Canisterapie, společné vaření či zábava při společenských hrách. Senioři v domovech začínají mít opět úsměv na tvářích. Opatření zmírňují také v Havířově, kde se rovněž potýkali s nákazou.
Dlouhé měsíce se nemohli senioři v domovech stýkat a v podstatě byli zavření v pokojích. Nyní jsou proočkování a sociální pracovníci je vrací zpět do běžného života. Nejdůležitějším úkolem bude seniory rozhýbat.
Dagmar Šeligová, vedoucí střediska Luna Havířov: "Aktivity děláme v menších skupinkách a o to je to složitější, že ne všichni se v ten moment mohou zapojit. Snažíme se to prostřídávat a každý den někoho jiného, kdo může, má zájem. Začínáme s rehabilitací a hlavně s procvičováním končetin, ať horních či dolních."
Mnozí senioři si nesou z covidové doby velké trauma.
anketa: "Vždycky jsem čekala, jestli někdo přijde."
Teď je to už veselejší, když můžete být společně všichni?
anketa: "Ano."
anketa: "Jsem byla zavřená od března a teprve až teď jsem vyšla jednou ven. Mám tady dceru a ta se tu bojí chodit."
anketa: "Je to veselejší, chodíme už po terase, na zahradu, setkáváme se s více lidmi a je to lepší."
I domov v Havířově si během posledního roku prošel několikrát nákazou. Od doby, kdy dostali klienti i zaměstnanci vakcínu, se už covid v zařízeních neobjevil.
---
Výpravní budovu na opavském západním nádraží čeká kompletní rekonstrukce. Kvůli špatnému technickému stavu byla velká část objektu nevyužívaná. Přestavba vrátí budově podobu, jakou měla v době své největší slávy před víc jak sto lety. A cestujícím přinese komfortnější prostory.
Velkolepá stanice Opava západ byla vybudována v roce 1872 na trati, která spojovala Olomouc s Krnovem. Šlo o druhou nádražní stanici ve městě (po Opavě východ), která na počátku minulého století nabyla na významu. Odjížděly odtud totiž mezistátní vlaky. Pilscz
Ondřej Haničák, historik, Slezské zemské muzeum Opava: „Tehdy byly odtud vypravovány vlaky, které mířily jak do nedaleké Pilscze a Baworova, tak především do pruské Ratiboře.“
Po II. světové válce ale význam nádraží upadal. Nyní je z něj chátrající budova poznamenaná necitlivými stavebními zásahy. Rekonstrukce budově vrátí historický vzhled, jaký je známý z dobových pohlednic. Detaily, které na dobu předminulého století odkazují, zůstanou. Například stříška nad nástupištěm.
Matěj Piwowarski, stavbyvedoucí, Metrostav: „Stávající sloupy budou nově natřeny epoxidovým nátěrem. Konstrukce krovu nad nástupištěm bude demontována a bude nahrazena novými dřevěnými prvky.“
Nádražní restaurace, na kterou byli cestující zvyklí, se sem ale nevrátí. Přibudou ovšem malé prodejní stánky, bankomat či infokoutek. Opravy za téměř 79 mil. korun s sebou přinesou částečné omezení provozu ve vestibulu budovy.
Dušan Gavenda, tiskový mluvčí SŽDC: „Výhledově se počítá také s krátkodobým uzavřením pokladny, během kterého bude prodej jízdenek probíhat ve vlaku.“
Stavební práce jsou naplánované do srpna příštího roku. V opravené budově zůstane pobočka České pošty, zdejší prostory bude využívat také policie.
---
Online prostředí, do kterého se přesunuje řada aktivit, není nedostupné ani nevidomým a zrakově postiženým lidem. V Novém Jičíně například absolvují prostřednictvím počítačové obrazovky přednášky o historii v podání zdejšího muzea.
Obvykle třetí čtvrtek v měsíci se mohou slabozrací a nevidomí lidé z Novojičínska usadit před počítačovou obrazovku a zaposlouchat se do vyprávění o regionální historii. Online přenosy pro ně připravuje Muzeum Novojičínska, nicméně původní záměr spočíval v tom, že tito lidé budou expozice s upraveným průvodcovským programem pravidelně navštěvovat osobně.
Lenka Juráčková, Muzeum Novojičínska: “ Nicméně vzhledem k situaci proběhlo pouze jedno setkání u nás v muzeu. V letošním roce ale nebylo možné tato setkávání realizovat osobně, proto jsme se zaměřili na setkávání online.”
Zatímco při návštěvě muzea si mohli lidé se zrakovou indispozicí exponáty osahat nebo si je prohlédnout z bezprostřední blízkosti mimo vitríny, teď se musí převážně spolehnout na jiný smysl.
Hana Petrová, pracovník v soc. službách, SONS Nový Jičín: “Někteří z našich klientů třeba jsou schopni i využít ten počítač k tomu, aby si zvětšili nějakou prezentaci, někteří opravdu čistě jen poslouchají.”
