Komunikační dovednosti se rozvíjejí už v MŠ
Zajímavé dopoledne strávily děti z mateřské školy na Hořanech. S pořadem Logohrátky za nimi přijel Slávek Boura, který hravou formou učí děti nenásilnou formou odstraňovat vady při výslovnosti.
O tom, že i logopedická cvičení můžou být zábavná , se přesvědčili děti z hořanské mateřské školy. Se svým interaktivním programem Logohrátky za nimi přijel Slávek Boura.
Veronika Bařáková, vedoucí učitelka MŠ Hořany: „My jsme zjistili že děti stále a stále více špatně mluví. Tak jsme hledali, abychom nejenom my učitelky s nimi trénovali jak správně artikulovat, jak správně vyslovovat určité lásky ale taky nějakou krásnou veselou zábavnou formou je nalákali právě na tato cvičení.“
Nejedná se přímo o individuální nácvik správné výslovnosti, ale spíše motivační zaměření na rozvoj komunikačních schopností, jemné a hrubé motoriky, časoprostorové orientace, zrakového a sluchového vnímání.
Slávek Boura, autor projektu Logohrátky: „Je to takový program který spojuje pohyb a artikulační dovednosti spolu dohromady. Je rozdělen do tří částí. Pedagogové jsou samozřejmě u toho a pak máme ten program ještě dětí s rodiči. Máme takový speciální, řekl bych, systém na telefonování s balónky. A když dítě telefonuje s rodičem balónkem, tak cítí rezonanci toho hlasu a učí to stejně dítě, jako rodiče, protože vždycky říkáme: Děti, všechno co uvidíte, co uslyšíte, co si zapamatujete, všechno naučte rodiče, včetně té Balkové metody. Díky zpětné vazby víme, že ty děti to ty rodiče opravdu učí. Jestli to rodiče přijmou, nebo ne, to záleží na nich. Je to ale inspirativní, stejně jako pro pedagogy. Dítě je prostředník, který převádí tu metodu těm rodičům a inspiruje ty pedagogy.“
Kromě doplňkových zábavných programů zaměřených na komunikační schopnosti dětí, stonavské mateřské školy dlouhodobě spolupracují i s odborníky.
Veronika Bařáková, vedoucí učitelka MŠ Hořany: „Každoročně máme také logopedickou prevenci, kde zde přijde do školky odborník a sám zhodnotí, zda to dítě potřebuje nebo nepotřebuje pomoc.“
Pomoc logopedických odborníků je doporučována individuálně pak i během zápisů do první třídy.
Ellen Wawrzyková, zástupkyně ředitelky ZŠ a MŠ Stonava: „Děti, které přicházejí do první třídy, tak vlastně procházejí nejdříve zápisem a u toho zápisu můžeme zjistit, jak jsou děti na tom s úrovní řečí a často se potýkáme s tím, že mají logopedické potíže.“
Špatná výslovnost se totiž může promítnout do celého vyučovacího procesu. Děti, které špatně vyslovují, špatně zpracovávají hlásky, zaměňují je, můžou mít například velké problémy s psaním diktátů nebo pochopením významu slov.
---
Pozvánka na koncert Hornické kapely
V sobotu 11. listopadu si na své přijdou příznivci hornické kapely Stonava. Ta u příležitosti 115 let od svého založení vystoupí se svým programem od 16.00 hod. v sále Domu PZKO. Po koncertě je pak v gesci Spolku krojovaných horníků při obci Stonava připravena hornická zábava.
---
Na Míčovci se závodilo ve sportovním rybolovu
Den plný napětí i relaxu prožili malí i zkušení rybáři na stonavském rybníku Míčovec. Správa železnic tady uspořádala závody pro zájemce z řad svých zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků. Sešlo se jich tady přes čtyři desítky.
Jiří Míča, správce rybníku Míčovec: „Jsou dvě kategorie. Je kategorie dětí a kategorie dospělých. Máme tady 24 závodníků a je tady možno chytit skoro všechno kromě sumce, toho tady nemáme. Vytáhl se už jeseter, amur, cejn a kapr.“
Úkolem závodníků bylo během stanoveného časového limitu nachytat co nejvíce ryb. Každý úlovek se změřil, zapsal a následně vypustil zpět do rybníku.
anketa, účastníci rybářského závodu: „Už jsem chytil kapra, kolega už dva (šedesát dvojky). Je to tady krásný revír a jde hlavně o relax.“ „Je to tady dobrý, jsou tady pěkné ryby.“ „“Chytám na červíka.“ „Většinou na žížalu a kukuřici. Většinou jdou na žížalu.“ „Chytám na malé kuličky.“ „Líbí se mi tady. Je tady hodně ryb. Chytili jsme dva kapry, cejna a jednoho amura.“
Rybářské závody si všichni účastníci užili, organizátoři proto chtějí v akci pokračovat.
