Do ostravských základních škol nastoupilo více než tři tisíce prvňáčků, o 160 více než loni. První školní den prožili také v malé škole rodinného typu v Proskovicích. Nové žáky tam přivítal i primátor Jan Dohnal.
Do 54 základních škol zřizovaných ostravskými obvody nastoupilo 3015 prvňáčků, o 160 více než loni. Celkem se v nich vzdělává 20 tisíc žáků. Za prvňáky do ZŠ Proskovice přijel také primátor Jan Dohnal.
Jan Dohnal, primátor Ostravy: „Aktuálně jsme na základní škole v Ostravě-Proskovicích, kde jsem se rozhodl právě přivítat prvňáčky i já. Jedná se o jednu z těch menších základních škol, která má necelou stovku dětí.“
Škola má pouze první stupeň a i díky svému okolí si zachovává venkovský charakter. Noví školáci se nejvíce těšili na učení a kamarády.
ANKETA, prvňáci: „Těšila jsem se na to, že budu umět číst a psát.“
„Že se budeme učit a budeme všechno znát.“
„Já jsem se těšil na kamarády.“
Do první třídy nastoupilo 14 dětí. Celá proskovická škola je přitom téměř plná.
Andrea Chýlková, ředitelka ZŠ a MŠ Ostrava-Proskovice: „V rámci naší školy jsme téměř na plné kapacitě. Máme 98 žáků. V rámci první třídy naši školu letos navštíví 14 nových žáků.“
Se začátkem školního roku se k ostravským školám vracejí také strážníci. Budou dohlížet hlavně na vybrané přechody. Město zároveň apeluje na řidiče, aby v blízkosti škol zpomalili.
---
PRVŇÁKY VÍTALY V KRAJI ZÁKLADNÍ I STŘEDNÍ ŠKOLY
První školní den monitorovaly i naše štáby napříč krajem. A nebylo to jen o vítání prvňáčků na základních školách.
---
Velká sláva se konala v pondělí v Dolních Životicích na Opavsku. Do obce, která letos vyhrála krajské kolo soutěže Vesnice roku, totiž přijela komise, která vyhodnocuje republikové finále.
Do finále postoupilo ze všech krajů 13 obcí. Dolní Životice neponechaly nic náhodě. Členy komise uvítali dechovkou a snídaní, které se účastnili i obyvatelé obce.
Matěj Novák (Nezávislí), starosta Dolních Životic: „Máme se tady tak dobře, že nám teče pivo v potoce a jitrnice rostou na stromě.“
Komisaři si prošli místní školu, se skauty se pokusili rozdělat oheň a v sokolovně si prohlédli expozici o historii obce. Do odlehlejších částí je zavezl vláček, kterým se mohli projet i obyvatelé Dolních Životic.
Anketa: „Bydlím tady, narodila jsem se tady a učila jsem tady přes 30 let. Žije se mi tady skvěle, jsou tady super lidi. Jsem ráda, že jsme tady.“
Své menší obce v soutěži podporuje také Moravskoslezský kraj.
Šárka Šimoňáková (ANO), náměstkyně hejtmana MSK: „Vítěz krajského kola Dolní Životice dnes zahajuje účast v celostátní soutěži Vesnice roku. Pevně věřím, že zvítězí, protože tady je opravdu co vidět. A jsem ráda, že Moravskoslezský kraj podporuje i tyto menší obce.“
V soutěži se hodnotí řada kritérií, včetně komunitního a společenského života, péče o zeleň nebo památky.
Veronika Šťastná, ředitelka soutěže Vesnice roku: „Dneska už je to třetí obec, včera jsme navštívili další dvě konkurenční obce. A do Životic jsme se samozřejmě moc těšili. Soutěž Vesnice roku spojuje obyvatele, kraje, obce napříč republikou. A to je její taková velká nadstavba. A my jsme velmi zvědaví, co nám ukážou Životice. Držíme jim pěsti a těšíme se na všechny zážitky.“
Matěj Novák (Nezávislí), starosta Dolních Životic: „Připravovali jsme se značnou část léta a čekáme od toho možná jen to, abychom neudělali Moravskoslezskému kraji ostudu a ať se hezky odprezentujeme a odprezentujeme zároveň nejen naši obec, ale i Moravskoslezský kraj.“
Výsledky by měly být vyhlášeny v průběhu září.
