Odejít z násilného vztahu bývá teprve začátek. Následuje řešení bezpečí, péče o děti i jednání s úřady. Jak lidem v takové situaci pomoci, řešili v Ostravě odborníci na konferenci věnované násilí v blízkých vztazích.
Domov, kam se člověk bojí vracet. Násilí mezi blízkými přitom nemusí znamenat jen rány. Může mít podobu ponižování, vyhrožování nebo kontroly peněz. Jak ho rozpoznat a pomoci zasaženým rodinám, řešilo na šestém ročníku ostravské konference bezmála 150 účastníků.
Hana Schwarz, ředitelka Centra sociálních služeb Ostrava: "Násilí v blízkých vztazích a systémové násilí je pro nás důležité, protože každý z nás ve svých oborech jsme odborníci. Ale pokud se propojíme, tak ta pomoc nebude komplexní a v žádném případě nebude tak účinná."
U jednoho případu se mohou potkat sociální pracovníci, policisté, zdravotníci i učitelé. Jejich pomoc musí navazovat. Člověk, který se rozhodne násilný vztah opustit, totiž potřebuje podporu při celé řadě dalších kroků.
Lucie Paprsteinová, Intervenční centrum Ostrava: "Musíme si uvědomit, že když se člověk rozhodne řešit a odejít z násilného vztahu, tak to není jen rozhodnutí ze dne na den, že si sbalí věci a odstěhuje se. Je to nutné. Vlastně tím započíná celý proces různých věcí, které musí vyřešit."
Stanislav Kopecký (ANO), náměstek hejtmana MSK: "Žádný člověk by neměl v této nedobré situaci zůstat sám. Právě proto se scházejí odborníci a profesionálové, aby našli cestu, jak tomuto člověku včas a funkčně pomoci."
Zvláštní pozornost odborníci věnují dětem. Program Nechme dětem. Dětství pomáhá těm, které násilí přímo zažívají, i těm, které mu doma přihlížejí.
Jitka Podešvová, Rodinná poradna Centra sociálních služeb Ostrava: "Dnes už opravdu existují výzkumy na transgenerační přenos násilí v blízkých vztazích. Takže opravdu můžeme potvrdit, že si děti to násilí s sebou nesou do dalších vztahů, do svého dalšího dospělého života."
Součástí pomoci je také práce s lidmi, kteří sami ubližují. V rodinné poradně Centra sociálních služeb Ostrava přibývají zájemci, kteří chtějí zvládat svůj vztek a změnit své chování.
Jitka Podešvová, Rodinná poradna Centra sociálních služeb Ostrava: "Obrací se na nás už i lidé, kteří si jsou vědomi toho, že se násilí dopouští, a chtějí tu situaci řešit. Chtějí se měnit. Je to pravda? Hrstka. Je jich stále málo, ale přibývají, což je pozitivní."
Lidé zasažení násilím mohou první pomoc hledat v intervenčním centru, poradně Bílého kruhu bezpečí nebo dalších sociálních službách. V bezprostředním ohrožení je ale potřeba obrátit se na policii.
Lucie Paprsteinová, Intervenční centrum Ostrava: "Právě díky té interdisciplinární spolupráci každá instituce už bude vědět, jak vlastně tomu člověku pomoci, případně kam ho odeslat k nějaké aktuální pomoci. Takže prosím, máte-li problém s domácím násilím, nebojte se."
Právě společný postup jednotlivých institucí má zajistit, aby člověk po prvním kroku nezůstal na řešení své situace sám.
---
K zimnímu stadionu v Havířově se sjelo několik jednotek hasičů. Při taktickém cvičení si nacvičovaly postup při úniku čpavku z automobilové cisterny a záchranu zraněného člověka.
Při úniku čpavku na zimním stadionu rozhodují správný postup a rychlá reakce. Aby byli hasiči i další složky připraveni na podobnou mimořádnou událost, konalo se v Havířově taktické cvičení. Pokud se na místě nachází zraněný člověk, jeho záchrana je pro hasiče prioritou. Současně ale musí zajistit prostor a co nejrychleji podniknout kroky k omezení dalšího úniku nebezpečné látky.
Michal Vydra, velitel stanice HZS Havířov: „Hlavním cílem cvičení je ověřit si připravenost jednotek požární ochrany, spolupráci s ostatními složkami IZS a také spolupráci s provozovatelem zimního stadionu. Součástí cvičení byla také záchrana osoby, zamezení dalšího šíření úniku nebezpečné látky a ověření si postupu při varování obyvatelstva.“
Čpavek je silně dráždivý a žíravý plyn, který ve vyšších koncentracích ohrožuje zejména oči a dýchací cesty. Při silném nadýchání může být i smrtelně nebezpečný.
