Krajský soud v Ostravě schválil dohodu o vině a trestu mezi státním zástupcem a bohumínským žhářem Zdeňkem Konopkou, podle které má ve vězení strávit zbytek života. I když si je odsouzený svého činu vědom, vinu za 11 mrtvých dává hlavně své bývalé manželce, která ho opustila.
55letý Zdeněk Konopka zapálil pomocí kanystru benzínu loni v srpnu byt v 11. patře panelového domu v Bohumíně. Začalo ohnivé peklo, při kterém zemřelo 11 osob. Šest, včetně dětí, uhořelo a dalších 5 před žárem vyskočilo z okna. Mezi nimi byl i Konopkův syn s družkou a vnuk. Žhář byl rychle dopaden, vinu přiznal a s žalobcem se dohodl i na trestu. Soud ho schválil.
soudkyně: "Odsuzuje se k úhrnnému trestu odnětí svobody na doživotí."
Michal Król, státní zástupce: "Já jsme spokojen s tím, že dohoda byla schválena a že soud taktéž shledal, že uložený trest odpovídá závažnosti spáchaného činu."
Je neuvěřitelné, že Konopka svého činu nijak zvlášť nelituje a vinu dává své bývalé ženě, která ho opustila a nastěhovala se k synovi.
Petr Kausta, zmocněnec poškozených: "Na můj dotaz, zda považuje za adekvátní upálit tolik lidí, tak na to lakonicky řekl, že tam bylo nejméně 5 chlapů a ti to měli uhasit."
Z téměř stovky poškozených požadovalo 27 finanční náhradu. Celkem chtějí přibližně 18 milionů korun za útrapy spojené s úmrtím blízkých apod. Konopka ale těžko něco splatí.
obhájce Zdeňka Konopky: "Bez mrknutí oka přijal ten trest doživotí, který státní zástupce navrhl v rámci sjednávání dohody."
Jaromír Parobek, zmocněnec poškozených: "Výrok soudu i stran nároků na náhradu škody je spravedlivý."
Zdeněk Konopka se vzdal práva na odvolání. Doživotní trest je tedy pravomocný.
---
Nemocnice v Havířově si dala před několika lety za cíl zvýšit počet porodů. Už v létě začalo být zřejmé, že letošní rok bude rekordní. Tisícovka byla překonána. Naposled se tolik dětí narodilo v roce 1994.
Na toto miminko budou v havířovské nemocnici vzpomínat dlouho. Malá Anežka je totiž tisícím dítětem, které se zde na oddělení narodilo. Tolik porodů zaznamenala nemocnice jen v jednom roce, a to už je hodně dávno.
Michal Mrózek, primář gynekologicko-porodního oddělení: "Pátrali jsme již začátkem léta. Naposledy tolik porodů bylo v roce 1994. Od té doby porodnost začala klesat, pak stagnovala a v posledních dvou, třech letech zase rosteme až do dnešní podoby, kdy to vypadá pro letošní rok na 1100 porodů. Myslím, že bychom to mohli porodit.”
Anežka přišla na svět hodně rychle během jedné hodiny.
Marcela Janáková, maminka: "Plán byl trošku jiný, jakoby toho porodu. Ale vzhledem k tomu, že to šlo tak děsně rychle, že hodinu po příjezdu do porodnice, už jsem ji držela v náručí, tak jsme nestihli celý plán. Ale to, že personál byl tak skvělý a že ta dula u toho byla a neskutečně mne podpořila, tak si myslím, že to vyšlo na jedničku z hvězdičkou."
Hynek Canibal, primář dětského oddělení: “Radost z toho máme. Máme radost z každého dítěte, které se u nás narodí. Na druhé straně chceme, aby jich nebylo zas tak úplně moc, protože chceme udržet vysokou kvalitu péče. Takže do 1200 by to bylo optimální. A jsme rádi, že se havířovská porodnice stala takovým lídrem v regionu.”
V příštím roce nemocnice plánuje velkou rekonstrukci oddělení.
