Stonavská základní škola navázala další přeshraniční spolupráci se školou v Marklowicích. V rámci nového projektu čeká na žáky obou škol mnoho zajímavých společných akcí. První z nich už mají za sebou.
Po dvouleté pauze se školy ze Stonavy a polských Marklowic zapojily do dalšího společného přeshraničního projektu. Nese název Naše Kořeny - naše budoucnost.
Halina Winkler, ředitelka školy v Marklowicích: „Máme další přeshraniční projekt. Bylo to těžké, máme dva roky pauzu, ale myslím si, že je dobře zase něco společně dělat. Dětem se opravdu stýskalo, mají dost sezení doma v době epidemie. Chtějí být spolu a něco dělat.“
Milada Heimerová, ředitelka ZŠ a MŠ Stonava: „Samozřejmě jsme moc rádi. S Marklowicemi máme dlouholeté zkušenosti.“
V minulosti spolupracovala stonavská základní škola s gymnáziem v Marklovicích. Do současného projektu jsou zapojeny základky.
Milada Heimerová, ředitelka ZŠ a MŠ Stonava: „V Marklowicích došlo ke změně, místo gymnázia nyní spolupracujeme se základní školou. Proto jsme projekt rozdělili na bloky, aby se toho mohly zúčastnit všechny ročníky základní školy.“
První společné setkání se uskutečnilo v Marklovicích. Určeno bylo těm nejmenším školákům, žákům 1., 2. a 3. třídy.
anketa, účastníci setkání: „Já jim všechno rozumím, protože moje babička bydlí v Polsku.“ „Já jim trošku rozumím, protože mě to učil můj taťka.“ „Trochu si rozumíme. Záleží na situaci. Některé výrazy jsou podobné, některé trochu jiné.“
Halina Winkler, ředitelka SP nr 1, Marklowice: „Děti byly rozděleny do dvou skupin. Jedna skupina česko-polská je tady a druhá v Regionálním centru v Žorach.“
Tam se děti seznámily se slezskými dožínkovými tradicemi. V tělocvičně marklowické školy se zase zabývali dekupáží.
Dorota Muczyń, učitelka SP nr 1, Marklowice: „Je to hodně stará technika zdobení. Dnes zdobíme dřevěná kuchyňská prkýnka. Touto technikou lze zdobit různé materiály. Mohou být skleněné, dřevěné nebo plastové. My jsme se dnes zaměřili na zdobení dřeva.“
anketa, účastníci setkání: „Museli jsme vzít houbičku a namočit ji trošičku do barvy.“ „Není to moc těžké. Teď to máme trhat.“ „Líbí se mi to. Chtěl bych to dělat i ve škole.“
Hana Hanzalová, učitelka ZŠ Stonava: „Technika je zajímavá. Známe ji, s dětmi jsme kdysi dekupáž ve škole dělali. Vidím, že se to dětem líbí, jsou nadšené. Určitě ji můžeme znovu využít i ve škole a cokoli zdobit.“
V rámci přeshraničního projektu je naplánováno celkem osm akcí. V Česku děti například navštíví ostravský Svět techniky nebo planetárium. V Polsku se zase mohou těšit na robotické díly nebo návštěvu dinoparku.
---
1. Představitelé obce položili věnce u pamětních míst 2. Předškoláci společně s rodiči pouštěli draky 3. Stonavští fotbalisté mají nové dresy
Začátek listopadu patří dušičkovým svátkům. Vedení stonavské radnice proto tradičně položilo věnce u pietních míst v obci. Vzpomnělo tak nejen na všechny občany české i polské národnosti, kteří položili svůj život v první a druhé světové válce nebo se stali obětmi totalitního režimu, ale také na horníky, kteří zahynuli při výkonu svého povolání.
Tomáš Wawrzyk (ANO), místostarosta Stonavy: „Obec to považuje za povinnost, položit tyto věnce k památce zesnulým na ty významné hroby, které jsou ve Stonavě.“
-----------------------------------------------------------
Velmi zábavné odpoledne se odehrálo v areálu mateřské školy na Dolanech. Děti tady společně s rodiči pouštěly draky. Připraveny byly pro ně různé hry a tvořívá dílnička. Na závěr si všichni pochutnali na opečených párcích.