Nazim Afana, ředitel SSRZ Havířov: „Máme tady dvě a půl tuny čpavku a to po rekonstrukci chladicí desky kleslo z původních pěti na dvě a půl tuny, což je výrazný pokles díky té modernizaci, čili dvě a půl tuny. Ale i tak se jedná o látku velmi nebezpečnou, a proto je třeba cvičit na případný ostrý zásah, který si všichni přejeme, aby nikdy nenastal. To znamená, my si potom sedneme, vyhodnotíme ty možné nedostatky, možné věci ke zlepšení a samozřejmě nápravu přijmeme. Ale bereme to velmi zodpovědně a je to velmi důležité.“
Do cvičení byli zapojeni také policisté, strážníci a zdravotnická záchranná služba. Obyvatelé v okolí byli o zásahu informováni prostřednictvím varovného systému. V případě skutečné havárie by dostali také varovné SMS zprávy.
---
Děti z mateřské školy v Horní Suché se stali dalšími návštěvníky skipové věže bývalého Dolu František. Zaujala je zejména výška, výhled do krajiny, ale i výstava fotografií s hornickou tématikou.
Až přijdou tyto děti z Mateřské školy v Horní Suché domů, nejspíš budou mluvit hlavně o tom, že se podívaly na skipovou věž bývalého dolu František. Zážitek pro ně začal už jízdou velkým výtahem. Z výšky si pak mohly prohlédnout, jak jejich obec vypadá z úplně jiné perspektivy.
Bohunka Velíšková, zástupkyně ředitelky MŠ: „Momentálně si teď povídáme s dětmi o tom, co vidí drak z výšky, protože je období podzimu, tak všichni ví, že se pouští draci. Tak jsme se přišli podívat, co můžeme vidět z výšky my. Nicméně chtěli jsme i vidět a ukázat dětem, jak pracovali jejich tatínci, dědečkové, pradědečkové. Vyzkoušet si akustiku osmého patra, protože už jsme tu byli i na koncertě a víme, že tady prostě to má krásnou atmosféru.“
Anketa: „My jsme přišli na František a líbilo se mi, že tu bylo hodně dětí a že tady je velká výška.“
Anketa: „Překvapilo mě, že ta výška je moc veliká.“ A jak jste se tady nahoru dostali? „Výtahem.“
Anketa: „Dělali jsme tu pódium, ale líbily se mi tu nejvíc obrázky a ještě to pódium a jak jsou všichni naši kamarádi.“ A co jsi tady na těch fotkách viděla? „Jak tu pracují a jak tu něčím jedou.“
Anketa: „Mně se nejvíc líbilo, že jsem šla tady na věž. A potom se mi ještě líbilo, že jsem to vylezla s kamarády. Já jsem už byla na té střeše a bylo to tam moc hezké.“
Anketa: „Mně se líbily obrázky horníků.“
Kromě skipové věže se děti podívaly také do krytu civilní obrany.
---
Moravskoslezský kraj patří k průkopníkům bateriové železniční dopravy v Česku. O zkušenostech s jejich provozem i dalších plánech jednali odborníci na konferenci Českých drah v opavském Minoritu. Součástí programu byla také rekordní zkušební jízda.
Bateriové vlaky, jejich výhody i budoucnost na českých železnicích. To byla hlavní témata konference BEMU, která do Opavy přilákala odborníky z Česka i zahraničí. Moravskoslezský kraj už provozuje čtyři bateriové jednotky a počítá s dalšími patnácti.
Radek Podstawka (ANO), náměstek hejtmana MSK: “Konference mám velký přínos, protože tady se vyměňují zkušenosti. Říkáme si, co by se dalo zlepšit, kde se dělali chyby.”
Bateriové soupravy dokážou plynule přejíždět z elektrifikovaných tratí na úseky bez trolejí. Nabízejí tak přímé spojení bez přestupování a jejich nasazení už přináší také první výsledky.
Jiří Ješeta, náměstek generální ředitelky Českých drah: “Už ty první čtyři přinesly nárůst počtu cestujících o 20% právě díky tomu přímému spojení.”
Nové jednotky mají do konce letošního roku zamířit také do Krnova, Nového Jičína, Frýdku-Místku nebo Budišova nad Budišovkou.
Radek Podstawka (ANO), náměstek hejtmana MSK: “Vlastně všechny tratě, kde dneska jezdí dieslové vlaky, tak budou jezdit bateriové.”
