U příležitosti Dne učitelů ocenil městský obvod jako každý rok pedagogické i nepedagogické pracovníky svých základních a mateřských škol. V heřmanickém kulturním domě se jich tentokrát sešlo přes 200.
V předvečer Dne učitelů patřil kulturní dům v Heřmanicích setkání zaměstnanců slezskoostravských základních škol. O den dříve se tu sešli pracovníci těch mateřských. Z osmdesáti si čtyři vybraní tradičně odnesli taky ocenění za svou práci.
Naďa Kopková, oceněná pracovnice MŠ: „Já nemám přímo práci s dětmi, já spíš dělám obědy, svačinky, všechno kolem. Pocty mám smíšené, ale hrozně si toho vážím, protože máme úžasný kolektiv, úžasnou paní ředitelku.“
Veronika Severová, oceněná pracovnice MŠ: „Jsem nadšená, nečekala jsem to, jsem šťastná. Vydávám stravu, pomáhám s dětmi, uklízím. Všechno, co je třeba.“
Vybrané pedagogické i nepedagogické pracovníky ocenili představitelé městského obvodu za jejich dlouhodobou práci a přístup k ní i k dětem.
Roman Goryczka (OSTRAVAK), místostarosta Slezské Ostravy: „Ty dámy se nám starají o naše děti mnohem víc, než si myslíme, protože je učí, vychovávají, mají je rády. Ty děti mají pocit, jako by šly do druhého domova, a to je strašně důležité. A když víte, že ty děti se do školky těší, tak víte, že ty paní učitelky ví, co dělají, a dělají to správně.“
Pavlína Lazarová, oceněná učitelka MŠ: „Pochopitelně musí být empatická, ke každému dítěti mít individuální přístup. Každé dítě je jiné. A mít na to prostě ty nervy, někdy je to opravdu těžké a člověk se musí držet. Děti jsou ale děti a člověk má radost, když vidí ty úspěchy, kterých s nimi docílíme.“
Veronika Pluskalová, oceněná učitelka MŠ: „Já si myslím, že na to určitě neexistuje jednoznačná odpověď. Každá děláme pro ty děti do, co je pro ně nejlepší. Je to takové poslání. Neberu to jako práci a naplňuje mě to, je to krásná práce, starat se o ty naše nejmenší. Je to naše budoucnost.“
Předškolní vzdělávání hraje nejen ve Slezské Ostravě důležitou roli. V mateřské škole si děti poprvé vytváří vztah k vzdělávání a podstatní jsou v tomto ohledu právě učitelé.
Roman Goryczka (OSTRAVAK), místostarosta Slezské Ostravy: „Když přijdou do té školky, učitelky je musí navést, jak se chovat v kolektivu, jak spolupracovat. Zcela jistě mají výukový plán, který musí splnit, a ty děti opravdu získají vztah ke vzdělávání. Samozřejmě každý jinak, ale je tam nějaký základní vzorec, který si potom nesou dál a dál a rozvíjejí ho.“
Z mateřských a základních škol se letošního setkání zúčastnilo přes 200 zaměstnanců. Oceněných bylo tradičně osm z nich.
---
Stejně jako mnoho dětí po celém světě si i malí čtenáři ze Slezské Ostravy užili Noc s Andersenem. Ve dvou knihovnách je čekal zábavný program, při kterém s Pipi Dlouhou punčochou hledali poklad, nebo hráli divadlo s autorkou dětské literatury.
Noc s Andersenem je mezinárodní akce, do které se každoročně zapojují knihovny, ale i jiné instituce s cílem udržet děti u čtení. Knihovna v Muglinově k tomu využila besedu se spisovatelkou Lenkou Rožnovskou, která pro malé čtenáře nachystala taky divadlo na motivy jedné ze svých knih.
Lenka Rožnovská, autorka literatury pro předškolní děti: „Hlavní hrdina je zkrachovalý spisovatel, takže si musí hledat nějakou jinou práci. A protože mobily jsou všude kolem nás, tak chudák musí prodávat mobily. A v lidském světě se mu nedaří, tak ho pošlou do pohádek, a tam je teda za hvězdu.“
Proč jste dneska takhle oblečené?
anketa, malí čtenáři: „Protože budeme hrát do roli babiček.“
A co budete jako babičky dělat?
anketa, malí čtenáři: „Zatím nevím, budeme číst jeden papírek.“
Radka Švindrychová, zástupkyně vedoucí obvodu: „My jsme si paní spisovatelku pozvali, protože ona má moc pěkné knížky pro děti, a je to noc s Andersenem, která je právě zaměřená na pohádky pro děti. Ona má 70 knih, které jsou obsahově opravdu moc pěkné, a převedla je vlastně v divadélko, vtáhne ty děti do té hry.“
Lenka Rožnovská, autorka literatury pro předškolní děti: „Soustředím se hodně na děti, která se učí číst. Ty moje knížky jsou udělány tak, aby děti bavily. A když si ten malý začínající čtenář řekne, že každý den přičte jen jednu jedinou kapitolu, tak za 16 dní tu knížku zvládne přičíst celou.“
Do Noci s Andersenem se zapojila i knihovna v Heřmanicích. Tady ale na čtenáře čekala Pipi Dlouhá punčocha se záludnými kvízy a úkoly.