-----------------------------------------------------------
Stonavští fotbalisté nastoupili do svého předposledního utkání podzimní části sezóny v nových dresech. Zatímco doma stále hrají v klubových barvách (modré a žluté), v Dobré, kterou porazili 1:3, byli v bílém.
Martin Cyroň, předseda SK Stonava: „Žlutou a modrou máme na domácí utkání a na venkovní zápasy jsme teď pořídili bílé dresy. Měli jsme černé, ale když byl velký hic, tak v nich bylo teplo. Pořídili jsme proto bílé, abychom to trošku prostřídali.“
---
V Karviné byli oceněni nejlepší pedagogičtí pracovníci mateřských, základních a středních škol. Toto významné ocenění získali i dva kantoři, kteří jsou spojeni se Stonavou.
Město Karviná ocenilo v obřadní síni Městského domu kultury nejlepší karvinské pedagogy mateřských, základních a středních škol. Letos se poprvé k této tradici zapojila i Obchodně podnikatelská fakulta.
Andrzej Bizoń (nestr. za ČSSD), náměstek primátora Karviné: „Ta důležitost je na místě, protože povolání učitele je velmi zvláštní a díky těmto lidem, kteří pracují s mladou generací, můžeme tu společnost posouvat dál."
Ocenění v podobě Pamětního listu Rady města Karviné, dárků a kulturního zážitku bylo letos uděleno mimo jiné Zuzaně Babiánkové, pedagožce Střední zdravotnické školy, která bydlí ve Stonavě. Na škole pracuje 9 let.
Zuzana Babiánková, oceněná pedagogická osobnost: „Vážím si toho, že jsem byla navržena na toto ocenění a za tu práci, kterou jsme v době covidové vykonali hlavně v nemocnicích se svými žákyněmi."
Dalším z řady oceněných je učitel hudby Dalibor Řepiščák, jehož působištěm je také stonavská pobočka Základní umělecké školy Bedřicha Smetany v Karviné. Ocenění z rukou představitelů města za něj převzal ředitel školy Kamil Novák.
Kamil Novák, ředitel ZUŠ Bedřicha Smetany v Karviné: „Pana učitele Řepiščáka jsme se rozhodli nominovat, protože je dlouhá léta spojen s naší základní uměleckou školou a dosahuje vynikajících výsledků. Je rovněž zakladatelem soutěže Nová konfrontace.“
---
Autokar z pełnymi wrażeń uczestnikami wycieczki PZKO z przewodnikiem po secesyjnej Ostrawie przyjechał w samo południe do zabytkowej kopalni Michał w Michałkowicach. Żeby nabrać sił przed dalszym zwiedzaniem, zjedli wszyscy smaczny obiad w restauracji U Cingra.
Bohdan Prymus, przewodnik: „Zbiegiem okoliczności ta restauracja to jest była łaźna kobiet tutaj na tej kopalni.”
I właśnie ta nastrojowa restauracja pomogła wszystkim powoli przenieść się z centrum zabytkowej, nieznanej Ostrawy do jej górniczej przeszłości.
Marylka Bystroniowa, uczestniczka wycieczki: „To oprowadzanie po tej Ostrawie, no to było super. To było super. Bohdan naprawdę powiedział takie ciekawe rzeczy, o których myśmy absolutnie nie wiedzieli, nie wiedzieli o tym, że coś takiego w Ostrawie jest.”
Teraz czekało ich zwiedzanie zabytkowej kopalni. Dla wielu była to sentymentalna wyprawa w przeszłość. Długie lata właśnie kopalnie wyznaczały rytm ich żcia.
Andrzej Feber, wójt Stonawy, senator: „Patrzę na to z pewnym sentymentem z odstępem czasu, bo zawsze pozostają wspomnienia te pozytywne, te negatywne, chociaż była tam często harówka, pozostają w tyle. I naprawdę mam piękne wspomnienia, wiąże się to z mym wiekiem produktywnym.”