Jiří Ješeta, náměstek generální ředitelky Českých drah: “Na ten bateriový režim umí ten vlak jít rychlostí 120 km hodině. To znamená, že i na těch vedlejších tratích jede tou maximálně rychlostí, kterou ta trať umožňuje, což je třeba těch 90, 100, 120 km hodině.”
Součástí konference byla i zkušební jízda z Opavy směrem na Osoblažsko a zpět. Vlak při ní bez dobíjení ujel 93 kilometrů, tedy o třináct více, než je jeho garantovaný dojezd. Podle organizátorů tak vytvořil nový rekord.
---
Gymnázium a Střední průmyslová škola elektrotechniky a informatiky ve Frenštátu pod Radhoštěm je další školou, která má CLS. Tedy nové výukové prostory vybavené moderní technikou určenou pro výuku technických předmětů.
Vybavení učeben bylo pořízeno v rámci strategického projektu TPA financovaného z Operačního programu Spravedlivá transformace. Projekt Moravskoslezského kraje mění odborné vzdělávání v regionu. Přináší moderní výukové prostředí, nové digitální vzdělávací materiály, podporu podnikavosti i systematický rozvoj pedagogů. Cílem je připravit mladé lidi na budoucí profesní uplatnění v oborech, které budou klíčové pro transformaci a další rozvoj regionu.
Richard Štěpán, ředitel, Gymnázium a SPŠ elektrotechniky a informatiky Frenštát p. R.: "Učebny jsme vybudovali rekonstrukcí starších prostor, které byly v těchto místech. Učebny představují kolaborativní systém, tzn. učebny lze upravit do jakékoliv formy nejen výuky, ale i komunitního setkávání a podobně. To znamená projektová výuka, klasická výuka, setkávání, týmová práce a cokoliv dalšího."
Jakou roli v tom hraje Moravskoslezská technologická akademie?
Richard Štěpán, ředitel, Gymnázium a SPŠ elektrotechniky a informatiky Frenštát p. R.: "Moravskoslezská technologická akademie je pro nás partner, je to hlavní realizátor projektu TPA. To znamená, že koordinuje všechny aktivity a samozřejmě i stavbu těchto učeben jsme ve spolupráci s nimi realizovali."
Potřebné stavební úpravy pro vznik učeben financoval Moravskoslezský kraj ze svého rozpočtu.
Jan Veřmiřovský (ANO), náměstek hejtmana MS kraje: "Tento trend je velmi významný, protože umožňuje modifikovat metody a formy výuky. To znamená, že by měl být na každé škole, protože v tomto prostoru je možné nejen se vzdělávat, ale pořádat i různá setkání odborného rázu, ale také neformálního."
Jaký je přínos takové učebny pro samotné žáky?
Jan Veřmiřovský (ANO), náměstek hejtmana MS kraje: "Z mého pohledu je to právě z důvodu těch metod a forem. To znamená, že žáci se mohou vzdělávat, ale mohou také zde pořádat různé akce, popřípadě zde využívat různé prostředky, které škola vlastní."
Učebny slouží také jako prostředí pro aktivity podnikatelských inkubátorů, které při středních školách vznikají.
Mikuláš Vašek, student Gymnázia SPŠ Frenštát p. R.: "My jsme ji přivítali velice kladně. Díky tomu, že vznikla tady tato možnost při organizování těch lavic, jsou tady i schůzky třeba pro program Erasmus+. Jsou tady prezentace žáků, jak se měli na těch zájezdech, tak se tady vždycky sejde více žáků. Lavice se uspořádají tak, aby se tady vešlo co nejvíce lidí. Máme tady i schůzku školních firem, kde si můžeme popovídat s panem ředitelem i s učiteli, co se dělo, co se bude dít a tak dále. Takže určitě kladně."
Učebny vznikly už na osmi krajských školách, kromě Frenštátu také v Ostravě, Bruntále, Frýdku-Místku, Opavě a Havířově.
---
Líčení, účesy, focení a hlavně dobrá nálada. Na střední škole Příčná v Porubě vznikl díky projektu Nejsi jen diagnóza charitativní kalendář, který má ukázat onkologické pacienty jinak než jen jako nemocné a zároveň má pomoci dalším s touto diagnózou.
Rakovina změní člověku život během okamžiku. Projekt Nejsi jen diagnóza chce ale ukázat, že ani vážná nemoc člověka nedefinuje. Stojí za ním Jana Ziakas, která si rakovinou a léčbou sama prošla a rozhodla se projektem pomoci dalším lidem s tímto onemocněním.
