Na Mendelově gymnáziu se pilně pracuje na rekonstrukci tělocvičny. Stavební úpravy se týkají hlavně interiéru a zastřešení budovy.
Rekonstrukce tělocvičny Mendelova gymnázia v Opavě míří do finále. Objekt z roku 1899 byl dlouhodobě ve špatném technickém stavu a škola na jeho opravu čekala mnoho let. Do původního projektu energetických úspor se bohužel nedostal, protože není propojen s hlavní budovou.
Monika Klapková, ředitelka, Mendelovo gymnázium: “Původně se uvažovalo, že se udělá jenom střecha a fasáda, protože tam to bylo nejvíce potřeba, tam to bylo vidět a také tekla. Ale když jsme prohlíželi vlastně vnitřek tělocvičny, a z architekty jsme přišli na to, že opravdu ta tělocvična potřebuje generální rekonstrukci. Krajský úřad Moravskoslezského kraje nám vlastně dal k tomu zelenou a podpořil nás. Takže ta tělocvična se teď už rok rekonstruuje.”
Stavební úpravy probíhají necelý rok a mění se většina původních konstrukcí i vybavení. Modernizace zasáhla sportovní povrchy, technologie, vytápění i sociální zařízení.
Monika Klapková, ředitelka, Mendelovo gymnázium: “Tady bude vlastně nové zázemí, nová posilovna a hlavně nové sprchy, takže celé to zázemí, té tělocvičny bude fungl nové a vyhovovat v moderní době a moderní požadavkům.”
Jiří Ausficír, technický dozor stavby: “Když jsem chodil já na gympl, tak to vypadalo úplně jinak, jiné sprchy, jiná tělocvična. Teďka po těch mnoha letech tady dochází k modernizaci, kdy bude nový sportovní povrch, nové sociální zařízení, nová podlaha ve fitness, všechno prostě nové, čisté, moderní, zásadní je vlastně ta podlahová krytina tady v té tělocvičně, kdy tady oproti původním parketám bude nová sportovní podlaha, která bude plnit parametr tlumení a odrazu míčku a všeho, jak by mělo být.”
Rekonstrukce by měla skončit koncem listopadu. Chybí už jen položit podlahy a střešní krytinu.
Kvůli uzavření tělocvičen musela škola improvizovat i ve výuce. Část hodin probíhá mimo areál.
Martin Kuček, učitel tělesné výchovy, Mendelovo gymnázium: “Jediný prostor, který nám zůstal k dispozici, je náš zrcadlový sál, ve kterém se právě nacházíme, kde probíhá prozatímně veškerá výuka tělesné výchovy pro nižší stupeň. A vyšší stupeň s tím chodíme do colliery posilovny, která je tady v docházkové vzdálenosti od naší školy. Plus první ročníky chodí plavat do bazénu vedle. Svým způsobem nám vytrhl trn z paty. Máme aspoň něco. Ale už se moc těšíme na nové tělocvičny.”
Studenti by se do modernizovaných tělocvičen měli vrátit hned začátkem příštího roku.
---
Mendelovo gymnázium v Opavě se připravuje i na další velkou rekonstrukci. Škola už více než rok řeší následky povodně, která zasáhla její suterén. I když voda dosahovala jen několika centimetrů, historické zdivo nasáklo vlhkost a té se dodnes nedaří zbavit.
Monika Klapková, ředitelka, Mendelovo gymnázium: “My jsme po té povodni museli oklepat omítky a celou dobu větráme. Bohužel ten kámen je napitý vodou a ta voda z toho kamene se dostává hrozně pomalu. Udělali jsme také průzkum, jestli ta voda třeba nejde odjinud, ale ne je to opravdu, ta voda je v tom zdivu. A kraj navrhl rekonstrukci a sanaci zdiva.”
Rekonstrukce se dotkne suterénu, kde je umístěno velké množství provozních prostor.
Monika Klapková, ředitelka, Mendelovo gymnázium: “Máme tady 20 šaten, ale je tady ještě kotelna, zrcadlový sál, máme tady keramickou dílnu, máme tady místnost, kde plánujeme střižnu a nahrávací studio. A potom tady máme ještě, pan školník má tady velkou dílnu, abych nezapomněla, v přízemí je také bufet a také kancelář jídelny. To všechno projde tou rekonstrukcí.”
