Dobrý den u sledování medicíny speciál z prostředí fakultní nemocnice Ostrava. V dnešním díle se dozvíte, jak mohou rehabilitovat například pacienti po cévní mozkové příhodě. Do neurorehabilitace nově vstoupila umělá inteligence jako další prvek při rekonvalescenci. Pomocí speciálního setu se pacienti ocitají ve virtuální realitě.

Pacienti mohou rehabilitovat i s pomocí virtuální reality

Pacienti po mozkových příhodách, a s dalšími neurologickými a neurochirurgickými diagnózami teď mohou rehabilitovat i s pomocí virtuální reality.

Bc. Irena Skřinařová, fyzioterapeutka, Klinika léčebné rehabilitace a tělovýchovného lékařství FNO a LF OU: Pacienta to můžu trošku oklamat při té aktivitě, že si myslí, že to nezvládne, když vidí pohyb svého těla. Ale v té virtuální realitě zaměří pozornost na tu danou aktivitu.

Fyzioterapeuti využívají aplikace, které mají zdravotnický certifikát a jsou zaměřeny na běžně prováděné činnosti.

Marie Němcová, zástupkyně autora aplikací firmy VR Vitalis Pro: Tam může být prádlo, skládání hrnků do polic, může to být chytání motýlů, skládání puzzle, obkreslování různých obrazců. Jsou tam osmičky, kruhy, kdy pacient musí dráhu několikrát obkreslovat.

Hana Raděvičová, pacientka: Je to víc namáhavé za mě, protože nepustí vás to dál, dokud neuděláte ten určitý cvik do konce.

Na využívání virtuální reality v terapii je zaměřený i nový výzkumný projekt.

doc. MUDr. Ondřej Volný, Ph.D., zástupce přednosty, Neurologické klinika FNO a LF OU:  My vlastně nevíme, zda to pacientům skutečně pomáhá. To je jeden z hlavních výstupů, zda pacienti ve včasné fázi po CMP jsou schopni tolerovat virtuální realitu, a pokud ji tolerují, jestli to vede ke zlepšení jejich stavu oproti postupům tzv. konvenční rehabilitace.

Iktové centrum Fakultní nemocnice Ostrava je aktuálně jediným pracovištěm tohoto typu v republice, které využívá virtuální realitu jako certifikovaný zdravotnický prostředek.

Ondřej Volný, zástupce přednosty, Neurologické klinika FNO, Neurorehabilitace ve FNO s umělou inteligencí

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: S docentem Ondřejem Volným na téma z předchozího příspěvku navážeme. Dobrý den, vítejte u nás ve studiu.

Ondřej Volný, zástupce přednosty, Neurologické kliniky FNO: Dobrý den a děkuji za pozvání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane docente, jak moc ovlivňuje proběhla cévní mozková příhoda kvalitu života? A jaké procento ještě doplňme pacientů, po jejím prodělání potřebuje pomoc při každodenních aktivitách?

Ondřej Volný, zástupce přednosty, Neurologické kliniky FNO: Samozřejmě je to významné procento našich pacientů. Kdybychom se podívali na nějaké údaje statistické, tak se hovoří zhruba o třetině těch pacientů, kteří na následky cévní mozkové příhody neumírají, čili přežijí. Takže zhruba je to třetina přeživších pacientů, kteří potřebují nějakou asistenci v rámci běžných denních aktivit.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jaké možnosti tedy máte s rehabilitací? A teď soustřeďme se spíš na tu neuro rehabilitaci.

Ondřej Volný, zástupce přednosty, Neurologické kliniky FNO: Určitě máme těch možností samozřejmě více ve spolupráci s terapeuty, ať už jsou to fyzioterapeuti, ergo terapeuti anebo logopedi, kteří se věnují řekněme těm poruchám řeči a polykání, což je taky důležitá věc. No a pak tady máme možnosti, řekněme pokročilé rehabilitace, kdy zapojujeme nějaké moderní pomůcky, ať už se jedná třeba o robotickou rehabilitaci anebo rehabilitaci ve virtuální realitě. Virtuální realita ale není jenom jedna. Můžete si ji představit v té nejpokročilejší úrovni, že dostanete na hlavu takový speciální set headset. Vypadá to jako brýle a dostanete se do prostředí de facto, které chcete pro tu rehabilitaci určené. Můžete rehabilitovat na poušti nebo někde v tropickém pralese anebo nebo třeba na ulici se skupinou Beatles, když to přeženu. A pak existují i možnosti, že třeba pacient dostává jenom nějakou zpětnou vazbu, která je třeba na obrazovce. A i toto může být označeno jako spolupráce, řekněme s tou augmentovanou nebo virtuální realitou. No a robotika? Asi každý ví, jak můžou vypadat roboti jako takoví. Dá se to představit jako nějaký exoskeleton, čili něco, co my na toho pacienta připojíme, například na ruku. Vypadá to jako rukavice a pacient vlastně cvičí s dopomocí této rukavice. Anebo máme pak opravdu takové velké přístroje, které zabírají velkou část prostoru nebo místnosti a tam ti pacienti třeba mohou rehabilitovat chůzi, jsou zapojeni zavěšeni do takových speciálních závěsných aparátů. No a ten přístroj vlastně je schopen toho pacienta nadlehčovat, pomáhat mu třeba s krokový mechanismem a postupně tedy tuto pomoc snižovat a snižovat a vlastně na základě zpětných vazeb u toho pacienta podporovat chůzi.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme se zaměřit na virtuální realitu. Dovedu si představit, že to asi pacienty může bavit, ale baví to i generaci, třeba takových sedmdesátníků?

