Textový přepis videa

Příběh šlechtického rodu Razumovských znovu ožívá

Příběh šlechtického rodu Razumovských znovu ožívá. Nová publikace představuje jeho působení na Opavsku i dosud nezveřejněné předměty z rodinných sbírek. Knihu slavnostně pokřtili v zámecké sýpce v Raduni a součástí večera bylo také promítání dokumentárního filmu.

Od dokumentárního filmu přes výstavu až ke knize. Několikaletý projekt věnovaný šlechtickému rodu Razumovských se završil právě touto publikací. Její autoři v ní propojili předměty z českých muzeí a galerií s materiály, které dodnes vlastní samotná rodina.

Ondřej Haničák, historik a spoluautor knihy, SZM: “Ta publikace je takovým závěrečným kamenem tohoto projektu. A naším hlavním cílem bylo v této knize prezentovat sbírky, které jsou stále v majetku rodiny Razumovských a které se nějakým způsobem váží k historii našeho regionu.”

Část artefaktů se přitom veřejnosti představuje vůbec poprvé. Kniha Razumovští z Vikštejna - Odysea emigrace ukazuje i předměty, které z technických důvodů nebylo možné zařadit do předchozí výstavy ve Slezském zemském muzeu.

Ondřej Haničák, historik a spoluautor knihy, SZM: “Takovým opravdu zajímavým příkladem spojení té cizí sbírky a nějaké české veřejné sbírky je soubor těchto předlohových studií, jsou to vlastně portréty dětí Kamila Razumovského a rovněž i díky nim se podařilo precizně ji určit a restaurovat tady tento krásný, velkoformátový rodinný portrét.”

Razumovští se na Opavsku výrazně zapsali také do podoby několika obcí. S jejich působením jsou spojeny například Dolní Životice, Melč, Radkov nebo Horní Vikštejn. Vedle velkostatků a zámeckých sídel budovali také hospodářské objekty, školy, hasičské zbrojnice nebo cesty.

Ondřej Haničák, historik a spoluautor knihy, SZM: “Existovaly i projekty železničních spojení, takže je toho celá řada. Existuje celá řada míst a památek, kolem kterých dnes chodíme a nevíme, že byly právě s touto rodinou spojeny. A o osvětlení tohoto aspektu se rovněž snaží tato publikace.”

Jedna z kapitol přibližuje také poválečný osud rodového majetku a mobiliáře z jednotlivých zámků.

Lenka Valečková, kurátorka a spoluautorka knihy, SZM: “Do knihy jsem přispěla kapitolou, která se věnovala poválečné konfiskaci majetku Razumovských, tedy především velkostatků Horní Vikštejn a Dolní Životice a vlastně věnovala jsem se poválečným osudům mobiliáře na zámeckých objektech a co se vlastně podařilo dohledat z těch zámků.”

Součástí slavnostního večera v Raduni bylo také promítání dokumentárního filmu. Jeho mimořádnou součástí jsou vzpomínky Aleksandra Razumovského, který se v roce 1931 narodil na zámku v Dolních Životicích.

Ondřej Haničák, historik a spoluautor knihy, SZM: “Unikátní na tomto snímku je, že zachycuje pamětníka, vzpomínky pamětníka Aleksandra Razumovského, který se v roce 1931 narodil právě na zámku v Dolní Životicích a své vlastně dětství a mladická léta prožil v meziválečném Československu.”

Aleksandr Razumovský zemřel v roce 2025. Jeho osobní vzpomínky tak dnes představují cenné svědectví o životě rodiny i tehdejším regionu.

anketa: návštěvníci akce: “Je to fascinující. Vidím ten film už po druhé, jednak v těch Dolních Životicích, protože odtamtud pocházím a úplně nejvzácnější jsou ty poznámky nebo deníky Marie a Olgy, protože o těch jsme nevěděli.”

“Tomu projektu fandím od začátku, protože pracuji v archivu a samozřejmě jsme spolupracovali i s tím týmem, takže mě bavilo pozorovat, jak se to postupně rozšiřuje od toho filmu přes výstavu až po tu knihu.”

V Raduni představili také odbornou publikaci věnovanou samotnému zámku. Kniha V lesku knížecí koruny shrnuje nejnovější poznatky o jeho historii, obyvatelích i stavebním vývoji.

Markéta Kouřilová, kastelánka, Zámek Raduň: “Vypráví příběh nejen raduňského zámku, ale i jeho obyvatel. Na této knize spolupracovala řada autorů, ať už to byly z univerzity, z Národního památkového ústavu, takže jednotlivá témata jsou zohledněna v tomto směru. Je tam pohled archeologa, stavebního historika a samozřejmě i historiků.”

Kniha obsahuje historické fotografie, plány i další obrazové materiály. Některé z nich mohou pomoci také při budoucích proměnách zámeckých expozic.