Jana Ziakas, ambasadorka projektu: "Byla jsem vlastně svědkem jednoho takového projektu ve Zlíně a hrozně mě to nadchlo a mrzelo mě, že něco takového není i u nás v Moravskoslezském kraji. A říkala jsem si, tak proč ne? Pojďme to zkusit, pojďme to zkusit zorganizovat. Ať i ženy vlastně tady u nás ukážou, že nejsou jen diagnóza, že to jsou také matky, kamarádky, manželky a hlavně se chtějí i v nemoci cítit krásně a přirozeně. Nejsou to jenom ženy, máme tam i dva muže. Tím, že já sama jsem chodila na Onkologické oddělení, tak jsem se snažila spojit s pacientkami, které tam chodily taky. Máme různé věkové kategorie a je tady i paní sestřička z Onkologického oddělení ve Fakultní nemocnici."
Charitativní kalendář mohl vzniknout díky spolupráci se střední školou Příčná, která se postarala o vše potřebné.
Jana Ziakas, ambasadorka projektu: "Se školou Příčnou jsem se rozhodla spolupracovat, protože vlastně škola nabízela úžasné spojení fotografického oboru, kadeřnického oboru i kosmetického oboru."
Jaromíra Rychlíková, vedoucí učitelka odborného výcviku, SŠSP Příčná: "Když nás oslovila paní Ziakas s přípravou charitativního kalendáře pro rok 2027, tak jsme určitě neváhali, protože naše škola na Příčné právě sdružuje obory, které jsou nápomocné. To znamená, že naše kadeřnice, kosmetičky, dva muže a ženy zkrášlily. A naši fotografové je potom vlastně přetvořili na krásné obrázky. Myslím si, že je fajn, když naši žáci vidí, že se tato situace může stát i jim."
Matyáš Chalabala, student, obor Fotograf, SŠSP Příčná: "Za mě je to super, že škola se účastní takových aktivit, že to je jakoby zároveň pro dobrou věc, ale zároveň se studenti něco přiučí, že vlastně nemáme tak moc možností spolupracovat s takovými výjimečnými klienty a je to super. Určitě je to něco jiného než normální praxe nebo nějaká teorie."
Michaela Glumbíková, učitelka, obor Kadeřník, SŠSP Příčná: "Chystání, upravování, styling, foukání. Je to trošku v té úpravě jiné, protože ten vlas se chová jinak. A hlavně si myslím, že pro tu zákaznici je těžší zvyknout si na to, že mnohdy mají úplně jinou strukturu vlasu, než jakou měly doposud."
modelky z kalendáře: "Dozvěděla jsem se to od své kamarádky z onkologické ambulance, která mi psala, jestli se náhodou nechci připojit tady k tomuhle projektu. A já jsem řekla, že jo, samozřejmě, focení mě bavilo. A malování? To je fajn, protože nejsem zvyklá, aby mě někdo maloval. Myslím si, že z toho vyjde hezký projekt a že to bude moc pěkné."
"Když chodily Bellisky po městě a prodávali takové ty kytičky, tak to prostě člověk koupí, protože si myslí, že se ho to netýká. Až když přijde ta diagnóza, tak když jde o vlastní krk, tak už je to potom úplně jiná liga. Bavilo mě úplně všechno. Jako líčení, focení, to jsem dělala poprvé úplně. Takže jo, je to sranda a baví mě to."
Kalendář má ukázat, že za každou nemocí je člověk se svým příběhem, rodinou a sny, a zároveň výtěžek z jeho prodeje podpoří ženu, která se právě léčí s rakovinou plic.
Jana Ziakas, ambasadorka projektu: "Půjde paní Romaně. Léčbu musí podstoupit, bohužel ne u nás v Česku, takže vlastně pro ni jsem se rozhodla tady tu sbírku založit. Má pomoci i ženám, které procházejí léčbou, jsou po léčbě nebo mají před léčbou, protože všechny tyto období jsou těžké a pokud se podívají na náš kalendář, tak v něm uvidí, že ne všechno končí špatně a že v podstatě i zlé věci mohou přinést něco dobrého."
Jaromíra Rychlíková, vedoucí učitelka odborného výcviku, SŠSP Příčná: "Myslím si, že atmosféra byla neskutečná, že ženy i muži, kteří se zúčastnili, byli perfektní. Myslím si, že si to užili i naši studenti a doufám, že ten výsledek bude stát za to."
Matyáš Chalabala, student, obor Fotograf, SŠSP Příčná: "Všichni, co se do toho zapojili, tak jsou skvělí lidé, takže jsem rád, že jsem se s nimi mohl vidět a určitě si myslím, že ta akce je super, že to jde na dobrou věc."
Zájemci mohou přispět nejen koupí kalendáře, ale také libovolnou částkou na transparentní účet. Informace jsou k dispozici na facebookové stránce Nejsi jen diagnóza.