Jak se vám luští, holky?
anketa, malí čtenáři: „Některé ty hádanky jsou takové těžké.“
anketa, malí čtenáři: „Když jsme byli malí, tak jsme chodili po čtyřech. Jako mimina. Pak jsme chodili po dvou, teď chodíme po dvou, a pak budeme chodit po třech.
Jak to, že po třech?
anketa, malí čtenáři: „Protože jsme staří a máme berle. Takže vlastně máte tady takto tu berli, a to se počítá vlastně jako bonusová noha.“
Andrea Irglová, knihovnice Knihovny města Ostravy, pobočka Heřmanice: „Jedním z těch úkolů je poskládat mapu, najít poklad, ale mezi tím samozřejmě budou plnit ještě různé soutěže. Teď zrovna hádají hádanky, za které dostanou část mapy. Až poskládají mapu, tak vlastně tady v tom areálu někde máme schovaný poklad, který když najdou, tak si ho budou moct odnést.“
Přestože děti bavila, trvala ve Slezské Ostravě Noc s Andersenem jen do večera. Knihovny ale malým čtenářům nabízejí po celý rok další zábavné programy.
---
Moravská Ostrava má svého koně, Slezská nese ve znaku figuru kamzíka. Proč právě kamzík, od kdy jej Slezská Ostrava využívá, a jak se v průběhu staletí měnily heraldické symboly městského obvodu jsme zjišťovali s odborníky z Ostravské univerzity.
Obrácený pluh, jezdec na koni, a nakonec známá a dodnes používaná figura kamzíka – takové symboly využívala Polská a později Slezská Ostrava ve svém znaku. Typický kamzík se do něj dostal z erbu dlouholetých majitelů panství, rodu Wilczků.
Jiří Brňovják, spoluautor výstavy o heraldice Ostravského muzea: „Tak jako Moravská Ostrava má svého moravskoostravského koně, což je velice dominantní heraldická figura, tak obdobně i na Slezské Ostravě kamzík, nebo kozel, v tom nemáme zcela nejjasněji v rámci historického vývoje, je taktéž velice signifikantní heraldickou figurou. Můžeme říct, že překryla i tu starší heraldickou symboliku jednotlivých obcí, které se staly součástí, řekněme, ještě té staré Polské Ostravy v druhé polovině devatenáctého století.“
Dnešní městský obvod se skládá z osmi někdejších obcí, jejichž vlastní znaky odkazují na jejich zemědělský status. V některých případech pak obce využívaly takzvaná mluvící znamení, vyvozená z jejich názvu. Příkladem je třeba dnešní podoba znaku Heřmanic.
Vítězslav Vilímek, spoluautor výstavy o heraldice Ostravského muzea: „Ty Heřmanice jsou přece jenom pojmenované podle nějakého Heřmana, lokátora, majitele, čert ví koho, ale určitě to není podle heřmánku. To, že ten heřmánek, který nikdy nebyl v tom znaku, se tam najednou objevil, že je určitým způsobem populární, lidé si na něho zvykli, mají ho rádi a hlásí se k tomu, tak to je zajímavá věc, která nám dokumentuje to, že ta heraldika jako věc těžce středověká je stále živá.“
Podobně tomu bylo taky v případě Hrušova, který ještě ve druhé polovině 19. století používal v obecních pečetích symbol hrušky. Dnešní unikátní znak získala obec v důsledku rozvoje průmyslu.
Jiří Brňovják, spoluautor výstavy o heraldice Ostravského muzea: „Dnešní unikátní znak získala obec v důsledku rozvoje průmyslu. Vidíme zde unikátní figuru chladící věže, kterou v zásadě v žádném jiném městském nebo obecním znaku nenalezneme, takže ta je naprosto jedinečná. A pak zde vidíme opět figuru kozla, ovšem který v tlapách drží hornická kladívka. To znamená, že je zde jednak odkaz na vlastnictví velkostatku hrabat Vilczků, a současně hornická kladívka ukazují také tu hornickou činnost, která byla rovněž s Hrušovem spojena.“
Za druhé světové války se Hrušov stal součástí Moravské Ostravy a později Ostravy Slezské. Jako všechny slezské obce od Kunčic až po Koblov tak přišel taky o svůj znak. Ten byl nahrazen znakem městského obvodu. Jeho užívání bylo schváleno Radou města Ostravy v roce 1993.