Sanace začne hned poté, co stavební firma dokončí rekonstrukci tělocvičny. Následovat má ještě úprava školního dvora, která je součástí projektu připravovaného společně se Základní školou Praskova.
Monika Klapková, ředitelka, Mendelovo gymnázium: “Budeme mít tady krásné nové hřiště a relaxační prostory pro studenty a pro učitele a také budeme mít, zařídili jsme i parkovací místa, abychom měli větší počet, než kolik bylo to původně navrženo.”
anketa: studenti Mendelova gymnázia: “Bude to moderní, já se těším, a i s klukama tady, těšíme se jak tady bude vypadat všechno. Tělocvična určitě se těším, protože teďka chodíme, že jo, docela daleko na tělocvik, takže určitě ocením, že to bude takhle blízko.”
“Tak asi obecně na týmové hry, to bude fajn, zase bude moct hrát pod střechou, všichni spolu, to bude dobré, že to bude takhle blízko právě.”
“Jsem velmi sportovní člověk, takže já se určitě těším, že můžeme mít nové prostory, takže se můžeme dál ve sportu rozvíjet a šatny, určitě je to prostor, kde vlastně tady trávíme i dost času, když tady procházíme a myslím si, že to bude určitě hezké, když to bude celé opravené tady ty šatny.”
Modernizace má postupně vyřešit všechny škody po povodni i dlouhodobé problémy historické budovy.
---
Na Opavsku přibyly další kameny zmizelých. V Mokrých Lazcích připomínají dvě ženy z místních židovských rodin - Marii Jarošovou a její neteř Annu Larišovou, obě zavražděné nacisty.
Pietní akt se uskutečnil symbolicky u příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii a 83. výročí prvního opavského transportu židů do Terezína. Jeho součástí bylo také odhalení pamětní desky u domu č. 121, tehdy obecního hostince.
Petr Aharon Tesař, předseda občanského sdružení Krnovská synagoga: “Jsem velice rád, že se takovéto akce konají. Díky nim nemusí být žádný ze zmařených lidských životů zapomenut. Své zvláštní místo v srdci izraelského národa mají i ti, kteří se z nějakých důvodů své víry vzdali, což byl případ právě těchto dvou žen. A vlastně kdo trpěl pod nacisty a byl označen za žida, tak když se jim úplně nemusel cítit nebo jim nábožensky vůbec nebyl, tak jeho potomci mají právo na návrat do Izraele.”
Součástí aktu bylo připomenutí osudů obou žen, které se do historie Mokrých Lazců zapsaly jako členky rodin, jež provozovaly místní hostinec.
Vladimír Otovič Nevlud, předseda spolku CEBENA - cesta bezmoci a naděje: “Příběh Anny Larišové je velmi smutný a tragický. Byla to žena, která pro svou velkou lásku vystoupila z židovské církve a opustila její víru a přijala křest tady v katolickém kostele v Mokrých Lazcích a vdala se za svého manžela, tehdy vdovce Františka Lariše.”
Založili spolu rodinu a doufala v klidný život. Když ji ale manžel opustil a přišel nacismus, znovu byla podle tehdejších zákonů označena za židovku. V roce 1943 byla deportována na neznámé místo na východě, odkud se už nevrátila. Tragický osud potkal i její tetu.
Vladimír Otovič Nevlud, předseda spolku CEBENA - cesta bezmoci a naděje: “Marie Jarošová rozená Riterová se tady provdala za syna, vlastníka tohoto hostince, dnešního Obecního domu. Dlouho žili spokojený život, manžel ji umřel v roce 1920, měli spolu 5 dětí.”
Po roce 1939 byla opět považována za židovku a v roce 1942 ji odvezli prvním opavským transportem do Terezína, kde o rok později zemřela. Na přípravě pietního aktu se podílela i obec, která do něj zapojila i žáky 8. a 9. tříd.
David Teichmann (Nezávislí), starosta Mokrých Lazců: “Přičemž jsme promítli film a zároveň vedli přednášku o jednom židovském chlapci, aby věděli, co se vlastně dělo v různých dobách nacismu. Jsem velmi rád za činnost pana Nevluda, který nám tady tuhle dávno zapomenutou minulost do Mokrých Lazců donesl. A mohli jsme dnešního dne vzdát hold našim bývalým občankám.”
Uložením kamenů zmizelých se tak v Mokrých Lazcích připomněly nejen konkrétní lidské osudy, ale i kapitola místní historie, která nesmí upadnout v zapomnění.