---
Jak už jste možná slyšeli, covid není zdaleka nebezpečný pouze pro seniory a těžce nemocné lidi. V Městské nemocnici Ostrava se znovu učí chodit a jíst 40letý Petr Valenta, který byl před nákazou koronavirem zcela zdravý. 14 dní života po kolapsu si vůbec nepamatuje.
Petr Valenta z Markvartovic na Opavsku doslova vstal z mrtvých. Čtvrtý den po pozitivním testu na Covid 19 se jeho stav natolik zhoršil, že manželka přivolala záchranku a pak už si toho moc nepamatuje. Následoval celkový kolaps metabolismu a 14 dní v umělém spánku.
Petr Valenta: "Nedalo se dýchat a pak už jsme si pamatoval jen málo věcí z převozu. Připadalo mi, že jedeme nejméně do Prahy. Přitom jsme jeli jen z Markvartovic do Ostravy."
Manželka volala na ARO i třikrát denně. Lékaři muži nedávali velkou naději. Prožila tak i se dvěma školáky asi nejhorší dny života.
Jan Šmíd, primář Interního oddělení MNO: "Byl napojen na umělou plicní ventilaci, byl v umělém spánku, dostal se do pronační polohy a měl celou paletu léků od Remdesiviru přes antibiotika a další podpůrnou léčbu."
Pak se stal doslova zázrak a pacient se začal vracet k životu. Rodina byla šťastná, lékaři překvapeni.
Petr Valenta: "První moje jídlo bylo půl lahvičky kaše pro miminka od 4 měsíců a já jsme se jako malé miminko radoval, když jsem to mohl sníst."
Podle odborníků se u takto mladého a zdravého člověka nemuselo nic stát, kdyby se naočkoval. Petr Valenta to ví, ale myslel si, že stačí být opatrný. Že ho nakazí dcerka, nečekal.
Petr Valenta: "Já jsem nikdy nebyl odpůrce očkování, ani nějaký křikloun, že bych do sebe nějaké látky nenechal vpíchnout. Teď mám nějaké protilátky, ale výhledově se určitě nechám očkovat."
Pan Valenta zhubnul za měsíc 13 kilo a po hodině rehabilitací si prý připadá a jak po osmihodinové těžké šichtě. Teď už ale věří, že Vánoce stráví doma s rodinou.
---
Do Fakultní nemocnice Ostrava nastoupili vojáci. Jejich pomoc je nezbytná hlavně na covidových JIP, kde je situace velmi kritická.
Rotmistr Václav Tošovský je profesionálním vojákem 13 let. Teď svůj vojenský stejnokroj dobrovolně vyměnil, stejně jako jeho pět kolegů za nemocniční oblečení a nastoupil na covidovou jednotku intenzivní péče do Fakultní nemocnice Ostrava.
Václav Tošovský, voják, 532. prapor elektronického boje Opava: „Je to zkušenost a je to něco, co člověk nikde jinde nedostane. My jsme tady nastoupili 22. listopadu a vlastně hned ten první den, když jsme tady nastoupili, tak jsme odváželi jednoho pacienta a musím se přiznat, že každý den, co jsme tady, tak každý den směřuje jeden pacient dolů na patologii.“
Pomoc vojáků, kteří pracují stejně ve 12 hodinových směnách, si personál covidových jednotek velmi chválí.
Andrea Polanská, náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči FNO: „Vždy pod přímým vedením zdravotnického pracovníka pomáhají, asistují při činnostech, jako je polohování, transport pacienta, transport různých vzorků a zdravotnického materiálu a techniky.“
Karolína Stuchlíková, staniční sestra, Neurologická JIP FNO: „Zapojují se velmi aktivně do péče a chtějí tady s námi být. Ptají se, jestli můžou nějak pomoct, opravdu je to fajn.“
Andrea Polanská, náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči FNO: „V té prvotní žádosti jsme žádali o pomoc do konce ledna příštího roku, my tuto žádost budeme upgradovat.“
Václav Tošovský po prvním týdnu na covidové JIP přiznává, že často obědvá až pozdě odpoledne. Svého rozhodnutí ale rozhodně nelituje.