---
Jak se říká nejen ve Frýdku-Místku: pěstounů není nikdy dost. Ukážeme vám proto teď příběh zkušených pěstounů, kteří se mohou stát inspirací pro mnohé další rodiny.
Tato usměvavá paní se jmenuje Dagmar Sabelová a ochotně nám popsala, co ji a jejího manžela k pěstounství přivedlo.
Dagmar Sabelová, pěstounka: "Dostala mě do toho kamarádka, nejlepší kamarádka z dětství, protože ona tuhle práci dělala od samého začátku, od roku 2006. No a mě se to vždycky strašně moc líbilo. Jenomže já jsem se starala o rodiče, nešlo to. No a potom, když sestra řekla, že si rodiče vezme, tak jsem hned manželovi říkala: 'Ty jo, jako já do toho jdu. Já to prostě fakt chci dělat.' Takže my děláme tu práci od roku 2021. Teď máme chlapečka, dostali jsme ho, když měl 2 měsíce. Je to naše nejmladší dítě, když to tak řeknu. Měli jsme i osmiletého chlapečka. Já jsem nastavená. Když vidím, že to dítě potřebuje tu pomoc, tak nemůžu říct ne. Samozřejmě když máte malé dítě, tak je to lepší. Co se týká psychického zdraví, u něho, protože to starší dítě si přijde se zkušenostmi, něco prožilo, už to ví, už to vnímá. Čím menší dítě, to se hned zapojilo v pohodě."
Jaroslav Sabela, pěstoun: "Mi to vyhovuje. Já mám děti rád. Vůbec mi nevadí, že tady je dítko zase nějaké jiné. Když je větší, tak pro mě ještě lepší. Jde se mnou na zahradu, za slepicemi a za kocourem. Takže mám děti rád."
Jak moc pomáháte?
Jaroslav Sabela, pěstoun: "Snažím se, jak můžu. Jak manželka potřebuje, tak není problém. Vystřídám ji."
Frýdek-Místek pěstouny dlouhodobě podporuje.
Marcel Sikora (SPOLU/KDU-ČSL), 1. náměstek primátora F-M: "Pěstounů není nikdy dost, a proto jsme dneska i tady, abychom motivovali i další pěstouny, protože myslím si, že děti si opravdu zaslouží milující rodinu. Byť to třeba nejsou biologičtí rodiče, tak ta dočasná pěstounská péče je opravdu důležitá, aby děti nekončily v ústavech, byť tam po materiální stránce jsou samozřejmě dobře zajištěné. Ale to nejdůležitější je opravdu ta láska a ta péče toho nejbližšího. A jak vidíte tady, tak pěstouni opravdu těm dětem dávají maximum, co můžou."
Dítě je v těch rodinách nějakou dočasnou dobu, takže jaký je ten další proces potom?
Marcel Sikora (SPOLU/KDU-ČSL), 1. náměstek primátora F-M: "Samozřejmě se buď vrací k biologickým rodičům, pokud soud, samozřejmě OSPOD a další okolo uznají, že to je vhodné, anebo je třeba nabídnuto potom i k adopci, pokud ten biologický rodič souhlasí."
A doporučili by manželé Samuelovi pěstounství i ostatním?
Dagmar Sabelová, pěstounka: "No jejda, určitě strašně moc. To strašně motivuje. Mě to naplňuje. Já jsem moc ráda, že tuhle práci můžu dělat, nebo to poslání, protože to není jenom o práci. Je to o tom, že fakt to dítě musíte mít rád a musíte mu dát to, co potřebuje. Je to někdy těžké , protože vy nevíte, jaké dítě dostanete a s čím to dítě přijde. Já to mám strašně lehké, protože já jsem věřící. Já fakt počítám s Pánem Bohem. Takže každé dítě, než přijde, já se za něj modlím."