Markéta Kouřilová, kastelánka, Zámek Raduň: “Tady vidíte třeba kočár Napoleona, který ukořistil maršál Blücher v bitvě o Waterloo a stál tady na raduňském zámku. Tady vidíte raduňský zámek v plné kráse. No a tady toto je můj velmi oblíbený obrázek, je na něm zachycená oslava stříbrné svatby manželů Blücherů. A celá tato scéna se odehrává v hlavním společenském sále raduňského zámku, který sice není v současné době zpřístupněn, ale pracujeme intenzívně na tom, abychom jej znovu otevřeli veřejnosti."

Otevřen by měl být nejen jako prohlídková trasa, ale mohly by se v něm odehrávat i nejrůznější kulturní a společenské akce.

---

Otice znovu zaplnily tradiční Zelné slavnosti

V Oticích na Opavsku se opět slavilo ve znamení zelí. Tradiční Zelné slavnosti nabídly ochutnávky regionálních specialit, řemeslné výrobky, hudbu i zábavu pro děti. Oblíbená akce je zároveň poděkováním místním zemědělcům a výrobcům.

Zelňačka, knedlíky se zelím, koláče – a samozřejmě zelí samotné. Otice opět provoněly tradiční Zelné slavnosti a obec se tak opět po roce znovu zaplnila návštěvníky.

Vladimír Tancík (Starostové pro kraj), starosta Otic: “Za 16 let pořádání je to 15.ročník, protože v roce 2024 nám povodně velké deště zabránili uspořádat zelné slavnosti. Otické zelné slavnosti jsou poděkováním zemědělců a jsou širokou přehlídkou našich výrobců, našich zpracovatelů zemědělských produktů, prvoproducentů, čili prvovýrobců.”

Nabídka byla široká. Od místních potravin přes rukodělné výrobky až po atrakce a program pro nejmenší. Hlavní roli ale hrála místní specialita.

Vladimír Tancík (Starostové pro kraj), starosta Otic: “Jestli se říká, že otické zelí je nejlepší na Moravě, tak to není pravda. Protože otické zelí je nejlepší nejen ve Slezsku, ale nejlepší v celé Evropě.”

anketa: návštěvníci akce: “Užíváme si to výborně, luxusně. Je tu skvělá atmosféra, bomba. Už máme objednanou kačenku se zelím. Už jdeme na to.”

“Jsem spokojená. Je tu nádherně. Počasí vyšlo. To je důležité.”

Své výrobky nabízeli také regionální prodejci. A zelí se dostalo i tam, kde by ho možná každý nečekal.

anketa: stánkaři: “Jsem na otických zelených slavnostech, protože já tady velmi ráda jezdím. A zaprvé vyrábím tady takové krásné slezské zelí. Sice to není zelí kyselé, jsou to zelené saláty, které jsou velice oblíbené. Mám za ně i regionální potravinu. No a vlastně tady je krásná pohodička. Je to takové, jak se říká, domácí prostředí.”

“Prodáváme pečivo vlastní výroby, od obyčejného chlebíčku až po nějaké zdravější verze. A u nás najdete i slané a i sladké, takže určitě si každý přijde na svůj chuť.”

“Prodávám své šité výrobky, hračky, dekorace, tašky, dětské deky. Jsem regionální výrobce, mám značku opavské Slezsko.”

My jsme dvě zelařky, upekly jsme buchy tvarohové, povidlové, makové a nejvíc jim chutnaly se zelím a s anglickou.”

K dobrému jídlu patřila i muzika. Na pódiu se střídaly místní děti, pěvecké sbory i folklorní soubory.

Vít Žabčík, cimbálová muzika Jarášek: “Tak je to tady super. Za chvíli máme hrát. Nějaké Valašsko zahrajeme, i Slovensko zahrajeme, nějaké Polsko tam máme, nějakou Prahu, modernu. Od každého trošku. Takový mix.”

Martin Žabčík, soubor písní a tanců Kosiska: “Přijeli jsme tady do Otic s cimbálovou muzikou Jarášek a s mužským sborem Kosáci. Atmosféra tady v Oticích je skvělá, vždycky se sem těšíme, jsme tady popáté a vždycky je tady vynikající zelí, skvělí lidé a máme se tady moc dobře.”

Pro dlouholetého starostu měly letošní slavnosti ještě jeden rozměr. Ve funkci končí, a tak má pro své nástupce jedno přání.

Vladimír Tancík (Starostové pro kraj), starosta Otic: “Je to vlastně taková výzva, takový odkaz do budoucna, aby se zelné slavnosti zachovaly a pokračovaly v tom nejlepším, co tady můžete vidět.”

Tomáš Navrátil (ANO), primátor Opavy: “Přeji, aby si to místní užili, aby se dál Obec rozvíjela tak, jak se dnes rozvíjí. A také děkuji za krásné ocení, které jsem dostal za společnou spolupráci mezi městem Opavou a Oticemi. Moc si toho vážím.”

Podle návštěvnosti i letošní atmosféry o budoucnosti tradičních slavností není pochyb. Otické zelí totiž ani po letech neztrácí své příznivce a v Oticích zůstává důvodem nejen k dobrému jídlu, ale hlavně ke společnému setkávání.

---