Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jana Ďásková Neboráková, ředitelka společnosti Most Pro Tibet. Dobrý den ve studiu televize Polar.

Jana Ďásková Neboráková, ředitelka, MOST Pro Tibet o. p. s.: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Povídat si budeme o tom, co děláte, o tom, komu pomáháte. Obecně prospěšná společnost Most Pro Tibet pomáhá, jak už tady padlo několikrát. Jak a kde a jak vlastně vznikl ten nápad?

Jana Ďásková Neboráková, ředitelka, MOST Pro Tibet o. p. s.: Nápad vznikl už před dvaceti lety, kdy jsme se poprvé vydali do Himalájí a potkali jsme Tibeťany, kteří utekli z Tibetu do indického exilu. Nám to téma je velmi blízké, takže jsme se rozhodli do něho více zapojit. Vzniklo to tím, nebo došlo to k tomu, že jsme založili tehdy občanské sdružení Most, dnes už Most Pro Tibet, a začali jsme jednotlivé projekty. Všechno začalo tady v Ostravě v roce 2002, kdy byl první festival pro Tibet.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Za tu dobu jste ušli velký kus cesty. Máte součet financí v hlavě? Kolik jste za tu dobu sehnali pro Tibet peněz?

Jana Ďásková Neboráková, ředitelka, MOST Pro Tibet o. p. s.: Sehnali jsme je kolem čtyřiceti dvou milionů korun, které jsme poslali na podporu Tibeťanů a mnichů a mnišek v buddhistických klášterech v oblasti indického Himaláje.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Za to vám určitě patří velký dík. To jsem ani nečekala, že řeknete tak vysokou částku.

Jana Ďásková Neboráková, ředitelka, MOST Pro Tibet o. p. s.: Dík patří hlavně českým a slovenským dárcům a lidem, kteří se zapojují a podporují.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jakým způsobem zjišťujete, kdo tu pomoc konkrétně potřebuje? Protože vy těch projektů máte hodně, určitě se k nim ještě dostaneme. Ale jak ty peníze nemalé mezi ně dělíte?

Jana Ďásková Neboráková, ředitelka, MOST Pro Tibet o. p. s.: Do Himalájí každý rok jezdíme, takže máme osobní kontakt, bavíme se s vedoucími jednotlivých škol anebo domovů pro tibetské seniory. Každý rok vidíme tu situaci, co je potřeba zlepšit, na co potřebují finance a hlavně, protože většina jsou děti, je to jejich vzdělání, které je základ jejich života. Takže vzdělání, lékařská péče, ošacení, jídlo a každý rok teda se bavíme o tom, co je potřeba, na co bychom se měli více zaměřit, co je třeba nového, co potřebují anebo naopak co už jsme pokryli a vyřešili.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste se před pár týdny z Indie vrátila. Popište našim divákům, jaký je tam život, co tam lidé každodenně řeší?

Jana Ďásková Neboráková, ředitelka, MOST Pro Tibet o. p. s.: Vždycky, když se tam dostanu, uvědomím si, jak si tady žijeme v naprostém luxusu, blahobytu a bohatství a jsme zvyklí na to, co pro ně je nedosažitelné. Takže i ty podmínky, ve kterých žijí, jsou velmi skromné. Senioři mají jeden malý pokojíček, často nemají ani postel, mají matraci, jsou rádi, že se můžou přikrýt. Třeba v Himalájích v zimě je minus 30 a ty domečky vůbec nejsou zateplené, takže tam fouká a alespoň teda to se snažíme potom nějak opravovat. Máme projekt na podporu otopu, aby si mohli zatopit, protože přece jenom mínus třicet a když těm lidem je třeba 80 let, je to náročné. Přesto mi přijde, že jsou téměř spokojenější než my tady častokrát.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A co děti? Jaký mají režim denní?

Jana Ďásková Neboráková, ředitelka, MOST Pro Tibet o. p. s.: Děti vstávají před šestou hodinou a mají režim až do devíti večer. Většina těch dětí žije bez rodičů, ať už to jsou klášterní školy anebo tibetská exilová škola Tibetan Homes Foundation, kde chodí děti, které buď utekly z Tibetu a jejich rodiče v Tibetu zůstali a oni vlastně žijí samy v Indii, tak už děti, které se v Indii narodily. Jsou ve skupinkách, nejmenší děti jsou po dvanácti v takových domečcích a starší už jsou na takových ubytovnách, takže se starají o to, aby nejenom že chodí do školy, ale musí společně vařit, připravovat jídlo, podílet se na úklidu, podílet se na praní třeba a vlastně tak jsou připravení na život. Každá ta skupina má jednu adoptivní maminku, maminku a tatínka a těm musí pomáhat, protože mají od těch jedenácti, dvanácti dětí až po třeba třicet.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak se stane, že utečou děti z Tibetu samy a rodiče zůstanou tam?