Jaroslav Sabela, pěstoun: "Abych řekl o výdělku, pro mě to vůbec nic neznamená. Já mám děti rád. A kdo má rád děti a chtěl by jim udělat domov.. Já si myslím, že to je to nejlepší, co můžeme tomu maličkému dát, a jsem za to rád."
---
Přírodní rezervace Svinec u Nového Jičína patří k botanicky nejcennějším místům v kraji. Aby zdejší louky s chráněnými vstavači nezarostly, pomáhá je udržovat tradiční pastva ovcí. Ta se sem vrací jako účinný nástroj ochrany přírody.
Chráněné území o rozloze více než 38 hektarů tvoří pestrá mozaika luk, pastvin, remízků a lesních porostů. Nejcennější jsou zde květnaté louky.
Josef Filgas, vedoucí oddělení ochrany přírody, KÚ MSK: "Vstavač bledý a vstavač mužský, které jsou jakoby nejvíce zastoupeny, se tady vyskytují v jednotkách tisíců."
Jedním z nejpřirozenějších způsobů péče je pastva ovcí.
Natálie Hoňková, referent pro ochranu přírody a krajiny, Krajský úřad MSK: "Pastva je tradiční způsob zemědělství a na slunci nám nesmírně pomáhá udržovat tady tyto meze. Tady se pohybuje asi stádo dvaceti ovcí. Jedná se o šedou vřesovou ovci a toto plemeno pochází z východního Německa a je takové jakoby houževnaté."
O zachování lokality se stará Moravskoslezský kraj, který zajišťuje odborné plánování i financování potřebných zásahů.
Pavel Staněk (SPD), radní MS kraje pro životní prostředí: "Na údržbu krajinných území, které mají určitý druh ochrany, tak Moravskoslezský kraj ročně vyčleňuje zhruba pět milionů korun."
Svinec není významný pouze kvůli několika vzácným rostlinám. Uchovává celý typ podhorské krajiny, který v minulosti býval běžný, ale postupně z regionu mizí.
---
MLADÍK JEL OBCÍ RYCHLOSTÍ 143 KH/H
Řidičák měl teprve pár měsíců a rovnou o něj na nějakou dobu přijde. Teprve osmnáctiletého řidiče změřili dopravní policisté v Dolních Domaslavicích na Frýdecko-Místecku a radar jim ukázal rychlost 148, po odečtení tedy 143 km/h. Nebezpečnou rychlostí se řídil obcí a ve voze značky Audi měl další tři lidi, z toho dva nezletilé.
---
Na Těrlické přehradě se o víkendu závodilo v jachtingu. Mezi mladými závodníky nechyběly ani nadané děti z Havířova, které už sbírají zkušenosti a úspěchy nejen na domácích vodách, ale také v zahraničí.
Těrlická přehrada o víkendu patřila jachtařům. Klub jachtingu Těrlicko tam uspořádal Přátelskou regatu, do které se zapojili závodníci v několika lodních třídách. Na vodě se tak bojovalo nejen o co nejlepší umístění, ale také o každý poryv větru.
Pavel Staněk, ředitel závodu: „Máme celkem za rok snad 18 závodů, ale z toho zhruba polovina je takových i pro ostatní, víkendových, dvoudenních závodů, jako je tento. Dohromady tam máme asi 16 lodí, z toho 12 lodí lodní třídy Tera, což jsou lodičky pro děti do 15 let, a tři lodě FEVA, což jsou dvouposádkové lodě už pro starší děti, respektive starší mládežníky do 18 let. Ten vítr má stejný směr jako včera, čili můžete vidět vzadu lodičky. Lepší vítr fouká až u hráze, tak proto se ty závody jedou až tam vzadu.“
Klub má dlouholetou tradici, založen byl už v roce 1960. Od roku 1997 působí jako samostatný sportovní Klub jachtingu Těrlicko, který čítá téměř sto členů.