---
U příležitosti Dne učitelů ocenil městský obvod jako každý rok pedagogické i nepedagogické pracovníky svých základních a mateřských škol. V heřmanickém kulturním domě se jich tentokrát sešlo přes 200.
V předvečer Dne učitelů patřil kulturní dům v Heřmanicích setkání zaměstnanců slezskoostravských základních škol. O den dříve se tu sešli pracovníci těch mateřských. Z osmdesáti si čtyři vybraní tradičně odnesli taky ocenění za svou práci.
Naďa Kopková, oceněná pracovnice MŠ: „Já nemám přímo práci s dětmi, já spíš dělám obědy, svačinky, všechno kolem. Pocty mám smíšené, ale hrozně si toho vážím, protože máme úžasný kolektiv, úžasnou paní ředitelku.“
Veronika Severová, oceněná pracovnice MŠ: „Jsem nadšená, nečekala jsem to, jsem šťastná. Vydávám stravu, pomáhám s dětmi, uklízím. Všechno, co je třeba.“
Vybrané pedagogické i nepedagogické pracovníky ocenili představitelé městského obvodu za jejich dlouhodobou práci a přístup k ní i k dětem.
Roman Goryczka (OSTRAVAK), místostarosta Slezské Ostravy: „Ty dámy se nám starají o naše děti mnohem víc, než si myslíme, protože je učí, vychovávají, mají je rády. Ty děti mají pocit, jako by šly do druhého domova, a to je strašně důležité. A když víte, že ty děti se do školky těší, tak víte, že ty paní učitelky ví, co dělají, a dělají to správně.“
Pavlína Lazarová, oceněná učitelka MŠ: „Pochopitelně musí být empatická, ke každému dítěti mít individuální přístup. Každé dítě je jiné. A mít na to prostě ty nervy, někdy je to opravdu těžké a člověk se musí držet. Děti jsou ale děti a člověk má radost, když vidí ty úspěchy, kterých s nimi docílíme.“
Veronika Pluskalová, oceněná učitelka MŠ: „Já si myslím, že na to určitě neexistuje jednoznačná odpověď. Každá děláme pro ty děti do, co je pro ně nejlepší. Je to takové poslání. Neberu to jako práci a naplňuje mě to, je to krásná práce, starat se o ty naše nejmenší. Je to naše budoucnost.“
Předškolní vzdělávání hraje nejen ve Slezské Ostravě důležitou roli. V mateřské škole si děti poprvé vytváří vztah k vzdělávání a podstatní jsou v tomto ohledu právě učitelé.
Roman Goryczka (OSTRAVAK), místostarosta Slezské Ostravy: „Když přijdou do té školky, učitelky je musí navést, jak se chovat v kolektivu, jak spolupracovat. Zcela jistě mají výukový plán, který musí splnit, a ty děti opravdu získají vztah ke vzdělávání. Samozřejmě každý jinak, ale je tam nějaký základní vzorec, který si potom nesou dál a dál a rozvíjejí ho.“
Z mateřských a základních škol se letošního setkání zúčastnilo přes 200 zaměstnanců. Oceněných bylo tradičně osm z nich.
---
Stejně jako mnoho dětí po celém světě si i malí čtenáři ze Slezské Ostravy užili Noc s Andersenem. Ve dvou knihovnách je čekal zábavný program, při kterém s Pipi Dlouhou punčochou hledali poklad, nebo hráli divadlo s autorkou dětské literatury.
Noc s Andersenem je mezinárodní akce, do které se každoročně zapojují knihovny, ale i jiné instituce s cílem udržet děti u čtení. Knihovna v Muglinově k tomu využila besedu se spisovatelkou Lenkou Rožnovskou, která pro malé čtenáře nachystala taky divadlo na motivy jedné ze svých knih.
Lenka Rožnovská, autorka literatury pro předškolní děti: „Hlavní hrdina je zkrachovalý spisovatel, takže si musí hledat nějakou jinou práci. A protože mobily jsou všude kolem nás, tak chudák musí prodávat mobily. A v lidském světě se mu nedaří, tak ho pošlou do pohádek, a tam je teda za hvězdu.“
Proč jste dneska takhle oblečené?
anketa, malí čtenáři: „Protože budeme hrát do roli babiček.“
A co budete jako babičky dělat?
anketa, malí čtenáři: „Zatím nevím, budeme číst jeden papírek.“
Radka Švindrychová, zástupkyně vedoucí obvodu: „My jsme si paní spisovatelku pozvali, protože ona má moc pěkné knížky pro děti, a je to noc s Andersenem, která je právě zaměřená na pohádky pro děti. Ona má 70 knih, které jsou obsahově opravdu moc pěkné, a převedla je vlastně v divadélko, vtáhne ty děti do té hry.“
Lenka Rožnovská, autorka literatury pro předškolní děti: „Soustředím se hodně na děti, která se učí číst. Ty moje knížky jsou udělány tak, aby děti bavily. A když si ten malý začínající čtenář řekne, že každý den přičte jen jednu jedinou kapitolu, tak za 16 dní tu knížku zvládne přičíst celou.“
Do Noci s Andersenem se zapojila i knihovna v Heřmanicích. Tady ale na čtenáře čekala Pipi Dlouhá punčocha se záludnými kvízy a úkoly.
