V GVUO jsou k vidění fotografie Jiřího Šiguta

Galerie výtvarného umění v Ostravě patří výstavě Jiří Šigut Minulé a budoucí přítomnosti. Vznikla k výročí tohoto ostravského experimentálního umělce, který se od počátku věnuje průzkumu fotografického média.

Petr Vaňous, kurátor: “Co je pro něj charakteristické, tak je využívání fotografie k záznamu nějaké zkušenosti, nějaké časoprostorové zkušenosti ať jsou to ty nejstarší fotografie, kdy pracoval s vývojkou velmi netradičně v nějakých dlouhých expozicích přes dotyky krátkodobé i dlouhodobé s krajinou, s krajinným prostorem až po poslední věci, které vidíme v tomto sále, které reagují na digitální fotografie jako nový prostředek fotografa. A vždycky v tematických sekcích, takže jsou tady tematická sekce Industrial záznamy, krajiny a portréty.”

Zkoumá tím hranice rozlišitelnosti toho, co vidíme nebo toho, co vnímáme.

Petr Vaňous, kurátor: “Toto je jenom fotka vlastně převedená do obrazové formy a průměruje vlastně tu informaci a průměruje ji na ten jeden pixel.”

Výstava začíná v horním sále galerie, kde jsou vystavena díla z doby, kdy Jiří Šigut začínal a pracoval s vývojkou a černobílým fotografickým papírem.

Jiří Šigut, autor fotografií: “To je z metra v Paříži mezi stanicemi, nějací černoši se tam pobili v tom metru tenkrát, tak tady to všechno někde je.

Je to vlastně záznam mého těla na černobílém fotografickém papíru, kdy ležím v přírodě, pokouším se usnout a zdroj světla je měsíc, takže vlastně měsíc nade mnou osvětluje ten fotografický papír a tam, kde se jeho světlo nedostane, tak je vlastně vykryto tím mým tělem.”

Vůbec první fotografie vznikla v Opavě Kateřinkách, kde Jiří Šigut tenkrát bydlel a s fotoaparátem se vydal na asi 40 minutovou procházku.

Jiří Šigut, autor fotografií: “Měl jsem ten aparát pověšený na hrudi, tak jsem zmáčkl tu spoušť, která vlastně to držela po celou dobu té procházky, která trvala asi 40 m a ten fotoaparát zaznamenával celkem náhodně vše, co bylo v jeho zorném poli. Takže ta 40 minutová procházka se tady zkomprimovala do toho jednoho snímku.”

Výstava Jiří Šigut Minulé a budoucí přítomnosti bude v Domě umění k vidění do 23. března.

---

Na Žerotínském zámku učí tradiční lidová řemesla

Žerotínský zámek v Novém Jičíně opět uspořádal muzejní pořad Pobaby. Jde o sérii workshopů, na kterých se zájemci učí tradiční lidová řemesla. Letos si zvolili výšivku ze Suchdola nad Odrou.

Eva Glogarová, etnografka a kurátorka, Muzeum Novojičínska: “Je kousek od Nového Jičína a na muzejním předmětu, který se nyní nachází v Moravské galerii i na takovém krásném bílém šátku vyšívaném bílou nitkou. Tak tento předmět jsme si půjčili a výšivku jsme si překreslili na moderní topík. Děvčata, která se přihlásila na kurz, letos je jich 14, je jich tedy moc a ty ženy si zvolily samy, jestli chtějí topík kratší nebo delší a vyšijí si ten motiv na místo, kde se jim samotným nejvíc líbí.”

Vyšívalo se jednoduchým řetízkovým stehem bílou nebo světle béžovou nití na bílý bavlněný top.

Eva Glogarová, etnografka a kurátorka, Muzeum Novojičínska: “Opravdu jsme se snažili zachovat tu původní barevnost výšivky, která je pro náš region stejně tak jako dalších moravských regionů celkově, v tónech bílá na bílé, která i tak působí krásně plasticky a proto jsem jim dovolila opravdu tu bílou nebo když některé šátky jsou v muzejních expozicích a depozitářích také ukázány, tak mají někdy jemné béžové světlé motivy, světlé výšivky, tak i tu jsem jim povolila, ale to byl maximální posun.”

anketa: návštěvníci kurzu: “Baví mě to a jelikož je to něco jiného a teď když dělám tu výšivku na halenku, tak je to super, že si člověk vyrobí něco co může nosit s vědomím, že to je jeho výrobek. Originální, je to moc pěkné a dodržuje se tím i tradice.”

“Je to lehké, lehký steh a baví mě to hodně, je to zábava a nosit to budu asi v létě někde venku.”

“Baví mě to, úplně hledím, jak mě to chytlo.”

Eva Glogarová, etnografka a kurátorka, Muzeum Novojičínska: “Pobaby máme jednou ročně, snažíme se dodržet ten termín, kdy se lidé setkávali, kdy měli na pořadu dne ruční práce, protože utichly veškeré zemědělské práce na polnostech, lidé se soustředili do domovů a chodili takzvaně na pobabu, na sousedskou výpomoc, kdy třeba žena nebyla schopna vyšít nebo vyhotovit dceři výbavu, tak se setkaly ženy doma, nebo kdy se konalo období přástek nebo draní peří. Takže toto období dodržujeme a setkáme se v zimním období vždycky po několik týdnů.”

V budoucnu chtějí prozkoumat i jiné textilní techniky a také vyzkoušet tradiční vyškrabávání vajíček.

---