Jana Ďásková Neboráková, ředitelka, MOST Pro Tibet o. p. s.: To už se až tak moc neděje poslední dobou. Ale dělo se to prvních čtyřicet let po okupaci Tibetu velmi často a bylo to z důvodu, že děti se nemohly učit, neměly svobodné vzdělání v Tibetu, což není do té. Musí se učit čínsky a ne tibetsky. A hodně rodičů uznalo, že byť se musí rozloučit se svými dětmi, je to pro ně jediná cesta k tomu, aby byly trošku svobodnější a aby byly vzdělané.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme k vašim aktivitám. Vy máte těch projektů několik, na základě kterých podporujete různé lidi. Vy jste říkala, že nejčastěji to jsou děti a senioři. Je to třeba škola, kterou na základě vašich peněz děti mohou navštěvovat. Pak teplotu už jste zmínila, pak je to projekt Koza, Voda apod. Můžete o některých těch projektech říct více?

Jana Ďásková Neboráková, ředitelka, MOST Pro Tibet o. p. s.: Určitě, úplně nejzákladnější a nejhlavnější náš projekt je Adopce pro Tibet, což je adopce, že si čeští, slovenští lidé vyberou konkrétní dítě nebo babičku, dědečka a přispívají na život tady tohoto dítěte nebo seniora. My teda zaručujeme, že každý rok dárce dostane fotku, aby viděl, jak dítě roste. Kdo si chce psát, tak si může vyměňovat dopisy. Senioři nemluví anglicky, ale vedení je schopno napsat nějakou zprávu pro dárce. Zároveň, když by čeští dárci chtěli, můžou se do Indie dostat a můžou se setkat s tím podporovaným dítětem. Ale je to pravidelná částka, která je osm tisíc ročně. A pro ty, kteří chtějí podpořit, ale nemají tady tuhle možnost, máme darovací certifikáty, které potom můžou dát třeba jako dárek a můžou přispět tři sta korun na výživu pro děti. Když mají víc, máme tam lékařskou péči, máme tam Vodu pro Tibet a velkou skupinu, kterou už léta podporujeme, jsou tibetští nomádi, protože to je skupina lidí, kteří žijí tradičním způsobem život. Je to čím dál horší a lidé, kteří přijdou třeba v zimě o část svého stáda tak, aby byli soběstační, musí mít alespoň nějaký počet těch koz. Takže kupujeme kozy a kupujeme i krmivo, aby ty kozy přežily zimu a aby nomádi mohli dál zůstat na těch náhorních planinách a žít tradičním způsobem života.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Hodily by se vám vedle peněz také dobrovolníci, kteří by tam jeli pomoct, ať už s opravami nebo s čímkoliv dalším?

Jana Ďásková Neboráková, ředitelka, MOST Pro Tibet o. p. s.: Spíše dobrovolníky máme na výuku angličtiny, to je potřeba v mnoha místech, ale na ty opravy stavby, rekonstrukce jsme zjistili, že to je složitější. Měli jsme skupinu, ale daleko víc jim bohužel teda pomůže, že pošleme pár peněz a oni si třeba koupí filtry na vodu, aby děti nebolela bříška ze špinavé vody anebo zajistí si, co potřebují.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Už tady padlo, že fungujete dvacet let. Dvacet let pomáháte, sehnali jste přes čtyřicet dva milionů korun, krásné peníze. Kam ten projekt váš směřuje dál?

Jana Ďásková Neboráková, ředitelka, MOST Pro Tibet o. p. s.: Dále rozvíjet vzdělání dětí, protože je to skupina, která udržuje tu tibetskou kulturu živou a tradiční a takovou, jaká po staletí v Tibetu byla, což se bohužel přímo v Tibetu dít nemůže. Vidím v tom obrovský potenciál, protože i ty děti, alias potom studenti a dospělí lidé, kteří vystudují právě díky pomoci dárců, neuvěřitelně si toho váží a mají obrovskou snahu pomoc té komunitě a třeba pomoct dalším dětem ve vzdělání. Když mají tu možnost třeba vydělat více peněz, té komunitě to vrací.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Když se bavíme o škole, jak ten školský systém je tam nastaven?

Jana Ďásková Neboráková, ředitelka, MOST Pro Tibet o. p. s.: Je nastaven skvěle. Já vždycky, když ho srovnám třeba s naším, tak jsem překvapená, protože jsem si letos povídala s pětiletým i tibetskými dětmi anglicky a oni jim byly schopny vyjmenovat barvu, říct, jak se mají, jak se jmenují, kolik jim je let. Mají systém, že se učí v tibetštině do šesté třídy a potom se přejde na angličtinu. Takže se všechno učí v angličtině. Právě ta škola Tibetan Home Foundation je jedna z nejúspěšnějších v celé Indii a v celém státě Uttarákhand, protože tam jsou porovnání těch škol a opravdu jsou neskutečně nadané ty děti a tím, že obětovali hodně třeba ze své svobody nebo i ze své rodiny, mají neskutečný zápal pro to se učit a opravdu se snaží.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kolika letá je školní docházka?

Jana Ďásková Neboráková, ředitelka, MOST Pro Tibet o. p. s.: Mají tam dvanáct tříd, což je jako naše maturita a těm nejnadanějším se snažíme pomoci potom dál studium na nějaké kolegy nebo na vysoké škole a to trvá další třeba tři, pět let.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, já Vám děkuji za rozhovor i za poutavé vyprávění o Vašich projektech a pomoci pro Tibet. Díky Vám.

Jana Ďásková Neboráková, ředitelka, MOST Pro Tibet o. p. s.: Děkuji.

Redakčně upraveno / zkráceno.