Pavel Staněk, ředitel závodu: „Co se týká toho, odkud členové jsou, tak dříve jsme měli děti převážně z Těrlicka, ale to je tak v letech 1980 až 1985, kdy jsme tady měli lodní třídu Kadet, dvouposádkovou. Dneska tady máme Terry a Fevy a z těch zhruba 25 dětí, které tady pravidelně chodí a trénují, je, odhaduju, asi 15 z Havířova a zbytek něco z Těrlicka, něco ze Sedlišť, někdo z Bruzovic, tady z okolí.“
Velkých úspěchů už dosáhla i Lucie z Havířova.
Lucie Tkačová, Jacht klub Těrlicko: „Tak já jezdím teďka pátou sezonu a tuhle sezonu jsme s kámoškou v české reprezentaci. Jezdíme různě po světě, byly jsme v Portugalsku, v Německu, v Holandsku a tak. A hrozně nás to baví, jsme strašně rády, že můžeme takhle jezdit a máme super kolektiv. Teďka jsme byly na mistrovství republiky a tam jsme byly druhé a první v holkách. Za celou tu dobu vzpomínáš si na nějaký nejlepší zážitek, který jsi zažila? Asi teď, jak jsme byly v Německu, tak první den na kvalifikacích foukalo asi kolem 15 metrů za sekundu. Asi 20 lodí tam zlomilo stěžeň a bylo to nebezpečné, ale hrozně jsme si to užily. Tak já jsem minulý rok říkala, že bych to chtěla dotáhnout na olympiádu a myslím si, že to pořád platí.“
I Vašek z Havířova se do jachtingu zamiloval.
Václav Bryja, Jacht klub Těrlicko: „Baví mě to hlavně, protože je to takové zábavné, když pracuješ s těmi plachtami, a prostě mě to baví. Jsi takový volný.“
Vy tady jezdíte na Těrlické přehradě, ale chtěl bys jezdit i na moři, ve vlnách?
Václav Bryja, Jacht klub Těrlicko: „Tak určitě bych si to chtěl někdy zkusit, protože to bude úplně jiné. I ty povětrnostní podmínky budou úplně jiné, tak bych si to někdy chtěl vyzkoušet.“
A právě nadšení, odhodlání a sny dětí a mládeže dělají největší radost nejen jejich trenérům, ale také rodičům.
---
Do ostravských základních škol nastoupilo více než tři tisíce prvňáčků, o 160 více než loni. První školní den prožili také v malé škole rodinného typu v Proskovicích. Nové žáky tam přivítal i primátor Jan Dohnal.
Do 54 základních škol zřizovaných ostravskými obvody nastoupilo 3015 prvňáčků, o 160 více než loni. Celkem se v nich vzdělává 20 tisíc žáků. Za prvňáky do ZŠ Proskovice přijel také primátor Jan Dohnal.
Jan Dohnal, primátor Ostravy: „Aktuálně jsme na základní škole v Ostravě-Proskovicích, kde jsem se rozhodl právě přivítat prvňáčky i já. Jedná se o jednu z těch menších základních škol, která má necelou stovku dětí.“
Škola má pouze první stupeň a i díky svému okolí si zachovává venkovský charakter. Noví školáci se nejvíce těšili na učení a kamarády.
ANKETA, prvňáci: „Těšila jsem se na to, že budu umět číst a psát.“
„Že se budeme učit a budeme všechno znát.“
„Já jsem se těšil na kamarády.“
Do první třídy nastoupilo 14 dětí. Celá proskovická škola je přitom téměř plná.
Andrea Chýlková, ředitelka ZŠ a MŠ Ostrava-Proskovice: „V rámci naší školy jsme téměř na plné kapacitě. Máme 98 žáků. V rámci první třídy naši školu letos navštíví 14 nových žáků.“
Se začátkem školního roku se k ostravským školám vracejí také strážníci. Budou dohlížet hlavně na vybrané přechody. Město zároveň apeluje na řidiče, aby v blízkosti škol zpomalili.
---
PRVŇÁKY VÍTALY V KRAJI ZÁKLADNÍ I STŘEDNÍ ŠKOLY
První školní den monitorovaly i naše štáby napříč krajem. A nebylo to jen o vítání prvňáčků na základních školách.
---
Velká sláva se konala v pondělí v Dolních Životicích na Opavsku. Do obce, která letos vyhrála krajské kolo soutěže Vesnice roku, totiž přijela komise, která vyhodnocuje republikové finále.