Lenka Juráčková, Muzeum Novojičínska: “Zájemci mají možnost komunikovat s přednášejícím, vstoupit do přednášky, položit konkrétní otázky, a my reagujeme na jejich zájem.”
Martin Hyvnar, vedoucí pracoviště SONS Nový Jičín: “Samozřejmě ne všichni naši klienti mají možnost využívat těch online možností, a vlastně i z těch našich online aktivit připravujeme vydání CD, kde budou nahrávky těchto setkání.”
Kromě historických přednášek organizace SONS zprostředkovává také besedy s nevidomými sportovci nebo cestovateli.
---
Už téměř rok vyučuje Eva Grambalová břišní tance ve virtuálním prostoru. Se svými kurzy opavská lektorka nechtěla jen tak přestat, a tak začala hned v úvodu koronavirové krize s natáčením hodin pro své tanečnice. Některé tancování doma vzdaly. Ty co vydržely, říkají, že jim v této koronavirové době tanec dodává silu a energii.
Za rok plný protikoronavirových opatření se Eva Grambalová setkala se svými žačkami v tanečním sále je několikrát. Většina jejích hodin břišního tance se teď uskutečňuje především ve virtuálním světě. Vloni na jaře byly do kurzů zapsány desítky žen. Do dnešních dnů ale „dotancovala“ jen každá druhá.
Eva Grambalová, lektorka břišního tance: „Ve skupinách pro začátečníky se tanečnice střídají. Vloni bylo jich bylo okolo 60, ale postupem času začaly některé odpadat, a některé zase přibývat.“
Problém vydržet mohou mít začátečnice, které ještě nemají přesně zažité taneční pohyby. A před obrazovkou počítače se mohou cítit ztracené. Ty pokročilejší se pak soustředí spíš na to, co jim tanec době koronaviru může dát. A z on -line hodin se snaží vytěžit co nejvíce.
Kateřina Jelonková, amatérská tanečnice: „Já se na ty lekce těším. Protože tam uvidím Evičku a ta vám zas vlije trochu energie do žil.“
Štěpánka Kubesová, amatérská tanečnice: „Chybí ta zpětná vazba, kdy nás lektorka nevidí a nemůže nás hned opravit. Tak jsme se domluvily, že se natočíme, jak tančíme nějakou choreografii a ona nás zkontroluje.“
Ve virtuálním světě se našel také prostor pro on line vystoupení a také nejednu taneční výzvu Evy Grambalové.
---
Canisterapie, společné vaření či zábava při společenských hrách. Senioři v domovech začínají mít opět úsměv na tvářích. Opatření zmírňují také v Havířově, kde se rovněž potýkali s nákazou.
Dlouhé měsíce se nemohli senioři v domovech stýkat a v podstatě byli zavření v pokojích. Nyní jsou proočkování a sociální pracovníci je vrací zpět do běžného života. Nejdůležitějším úkolem bude seniory rozhýbat.
Dagmar Šeligová, vedoucí střediska Luna Havířov: "Aktivity děláme v menších skupinkách a o to je to složitější, že ne všichni se v ten moment mohou zapojit. Snažíme se to prostřídávat a každý den někoho jiného, kdo může, má zájem. Začínáme s rehabilitací a hlavně s procvičováním končetin, ať horních či dolních."
Mnozí senioři si nesou z covidové doby velké trauma.
anketa: "Vždycky jsem čekala, jestli někdo přijde."
Teď je to už veselejší, když můžete být společně všichni?
anketa: "Ano."
anketa: "Jsem byla zavřená od března a teprve až teď jsem vyšla jednou ven. Mám tady dceru a ta se tu bojí chodit."
anketa: "Je to veselejší, chodíme už po terase, na zahradu, setkáváme se s více lidmi a je to lepší."
I domov v Havířově si během posledního roku prošel několikrát nákazou. Od doby, kdy dostali klienti i zaměstnanci vakcínu, se už covid v zařízeních neobjevil.
---
Výpravní budovu na opavském západním nádraží čeká kompletní rekonstrukce. Kvůli špatnému technickému stavu byla velká část objektu nevyužívaná. Přestavba vrátí budově podobu, jakou měla v době své největší slávy před víc jak sto lety. A cestujícím přinese komfortnější prostory.
Velkolepá stanice Opava západ byla vybudována v roce 1872 na trati, která spojovala Olomouc s Krnovem. Šlo o druhou nádražní stanici ve městě (po Opavě východ), která na počátku minulého století nabyla na významu. Odjížděly odtud totiž mezistátní vlaky. Pilscz
Ondřej Haničák, historik, Slezské zemské muzeum Opava: „Tehdy byly odtud vypravovány vlaky, které mířily jak do nedaleké Pilscze a Baworova, tak především do pruské Ratiboře.“
Po II. světové válce ale význam nádraží upadal. Nyní je z něj chátrající budova poznamenaná necitlivými stavebními zásahy. Rekonstrukce budově vrátí historický vzhled, jaký je známý z dobových pohlednic. Detaily, které na dobu předminulého století odkazují, zůstanou. Například stříška nad nástupištěm.