---
Odejít z násilného vztahu bývá teprve začátek. Následuje řešení bezpečí, péče o děti i jednání s úřady. Jak lidem v takové situaci pomoci, řešili v Ostravě odborníci na konferenci věnované násilí v blízkých vztazích.
Domov, kam se člověk bojí vracet. Násilí mezi blízkými přitom nemusí znamenat jen rány. Může mít podobu ponižování, vyhrožování nebo kontroly peněz. Jak ho rozpoznat a pomoci zasaženým rodinám, řešilo na šestém ročníku ostravské konference bezmála 150 účastníků.
Hana Schwarz, ředitelka Centra sociálních služeb Ostrava: "Násilí v blízkých vztazích a systémové násilí je pro nás důležité, protože každý z nás ve svých oborech jsme odborníci. Ale pokud se propojíme, tak ta pomoc nebude komplexní a v žádném případě nebude tak účinná."
U jednoho případu se mohou potkat sociální pracovníci, policisté, zdravotníci i učitelé. Jejich pomoc musí navazovat. Člověk, který se rozhodne násilný vztah opustit, totiž potřebuje podporu při celé řadě dalších kroků.
Lucie Paprsteinová, Intervenční centrum Ostrava: "Musíme si uvědomit, že když se člověk rozhodne řešit a odejít z násilného vztahu, tak to není jen rozhodnutí ze dne na den, že si sbalí věci a odstěhuje se. Je to nutné. Vlastně tím započíná celý proces různých věcí, které musí vyřešit."
Stanislav Kopecký (ANO), náměstek hejtmana MSK: "Žádný člověk by neměl v této nedobré situaci zůstat sám. Právě proto se scházejí odborníci a profesionálové, aby našli cestu, jak tomuto člověku včas a funkčně pomoci."
Zvláštní pozornost odborníci věnují dětem. Program Nechme dětem. Dětství pomáhá těm, které násilí přímo zažívají, i těm, které mu doma přihlížejí.
Jitka Podešvová, Rodinná poradna Centra sociálních služeb Ostrava: "Dnes už opravdu existují výzkumy na transgenerační přenos násilí v blízkých vztazích. Takže opravdu můžeme potvrdit, že si děti to násilí s sebou nesou do dalších vztahů, do svého dalšího dospělého života."
Součástí pomoci je také práce s lidmi, kteří sami ubližují. V rodinné poradně Centra sociálních služeb Ostrava přibývají zájemci, kteří chtějí zvládat svůj vztek a změnit své chování.
Jitka Podešvová, Rodinná poradna Centra sociálních služeb Ostrava: "Obrací se na nás už i lidé, kteří si jsou vědomi toho, že se násilí dopouští, a chtějí tu situaci řešit. Chtějí se měnit. Je to pravda? Hrstka. Je jich stále málo, ale přibývají, což je pozitivní."
Lidé zasažení násilím mohou první pomoc hledat v intervenčním centru, poradně Bílého kruhu bezpečí nebo dalších sociálních službách. V bezprostředním ohrožení je ale potřeba obrátit se na policii.
Lucie Paprsteinová, Intervenční centrum Ostrava: "Právě díky té interdisciplinární spolupráci každá instituce už bude vědět, jak vlastně tomu člověku pomoci, případně kam ho odeslat k nějaké aktuální pomoci. Takže prosím, máte-li problém s domácím násilím, nebojte se."
Právě společný postup jednotlivých institucí má zajistit, aby člověk po prvním kroku nezůstal na řešení své situace sám.
---
K zimnímu stadionu v Havířově se sjelo několik jednotek hasičů. Při taktickém cvičení si nacvičovaly postup při úniku čpavku z automobilové cisterny a záchranu zraněného člověka.
Při úniku čpavku na zimním stadionu rozhodují správný postup a rychlá reakce. Aby byli hasiči i další složky připraveni na podobnou mimořádnou událost, konalo se v Havířově taktické cvičení. Pokud se na místě nachází zraněný člověk, jeho záchrana je pro hasiče prioritou. Současně ale musí zajistit prostor a co nejrychleji podniknout kroky k omezení dalšího úniku nebezpečné látky.
Michal Vydra, velitel stanice HZS Havířov: „Hlavním cílem cvičení je ověřit si připravenost jednotek požární ochrany, spolupráci s ostatními složkami IZS a také spolupráci s provozovatelem zimního stadionu. Součástí cvičení byla také záchrana osoby, zamezení dalšího šíření úniku nebezpečné látky a ověření si postupu při varování obyvatelstva.“
Čpavek je silně dráždivý a žíravý plyn, který ve vyšších koncentracích ohrožuje zejména oči a dýchací cesty. Při silném nadýchání může být i smrtelně nebezpečný.