Do finále postoupilo ze všech krajů 13 obcí. Dolní Životice neponechaly nic náhodě. Členy komise uvítali dechovkou a snídaní, které se účastnili i obyvatelé obce.
Matěj Novák (Nezávislí), starosta Dolních Životic: „Máme se tady tak dobře, že nám teče pivo v potoce a jitrnice rostou na stromě.“
Komisaři si prošli místní školu, se skauty se pokusili rozdělat oheň a v sokolovně si prohlédli expozici o historii obce. Do odlehlejších částí je zavezl vláček, kterým se mohli projet i obyvatelé Dolních Životic.
Anketa: „Bydlím tady, narodila jsem se tady a učila jsem tady přes 30 let. Žije se mi tady skvěle, jsou tady super lidi. Jsem ráda, že jsme tady.“
Své menší obce v soutěži podporuje také Moravskoslezský kraj.
Šárka Šimoňáková (ANO), náměstkyně hejtmana MSK: „Vítěz krajského kola Dolní Životice dnes zahajuje účast v celostátní soutěži Vesnice roku. Pevně věřím, že zvítězí, protože tady je opravdu co vidět. A jsem ráda, že Moravskoslezský kraj podporuje i tyto menší obce.“
V soutěži se hodnotí řada kritérií, včetně komunitního a společenského života, péče o zeleň nebo památky.
Veronika Šťastná, ředitelka soutěže Vesnice roku: „Dneska už je to třetí obec, včera jsme navštívili další dvě konkurenční obce. A do Životic jsme se samozřejmě moc těšili. Soutěž Vesnice roku spojuje obyvatele, kraje, obce napříč republikou. A to je její taková velká nadstavba. A my jsme velmi zvědaví, co nám ukážou Životice. Držíme jim pěsti a těšíme se na všechny zážitky.“
Matěj Novák (Nezávislí), starosta Dolních Životic: „Připravovali jsme se značnou část léta a čekáme od toho možná jen to, abychom neudělali Moravskoslezskému kraji ostudu a ať se hezky odprezentujeme a odprezentujeme zároveň nejen naši obec, ale i Moravskoslezský kraj.“
Výsledky by měly být vyhlášeny v průběhu září.
---
Jak se říká nejen ve Frýdku-Místku: pěstounů není nikdy dost. Ukážeme vám proto teď příběh zkušených pěstounů, kteří se mohou stát inspirací pro mnohé další rodiny.
Tato usměvavá paní se jmenuje Dagmar Sabelová a ochotně nám popsala, co ji a jejího manžela k pěstounství přivedlo.
Dagmar Sabelová, pěstounka: "Dostala mě do toho kamarádka, nejlepší kamarádka z dětství, protože ona tuhle práci dělala od samého začátku, od roku 2006. No a mě se to vždycky strašně moc líbilo. Jenomže já jsem se starala o rodiče, nešlo to. No a potom, když sestra řekla, že si rodiče vezme, tak jsem hned manželovi říkala: 'Ty jo, jako já do toho jdu. Já to prostě fakt chci dělat.' Takže my děláme tu práci od roku 2021. Teď máme chlapečka, dostali jsme ho, když měl 2 měsíce. Je to naše nejmladší dítě, když to tak řeknu. Měli jsme i osmiletého chlapečka. Já jsem nastavená. Když vidím, že to dítě potřebuje tu pomoc, tak nemůžu říct ne. Samozřejmě když máte malé dítě, tak je to lepší. Co se týká psychického zdraví, u něho, protože to starší dítě si přijde se zkušenostmi, něco prožilo, už to ví, už to vnímá. Čím menší dítě, to se hned zapojilo v pohodě."
Jaroslav Sabela, pěstoun: "Mi to vyhovuje. Já mám děti rád. Vůbec mi nevadí, že tady je dítko zase nějaké jiné. Když je větší, tak pro mě ještě lepší. Jde se mnou na zahradu, za slepicemi a za kocourem. Takže mám děti rád."
Jak moc pomáháte?