---
Mnozí lidé jen těžko vstřebávají aktuální vládní restrikce, které zakazují pořádání vánočních trhů a jarmarků. Proto se některé radnice rozhodly svým občanům dopřát alespoň krátké setkání u vánočních stromů.
Tradiční rozsvěcení vánočních stromů letos raději vzdali především ve větších městech. Nedokázali by tam totiž dodržet podmínku omezené návštěvnosti. Naopak v menších obcích se lidé pod stromy sejít mohli.
Milan Starostka (ANO), starosta Rychvaldu: “Je první adventní neděle, rozsvítili jsme vánoční stromek, dodrželi jsme veškerá pravidla a přes zákaz vlastně nějakých těch akcí, takže nemáme z toho žádný špatný pocit. Zazpíval nám Martin Chodúr, bylo to tady fajn.”
Anketa: “Vánoční strom se mi hodně líbí. Já si přeju pod stromeček koníka s paní. Spíš jednorožce s křídly a paní.”
Anketa: “Bylo to překvapující, pěkné. Lidé se sešlo docela dost. My jsme předtím byly v Ostravě a tam je mrtvo, takže tady je fajn.”
Svůj vánoční strom společně rozsvítili také lidé v Těrlicku.
Martin Polášek, starosta Těrlicka: “Jsme rádi, že nám vláda nezakázala rozsvícení našeho vánočního stromečku. Takže vzhledem k tomu, že jsme na náměstí a jsme v otevřeném prostoru, tak tady přivítáme několik občanů Těrlicka na našem náměstí.”
Jiří a Dana Kunčičtí, obyvatelé Těrlicka: “Pravidelně tady chodíme na rozsvícení stromu. Škoda, že nemůže být předvánoční koncert v kulturním domě. Za daných podmínek to nejde, ale je to škoda. Aspoň tedy to rozsvěcování.”
Jan Bolf, obyvatel Těrlicka: “Je to úžasné. Konečně se to rozhýbalo i v této situaci, která je. Těrlicko drží při sobě a my můžem…”
V Těrlicku měli připravený také program v kulturním domě, ten ale s ohledem na restrikce zrušili.
---
Krajský soud v Ostravě schválil dohodu o vině a trestu mezi státním zástupcem a bohumínským žhářem Zdeňkem Konopkou, podle které má ve vězení strávit zbytek života. I když si je odsouzený svého činu vědom, vinu za 11 mrtvých dává hlavně své bývalé manželce, která ho opustila.
55letý Zdeněk Konopka zapálil pomocí kanystru benzínu loni v srpnu byt v 11. patře panelového domu v Bohumíně. Začalo ohnivé peklo, při kterém zemřelo 11 osob. Šest, včetně dětí, uhořelo a dalších 5 před žárem vyskočilo z okna. Mezi nimi byl i Konopkův syn s družkou a vnuk. Žhář byl rychle dopaden, vinu přiznal a s žalobcem se dohodl i na trestu. Soud ho schválil.
soudkyně: "Odsuzuje se k úhrnnému trestu odnětí svobody na doživotí."
Michal Król, státní zástupce: "Já jsme spokojen s tím, že dohoda byla schválena a že soud taktéž shledal, že uložený trest odpovídá závažnosti spáchaného činu."
Je neuvěřitelné, že Konopka svého činu nijak zvlášť nelituje a vinu dává své bývalé ženě, která ho opustila a nastěhovala se k synovi.
Petr Kausta, zmocněnec poškozených: "Na můj dotaz, zda považuje za adekvátní upálit tolik lidí, tak na to lakonicky řekl, že tam bylo nejméně 5 chlapů a ti to měli uhasit."
Z téměř stovky poškozených požadovalo 27 finanční náhradu. Celkem chtějí přibližně 18 milionů korun za útrapy spojené s úmrtím blízkých apod. Konopka ale těžko něco splatí.
obhájce Zdeňka Konopky: "Bez mrknutí oka přijal ten trest doživotí, který státní zástupce navrhl v rámci sjednávání dohody."
Jaromír Parobek, zmocněnec poškozených: "Výrok soudu i stran nároků na náhradu škody je spravedlivý."