Józef Gabzyl, były pracownik górnictwa: „Jest to mój kawał życia, ponieważ de facto spędziłem chyba szesnaście lat na kopalni. Najpierw Kopalnia 1 Maja, potem Pokój i na koniec na Darkowie.”
Leokadia Gabzdylowa, była pracowniczka górnictwa: „Jeszcze jak byłam na studiach, to byłam w kopalni pod ziemią. Na kopalni pracowałam około czterdziestu lat.”
Wojciech Feber, prezes PZKO Stonawa: „Byłem zatrudniony w OKD i mogę powiedzieć, że pracowałem na kopalni w podziemiu, czyli biorę to jako fakt, jako część tutaj życia w tym regionie.”
Wycieczka podzieliła się na grupy i zwiedziła markownię, szatnię łańcuszkową, stacje ratownictwa i miernictwa, kasę, dyspozytornię i dyrekcję. Później przeszła na trasę, którą górnicy chodzili na szychtę.
Bohdan Prymus, przewodnik: „Przejdziemy do kantyny, do lampowni, później do nadszybia i zejdziemy znowu przez całe nadszybie od góry aż na dół do zrębu. I później jeszcze do maszynowni, a skończymy w kotłowni, gdzie znajduje się maszyna parowa.”
Nie sposób zmieścić tu wszystkich ciekawych informacji, którymi przewodnik Prymus dzielił się z uczestnikami stonawskiej wycieczki. Tak więc program kończymy przynajmniej wspomnieniem o największej na tej kopalni górniczej tragedii.
Bohdan Prymus, przewodnik: „W 1950 r. w szybie Michalka, który jest połączony z Michałem, zjechał na dół górnik, który się nazywał Borynski. Chciał sobie zapalić. Zapalił, i doszło do wybuchu, podczas którego zginęło trzydziestu siedmiu górników, z tego jedenastu uczniów górniczych, uczniów szkoły górniczej. To była chyba największa tragedia ze wszystkich tutaj.”
---
Redakčně upraveno / zkráceno.
Stonavská základní škola navázala další přeshraniční spolupráci se školou v Marklowicích. V rámci nového projektu čeká na žáky obou škol mnoho zajímavých společných akcí. První z nich už mají za sebou.
Po dvouleté pauze se školy ze Stonavy a polských Marklowic zapojily do dalšího společného přeshraničního projektu. Nese název Naše Kořeny - naše budoucnost.
Halina Winkler, ředitelka školy v Marklowicích: „Máme další přeshraniční projekt. Bylo to těžké, máme dva roky pauzu, ale myslím si, že je dobře zase něco společně dělat. Dětem se opravdu stýskalo, mají dost sezení doma v době epidemie. Chtějí být spolu a něco dělat.“
Milada Heimerová, ředitelka ZŠ a MŠ Stonava: „Samozřejmě jsme moc rádi. S Marklowicemi máme dlouholeté zkušenosti.“
V minulosti spolupracovala stonavská základní škola s gymnáziem v Marklovicích. Do současného projektu jsou zapojeny základky.
Milada Heimerová, ředitelka ZŠ a MŠ Stonava: „V Marklowicích došlo ke změně, místo gymnázia nyní spolupracujeme se základní školou. Proto jsme projekt rozdělili na bloky, aby se toho mohly zúčastnit všechny ročníky základní školy.“
První společné setkání se uskutečnilo v Marklovicích. Určeno bylo těm nejmenším školákům, žákům 1., 2. a 3. třídy.
anketa, účastníci setkání: „Já jim všechno rozumím, protože moje babička bydlí v Polsku.“ „Já jim trošku rozumím, protože mě to učil můj taťka.“ „Trochu si rozumíme. Záleží na situaci. Některé výrazy jsou podobné, některé trochu jiné.“
Halina Winkler, ředitelka SP nr 1, Marklowice: „Děti byly rozděleny do dvou skupin. Jedna skupina česko-polská je tady a druhá v Regionálním centru v Žorach.“
Tam se děti seznámily se slezskými dožínkovými tradicemi. V tělocvičně marklowické školy se zase zabývali dekupáží.