Jaroslav Sabela, pěstoun: "Snažím se, jak můžu. Jak manželka potřebuje, tak není problém. Vystřídám ji."
Frýdek-Místek pěstouny dlouhodobě podporuje.
Marcel Sikora (SPOLU/KDU-ČSL), 1. náměstek primátora F-M: "Pěstounů není nikdy dost, a proto jsme dneska i tady, abychom motivovali i další pěstouny, protože myslím si, že děti si opravdu zaslouží milující rodinu. Byť to třeba nejsou biologičtí rodiče, tak ta dočasná pěstounská péče je opravdu důležitá, aby děti nekončily v ústavech, byť tam po materiální stránce jsou samozřejmě dobře zajištěné. Ale to nejdůležitější je opravdu ta láska a ta péče toho nejbližšího. A jak vidíte tady, tak pěstouni opravdu těm dětem dávají maximum, co můžou."
Dítě je v těch rodinách nějakou dočasnou dobu, takže jaký je ten další proces potom?
Marcel Sikora (SPOLU/KDU-ČSL), 1. náměstek primátora F-M: "Samozřejmě se buď vrací k biologickým rodičům, pokud soud, samozřejmě OSPOD a další okolo uznají, že to je vhodné, anebo je třeba nabídnuto potom i k adopci, pokud ten biologický rodič souhlasí."
A doporučili by manželé Samuelovi pěstounství i ostatním?
Dagmar Sabelová, pěstounka: "No jejda, určitě strašně moc. To strašně motivuje. Mě to naplňuje. Já jsem moc ráda, že tuhle práci můžu dělat, nebo to poslání, protože to není jenom o práci. Je to o tom, že fakt to dítě musíte mít rád a musíte mu dát to, co potřebuje. Je to někdy těžké , protože vy nevíte, jaké dítě dostanete a s čím to dítě přijde. Já to mám strašně lehké, protože já jsem věřící. Já fakt počítám s Pánem Bohem. Takže každé dítě, než přijde, já se za něj modlím."
Jaroslav Sabela, pěstoun: "Abych řekl o výdělku, pro mě to vůbec nic neznamená. Já mám děti rád. A kdo má rád děti a chtěl by jim udělat domov.. Já si myslím, že to je to nejlepší, co můžeme tomu maličkému dát, a jsem za to rád."
---
Přírodní rezervace Svinec u Nového Jičína patří k botanicky nejcennějším místům v kraji. Aby zdejší louky s chráněnými vstavači nezarostly, pomáhá je udržovat tradiční pastva ovcí. Ta se sem vrací jako účinný nástroj ochrany přírody.
Chráněné území o rozloze více než 38 hektarů tvoří pestrá mozaika luk, pastvin, remízků a lesních porostů. Nejcennější jsou zde květnaté louky.
Josef Filgas, vedoucí oddělení ochrany přírody, KÚ MSK: "Vstavač bledý a vstavač mužský, které jsou jakoby nejvíce zastoupeny, se tady vyskytují v jednotkách tisíců."
Jedním z nejpřirozenějších způsobů péče je pastva ovcí.
Natálie Hoňková, referent pro ochranu přírody a krajiny, Krajský úřad MSK: "Pastva je tradiční způsob zemědělství a na slunci nám nesmírně pomáhá udržovat tady tyto meze. Tady se pohybuje asi stádo dvaceti ovcí. Jedná se o šedou vřesovou ovci a toto plemeno pochází z východního Německa a je takové jakoby houževnaté."
O zachování lokality se stará Moravskoslezský kraj, který zajišťuje odborné plánování i financování potřebných zásahů.
Pavel Staněk (SPD), radní MS kraje pro životní prostředí: "Na údržbu krajinných území, které mají určitý druh ochrany, tak Moravskoslezský kraj ročně vyčleňuje zhruba pět milionů korun."
Svinec není významný pouze kvůli několika vzácným rostlinám. Uchovává celý typ podhorské krajiny, který v minulosti býval běžný, ale postupně z regionu mizí.