Nazim Afana, ředitel SSRZ Havířov: „Máme tady dvě a půl tuny čpavku a to po rekonstrukci chladicí desky kleslo z původních pěti na dvě a půl tuny, což je výrazný pokles díky té modernizaci, čili dvě a půl tuny. Ale i tak se jedná o látku velmi nebezpečnou, a proto je třeba cvičit na případný ostrý zásah, který si všichni přejeme, aby nikdy nenastal. To znamená, my si potom sedneme, vyhodnotíme ty možné nedostatky, možné věci ke zlepšení a samozřejmě nápravu přijmeme. Ale bereme to velmi zodpovědně a je to velmi důležité.“
Do cvičení byli zapojeni také policisté, strážníci a zdravotnická záchranná služba. Obyvatelé v okolí byli o zásahu informováni prostřednictvím varovného systému. V případě skutečné havárie by dostali také varovné SMS zprávy.
---
Děti z mateřské školy v Horní Suché se stali dalšími návštěvníky skipové věže bývalého Dolu František. Zaujala je zejména výška, výhled do krajiny, ale i výstava fotografií s hornickou tématikou.
Až přijdou tyto děti z Mateřské školy v Horní Suché domů, nejspíš budou mluvit hlavně o tom, že se podívaly na skipovou věž bývalého dolu František. Zážitek pro ně začal už jízdou velkým výtahem. Z výšky si pak mohly prohlédnout, jak jejich obec vypadá z úplně jiné perspektivy.
Bohunka Velíšková, zástupkyně ředitelky MŠ: „Momentálně si teď povídáme s dětmi o tom, co vidí drak z výšky, protože je období podzimu, tak všichni ví, že se pouští draci. Tak jsme se přišli podívat, co můžeme vidět z výšky my. Nicméně chtěli jsme i vidět a ukázat dětem, jak pracovali jejich tatínci, dědečkové, pradědečkové. Vyzkoušet si akustiku osmého patra, protože už jsme tu byli i na koncertě a víme, že tady prostě to má krásnou atmosféru.“
Anketa: „My jsme přišli na František a líbilo se mi, že tu bylo hodně dětí a že tady je velká výška.“
Anketa: „Překvapilo mě, že ta výška je moc veliká.“ A jak jste se tady nahoru dostali? „Výtahem.“
Anketa: „Dělali jsme tu pódium, ale líbily se mi tu nejvíc obrázky a ještě to pódium a jak jsou všichni naši kamarádi.“ A co jsi tady na těch fotkách viděla? „Jak tu pracují a jak tu něčím jedou.“
Anketa: „Mně se nejvíc líbilo, že jsem šla tady na věž. A potom se mi ještě líbilo, že jsem to vylezla s kamarády. Já jsem už byla na té střeše a bylo to tam moc hezké.“
Anketa: „Mně se líbily obrázky horníků.“
Kromě skipové věže se děti podívaly také do krytu civilní obrany.
---
Moravskoslezský kraj patří k průkopníkům bateriové železniční dopravy v Česku. O zkušenostech s jejich provozem i dalších plánech jednali odborníci na konferenci Českých drah v opavském Minoritu. Součástí programu byla také rekordní zkušební jízda.
Bateriové vlaky, jejich výhody i budoucnost na českých železnicích. To byla hlavní témata konference BEMU, která do Opavy přilákala odborníky z Česka i zahraničí. Moravskoslezský kraj už provozuje čtyři bateriové jednotky a počítá s dalšími patnácti.
Radek Podstawka (ANO), náměstek hejtmana MSK: “Konference mám velký přínos, protože tady se vyměňují zkušenosti. Říkáme si, co by se dalo zlepšit, kde se dělali chyby.”
Bateriové soupravy dokážou plynule přejíždět z elektrifikovaných tratí na úseky bez trolejí. Nabízejí tak přímé spojení bez přestupování a jejich nasazení už přináší také první výsledky.
Jiří Ješeta, náměstek generální ředitelky Českých drah: “Už ty první čtyři přinesly nárůst počtu cestujících o 20% právě díky tomu přímému spojení.”
Nové jednotky mají do konce letošního roku zamířit také do Krnova, Nového Jičína, Frýdku-Místku nebo Budišova nad Budišovkou.
Radek Podstawka (ANO), náměstek hejtmana MSK: “Vlastně všechny tratě, kde dneska jezdí dieslové vlaky, tak budou jezdit bateriové.”