Zdeněk Konopka se vzdal práva na odvolání. Doživotní trest je tedy pravomocný.
---
Nemocnice v Havířově si dala před několika lety za cíl zvýšit počet porodů. Už v létě začalo být zřejmé, že letošní rok bude rekordní. Tisícovka byla překonána. Naposled se tolik dětí narodilo v roce 1994.
Na toto miminko budou v havířovské nemocnici vzpomínat dlouho. Malá Anežka je totiž tisícím dítětem, které se zde na oddělení narodilo. Tolik porodů zaznamenala nemocnice jen v jednom roce, a to už je hodně dávno.
Michal Mrózek, primář gynekologicko-porodního oddělení: "Pátrali jsme již začátkem léta. Naposledy tolik porodů bylo v roce 1994. Od té doby porodnost začala klesat, pak stagnovala a v posledních dvou, třech letech zase rosteme až do dnešní podoby, kdy to vypadá pro letošní rok na 1100 porodů. Myslím, že bychom to mohli porodit.”
Anežka přišla na svět hodně rychle během jedné hodiny.
Marcela Janáková, maminka: "Plán byl trošku jiný, jakoby toho porodu. Ale vzhledem k tomu, že to šlo tak děsně rychle, že hodinu po příjezdu do porodnice, už jsem ji držela v náručí, tak jsme nestihli celý plán. Ale to, že personál byl tak skvělý a že ta dula u toho byla a neskutečně mne podpořila, tak si myslím, že to vyšlo na jedničku z hvězdičkou."
Hynek Canibal, primář dětského oddělení: “Radost z toho máme. Máme radost z každého dítěte, které se u nás narodí. Na druhé straně chceme, aby jich nebylo zas tak úplně moc, protože chceme udržet vysokou kvalitu péče. Takže do 1200 by to bylo optimální. A jsme rádi, že se havířovská porodnice stala takovým lídrem v regionu.”
V příštím roce nemocnice plánuje velkou rekonstrukci oddělení.
---
Jak už jste možná slyšeli, covid není zdaleka nebezpečný pouze pro seniory a těžce nemocné lidi. V Městské nemocnici Ostrava se znovu učí chodit a jíst 40letý Petr Valenta, který byl před nákazou koronavirem zcela zdravý. 14 dní života po kolapsu si vůbec nepamatuje.
Petr Valenta z Markvartovic na Opavsku doslova vstal z mrtvých. Čtvrtý den po pozitivním testu na Covid 19 se jeho stav natolik zhoršil, že manželka přivolala záchranku a pak už si toho moc nepamatuje. Následoval celkový kolaps metabolismu a 14 dní v umělém spánku.
Petr Valenta: "Nedalo se dýchat a pak už jsme si pamatoval jen málo věcí z převozu. Připadalo mi, že jedeme nejméně do Prahy. Přitom jsme jeli jen z Markvartovic do Ostravy."
Manželka volala na ARO i třikrát denně. Lékaři muži nedávali velkou naději. Prožila tak i se dvěma školáky asi nejhorší dny života.
Jan Šmíd, primář Interního oddělení MNO: "Byl napojen na umělou plicní ventilaci, byl v umělém spánku, dostal se do pronační polohy a měl celou paletu léků od Remdesiviru přes antibiotika a další podpůrnou léčbu."
Pak se stal doslova zázrak a pacient se začal vracet k životu. Rodina byla šťastná, lékaři překvapeni.
Petr Valenta: "První moje jídlo bylo půl lahvičky kaše pro miminka od 4 měsíců a já jsme se jako malé miminko radoval, když jsem to mohl sníst."
Podle odborníků se u takto mladého a zdravého člověka nemuselo nic stát, kdyby se naočkoval. Petr Valenta to ví, ale myslel si, že stačí být opatrný. Že ho nakazí dcerka, nečekal.
Petr Valenta: "Já jsem nikdy nebyl odpůrce očkování, ani nějaký křikloun, že bych do sebe nějaké látky nenechal vpíchnout. Teď mám nějaké protilátky, ale výhledově se určitě nechám očkovat."