Matěj Piwowarski, stavbyvedoucí, Metrostav: „Stávající sloupy budou nově natřeny epoxidovým nátěrem. Konstrukce krovu nad nástupištěm bude demontována a bude nahrazena novými dřevěnými prvky.“
Nádražní restaurace, na kterou byli cestující zvyklí, se sem ale nevrátí. Přibudou ovšem malé prodejní stánky, bankomat či infokoutek. Opravy za téměř 79 mil. korun s sebou přinesou částečné omezení provozu ve vestibulu budovy.
Dušan Gavenda, tiskový mluvčí SŽDC: „Výhledově se počítá také s krátkodobým uzavřením pokladny, během kterého bude prodej jízdenek probíhat ve vlaku.“
Stavební práce jsou naplánované do srpna příštího roku. V opravené budově zůstane pobočka České pošty, zdejší prostory bude využívat také policie.
---
Online prostředí, do kterého se přesunuje řada aktivit, není nedostupné ani nevidomým a zrakově postiženým lidem. V Novém Jičíně například absolvují prostřednictvím počítačové obrazovky přednášky o historii v podání zdejšího muzea.
Obvykle třetí čtvrtek v měsíci se mohou slabozrací a nevidomí lidé z Novojičínska usadit před počítačovou obrazovku a zaposlouchat se do vyprávění o regionální historii. Online přenosy pro ně připravuje Muzeum Novojičínska, nicméně původní záměr spočíval v tom, že tito lidé budou expozice s upraveným průvodcovským programem pravidelně navštěvovat osobně.
Lenka Juráčková, Muzeum Novojičínska: “ Nicméně vzhledem k situaci proběhlo pouze jedno setkání u nás v muzeu. V letošním roce ale nebylo možné tato setkávání realizovat osobně, proto jsme se zaměřili na setkávání online.”
Zatímco při návštěvě muzea si mohli lidé se zrakovou indispozicí exponáty osahat nebo si je prohlédnout z bezprostřední blízkosti mimo vitríny, teď se musí převážně spolehnout na jiný smysl.
Hana Petrová, pracovník v soc. službách, SONS Nový Jičín: “Někteří z našich klientů třeba jsou schopni i využít ten počítač k tomu, aby si zvětšili nějakou prezentaci, někteří opravdu čistě jen poslouchají.”
Lenka Juráčková, Muzeum Novojičínska: “Zájemci mají možnost komunikovat s přednášejícím, vstoupit do přednášky, položit konkrétní otázky, a my reagujeme na jejich zájem.”
Martin Hyvnar, vedoucí pracoviště SONS Nový Jičín: “Samozřejmě ne všichni naši klienti mají možnost využívat těch online možností, a vlastně i z těch našich online aktivit připravujeme vydání CD, kde budou nahrávky těchto setkání.”
Kromě historických přednášek organizace SONS zprostředkovává také besedy s nevidomými sportovci nebo cestovateli.
---
Už téměř rok vyučuje Eva Grambalová břišní tance ve virtuálním prostoru. Se svými kurzy opavská lektorka nechtěla jen tak přestat, a tak začala hned v úvodu koronavirové krize s natáčením hodin pro své tanečnice. Některé tancování doma vzdaly. Ty co vydržely, říkají, že jim v této koronavirové době tanec dodává silu a energii.
Za rok plný protikoronavirových opatření se Eva Grambalová setkala se svými žačkami v tanečním sále je několikrát. Většina jejích hodin břišního tance se teď uskutečňuje především ve virtuálním světě. Vloni na jaře byly do kurzů zapsány desítky žen. Do dnešních dnů ale „dotancovala“ jen každá druhá.
Eva Grambalová, lektorka břišního tance: „Ve skupinách pro začátečníky se tanečnice střídají. Vloni bylo jich bylo okolo 60, ale postupem času začaly některé odpadat, a některé zase přibývat.“
Problém vydržet mohou mít začátečnice, které ještě nemají přesně zažité taneční pohyby. A před obrazovkou počítače se mohou cítit ztracené. Ty pokročilejší se pak soustředí spíš na to, co jim tanec době koronaviru může dát. A z on -line hodin se snaží vytěžit co nejvíce.
Kateřina Jelonková, amatérská tanečnice: „Já se na ty lekce těším. Protože tam uvidím Evičku a ta vám zas vlije trochu energie do žil.“
Štěpánka Kubesová, amatérská tanečnice: „Chybí ta zpětná vazba, kdy nás lektorka nevidí a nemůže nás hned opravit. Tak jsme se domluvily, že se natočíme, jak tančíme nějakou choreografii a ona nás zkontroluje.“
Ve virtuálním světě se našel také prostor pro on line vystoupení a také nejednu taneční výzvu Evy Grambalové.
---