Jiří Ješeta, náměstek generální ředitelky Českých drah: “Na ten bateriový režim umí ten vlak jít rychlostí 120 km hodině. To znamená, že i na těch vedlejších tratích jede tou maximálně rychlostí, kterou ta trať umožňuje, což je třeba těch 90, 100, 120 km hodině.”
Součástí konference byla i zkušební jízda z Opavy směrem na Osoblažsko a zpět. Vlak při ní bez dobíjení ujel 93 kilometrů, tedy o třináct více, než je jeho garantovaný dojezd. Podle organizátorů tak vytvořil nový rekord.
---
Gymnázium a Střední průmyslová škola elektrotechniky a informatiky ve Frenštátu pod Radhoštěm je další školou, která má CLS. Tedy nové výukové prostory vybavené moderní technikou určenou pro výuku technických předmětů.
Vybavení učeben bylo pořízeno v rámci strategického projektu TPA financovaného z Operačního programu Spravedlivá transformace. Projekt Moravskoslezského kraje mění odborné vzdělávání v regionu. Přináší moderní výukové prostředí, nové digitální vzdělávací materiály, podporu podnikavosti i systematický rozvoj pedagogů. Cílem je připravit mladé lidi na budoucí profesní uplatnění v oborech, které budou klíčové pro transformaci a další rozvoj regionu.
Richard Štěpán, ředitel, Gymnázium a SPŠ elektrotechniky a informatiky Frenštát p. R.: "Učebny jsme vybudovali rekonstrukcí starších prostor, které byly v těchto místech. Učebny představují kolaborativní systém, tzn. učebny lze upravit do jakékoliv formy nejen výuky, ale i komunitního setkávání a podobně. To znamená projektová výuka, klasická výuka, setkávání, týmová práce a cokoliv dalšího."
Jakou roli v tom hraje Moravskoslezská technologická akademie?
Richard Štěpán, ředitel, Gymnázium a SPŠ elektrotechniky a informatiky Frenštát p. R.: "Moravskoslezská technologická akademie je pro nás partner, je to hlavní realizátor projektu TPA. To znamená, že koordinuje všechny aktivity a samozřejmě i stavbu těchto učeben jsme ve spolupráci s nimi realizovali."
Potřebné stavební úpravy pro vznik učeben financoval Moravskoslezský kraj ze svého rozpočtu.
Jan Veřmiřovský (ANO), náměstek hejtmana MS kraje: "Tento trend je velmi významný, protože umožňuje modifikovat metody a formy výuky. To znamená, že by měl být na každé škole, protože v tomto prostoru je možné nejen se vzdělávat, ale pořádat i různá setkání odborného rázu, ale také neformálního."
Jaký je přínos takové učebny pro samotné žáky?
Jan Veřmiřovský (ANO), náměstek hejtmana MS kraje: "Z mého pohledu je to právě z důvodu těch metod a forem. To znamená, že žáci se mohou vzdělávat, ale mohou také zde pořádat různé akce, popřípadě zde využívat různé prostředky, které škola vlastní."
Učebny slouží také jako prostředí pro aktivity podnikatelských inkubátorů, které při středních školách vznikají.
Mikuláš Vašek, student Gymnázia SPŠ Frenštát p. R.: "My jsme ji přivítali velice kladně. Díky tomu, že vznikla tady tato možnost při organizování těch lavic, jsou tady i schůzky třeba pro program Erasmus+. Jsou tady prezentace žáků, jak se měli na těch zájezdech, tak se tady vždycky sejde více žáků. Lavice se uspořádají tak, aby se tady vešlo co nejvíce lidí. Máme tady i schůzku školních firem, kde si můžeme popovídat s panem ředitelem i s učiteli, co se dělo, co se bude dít a tak dále. Takže určitě kladně."
Učebny vznikly už na osmi krajských školách, kromě Frenštátu také v Ostravě, Bruntále, Frýdku-Místku, Opavě a Havířově.
---
Líčení, účesy, focení a hlavně dobrá nálada. Na střední škole Příčná v Porubě vznikl díky projektu Nejsi jen diagnóza charitativní kalendář, který má ukázat onkologické pacienty jinak než jen jako nemocné a zároveň má pomoci dalším s touto diagnózou.
Rakovina změní člověku život během okamžiku. Projekt Nejsi jen diagnóza chce ale ukázat, že ani vážná nemoc člověka nedefinuje. Stojí za ním Jana Ziakas, která si rakovinou a léčbou sama prošla a rozhodla se projektem pomoci dalším lidem s tímto onemocněním.