Ondřej Volný, zástupce přednosty, Neurologické kliniky FNO: To je velmi důležitá otázka. Ano, musíme si uvědomit, že naše společnost se vyvíjí. Řekněme nějaké nástroje moderní jako chytrý telefon atd. tady nejsou, řekněme poslední desítky let, ale jedná se o otázku posledních let nebo patnácti let. Na druhou stranu, člověk je přirozeně hravý. Je pravda, že čím více má náš mozek stimulů, když se bavíme o té rehabilitaci, tak tím na to reaguje lépe, protože je plastický a potřebuje ty stimuly. Samozřejmě musíme my jako terapeuti, neurologové, fyzioterapeuti odhadnout to množství a načasování. A ano, určitě. Jakmile pacient zjistí, že to, co my mu přineseme, řekněme v podobě toho headsetu, který si dá na hlavu, nebo těch brýlí, že se není čeho bát a zjistí, že je v prostředí, které je mu příjemné, ať už vizuálně, zvukově a zapojí se prostě do aktivit, které by si třeba doma ani nemohl jen tak procvičit. Vezměte si je možné třeba manipulovat s hrníčky. No občas nějaký hrníček vám vypadne, takže kdyby vám doma spadlo deset hrníčků, tak je to něco jiného, než když vám těch deset hrníčků vypadne ve virtuální realitě.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy na vašem pracovišti s virtuální realitou pracujete od začátku letošního roku. Jakou máte zpětnou vazbu od pacientů?

Ondřej Volný, zástupce přednosty, Neurologické kliniky FNO: Ano, je to tak, jak říkáte. V lednu jsme zahájili projekt, za který já jsem velmi rád. Ve spolupráci tedy s jedním velmi progresivním ostravským start-upem. A ano, pacienti možná po překonání nějakých ne úplně dobrých očekávání na začátku, jakmile vidí, co to vlastně znamená, do jakého prostředí se dostanou, začne je to bavit, tak naopak jsme měli i pár pacientů, které jsme obtížně z té virtuální reality dostávali, že už jsme chtěli tu terapii řekněme pro ten konkrétní den ukončit a pacient byl motivovaný cvičit. Na druhou stranu máme i pacienty, kteří, řekněme netolerují virtuální realitu. To se může stát i nám zdravým, kteří neprodělali cévní mozkovou příhodu. To je také důležité si uvědomit, že ten mozek utrpí něco jako úraz nebo úder, který musí překonat a i v populaci nás zdravých. Pokud byste si vyzkoušela nějaké cvičení ve virtuální realitě nebo nějakou hru, může se stát, že pokud v té virtuální realitě budete delší dobu, můžete pociťovat řekněme takový pocit nestability, nevolnosti. Něco podobného jako třeba někteří z nás mají při dlouhodobém cestování v autě takovou jako kinetózu nevolnost. Ale to samozřejmě při opakování se snižuje a ti pacienti potom to tolerují lépe a lépe.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dá se už teď říct, o kolik se rehabilitace nebo neurorehabilitace díky virtuální realitě zkrátí?

Ondřej Volný, zástupce přednosty, Neurologické kliniky FNO: Toto zatím úplně přesně vám aktuálně říct nedokážu, protože projekt se rozběhl v lednu, čili je to poměrně krátká doba. Bavíme se o několika jednotkách pacientů nebo nižších desítkách pacientů, které jsme zařadili. V té akutní fázi cévní mozkové příhody to je taky důležité si tady říct, že ten náš projekt je opravdu unikátní v tom, že my jsme zaměřeni na pacienty, kteří utrpěli cévní mozkovou příhodu a leží ještě na akutním lůžku. Není to rehabilitace třeba pacientů v následné péči nebo na lůžku, rehabilitace. Tím ten projekt je unikátní v tom, že my vlastně chceme zjistit a ověřit, jestli je v této fázi cévní mozkové příhody opravdu virtuální realita, jednak těmi pacienty tolerována. To je pro nás důležité jako pro lékaře a terapeuty, jestli ty pacienty nějakým způsobem třeba i nepoškozuje, což nepředpokládáme. A samozřejmě to, jaký to bude mít efekt na ten výsledný klinický stav, což se ale samozřejmě obtížně měří, protože virtuální realita je využívána jako řekněme dodatek k tomu, co děláme standardně. A ono když děláte něco standardně v rámci tzv. konvenční rehabilitace, to, co se dělá běžně a něco k tomu přidáte, tak velmi obtížně se to potom měří a vyjadřuje. Ale já doufám, že po pilotním projektu, který probíhá v tomto roce, už budeme vědět víc. Ale tento projekt je opravdu spíše zaměřen na to, zda ti pacienti to tolerují.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane docente, já Vám děkuji za rozhovor i za užitečné informace pro naše diváky a Vám děkuji za pozornost.

Redakčně upraveno / zkráceno.