Lýdie Vatterová, hlavní organizátorka rybářského závodu: „Jsem ráda, že je tady taková účast, že jsou všichni šťastni, hlavně ty děti.“
V současné době je bohužel sportovní rybaření na Míčovci ohroženo. Jen pár dní po závodech došlo k velkému úhynu ryb.
Jiří Míča, správce rybníku Míčovec: „Uhynuli nám všichni jeseteři, které tady máme. Bylo jich celkem šestnáct. Už se objevují candáti a viděli jsme i nějaké kapry a karasy uhynuté. Počítáme, že během dvou dní se to teprve začnou ty úhyny ukazovat, protože ryba když uhyne, tak klesne ke dnu a teprve až se začne nafukovat, tak se objeví na hladině.“
Co zapříčinilo úhyn ryb je v současné době v šetření.
---
Stu dwudziesta rocznica cmentarza, którego miało nie być
W kaplicy cmentarnej, lecz pod gołym niebem, przypomniana została 120. rocznica złożenia cmentarza ewangelickiego w dawnej karwińskiej dzielnicy Meksyk. Inicjatorem uroczystości było stowarzyszenie Olza Pro a gospodarzem parafia ewangelicka w Karwinie.
ks. VLADISLAV VOLNÝ, jr, Seniorat Ostrawsko-Karwiński ŚKEAW: „Jestem mile zaskoczony, że znalazło się tylu ludzi chętnych, żeby przybyć, powspominać. Ja myślę, że niektórzy będą nawet pracować.”
Cmentarz zarośnięty drzewami, ukryty w zaroślach i wysokiej trawie odkryli sześć lat temu członkowie polskiego Beerclubu.
Stanisław Kołek, prezes Olza Pro: „We czwórkę żeśmy go odkryli z kolegami i takżeśmy się w dyskusji podzielili na dwa obozy, dwaj mówiliśmy, że z tym trzeba coś zrobić, dwaj, że nie warto, z przyrodą nigdy nie wygramy.”
Jiří Janouszek, były pracownik kopalni 1 Maja: „Já jsem přišel jižních Čech, ale mám polské kořeny, takže rozumím tomu kraji.“
Helena Grimm, mieszkanka dawnej dzielnicy Meksyk: „Tu móm siostrę, tu je tyn gróbek, i rodziców, a tu wyżej móm babcię z dziadkiem, ciocię z wujkem. Roki, roki my już tu chodzimy, całe roki to tu bylo straszne, teraz już chwała panu...”
Stanisław Kołek, prezes Olza Pro: „Zrobiliśmy alejkę wstępną na cmentarz, potem aż do kaplicy, a potem stopniowo tydzień po tygodniu szliśmy wszerz. Dzisiaj już można powiedzieć, że za tych 64 spotkań roboczych przewinęło się tu przeszło 900 osób.”
Helena Grimm, mieszkanka dawnej dzielnicy Meksyk: „Jo tu mieszkała w Meksyku, także to je moi taki moi sercowe miejsce. My tu chodzili i choć to już tu było taki straszne, bo pokradli, co se dało, brama zburzono, wszystko, a stejnie my tu chodzili, bo czlowiek jak tu mo tych swoich bliskich....”
Stanisław Kołek, prezes Olza Pro: „Przychodzę na to miejsce zawsze z takim uczuciem, że już bardzo dużo pracy jest zrobione, ale jeszcze bardzo dużo pracy przed nami.”
Helena Grimm, mieszkanka dawnej dzielnicy Meksyk: (Cieszy was to?) „No strasznie, moc, moc, również z Polski tu jeżdżą tacy młodzi, fajni.”
To młodzież z bydgoskiej Fundacji Swietlik. Ostatnio prace skupiły się na zabezpieczeniu budynku kaplicy.
Andrzej Bizoń, wiceprezydent Miasta Karwina: „Staramy się, jak możemy pomóc np. materiałem czy skromnymi finansami. A to, jak to jest ważne?! No jak najbardziej. Sto dwadzieścia lat. Słyszeliśmy przed chwilą historię, że tego miejsca już dawno nie miało być. Miało być nie tylko zatopione ale zawalone hałdami. Widzimy dzisiaj, jak wygląda to miejsce pamięci i miejmy nadzieję, że je zachowamy do następnych pokoleń.”
---