Dorota Muczyń, učitelka SP nr 1, Marklowice: „Je to hodně stará technika zdobení. Dnes zdobíme dřevěná kuchyňská prkýnka. Touto technikou lze zdobit různé materiály. Mohou být skleněné, dřevěné nebo plastové. My jsme se dnes zaměřili na zdobení dřeva.“
anketa, účastníci setkání: „Museli jsme vzít houbičku a namočit ji trošičku do barvy.“ „Není to moc těžké. Teď to máme trhat.“ „Líbí se mi to. Chtěl bych to dělat i ve škole.“
Hana Hanzalová, učitelka ZŠ Stonava: „Technika je zajímavá. Známe ji, s dětmi jsme kdysi dekupáž ve škole dělali. Vidím, že se to dětem líbí, jsou nadšené. Určitě ji můžeme znovu využít i ve škole a cokoli zdobit.“
V rámci přeshraničního projektu je naplánováno celkem osm akcí. V Česku děti například navštíví ostravský Svět techniky nebo planetárium. V Polsku se zase mohou těšit na robotické díly nebo návštěvu dinoparku.
---
1. Představitelé obce položili věnce u pamětních míst 2. Předškoláci společně s rodiči pouštěli draky 3. Stonavští fotbalisté mají nové dresy
Začátek listopadu patří dušičkovým svátkům. Vedení stonavské radnice proto tradičně položilo věnce u pietních míst v obci. Vzpomnělo tak nejen na všechny občany české i polské národnosti, kteří položili svůj život v první a druhé světové válce nebo se stali obětmi totalitního režimu, ale také na horníky, kteří zahynuli při výkonu svého povolání.
Tomáš Wawrzyk (ANO), místostarosta Stonavy: „Obec to považuje za povinnost, položit tyto věnce k památce zesnulým na ty významné hroby, které jsou ve Stonavě.“
-----------------------------------------------------------
Velmi zábavné odpoledne se odehrálo v areálu mateřské školy na Dolanech. Děti tady společně s rodiči pouštěly draky. Připraveny byly pro ně různé hry a tvořívá dílnička. Na závěr si všichni pochutnali na opečených párcích.
-----------------------------------------------------------
Stonavští fotbalisté nastoupili do svého předposledního utkání podzimní části sezóny v nových dresech. Zatímco doma stále hrají v klubových barvách (modré a žluté), v Dobré, kterou porazili 1:3, byli v bílém.
Martin Cyroň, předseda SK Stonava: „Žlutou a modrou máme na domácí utkání a na venkovní zápasy jsme teď pořídili bílé dresy. Měli jsme černé, ale když byl velký hic, tak v nich bylo teplo. Pořídili jsme proto bílé, abychom to trošku prostřídali.“
---
V Karviné byli oceněni nejlepší pedagogičtí pracovníci mateřských, základních a středních škol. Toto významné ocenění získali i dva kantoři, kteří jsou spojeni se Stonavou.
Město Karviná ocenilo v obřadní síni Městského domu kultury nejlepší karvinské pedagogy mateřských, základních a středních škol. Letos se poprvé k této tradici zapojila i Obchodně podnikatelská fakulta.
Andrzej Bizoń (nestr. za ČSSD), náměstek primátora Karviné: „Ta důležitost je na místě, protože povolání učitele je velmi zvláštní a díky těmto lidem, kteří pracují s mladou generací, můžeme tu společnost posouvat dál."
Ocenění v podobě Pamětního listu Rady města Karviné, dárků a kulturního zážitku bylo letos uděleno mimo jiné Zuzaně Babiánkové, pedagožce Střední zdravotnické školy, která bydlí ve Stonavě. Na škole pracuje 9 let.
Zuzana Babiánková, oceněná pedagogická osobnost: „Vážím si toho, že jsem byla navržena na toto ocenění a za tu práci, kterou jsme v době covidové vykonali hlavně v nemocnicích se svými žákyněmi."