Jak se vám luští, holky?
anketa, malí čtenáři: „Některé ty hádanky jsou takové těžké.“
anketa, malí čtenáři: „Když jsme byli malí, tak jsme chodili po čtyřech. Jako mimina. Pak jsme chodili po dvou, teď chodíme po dvou, a pak budeme chodit po třech.
Jak to, že po třech?
anketa, malí čtenáři: „Protože jsme staří a máme berle. Takže vlastně máte tady takto tu berli, a to se počítá vlastně jako bonusová noha.“
Andrea Irglová, knihovnice Knihovny města Ostravy, pobočka Heřmanice: „Jedním z těch úkolů je poskládat mapu, najít poklad, ale mezi tím samozřejmě budou plnit ještě různé soutěže. Teď zrovna hádají hádanky, za které dostanou část mapy. Až poskládají mapu, tak vlastně tady v tom areálu někde máme schovaný poklad, který když najdou, tak si ho budou moct odnést.“
Přestože děti bavila, trvala ve Slezské Ostravě Noc s Andersenem jen do večera. Knihovny ale malým čtenářům nabízejí po celý rok další zábavné programy.
---
Moravská Ostrava má svého koně, Slezská nese ve znaku figuru kamzíka. Proč právě kamzík, od kdy jej Slezská Ostrava využívá, a jak se v průběhu staletí měnily heraldické symboly městského obvodu jsme zjišťovali s odborníky z Ostravské univerzity.
Obrácený pluh, jezdec na koni, a nakonec známá a dodnes používaná figura kamzíka – takové symboly využívala Polská a později Slezská Ostrava ve svém znaku. Typický kamzík se do něj dostal z erbu dlouholetých majitelů panství, rodu Wilczků.
Jiří Brňovják, spoluautor výstavy o heraldice Ostravského muzea: „Tak jako Moravská Ostrava má svého moravskoostravského koně, což je velice dominantní heraldická figura, tak obdobně i na Slezské Ostravě kamzík, nebo kozel, v tom nemáme zcela nejjasněji v rámci historického vývoje, je taktéž velice signifikantní heraldickou figurou. Můžeme říct, že překryla i tu starší heraldickou symboliku jednotlivých obcí, které se staly součástí, řekněme, ještě té staré Polské Ostravy v druhé polovině devatenáctého století.“
Dnešní městský obvod se skládá z osmi někdejších obcí, jejichž vlastní znaky odkazují na jejich zemědělský status. V některých případech pak obce využívaly takzvaná mluvící znamení, vyvozená z jejich názvu. Příkladem je třeba dnešní podoba znaku Heřmanic.
Vítězslav Vilímek, spoluautor výstavy o heraldice Ostravského muzea: „Ty Heřmanice jsou přece jenom pojmenované podle nějakého Heřmana, lokátora, majitele, čert ví koho, ale určitě to není podle heřmánku. To, že ten heřmánek, který nikdy nebyl v tom znaku, se tam najednou objevil, že je určitým způsobem populární, lidé si na něho zvykli, mají ho rádi a hlásí se k tomu, tak to je zajímavá věc, která nám dokumentuje to, že ta heraldika jako věc těžce středověká je stále živá.“
Podobně tomu bylo taky v případě Hrušova, který ještě ve druhé polovině 19. století používal v obecních pečetích symbol hrušky. Dnešní unikátní znak získala obec v důsledku rozvoje průmyslu.
Jiří Brňovják, spoluautor výstavy o heraldice Ostravského muzea: „Dnešní unikátní znak získala obec v důsledku rozvoje průmyslu. Vidíme zde unikátní figuru chladící věže, kterou v zásadě v žádném jiném městském nebo obecním znaku nenalezneme, takže ta je naprosto jedinečná. A pak zde vidíme opět figuru kozla, ovšem který v tlapách drží hornická kladívka. To znamená, že je zde jednak odkaz na vlastnictví velkostatku hrabat Vilczků, a současně hornická kladívka ukazují také tu hornickou činnost, která byla rovněž s Hrušovem spojena.“
Za druhé světové války se Hrušov stal součástí Moravské Ostravy a později Ostravy Slezské. Jako všechny slezské obce od Kunčic až po Koblov tak přišel taky o svůj znak. Ten byl nahrazen znakem městského obvodu. Jeho užívání bylo schváleno Radou města Ostravy v roce 1993.
---