Pan Valenta zhubnul za měsíc 13 kilo a po hodině rehabilitací si prý připadá a jak po osmihodinové těžké šichtě. Teď už ale věří, že Vánoce stráví doma s rodinou.
---
Do Fakultní nemocnice Ostrava nastoupili vojáci. Jejich pomoc je nezbytná hlavně na covidových JIP, kde je situace velmi kritická.
Rotmistr Václav Tošovský je profesionálním vojákem 13 let. Teď svůj vojenský stejnokroj dobrovolně vyměnil, stejně jako jeho pět kolegů za nemocniční oblečení a nastoupil na covidovou jednotku intenzivní péče do Fakultní nemocnice Ostrava.
Václav Tošovský, voják, 532. prapor elektronického boje Opava: „Je to zkušenost a je to něco, co člověk nikde jinde nedostane. My jsme tady nastoupili 22. listopadu a vlastně hned ten první den, když jsme tady nastoupili, tak jsme odváželi jednoho pacienta a musím se přiznat, že každý den, co jsme tady, tak každý den směřuje jeden pacient dolů na patologii.“
Pomoc vojáků, kteří pracují stejně ve 12 hodinových směnách, si personál covidových jednotek velmi chválí.
Andrea Polanská, náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči FNO: „Vždy pod přímým vedením zdravotnického pracovníka pomáhají, asistují při činnostech, jako je polohování, transport pacienta, transport různých vzorků a zdravotnického materiálu a techniky.“
Karolína Stuchlíková, staniční sestra, Neurologická JIP FNO: „Zapojují se velmi aktivně do péče a chtějí tady s námi být. Ptají se, jestli můžou nějak pomoct, opravdu je to fajn.“
Andrea Polanská, náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči FNO: „V té prvotní žádosti jsme žádali o pomoc do konce ledna příštího roku, my tuto žádost budeme upgradovat.“
Václav Tošovský po prvním týdnu na covidové JIP přiznává, že často obědvá až pozdě odpoledne. Svého rozhodnutí ale rozhodně nelituje.
---
Mnozí lidé jen těžko vstřebávají aktuální vládní restrikce, které zakazují pořádání vánočních trhů a jarmarků. Proto se některé radnice rozhodly svým občanům dopřát alespoň krátké setkání u vánočních stromů.
Tradiční rozsvěcení vánočních stromů letos raději vzdali především ve větších městech. Nedokázali by tam totiž dodržet podmínku omezené návštěvnosti. Naopak v menších obcích se lidé pod stromy sejít mohli.
Milan Starostka (ANO), starosta Rychvaldu: “Je první adventní neděle, rozsvítili jsme vánoční stromek, dodrželi jsme veškerá pravidla a přes zákaz vlastně nějakých těch akcí, takže nemáme z toho žádný špatný pocit. Zazpíval nám Martin Chodúr, bylo to tady fajn.”
Anketa: “Vánoční strom se mi hodně líbí. Já si přeju pod stromeček koníka s paní. Spíš jednorožce s křídly a paní.”
Anketa: “Bylo to překvapující, pěkné. Lidé se sešlo docela dost. My jsme předtím byly v Ostravě a tam je mrtvo, takže tady je fajn.”
Svůj vánoční strom společně rozsvítili také lidé v Těrlicku.
Martin Polášek, starosta Těrlicka: “Jsme rádi, že nám vláda nezakázala rozsvícení našeho vánočního stromečku. Takže vzhledem k tomu, že jsme na náměstí a jsme v otevřeném prostoru, tak tady přivítáme několik občanů Těrlicka na našem náměstí.”
Jiří a Dana Kunčičtí, obyvatelé Těrlicka: “Pravidelně tady chodíme na rozsvícení stromu. Škoda, že nemůže být předvánoční koncert v kulturním domě. Za daných podmínek to nejde, ale je to škoda. Aspoň tedy to rozsvěcování.”
Jan Bolf, obyvatel Těrlicka: “Je to úžasné. Konečně se to rozhýbalo i v této situaci, která je. Těrlicko drží při sobě a my můžem…”
V Těrlicku měli připravený také program v kulturním domě, ten ale s ohledem na restrikce zrušili.
---