Dalším z řady oceněných je učitel hudby Dalibor Řepiščák, jehož působištěm je také stonavská pobočka Základní umělecké školy Bedřicha Smetany v Karviné. Ocenění z rukou představitelů města za něj převzal ředitel školy Kamil Novák.
Kamil Novák, ředitel ZUŠ Bedřicha Smetany v Karviné: „Pana učitele Řepiščáka jsme se rozhodli nominovat, protože je dlouhá léta spojen s naší základní uměleckou školou a dosahuje vynikajících výsledků. Je rovněž zakladatelem soutěže Nová konfrontace.“
---
Autokar z pełnymi wrażeń uczestnikami wycieczki PZKO z przewodnikiem po secesyjnej Ostrawie przyjechał w samo południe do zabytkowej kopalni Michał w Michałkowicach. Żeby nabrać sił przed dalszym zwiedzaniem, zjedli wszyscy smaczny obiad w restauracji U Cingra.
Bohdan Prymus, przewodnik: „Zbiegiem okoliczności ta restauracja to jest była łaźna kobiet tutaj na tej kopalni.”
I właśnie ta nastrojowa restauracja pomogła wszystkim powoli przenieść się z centrum zabytkowej, nieznanej Ostrawy do jej górniczej przeszłości.
Marylka Bystroniowa, uczestniczka wycieczki: „To oprowadzanie po tej Ostrawie, no to było super. To było super. Bohdan naprawdę powiedział takie ciekawe rzeczy, o których myśmy absolutnie nie wiedzieli, nie wiedzieli o tym, że coś takiego w Ostrawie jest.”
Teraz czekało ich zwiedzanie zabytkowej kopalni. Dla wielu była to sentymentalna wyprawa w przeszłość. Długie lata właśnie kopalnie wyznaczały rytm ich żcia.
Andrzej Feber, wójt Stonawy, senator: „Patrzę na to z pewnym sentymentem z odstępem czasu, bo zawsze pozostają wspomnienia te pozytywne, te negatywne, chociaż była tam często harówka, pozostają w tyle. I naprawdę mam piękne wspomnienia, wiąże się to z mym wiekiem produktywnym.”
Józef Gabzyl, były pracownik górnictwa: „Jest to mój kawał życia, ponieważ de facto spędziłem chyba szesnaście lat na kopalni. Najpierw Kopalnia 1 Maja, potem Pokój i na koniec na Darkowie.”
Leokadia Gabzdylowa, była pracowniczka górnictwa: „Jeszcze jak byłam na studiach, to byłam w kopalni pod ziemią. Na kopalni pracowałam około czterdziestu lat.”
Wojciech Feber, prezes PZKO Stonawa: „Byłem zatrudniony w OKD i mogę powiedzieć, że pracowałem na kopalni w podziemiu, czyli biorę to jako fakt, jako część tutaj życia w tym regionie.”
Wycieczka podzieliła się na grupy i zwiedziła markownię, szatnię łańcuszkową, stacje ratownictwa i miernictwa, kasę, dyspozytornię i dyrekcję. Później przeszła na trasę, którą górnicy chodzili na szychtę.
Bohdan Prymus, przewodnik: „Przejdziemy do kantyny, do lampowni, później do nadszybia i zejdziemy znowu przez całe nadszybie od góry aż na dół do zrębu. I później jeszcze do maszynowni, a skończymy w kotłowni, gdzie znajduje się maszyna parowa.”
Nie sposób zmieścić tu wszystkich ciekawych informacji, którymi przewodnik Prymus dzielił się z uczestnikami stonawskiej wycieczki. Tak więc program kończymy przynajmniej wspomnieniem o największej na tej kopalni górniczej tragedii.
Bohdan Prymus, przewodnik: „W 1950 r. w szybie Michalka, który jest połączony z Michałem, zjechał na dół górnik, który się nazywał Borynski. Chciał sobie zapalić. Zapalił, i doszło do wybuchu, podczas którego zginęło trzydziestu siedmiu górników, z tego jedenastu uczniów górniczych, uczniów szkoły górniczej. To była chyba największa tragedia ze wszystkich tutaj.”
---
Redakčně upraveno / zkráceno.