---
MLADÍK JEL OBCÍ RYCHLOSTÍ 143 KH/H
Řidičák měl teprve pár měsíců a rovnou o něj na nějakou dobu přijde. Teprve osmnáctiletého řidiče změřili dopravní policisté v Dolních Domaslavicích na Frýdecko-Místecku a radar jim ukázal rychlost 148, po odečtení tedy 143 km/h. Nebezpečnou rychlostí se řídil obcí a ve voze značky Audi měl další tři lidi, z toho dva nezletilé.
---
Na Těrlické přehradě se o víkendu závodilo v jachtingu. Mezi mladými závodníky nechyběly ani nadané děti z Havířova, které už sbírají zkušenosti a úspěchy nejen na domácích vodách, ale také v zahraničí.
Těrlická přehrada o víkendu patřila jachtařům. Klub jachtingu Těrlicko tam uspořádal Přátelskou regatu, do které se zapojili závodníci v několika lodních třídách. Na vodě se tak bojovalo nejen o co nejlepší umístění, ale také o každý poryv větru.
Pavel Staněk, ředitel závodu: „Máme celkem za rok snad 18 závodů, ale z toho zhruba polovina je takových i pro ostatní, víkendových, dvoudenních závodů, jako je tento. Dohromady tam máme asi 16 lodí, z toho 12 lodí lodní třídy Tera, což jsou lodičky pro děti do 15 let, a tři lodě FEVA, což jsou dvouposádkové lodě už pro starší děti, respektive starší mládežníky do 18 let. Ten vítr má stejný směr jako včera, čili můžete vidět vzadu lodičky. Lepší vítr fouká až u hráze, tak proto se ty závody jedou až tam vzadu.“
Klub má dlouholetou tradici, založen byl už v roce 1960. Od roku 1997 působí jako samostatný sportovní Klub jachtingu Těrlicko, který čítá téměř sto členů.
Pavel Staněk, ředitel závodu: „Co se týká toho, odkud členové jsou, tak dříve jsme měli děti převážně z Těrlicka, ale to je tak v letech 1980 až 1985, kdy jsme tady měli lodní třídu Kadet, dvouposádkovou. Dneska tady máme Terry a Fevy a z těch zhruba 25 dětí, které tady pravidelně chodí a trénují, je, odhaduju, asi 15 z Havířova a zbytek něco z Těrlicka, něco ze Sedlišť, někdo z Bruzovic, tady z okolí.“
Velkých úspěchů už dosáhla i Lucie z Havířova.
Lucie Tkačová, Jacht klub Těrlicko: „Tak já jezdím teďka pátou sezonu a tuhle sezonu jsme s kámoškou v české reprezentaci. Jezdíme různě po světě, byly jsme v Portugalsku, v Německu, v Holandsku a tak. A hrozně nás to baví, jsme strašně rády, že můžeme takhle jezdit a máme super kolektiv. Teďka jsme byly na mistrovství republiky a tam jsme byly druhé a první v holkách. Za celou tu dobu vzpomínáš si na nějaký nejlepší zážitek, který jsi zažila? Asi teď, jak jsme byly v Německu, tak první den na kvalifikacích foukalo asi kolem 15 metrů za sekundu. Asi 20 lodí tam zlomilo stěžeň a bylo to nebezpečné, ale hrozně jsme si to užily. Tak já jsem minulý rok říkala, že bych to chtěla dotáhnout na olympiádu a myslím si, že to pořád platí.“
I Vašek z Havířova se do jachtingu zamiloval.
Václav Bryja, Jacht klub Těrlicko: „Baví mě to hlavně, protože je to takové zábavné, když pracuješ s těmi plachtami, a prostě mě to baví. Jsi takový volný.“
Vy tady jezdíte na Těrlické přehradě, ale chtěl bys jezdit i na moři, ve vlnách?
Václav Bryja, Jacht klub Těrlicko: „Tak určitě bych si to chtěl někdy zkusit, protože to bude úplně jiné. I ty povětrnostní podmínky budou úplně jiné, tak bych si to někdy chtěl vyzkoušet.“
A právě nadšení, odhodlání a sny dětí a mládeže dělají největší radost nejen jejich trenérům, ale také rodičům.
---