---
Na Mendelově gymnáziu se pilně pracuje na rekonstrukci tělocvičny. Stavební úpravy se týkají hlavně interiéru a zastřešení budovy.
Rekonstrukce tělocvičny Mendelova gymnázia v Opavě míří do finále. Objekt z roku 1899 byl dlouhodobě ve špatném technickém stavu a škola na jeho opravu čekala mnoho let. Do původního projektu energetických úspor se bohužel nedostal, protože není propojen s hlavní budovou.
Monika Klapková, ředitelka, Mendelovo gymnázium: “Původně se uvažovalo, že se udělá jenom střecha a fasáda, protože tam to bylo nejvíce potřeba, tam to bylo vidět a také tekla. Ale když jsme prohlíželi vlastně vnitřek tělocvičny, a z architekty jsme přišli na to, že opravdu ta tělocvična potřebuje generální rekonstrukci. Krajský úřad Moravskoslezského kraje nám vlastně dal k tomu zelenou a podpořil nás. Takže ta tělocvična se teď už rok rekonstruuje.”
Stavební úpravy probíhají necelý rok a mění se většina původních konstrukcí i vybavení. Modernizace zasáhla sportovní povrchy, technologie, vytápění i sociální zařízení.
Monika Klapková, ředitelka, Mendelovo gymnázium: “Tady bude vlastně nové zázemí, nová posilovna a hlavně nové sprchy, takže celé to zázemí, té tělocvičny bude fungl nové a vyhovovat v moderní době a moderní požadavkům.”
Jiří Ausficír, technický dozor stavby: “Když jsem chodil já na gympl, tak to vypadalo úplně jinak, jiné sprchy, jiná tělocvična. Teďka po těch mnoha letech tady dochází k modernizaci, kdy bude nový sportovní povrch, nové sociální zařízení, nová podlaha ve fitness, všechno prostě nové, čisté, moderní, zásadní je vlastně ta podlahová krytina tady v té tělocvičně, kdy tady oproti původním parketám bude nová sportovní podlaha, která bude plnit parametr tlumení a odrazu míčku a všeho, jak by mělo být.”
Rekonstrukce by měla skončit koncem listopadu. Chybí už jen položit podlahy a střešní krytinu.
Kvůli uzavření tělocvičen musela škola improvizovat i ve výuce. Část hodin probíhá mimo areál.
Martin Kuček, učitel tělesné výchovy, Mendelovo gymnázium: “Jediný prostor, který nám zůstal k dispozici, je náš zrcadlový sál, ve kterém se právě nacházíme, kde probíhá prozatímně veškerá výuka tělesné výchovy pro nižší stupeň. A vyšší stupeň s tím chodíme do colliery posilovny, která je tady v docházkové vzdálenosti od naší školy. Plus první ročníky chodí plavat do bazénu vedle. Svým způsobem nám vytrhl trn z paty. Máme aspoň něco. Ale už se moc těšíme na nové tělocvičny.”
Studenti by se do modernizovaných tělocvičen měli vrátit hned začátkem příštího roku.
---
Mendelovo gymnázium v Opavě se připravuje i na další velkou rekonstrukci. Škola už více než rok řeší následky povodně, která zasáhla její suterén. I když voda dosahovala jen několika centimetrů, historické zdivo nasáklo vlhkost a té se dodnes nedaří zbavit.
Monika Klapková, ředitelka, Mendelovo gymnázium: “My jsme po té povodni museli oklepat omítky a celou dobu větráme. Bohužel ten kámen je napitý vodou a ta voda z toho kamene se dostává hrozně pomalu. Udělali jsme také průzkum, jestli ta voda třeba nejde odjinud, ale ne je to opravdu, ta voda je v tom zdivu. A kraj navrhl rekonstrukci a sanaci zdiva.”
Rekonstrukce se dotkne suterénu, kde je umístěno velké množství provozních prostor.
Monika Klapková, ředitelka, Mendelovo gymnázium: “Máme tady 20 šaten, ale je tady ještě kotelna, zrcadlový sál, máme tady keramickou dílnu, máme tady místnost, kde plánujeme střižnu a nahrávací studio. A potom tady máme ještě, pan školník má tady velkou dílnu, abych nezapomněla, v přízemí je také bufet a také kancelář jídelny. To všechno projde tou rekonstrukcí.”
