvětlete dnešním lidem, co si pod tím mohou představit. Proč to tak bylo?

Hana Šustková, ředitelka Archívu města Ostravy: No i to je samozřejmě pravdivé co říkáte. Ta svědectví jsou poměrně častá hojná. Ono samozřejmě v minulosti byla poněkud považována protože se úplně nehodila do té oficiální propagandy. Je ale faktem, že osvobození nebo celá vlastně válka byla provázena řadou násilných činů vůči civilnímu obyvatelstvu. My samozřejmě víme velmi dobře, že armády které táhnou obě daným územím se nechovají k těm zúčastněným v uvozovkách nezúčastněným civilistům úplně podle dohod pak jak je v civilizaci, v civilizovaných zemích za běžné situace normální. Lidé se samozřejmě obávali zejména násilí vůči ženám. To sexuální násilí, které prostě bylo spojeno s osvobozením je věc, která byla dlouhá léta tabu a v podstatě teprve dnes po téměř osmdesáti letech se tato skutečnost otevírá. Takže ta obava byla samozřejmě násilí vůči ženám. To se netýkalo pouze německých obyvatelek týkalo se to samozřejmě i českých žen a tím vojáci postupující přirozeně nerozlišují nebo nezjišťovali jestli se jedná o Češku nebo o Němku. Prostě ty ženy byly vystaveny velkému ohrožení z jejich strany právě kvůli znásilnění, takže už před tím než Rusové v podstatě vstoupili na ta území, tak muži schovávali manželky a dcery. Byly vybudovány úkryty ve sklepích, kde byly prostě udělané jako falešné zdi, kam ty ženy schovali. Alespoň tedy někteří případně odvedli ženy třeba do lesa a než ta fronta odešla než ti vojáci zase odtáhnout dál. Další věc byla samozřejmě vyrovnání majetku ke kterému docházelo ať už se jednalo o potraviny nebo prostě o koně, dobytek a tak dále. Také samozřejmě zabavování motocyklů, hodinek to je hodně oblíbená kratochvíle ruských vojáků a touha po hodinkách a nebo nejrůznějších předmětech, které se v dané chvíli těm vojákům zlíbí. Vynutili si tedy jejich vydání. V případě, že se dotyčný třeba jim postavil a kladl odpor, tak mohl skončit velice špatně.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kolik je ještě dnes v dnešní době žijících pamětníků a možná, že taková otázka jsou někde zaznamenány jejich výpovědi těch lidí, kteří v tuto chvíli už možná nejsou mezi námi, ale zažili krutosti posledních bojů u nás i na českém území.

Hana Šustková, ředitelka Archívu města Ostravy: Těch pamětníků, kteří přímo bojovali v řadách třeba československé Svobodovy armády a zúčastnili se osvobozování bojů o Ostravu, tak dneska už vlastně jdou asi spočítat na prstech jedné ruky a zřejmě ani všechny prsty bychom nepotřebovali. Samozřejmě ten čas je naprosto neúprosný a ti pamětníci na osvobození už dneska se většinou rekrutují z řad lidí, kteří tyto boje zažili jako děti. Ale samozřejmě je to věc, která v nich stále rezonuje protože předpokládám, že to byla záležitost, která velmi výrazně ovlivnila jejich vnímání světa, jejich psychiku, takže věřím tomu, že i když byly třeba v tom roce 1945 ještě relativně velmi malými dětmi, tak dodnes jsou schopni generovat ty vzpomínky, které z toho období mají, protože to byly velice živé. Neboť tyto zážitky byly určitě velice hluboké. Těch samotných vzpomínek vojáků ale máme zaznamenáno řadu. A ono ty knížky vznikaly průběžně už řekněme od nějakých šedesátých let a vlastně ještě v roce tuším že 2013 Vojenský historický ústav vydal knihu vzpomínek právě těch posledních žijících vojáků, kteří tedy přímo osvobozovali Ostravu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, můžete vysvětlit proč ještě dnes se objevuje zejména na Opavsku nějaká nevybuchlá munice? Já jsem si teda představovala, že po nějaké době minimálně po tom desetiletí po válce se to území třeba vyčistilo. Ale zřejmě tomu tak není.

Hana Šustková, ředitelka Archívu města Ostravy: No ono se to území opravdu čistilo bezprostředně po válce samozřejmě ta nevybuchlá munice, která byla viditelná, která byla prostě uložena na těch místech bojů, tak se přirozeně odvážila. Další věc je, že mnohdy dochází při těch bojích k tomu, že například svržena letecká puma nevybuchne při dotyku se zemí, ale třeba dva metry pod povrchem. Takže na povrch se pak dostane po x letech, tak jak se hýbe půda. Ty nálezy jsou vždycky na jaře po těch vydatných jarních deštích a když se zahájí zemědělské práce, tak vlastně ta munice pak vychází na povrch.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, já vám děkuji za rozhovor a vás diváci ještě zvu na historický dokument z produkce televize Polar. Bitva o Ostravsko, který vysíláme od pátku do neděle.

Redakčně upraveno / zkráceno.



Mohlo by Vás také zajímat