Jana Ziakas, ambasadorka projektu: "Byla jsem vlastně svědkem jednoho takového projektu ve Zlíně a hrozně mě to nadchlo a mrzelo mě, že něco takového není i u nás v Moravskoslezském kraji. A říkala jsem si, tak proč ne? Pojďme to zkusit, pojďme to zkusit zorganizovat. Ať i ženy vlastně tady u nás ukážou, že nejsou jen diagnóza, že to jsou také matky, kamarádky, manželky a hlavně se chtějí i v nemoci cítit krásně a přirozeně. Nejsou to jenom ženy, máme tam i dva muže. Tím, že já sama jsem chodila na Onkologické oddělení, tak jsem se snažila spojit s pacientkami, které tam chodily taky. Máme různé věkové kategorie a je tady i paní sestřička z Onkologického oddělení ve Fakultní nemocnici."
Charitativní kalendář mohl vzniknout díky spolupráci se střední školou Příčná, která se postarala o vše potřebné.
Jana Ziakas, ambasadorka projektu: "Se školou Příčnou jsem se rozhodla spolupracovat, protože vlastně škola nabízela úžasné spojení fotografického oboru, kadeřnického oboru i kosmetického oboru."
Jaromíra Rychlíková, vedoucí učitelka odborného výcviku, SŠSP Příčná: "Když nás oslovila paní Ziakas s přípravou charitativního kalendáře pro rok 2027, tak jsme určitě neváhali, protože naše škola na Příčné právě sdružuje obory, které jsou nápomocné. To znamená, že naše kadeřnice, kosmetičky, dva muže a ženy zkrášlily. A naši fotografové je potom vlastně přetvořili na krásné obrázky. Myslím si, že je fajn, když naši žáci vidí, že se tato situace může stát i jim."
Matyáš Chalabala, student, obor Fotograf, SŠSP Příčná: "Za mě je to super, že škola se účastní takových aktivit, že to je jakoby zároveň pro dobrou věc, ale zároveň se studenti něco přiučí, že vlastně nemáme tak moc možností spolupracovat s takovými výjimečnými klienty a je to super. Určitě je to něco jiného než normální praxe nebo nějaká teorie."
Michaela Glumbíková, učitelka, obor Kadeřník, SŠSP Příčná: "Chystání, upravování, styling, foukání. Je to trošku v té úpravě jiné, protože ten vlas se chová jinak. A hlavně si myslím, že pro tu zákaznici je těžší zvyknout si na to, že mnohdy mají úplně jinou strukturu vlasu, než jakou měly doposud."
modelky z kalendáře: "Dozvěděla jsem se to od své kamarádky z onkologické ambulance, která mi psala, jestli se náhodou nechci připojit tady k tomuhle projektu. A já jsem řekla, že jo, samozřejmě, focení mě bavilo. A malování? To je fajn, protože nejsem zvyklá, aby mě někdo maloval. Myslím si, že z toho vyjde hezký projekt a že to bude moc pěkné."
"Když chodily Bellisky po městě a prodávali takové ty kytičky, tak to prostě člověk koupí, protože si myslí, že se ho to netýká. Až když přijde ta diagnóza, tak když jde o vlastní krk, tak už je to potom úplně jiná liga. Bavilo mě úplně všechno. Jako líčení, focení, to jsem dělala poprvé úplně. Takže jo, je to sranda a baví mě to."
Kalendář má ukázat, že za každou nemocí je člověk se svým příběhem, rodinou a sny, a zároveň výtěžek z jeho prodeje podpoří ženu, která se právě léčí s rakovinou plic.
Jana Ziakas, ambasadorka projektu: "Půjde paní Romaně. Léčbu musí podstoupit, bohužel ne u nás v Česku, takže vlastně pro ni jsem se rozhodla tady tu sbírku založit. Má pomoci i ženám, které procházejí léčbou, jsou po léčbě nebo mají před léčbou, protože všechny tyto období jsou těžké a pokud se podívají na náš kalendář, tak v něm uvidí, že ne všechno končí špatně a že v podstatě i zlé věci mohou přinést něco dobrého."
Jaromíra Rychlíková, vedoucí učitelka odborného výcviku, SŠSP Příčná: "Myslím si, že atmosféra byla neskutečná, že ženy i muži, kteří se zúčastnili, byli perfektní. Myslím si, že si to užili i naši studenti a doufám, že ten výsledek bude stát za to."
Matyáš Chalabala, student, obor Fotograf, SŠSP Příčná: "Všichni, co se do toho zapojili, tak jsou skvělí lidé, takže jsem rád, že jsem se s nimi mohl vidět a určitě si myslím, že ta akce je super, že to jde na dobrou věc."
Zájemci mohou přispět nejen koupí kalendáře, ale také libovolnou částkou na transparentní účet. Informace jsou k dispozici na facebookové stránce Nejsi jen diagnóza.
---