Sanace začne hned poté, co stavební firma dokončí rekonstrukci tělocvičny. Následovat má ještě úprava školního dvora, která je součástí projektu připravovaného společně se Základní školou Praskova.
Monika Klapková, ředitelka, Mendelovo gymnázium: “Budeme mít tady krásné nové hřiště a relaxační prostory pro studenty a pro učitele a také budeme mít, zařídili jsme i parkovací místa, abychom měli větší počet, než kolik bylo to původně navrženo.”
anketa: studenti Mendelova gymnázia: “Bude to moderní, já se těším, a i s klukama tady, těšíme se jak tady bude vypadat všechno. Tělocvična určitě se těším, protože teďka chodíme, že jo, docela daleko na tělocvik, takže určitě ocením, že to bude takhle blízko.”
“Tak asi obecně na týmové hry, to bude fajn, zase bude moct hrát pod střechou, všichni spolu, to bude dobré, že to bude takhle blízko právě.”
“Jsem velmi sportovní člověk, takže já se určitě těším, že můžeme mít nové prostory, takže se můžeme dál ve sportu rozvíjet a šatny, určitě je to prostor, kde vlastně tady trávíme i dost času, když tady procházíme a myslím si, že to bude určitě hezké, když to bude celé opravené tady ty šatny.”
Modernizace má postupně vyřešit všechny škody po povodni i dlouhodobé problémy historické budovy.
---
Na Opavsku přibyly další kameny zmizelých. V Mokrých Lazcích připomínají dvě ženy z místních židovských rodin - Marii Jarošovou a její neteř Annu Larišovou, obě zavražděné nacisty.
Pietní akt se uskutečnil symbolicky u příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii a 83. výročí prvního opavského transportu židů do Terezína. Jeho součástí bylo také odhalení pamětní desky u domu č. 121, tehdy obecního hostince.
Petr Aharon Tesař, předseda občanského sdružení Krnovská synagoga: “Jsem velice rád, že se takovéto akce konají. Díky nim nemusí být žádný ze zmařených lidských životů zapomenut. Své zvláštní místo v srdci izraelského národa mají i ti, kteří se z nějakých důvodů své víry vzdali, což byl případ právě těchto dvou žen. A vlastně kdo trpěl pod nacisty a byl označen za žida, tak když se jim úplně nemusel cítit nebo jim nábožensky vůbec nebyl, tak jeho potomci mají právo na návrat do Izraele.”
Součástí aktu bylo připomenutí osudů obou žen, které se do historie Mokrých Lazců zapsaly jako členky rodin, jež provozovaly místní hostinec.
Vladimír Otovič Nevlud, předseda spolku CEBENA - cesta bezmoci a naděje: “Příběh Anny Larišové je velmi smutný a tragický. Byla to žena, která pro svou velkou lásku vystoupila z židovské církve a opustila její víru a přijala křest tady v katolickém kostele v Mokrých Lazcích a vdala se za svého manžela, tehdy vdovce Františka Lariše.”
Založili spolu rodinu a doufala v klidný život. Když ji ale manžel opustil a přišel nacismus, znovu byla podle tehdejších zákonů označena za židovku. V roce 1943 byla deportována na neznámé místo na východě, odkud se už nevrátila. Tragický osud potkal i její tetu.
Vladimír Otovič Nevlud, předseda spolku CEBENA - cesta bezmoci a naděje: “Marie Jarošová rozená Riterová se tady provdala za syna, vlastníka tohoto hostince, dnešního Obecního domu. Dlouho žili spokojený život, manžel ji umřel v roce 1920, měli spolu 5 dětí.”
Po roce 1939 byla opět považována za židovku a v roce 1942 ji odvezli prvním opavským transportem do Terezína, kde o rok později zemřela. Na přípravě pietního aktu se podílela i obec, která do něj zapojila i žáky 8. a 9. tříd.
David Teichmann (Nezávislí), starosta Mokrých Lazců: “Přičemž jsme promítli film a zároveň vedli přednášku o jednom židovském chlapci, aby věděli, co se vlastně dělo v různých dobách nacismu. Jsem velmi rád za činnost pana Nevluda, který nám tady tuhle dávno zapomenutou minulost do Mokrých Lazců donesl. A mohli jsme dnešního dne vzdát hold našim bývalým občankám.”
Uložením kamenů zmizelých se tak v Mokrých Lazcích připomněly nejen konkrétní lidské osudy, ale i kapitola místní historie, která nesmí upadnout v zapomnění.
---
