Jesenický expres

  • Nad Jeseníky a Beskydy přeletěly horkovzdušné balóny
  • Ledové sochy a výtah za rolbou na Kopřivné
  • Dětský domov ve Velkých Heralticích v nouzovém stavu

Nad Jeseníky a Beskydy přeletěly horkovzdušné balóny

Zajímavá podívaná se naskytla návštěvníkům Jeseníků a Beskyd. Nad horami za slunečného mrazivého počasí přeletělo 6 horkovzdušných balónů z Brněnska. Ještě krásnější pohledy se nabídly samotným vzduchoplavcům. Pojďme se na ty nejkrásnější podívat.

Balón byl vůbec prvním prostředkem, který člověka vynesl do oblak. Již v roce 1784 postavili první vzducholoď bratři Motgolfiérové. V Čechách pak o rok později Tadeáš Haenke, nejprve bez posádky, a v roce 1790 první pasažéry vynesl Jáchym Šternberk. Letošní zimní přelet byl vlastně povinným tréninkovým letem balónářů.

Libor Staňa, letec, organizátor akce: „Piloti musí udržovat rozlítanost aby udrželi průkazy, de facto s tím stavem jaký je, covidím, tak se vlastně nelítají pasažéři, ale ti piloti můžou letět tady ten kondiční let. Takže třeba ve dvou.“

V Jeseníkách balóny vystoupaly až do výše 2300 metrů nad mořem. Nevadil jim vítr ani mráz, který jsme zažívali na zemi.

Libor Staňa, letec, organizátor akce: „Ta pocitová teplota v balónu je vždycky lepší, než když stojíte někde na kopci u vysílače a na vás tam fouká. Protože na vás v balónu nefouká, letíte s tím větrem. Taky v balónu občas zatopíte hořákem.“

Samotné řízení směru balónu se provádí změnou jejich výšky, kdy využívají vzdušné proudy různých směrů. Proto se také dokázaly vrátit zpět na Brněnsko.

Libor Staňa, letec, organizátor akce: „Jedni přeletěli letiště Tuřany a ten druhý balón někde před Brnem ve vedlejší vesnici než bydlí, než mají chalupu, tak tam přistáli.“

V případě příznivého počasí se podle plánů letců brzy můžeme těšit také na záběry z Krušných Hor nebo Krkonoš.

---

Ledové sochy a výtah za rolbou na Kopřivné

Zbrusu novou atrakci – expozici ledových soch v nadživotní velikosti můžete navštívit na vrcholu sjezdovky Kopřivná v Malé Morávce. Parta nadšených řezbářů je tady během týdne vyřezala z téměř 40 tun ledu. Originální je také způsob, jak se k nim dostat.

Ledové sochy představují výjevy na motivy historie regionu, především hradu Sovince.

Anketa, návštěvníci areálu: „Krása, je to paráda, jsme venku, v přírodě, málo lidí v lese, takže je to hezké.“

„Sochy úplně úžasná věc. Je to nejlepší, co jsme mohli ještě tady pro ty lidi udělat, zábava, prostě úplně super.“

Možností, jak se k sochám dopravit, je několik, lyžařům dokonce umožňují si zalyžovat.

Karel Ležatka, provozovatel: „Lidi dopravujeme nahoru nejenom za účelem následného lyžování ale nahoře na horní stanici je expozice ledových soch, kterou jsme tady letos připravili právě proto, aby se lidi v tom areálu rozptýlili po velké ploše.“

Na první pohled je vidět, že areál se rozvolnil a lidé už nejsou tak namačkaní na sobě. Provozovatelé vymysleli originální způsob dopravy lyžařů na vlečných lanech za sněžnou rolbou.

Karel Ležatka, provozovatel: „Vymysleli jsme systém, který vymysleli naši předkové už dříve a my jsme to trošičku vylepšili, použili jsme vysokopevnostní lana, profesionální závěsy a unašeče. Samozřejmě dodržujeme všechna opatření, rozestupy mezi těmi lidmi na těch lanech vlečných jsou více než 2 metry.“

Anketa, návštěvníci areálu: „Jaký to bylo na rolbě? Bylo to super. Ne, nespadli jsme.“

„Lepší jak nic.“

„Perfektní, Aspoň něco, když nejedou vlaky. Nespadli jsme, bylo to dobrý.“

„Bylo to super celé.“

„I na tom prkně je to úplně v pohodě, je to skvělý.“

„Určitě jsou perfektní. Pěšky jsme šli nahoru po sjezdovce.“

Kdo si chce užít opravdu nevšední zážitek, může se k sochám dopravit zvláště večer, kdy jsou nádherně proscvícené.

---

Dětský domov ve Velkých Heralticích v nouzovém stavu

Dětský domov ve Velkých Heralticích je v mnohém unikátní. Pod jednou střechou zde současně působí domov, střední škola, praktická škola i domov pro nezletilé matky s dětmi. Nouzový stav a epidemická omezení v současnosti jsou novými problémy, které musí řešit, zejména v oblasti školní výuky.

Na zámku ze 13. století se o děti bez domova starají již 65 let. Poválečné zařízení pro řecké děti v době tamní občanské války je od roku 1956 dětským domovem i školským zařízením. Jeho součástí je také střední škola pro výuku zahradníků nebo cukrářů a praktická škola se zaměřením na rodinnou výchovu. Současné přerušení školní výuky je velkým problémem, který musí řešit.

Lucie Škarpová, zástupkyně ředitele pro DD: „Máme tady 6 rodinných skupin po osmi dětech, každá rodinná skupina má dva vychovatele, kteří se vlastně točí a střídají se u těchto dětí.“

Tomáš Široký, ředitel dětského domova: „S distanční výukou samozřejmě jsou problémy, protože je třeba si uvědomit, že ta rodinná skupina je zhruba 6 – 8 dětí a někdy se ta distanční výuka kryje, někdy samozřejmě ty děti mají své zdravotní a psychické problémy, snažíme se i s tímhle poprat a naše tety a naši strejdové komunikují se školou a snaží se, pokud něco zanedbají, tak to dohnat v jiném čase, něž je ta distanční výuka.“

Anketa, děti při výuce: „Češtinu, věty vedlejší.“

„Učím se jednočleny.“

„Matematiku.“

„Teďka vyplňujeme poštovní dobírku. Já jsem už střední. V druháku, zahradník.“

„Já dělám střední školu a obor zahradník. Teďka vyplňuju tvrdé a měkké i.

„ Jsem tady 4 roky a jeto tu fajn. Vychovatelé jsou hodní, teď jsem třetí ročník.“

Jiří Nawrath, vychovatel: „No protože holky mají jenom určitý čas na to, pak chtějí mít osobní volno a ne vždycky se to dá stihnout všechno.“

Domov nemá zásadní finanční ani personální problémy. Tím největším je ten sociální.

Tomáš Široký, ředitel dětského domova: „Nám by samozřejmě nejvíc pomohlo, kdyby se školy otevřely, protože nejvíc, čím děti trpí, tak je samozřejmě ta sociální izolace.“

Kolize distanční výuky v domově dokáže domov řešit komunikací s učiteli a přesouváním výuky. S přerušením sociálních kontaktů pomůže však až opětovný návrat do škol.

---



Mohlo by Vás také zajímat